Anarchistická federace

Manifest Mexické liberální strany

Magón 2022: Manifest vydaný Organizační radou anarchistické Mexické liberální strany 23. září 1911

Magón

Mexičané!

Organizační rada Mexické liberální strany se sympatiemi pohlíží na vaše úsilí o uskutečnění vznešených ideálů politické, ekonomické a sociální emancipace, jejichž triumf na zemi konečně utne navýsost rozsáhlý spor mezi člověkem a člověkem, jenž má svůj původ v nerovnosti osudu, která pramení z principu soukromého vlastnictví.

Zrušit tento princip znamená zničit všechny politické, hospodářské, sociální, náboženské a morální instituce, které vytvářejí prostředí, v němž je dušena svobodná iniciativa a svobodné sdružování lidských bytostí, které aby nezahynuly, jsou nuceny vést mezi sebou zběsilé soupeření, z něhož nevychází vítězně ti nejlepší, nejobětavější, nejobdařenější fyzicky, morálně nebo intelektuálně, ale ti nejprohnanější, nejsobečtější, nejvíce bezskrupulózní, nejtvrdší, kteří staví svůj vlastní prospěch nad všechny ohledy lidské solidarity a spravedlnosti.

Nebýt principu soukromého vlastnictví, nebyl by žádný důvod pro vládu, která je potřebná pouze proto, aby vyděděnci nezašli ve svých stížnostech nebo vzpourách proti těm, kdo získali do svého vlastnictví společenské bohatství, do krajnosti. Nebyl by ani důvod pro církev, jejímž výhradním cílem je udusit v člověku vrozeného ducha vzpoury proti útlaku a vykořisťování kázáním o trpělivosti, rezignaci a pokoře; umlčovat volání nejsilnějších a nejplodnějších instinktů praktikováním nemravných pokání, krutých a škodlivých pro osobní zdraví a – aby chudí neusilovali o pozemské požitky a nestali se nebezpečím pro výsady bohatých – slibovat těm nejpokornějším, nejrezignovanějším a nejtrpělivějším nebe nacházející se v nekonečnu, za nejvzdálenějšími hvězdami, kam oko dosáhne.

Kapitál, Autorita, Církev – tady máte tu chmurnou trojici, která z této krásné země dělá ráj pro ty, kterým se lstí, násilím a zločinem podařilo shromáždit do svých spárů produkt potu pracujících, krve, slz a obětí tisíců generací dělníků; ale peklo pro ty, kteří svaly a inteligencí obdělávají půdu, uvádějí do chodu stroje, staví domy a přepravují výrobky. Lidstvo tak zůstává rozděleno na dvě třídy, jejichž zájmy jsou diametrálně odlišné – třídu kapitalistů a třídu pracujících; třídu, která vlastní půdu, výrobní stroje a prostředky pro přepravu bohatství, a třídu, která se musí spoléhat na své svaly a inteligenci, aby se uživila.

Mezi těmito dvěma společenskými třídami nemůže existovat žádné pouto přátelství nebo bratrství, neboť třída vlastníků se vždy snaží zachovat stávající hospodářský, politický a sociální systém, který jí zaručuje klidné užívání plodů jejího lupu, zatímco dělnická třída vyvíjí úsilí, aby tento nespravedlivý systém zničila a zavedla systém, v němž půda, domy, výrobní stroje a dopravní prostředky budou sloužit společnému užívání.

Mexičané! Mexická liberální strana uznává, že každá lidská bytost má už tím, že vstoupila do života, právo užívat každou z výhod, které moderní civilizace nabízí, protože tyto výhody jsou výsledkem úsilí a obětí dělnické třídy všech dob.

Mexická liberální strana uznává práci jako nezbytnou pro obživu jednotlivce i společnosti, a proto by se všichni, kromě starých, zmrzačených, nemohoucích a dětí, měli věnovat výrobě něčeho užitečného pro uspokojení svých nezbytných potřeb.

Mexická liberální strana tvrdí, že takzvané právo na individuální vlastnictví je bezprávím, protože vystavuje větší počet lidských bytostí dřině a utrpení pro uspokojení a pohodlí malého počtu kapitalistů. Mexická liberální strana uznává, že autorita a církev jsou oporami bezpráví kapitálu, a proto:

Organizační rada Mexické liberální strany slavnostně vyhlásila válku Autoritě, válku Kapitálu a válku Církvi.

Proti Kapitálu, Autoritě a Církvi vztyčila Mexická liberální strana rudou vlajku na mexických bojištích, kde naši bratři bojují jako lvi a přetahují se o vítězství s představiteli buržoazie, ať už jsou to maderisté, reyisté, vazquisté, Cientificisté nebo kdokoli jiný, neboť všichni tito navrhují pouze dosadit někoho do funkce prvního soudce národa, aby pod jeho záštitou mohli podnikat bez jakéhokoli ohledu na masu mexického obyvatelstva, neboť všichni do jednoho uznávají za svaté právo na individuální vlastnictví.

V těchto chvílích zmatku, tak příznivých pro útok na útlak a vykořisťování; v těchto chvílích, kdy je Autorita oslabená, nevyrovnaná, kolísavá, napadaná ze všech stran nespoutanými vášněmi, bouřemi potřeb, které ožily a doufají, že se ihned nasytí; v těchto chvílích úzkosti, agónie a hrůzy ze strany privilegovaných, kdy kompaktní masy vyděděných vtrhávají na půdu, pálí listiny o vlastnictví, vztahují své pracující ruce na půdu a pěstmi ohrožují vše, co bylo ještě včera úctyhodné – Autoritu, Kapitál, Klér. Obracejí brázdu, rozhazují semeno a s dojetím očekávají první plody svobodné práce.

Tito Mexičané, to jsou první praktické výsledky propagandy a činnosti vojáků proletariátu, velkorysých zastánců našich rovnostářských zásad, našich bratrů, kteří vzdorují všemu útlaku a vykořisťování výkřikem – výkřikem smrti pro všechny nahoře, ale života a naděje pro všechny dole – „Ať žije země a svoboda“.

Vyvlastnění musí být dotaženo do konce, a to za každou cenu, dokud toto velkolepé hnutí trvá. Právě to dělali a dělají naši bratři z Morelos, jižní Puebly, Michoacanu, Guerrery, Veracruzu, severní části státu Tamaulipas, Duranga, Sonory, Sinaloy, Jalisca, Chihuahuy, Oaxacy, Yucatánu, Quintana Roo a částí dalších států, jak musel přiznat i sám mexický buržoazní tisk. Tam se proletariát zmocnil země, aniž by čekal na otcovskou vládu, která by mu ráčila udělat tu radost, neboť ví, že od vlád nelze očekávat nic dobrého a že emancipace dělníků musí být úkolem dělníků samotných.

Tyto první akty vyvlastnění byly korunovány nanejvýš potěšujícím úspěchem; nesmí se však omezit pouze na převzetí půdy a zemědělského náčiní. Musí dojít k rozhodnému převzetí vlastnictví všech průmyslových odvětví těmi, kdo v nich pracují, a ti by měli podobně dosáhnout toho, aby půda, doly, továrny, dílny, slévárny, železnice, lodní doprava, obchody všeho druhu a domy byly v moci každého z obyvatel bez rozdílu pohlaví.

Obyvatelé každého regionu, v němž byl takový akt nejvyšší spravedlnosti uskutečněn, se budou muset pouze dohodnout, že vše, co se nachází v obchodech, skladech, sýpkách atd., bude dopraveno na místo, kam budou mít všichni přístup a kde spolehliví muži a ženy budou moci provést přesný soupis toho, co bylo shromážděno, a vypočítat dobu, po kterou to vydrží – s přihlédnutím k potřebám a počtu obyvatel, kteří to budou muset používat – od okamžiku vyvlastnění až do doby, kdy budou sklizeny první plodiny a ostatní průmyslová odvětví vydají své první produkty.

Až bude takový soupis proveden, pracující v různých odvětvích bratrsky a mezi sebou pochopí, jak regulovat výrobu tak, aby nikdo neměl nouzi, dokud bude toto hnutí probíhat, a aby hladem umírali jen ti, kdo nebudou ochotni pracovat – s výjimkou starých, nemohoucích a dětí, kteří mají právo užívat všeho.

Vše, co se vyrobí, se bude posílat do obecního všeobecného skladu, z něhož si všichni budou mít právo vzít, co potřebují, a to na základě dokladu, že v takovém odvětví pracují.

Lidská bytost usiluje o uspokojení svých potřeb s co nejmenším vynaložením úsilí a nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je společná práce na půdě a v jiných odvětvích. Pokud se půda rozdělí a každá rodina si vezme svůj díl, vznikne vážné nebezpečí, že se znovu propadne do kapitalistického systému, protože nebude nouze o lidi s vychytralými nebo chamtivými návyky, kteří mohou získat více než ostatní a v dlouhodobém horizontu vykořisťovat své bližní. Kromě tohoto nebezpečí je tu skutečnost, že pokud bude každá rodina obdělávat svůj malý kousek půdy, bude muset pracovat stejně nebo více než dnes v systému soukromého vlastnictví, aby dosáhla mizerného výsledku, kterého nyní dosahuje; pokud však bude půda ve společném vlastnictví a rolníci ji budou obdělávat společně, budou pracovat méně a vyprodukují více. Samozřejmě bude dost na to, aby měl každý svůj vlastní dům a pozemek pro vlastní potěšení. To, co bylo řečeno o společném obdělávání půdy, platí i o společném spravování továren, dílen atd. Ať si každý podle svého temperamentu, vkusu a sklonů zvolí druh práce, který mu nejlépe vyhovuje, pokud ovšem vyprodukuje tolik, aby pokryl své nezbytné potřeby a nestal se přítěží pro komunitu.

Funguje-li to naznačeným způsobem, tj. po vyvlastnění bezprostředně následuje organizace výroby, která je svobodná od pánů a vychází z potřeb obyvatel každého regionu, nebude nikdo trpět nouzí, navzdory probíhajícímu ozbrojenému hnutí. Toto hnutí skončí zánikem posledního buržoy a posledního představitele moci a zákona, který udržuje privilegia a jenž bude rozbit a vše bude svěřeno do rukou námezdně pracujících a my se sejdeme v bratrském objetí a s výkřiky radosti oslavíme inauguraci systému, který zaručí každému člověku Chléb a Svobodu.

Mexičané! Za to bojuje Mexická liberální strana. Za to prolévá svou štědrou krev celá plejáda hrdinů, bojujících pod rudou vlajkou za slavného pokřiku „Země a svoboda“.

Liberálové nesložili zbraně navzdory mírové smlouvě, kterou uzavřel zrádce Madero s tyranem Díazem, ani navzdory nabídkám buržoazie, která si slibovala naplnit kapsy zlatem. A to vše proto, že my liberálové jsme lidé, kteří jsou přesvědčeni, že politická svoboda neprospívá chudým, ale pouze lovcům míst, a naším cílem není získat úřady nebo vyznamenání, ale vzít buržoazii z rukou vše, co může přispět moci dělníků.

Ať už zvítězí kterákoli, aktivita různých politických skupin, které se nyní mezi sebou přou o nadvládu, vyústí přesně v to, co se stalo za tyrana Porfiria Díaze, protože žádný člověk, ať už má sebelepší úmysly, nemůže udělat nic ve prospěch chudé třídy, když se ocitne u moci. Tato činnost způsobila současný chaos a my, vydědění, bychom měli využít zvláštních okolností, v nichž se země nachází, abychom bez ztráty času na místě uvedli do praxe ideály Mexické liberální strany. S realizací vyvlastnění bychom neměli čekat až na uzavření míru, neboť do té doby budou zásoby v obchodech, sýpkách, skladech a dalších místech uložení vyčerpány. Navíc vzhledem k válečnému stavu panujícímu v celé zemi bude výroba pozastavena a následkem bojů bude hladomor. Pokud však během boje provedeme vyvlastnění a organizaci práce, nikdo nebude mít nedostatek životních potřeb ani teď, ani později.

Mexičané! Chcete-li být opět svobodní, bojujte pouze za Mexickou liberální stranu. Všechny ostatní vám nabízejí politickou svobodu až po zvítězí. My, liberálové, vás vyzýváme, abyste se okamžitě zmocnili půdy, strojů, dopravních prostředků a budov, aniž byste vyčkávali, až vám je někdo vydá, a aniž byste čekali, až to nařídí nějaký zákon, protože zákony nevydává chudina, ale šlechta, která si dává dobrý pozor, aby nevydala žádný proti zájmům své kasty.

Povinností nás chudých je pracovat a bojovat, abychom se zbavili řetězů, které z nás dělají otroky. Přenechat řešení našich problémů vzdělaným a bohatým znamená vydat se dobrovolně do jejich spárů. My, plebejci; my, tatterdemalions; my, hladovějící; my, kteří nemáme kam složit hlavu a žijeme trýzněni nejistotou, odkud zítra přijde chléb pro naše ženy a děti; my, kteří jsme po dosažení vysokého věku potupně propuštěni, protože už nemůžeme pracovat; na nás je, abychom vynaložili veškeré úsilí a tisíce obětí, abychom až do nejnižších základů zničili stavbu staré společnosti, která byla láskyplnou matkou bohatým a neřestným a tvrdou macechou dělníkům a ctnostným.

Všechny neduhy, které trápí lidstvo, pramení ze stávajícího systému, který nutí většinu pracovat a obětovat se, aby privilegovaná menšina mohla uspokojovat své potřeby, a dokonce i rozmary, zatímco žije v pohodlí a neřesti.

Zlo by bylo menší, kdyby byla všem chudým zaručena práce, ale výroba není regulována pro uspokojování potřeb pracujících, nýbrž pro to, co chce buržoazie, a ta řídí věci tak, aby nepřesáhla své výdajové možnosti. Proto dochází k periodickému zastavování průmyslu nebo k omezování počtu dělníků, což také dokazuje, jak dokonalá je mašinerie, kterou proletariát provozuje ve prospěch bohatých.

Aby se tomu všemu učinila přítrž, je nutné, aby dělníci vzali do svých rukou půdu a výrobní stroje, aby mohli sami regulovat produkci bohatství podle svých potřeb.

Loupeže, prostituce, vraždy, pobuřování, podvody – to jsou produkty systému, který staví muže a ženy do podmínek, v nichž jsou nuceni, aby nezemřeli hlady, brát, kde se dá, nebo se živit prostitucí; neboť ve většině případů, i když mají sebevětší chuť pracovat, není práce k mání nebo je tak špatně placená, že nelze získat částku potřebnou k uspokojení nejnaléhavějších potřeb jednotlivce a jeho rodiny. Navíc dlouhá pracovní doba v současném kapitalistickém systému a podmínky, za nichž je vykonávána, v krátké době způsobí podlomení dělníkova zdraví, či dokonce ztrátu jeho života. Tyto průmyslové katastrofy mají svůj původ výhradně v pohrdání, s nímž kapitalistická třída pohlíží na ty, kteří se pro ni obětují.

Podrážděn coby chudý člověk nespravedlností, jejíž je obětí; rozzloben přepychem, kterým se mu před očima chlubí ti, kdo nic nedělají; zbit na ulici policistou za zločin chudoby; nucen nechat najímat svou práci na úkoly, které jsou mu odporné; špatně odměňován; opovrhován všemi, kteří vědí víc než on nebo kteří se považují za nadřazené těm, kteří nemají peníze; s vyhlídkou na stáří plné hořkého smutku a smrt zvířete vyhozeného ze stáje jako nepoužitelného; den ode dne zneklidňován možností skončit bez práce; nucen považovat za nepřátele i příslušníky své vlastní třídy, protože neví, kdo z nich nabídne své služby za méně, než si sám vydělá – je přirozené, že za takových okolností se v člověku vyvinou asociální instinkty a že zločinnost, prostituce a neloajalita budou nevyhnutelnými plody starého a nenáviděného systému, který se snažíme zničit až k jeho nejhlubším kořenům, abychom na jeho místě mohli vytvořit nový systém lásky, rovnosti, spravedlnosti, bratrství a svobody.

Povstaňte všichni jako jeden člověk! V rukou všech je klid, blahobyt, svoboda, uspokojení všech zdravých potřeb. Nesmíme se však nechat vést vůdci. Každý ať je pánem sám sobě. Nechť je vše zařízeno vzájemnou dohodou svobodných individualit. Smrt otroctví! Smrt hladu! Ať žije „Země a svoboda“!

Mexičané! S rukou na srdci a s klidným svědomím vás všechny, muže i ženy, formálně a slavnostně vyzýváme, abyste přijali vznešené ideály Mexické liberální strany. Dokud budou existovat bohatí a chudí, vládci a ovládaní, nebude mír, a ani si nelze přát, aby byl; neboť takový mír by byl založen na politické, ekonomické a sociální nerovnosti milionů lidských bytostí, které trpí hladem, nehoráznostmi, vězením a smrtí, zatímco malá menšina si užívá rozkoší a svobod všeho druhu za nicnedělání. Do boje! Vzhůru do vyvlastňování ve prospěch všech, a nikoliv pouhé hrstky! To není válka banditů, ale mužů a žen, kteří si přejí, aby všichni byli bratry a jako takoví se těšili z dobrých věcí, k nimž nás zve příroda a které vytvořila lidská síla a inteligence, přičemž jedinou podmínkou je, aby se každý věnoval skutečně užitečné práci.

Svobodu a blahobyt máme na dosah. Stejným úsilím a stejnými oběťmi, které jsou nutné k tomu, aby se k moci dostal guvernér – tedy tyran –, dosáhneme vyvlastnění majetku, který vám bohatí upírají. Je tedy na vás, abyste si vybrali. Buď nového guvernéra – tedy nové jho –, nebo vyvlastnění a zrušení veškerého útlaku, ať už náboženského, politického nebo jakéhokoli jiného.

ZEMĚ A SVOBODA!

Podepsáno ve městě Los Angeles, stát Kalifornie, Spojené státy americké, 23. září 1911.

Ricardo Flores Magón
Anselmo L. Figueroa
Librado Rivera
Enrique Flores Magón
Antonio de P. Aruajo


Manifest byl zveřejněn oficiálním tiskovém orgánu Mexické liberální strany Regeneración 20. ledna 1912.


Zdroj:
https://libcom.org/article/manifesto-mexican-liberal-party-1911

V celoroční sérii „Magón 2022“ zatím vyšlo:
Magón 2022
Ricardo Flores Magón (1874–1922)
Barikáda a zákop
Jakým dobrem je vláda?
Smrt Ricarda Florese Magóna
Enrique Flores Magón
Ricardo Flores Magón a EZLN
Mexická revoluce


Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy