Anarchistická federace

Ricardo Flores Magón (1874–1922)

Magón 2022: Stručný životopis mexického revolucionáře

Magón

Cipriano Ricardo Flores Magón se narodil 16. září 1874 v San Antoniu Eloxochitlán ve státě Oaxaca v chudé rodině, která se, když mu bylo osm let, přestěhovala do Mexico City.

Ricardo navštěvoval Escuela Nacional Preparatoria a už během studií na této škole se účastnil protestů a dostal se do střetu s Díazovou diktaturou, načež byl v roce 1892 obviněn z pobuřování a odsouzen k pětiměsíčnímu vězení. I tak se mu podařilo dostudoval. Poté přešel na Národní právnickou školu. V roce 1893 se připojil ke skupině okolo opozičních novin El Demócrata. Noviny byly ale během několika měsíců zakázány vládou a jejich redakce uvězněna. Ricardo měl štěstí a jen o vlásek unikl zatčení. Tři měsíce se skrýval. Dál pokračoval ve studiu a v roce 1895 získal právnický titul a složil advokátní zkoušky.

Krátce vykonával právnickou praxi a pokračoval ve studiu na vyšší stupeň, ale v roce 1898 byl ze školy vyloučen kvůli své politické činnosti. Rozhodl se nepracovat coby právník a namísto toho se oddal politické práci a boji proti nenáviděnému Díazovu režimu. V roce 1900 založil se svým bratrem Jesúsem noviny Regeneración, kde Ricardo uplatnil svůj literární talent a do kterých psal četné články útočící na Diaze. Psal také texty pro opoziční periodika Excelsior, La República Mexicana a El Hijo del Ahuizote. To už byl obeznámen s pracemi a myšlenkami mnoha raných anarchistů, jako byli Michail Bakunin a Pierre-Joseph Proudhon, a zároveň byl ovlivněn anarchistickými současníky, jako byli Élisée Reclus, Charles Malato, Errico Malatesta, Anselmo Lorenzo, Emma Goldmanová či Fernando Tarrida del Mármol. Nejvíce ho ale ovlivnil Peter Kropotkin, jeho Dobývání chleba považoval za druh anarchistické „bible“.

V únoru 1901 se Ricardo zúčastnil prvního kongresu Liberálních klubů, jenž se konal v San Luis Potosí. Právě zde se poprvé setkal se svým budoucím souputníkem Libradem Riverou. Ale zatímco se ostatní delegáti spokojili s deklarováním antiklerikalismu, Ricardo otevřeně zaútočil na Díazovu diktaturu. Nazval vládu hnízdem zlodějů. Její odpověď na sebe nedala dlouho čekat a v květnu byl spolu se svým bratrem Jesúsem uvězněn a odsouzen k ročnímu vězení za „urážku prezidenta“. Liberální kluby byly rozehnány policií a jejich členové uvězněni. Floresův mladší bratr Enrique nicméně pokračoval ve vydávání Regeneración a Ricardo zařídil, aby k němu byly propašovány články, které napsal ve vězení. Noviny byly tištěny tajně.

Po propuštění z vězení v březnu 1902 převzal Ricardo protidíazovský satirický týdeník El Hijo del Ahuizote. Avšak tento oblíbený časopis byl brzy rovněž vládou potlačen a on byl znovu uvězněn – spolu s Libradem a svým bratrem Enriquem – tentokrát za „zesměšňování státních úředníků“. Musel strávit dalších pět měsíců v Belemském vězení. V červnu 1903 mexický nejvyšší soud schválil edikt zakazující otištění jakéhokoli článku, který by napsal.

Ricardo si uvědomil, že není praktické dále setrvávat v Mexiku uprostřed narůstajících represí, a v roce 1904 opouští zemi, aby hledal útočiště ve Spojených státech, kam už uprchlo mnoho liberálů. V exilu se k němu připojila hrstka jeho blízkých přátel – Enrique, Librado Rivera, Juan Sarabia a Antonio Villarreal. To ještě netušil, že v USA zůstane po zbytek života, z čehož polovinu času stráví ve vězení.

Poté co pracoval několik měsíců jako dělník, aby nashromáždil prostředky, byl Flores schopen obnovit vydávání Regeneración, což se stalo v listopadu roku 1904. O tři měsíce později se přestěhoval ze San Antonia do St. Louis v Missouri a pokračoval ve vydávání týdeníku za pomoci Librada Rivery. V září 1905 spolu se Sarabiou, Villarrealem, Riverou a svým bratrem Enriquem zformoval skupinu Junta Organizadora del Partido Liberal Mexicano – přípravný výbor Mexické liberální strany. Za pobytu v St. Louis Magón a jeho soudruzi navázali úzké kontakty se Západní hornickou federací, předáky Industrial Workers of the World (IWW) a mnoha anarchisty, např. s Emmou Goldmanovou. Ricardo navštěvoval její přednášky a záhy se z nich stali věrní přátelé. Výtisky Regeneración byly Magónovou skupinou zasílány do Mexika a putovaly z ruky do ruky po celé zemi. Říká se, že jimi byl ovlivněn i Emiliano Zapata.

Během pouhého jednoho měsíce po založení Liberální strany Mexika (Partido Liberal Mexicano, PLM) byli Ricardo a jeho přátelé opět obtěžováni – tentokrát agenty z Pinkertonovy agentury, kteří zaútočili na redakční místnosti Regeneración a sebrali vybavení tiskárny a redakce. V roce 1906 došlo v Mexiku k povstání PLM, které bylo potlačeno mexickou vládou. USA sympatizovaly s mexickou vládou, a tak začaly brát vůdce PLM v americkém exilu do vazby. Ricardo a Juan Sarabia byli uvězněni. Když byli propuštěni na kauci, obávali se, že by je vláda Spojených států vydala Mexiku, kde by mohli čelit popravě, a tak se rozhodli uprchnout do Toronta v Kanadě. Na dopadení Ricarda Florese Magóna byla vypsána odměna 20 000 dolarů. Za jeho pobytu v Kanadě byl v červenci 1906 zveřejněn program Mexické liberální strany.

V září téhož roku se Flores tajně přesunul do El Pasa a začal organizovat ozbrojená povstání proti Díazově vládě. První z nich proběhlo v městě Jimenez ve státě Coahuila, když skupina třiceti liberálů převzala kontrolu nad centrem města předtím, než byla federálními silami přinucena ke stažení. Čtyři dny poté tři sta liberálů zaútočilo na město Acayucan Veracruz, ale byli přinuceni k ústupu kvůli nedostatku zbraní. Na severu země proběhlo několik podobných lokálních akcí menšího rozsahu. V té době měla PLM 44 tajných guerillových skupin složených většinou z dělnických dobrovolníků a Liberální kluby aktivní po celém Mexiku. Navíc se celou zemí šířily dělnické nepokoje. Náklad Regeneración v Mexiku, přestože časopis vycházel v „podzemí“, byl odhadem 20 000 – 30 000 výtisků.

Díaz a stejně tak americké ministerstvo zahraničí byli těmito událostmi velmi znepokojeni. Lidé, kteří tak dlouho mlčeli, se teď začínali vyjadřovat sami za sebe. Díaz zahájil po celé zemi systematickou represi proti liberálním a dělnickým organizacím. Vláda Spojených států prováděla to samé a zahájila hon na Ricarda Florese Magóna a jeho společníky. Poté co se několikrát přímo vyhnul zatčení, se Magón konečně roku 1907 usadil v Los Angeles. Připojili se k němu Antonio Villarreal a Librado Rivera. V červnu vydali tajně první číslo časopisu Revolución.

V roce 1907 byl americký detektiv Thomas Furlong zaměstnán mexickým bankéřem a politikem Enriquem Creelem, v té době guvernérem Chihuahuy, aby lokalizoval mexické disidenty v USA. Americká centrála PLM byla v té době v St. Louis. Magón žil ve velkém utajení v Los Angeles. Používal pseudonym a pouze dvě další osoby ve městě znaly jeho skutečnou totožnost. Pokud ho potřebovali vidět, pak jedině mezi půlnocí a úsvitem. Disidenti v St. Louis si brzy uvědomili, že je hledají agenti pracující pro mexickou vládu. Librado Rivera opustil město, aby se vyhnul zatčení, a přestože byl neustále ve střehu před agenty, kteří by ho mohli sledovat, nepodařilo se mu uniknout. Byl sledován do Los Angeles až do Magónova bydliště. Furlong dům už nějakou dobu sledoval. Nakonec 23. srpna 1907 byli Magón, Rivera a Villarreal vzati do vazby Furlongem, dvěma jeho asistenty a několika důstojníky z policejního oddělení v Los Angeles a vydáni do Arizony. Následující měsíc byli postaveni před soud. Přestože se americká a mexická levice spojily na jejich obranu, byli odsouzeni kvůli porušení zákonů o neutralitě na osmnáct měsíců v teritoriální věznici Yuma, později byli převezeni do komplexu arizonské státní věznice Florencie.

Ricardo ven z vězení propašoval plán na druhé povstání a v červnu 1908 propukla povstání skupin PLM ve státech Baya California, Coahuilla a Chihuahua. Stejně jako v roce 1906 byla revolta neúspěšná a následovaly represe. Ven se podařilo dostat rovněž Manifest k lidu Ameriky, jenž byl otištěn v únoru 1908 v časopise Mother Earth. Revolucionáři byli propuštěni v roce 1910 a znovu pokračovali ve vydávání Regeneración z kanceláře v centru Los Angeles. Mexická občanská válka začala téhož roku a magonisté, jak byly síly PLM nazývány, se zapojili do bojů po celém Mexiku spolu se silami Pancho Villy, Emiliana Zapaty, Venustiana Carranzy a Francisca Madery.

V květnu 1911 byl Diaz poražen. Madero zorganizoval volby, které vyhrál tím, že oklamal mexické voliče, aby uvěřili, že se spojil s PLM. Ricardo se nadále stavěl proti obrovské americké ekonomické přítomnosti v Mexiku a Maderovu pokračujícímu vyvlastňování rolnických pozemků. Byl znovu zatčen. Po dvou letech ve vězení ve státě Washington byl propuštěn a usadil se s bratrem Enriquem v kalifornském Edendalu, severně od přehrady Silver Lake. PLM v té době neměla žádné finanční prostředky a bratři a jejich přátelé farmařili na pronajatém pozemku a chovali slepice. Ricardo pokračoval ve vydávání Regeneración a v přednáškách. V roce 1916 byl znovu zatčen a obviněn z posílání „pohoršujících materiálů“ prostřednictvím americké pošty. S pomocí výboru na jeho obranu, který podporovali i Emma Goldmanová a Alexander Berkman, se podařilo složit kauci. V roce 1918 vydal s Libradem Riverou protiválečný manifest adresovaný anarchistům z celého světa. V tom napsal: „Smrt starých pořádků je blízko. Šeptá se to v barech, divadlech, tramvajích a domovech, zvláště v našich domovech, domovech těch dole.“ Za tuto opovážlivost byl obviněn z pobuřování podle zákona o špionáži z roku 1917 a odsouzen na 21 let za „maření válečného úsilí“.

Ricardo Flores Magón zemřel 21. listopadu 1922 za nevyjasněných okolností ve věznici Leavenworth v Kansasu. Mnoho let trpěl cukrovkou a v době své smrti ztrácel zrak. Mexický kongres přijal usnesení požadující repatriaci Magónova těla, v němž stálo: „Níže podepsaní poslanci, vedeni touhou vzdát posmrtnou poctu velkému mexickému revolucionáři Ricardu Floresu Magónovi, mučedníkovi a apoštolovi libertinských idejí, který právě zemřel chudý a slepý v cele yankeeského vězení, navrhují, aby toto ctihodné shromáždění přijalo následující usnesení: Aby byly na půdě jeho rodné země uloženy na náklady mexické vlády ostatky Ricarda Florese Magóna. Žádáme, aby to bylo řešeno okamžitě. Podepsáni Julian S. Gonzalez, Antonio G. Rivera, E. Baron Obregon, J. M. Alvarez Del Castillo, A. Diaz So’ro Y Gama a další –  Sál mexického kongresu, Mexiko, 22. listopadu 1922.“ Americké úřady žádost zamítly a Magón byl pohřben v Los Angeles. Jeho ostatky byly nakonec repatriovány v roce 1945 a pohřbeny v Rotundě slavných osobností v Mexico City.


V celoroční sérii „Magón 2022“ zatím vyšlo:
Magón 2022


Verze pro tisk 21.2.2022 -kl-
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy