Kropotkin 2021: Závěr Kropotkinova eseje Komunismus a anarchie

(…) Ze všech institucí nebo forem sociálního sdružení, jež byly až dosud zkoušeny, je to právě komunismus, který zaručuje individuu největší volnost – za předpokladu, že základní myšlenkou komuny je svoboda, anarchie.

Komunismus je schopen přijmout všechny formy svobody nebo útlaku – což ostatní instituce nemohou. Může fungovat jako klášter, v němž všichni slepě poslouchají představeného, ale může být také sdružením absolutně volným, ponechávajícím individuu celou jeho svobodu – sdružením, které trvá jen tak dlouho, pokud ti, již ho tvoří, chtějí být pohromadě, které nikomu nic nenařizuje, a naopak žárlivě chrání svobodu individua, zvětšuje a rozšiřuje ji ve všech směrech. Může být autoritářským (v tom případě komuna brzy zahyne) a může být anarchistickým. Stát naopak takovým být nemůže. Je autoritářský, nebo přestává být státem.

Komunismus zaručuje lépe než každá jiná forma sdružení hospodářskou svobodu, protože může zaručit blahobyt, dokonce luxus, aniž by od člověka žádal víc než několik hodin denní práce namísto celého dne. Dát však člověku volno na deset nebo dvanáct hodin ze šestnácti, které denně žijeme vědomým životem (osm pro spánek), už znamená rozšířit svobodu individua k bodu, jenž je ideálem lidstva tisíce let. Dnes se to může stát. V komunistické společnosti by mohl člověk disponovat nejméně deseti hodinami volna. A to je osvobození z nejtěžšího otroctví, jež spočívá na člověku. To je rozšíření svobody.

Uznat všechny za rovné a nesnažit se ovládat člověka člověkem, to je další rozšíření svobody individua na bod, který žádná jiná forma sdružení ani ve snu nepřipouštěla. Možným se však stane až tehdy, bude-li učiněn první krok; bude-li mít člověk zaručenou svoji existenci a nebude nucen prodávat svou sílu a svou inteligenci tomu, kdo mu chce dát almužnu za to, že ho vykořisťuje.

A nakonec je třeba uznat, že základem všeho pokroku je různost zaměstnání, a organizovat se tak, aby byl člověk absolutně svobodný ve chvílích volna a aby také mohl změnit svou práci, a vychovávat člověka od dětství k této různosti – a toho lze snadno dosáhnout v komunistickém zřízení –, což znamená ještě více osvobodit individuum a otevřít před ním široké brány pro úplný vývoj ve všech směrech.

Ostatní závisí zcela na principech, na nichž bude komuna založena. Známe komunu náboženskou, kde člověk, který se cítil být nešťastný a prozrazoval svůj smutek, byl osloven jedním „bratrem“, který mu řekl: „Jsi smutný? Tvař se hned vesele, jinak zarmoutíš bratry a sestry.“ A známe komunu sedmi osob, z nichž jeden žádal, aby se jmenovaly čtyři výbory – pro zahradnictví, pro výživu, pro hospodaření a pro vývoz s absolutními právy předsedy každého výboru. Byly jistě komuny založené nebo po svém založení zneužité „zločinci autority“ (…), a mnoho komun bylo založeno maniaky žádajícími pohlcení individua společností. Není to však komunistická instituce, jež je zplodila: je to křesťanství (eminentně autoritářské ve své podstatě) a římské právo, stát. To je základní idea těchto lidí, kteří si myslí, že bez liktorů a soudců není možná společnost, která zůstává stálou výhrůžkou pro každou svobodu, nikoli však základní myšlenka komunismu, jež znamená spotřebovávat a vyrábět, aniž se každému odděluje přesná část. Ta je naopak ideou volnosti, osvobození.

Můžeme takto vyjádřit následující závěry: Až doposud ztroskotaly komunistické pokusy, protože
A/ se zakládaly na citu rázu náboženského, místo aby viděly v komuně způsob hospodářské spotřeby a výroby;
B/ se izolovaly od společnosti;
C/ byly prodchnuty duchem autoritářství;
D/ byly izolované místo toho, aby se federalizovaly;
E/ vyžadovaly na zakladatelích množství práce, které jim neponechávalo volný čas;
F/ byly přizpůsobovány patriarchální autoritářské rodině místo toho, aby co nejvíc usilovaly o úplné osvobození individua.

Komunismus, instituce eminentně hospodářská, nijak nepřekáží svobodě, která bude individuu zaručena, předbojovníkům, revolucionářům proti zvykům, jež chtějí krystalizovat. Může být autoritářský, což přivodí nutně pád komun, a může být volný, což ve 12. století i s částečným komunismem tehdy mladých měst stvořilo mladou civilizaci plnou síly, jaro Evropy.

Avšak jediná forma komunismu, který může trvat, je tam, kde v důsledku těsného styku občanů bude podnikáno vše, aby se svoboda individua šířila ve všech směrech.

Za těchto podmínek a pod vlivem této ideje nebude svoboda individua, rozšířená již dosaženým volným časem, nijak umenšována… S anarchií jako cílem a jako prostředkem se stává komunismus možný. Bez ní by byl nutně otroctvím a jako otroctví by nemohl existovat.

V celoroční sérii „Kropotkin 2021“ zatím vyšlo:
Kropotkin 2021
Smrt a pohřeb Petra Kropotkina
Kropotkin, jako
A2: Kropotkin
Kropotkinovo zmrtvýchvstání
Evoluce a revoluce
Aktuálnost Kropotkinova anarchokomunismu (I.)
Aktuálnost Kropotkinova anarchokomunismu (II.)
Kropotkinova sociální utopie
Budovat jménem krásné svobody
Odmítnout vládu člověka nad člověkem

9.9.2021

Theory