Rusko: Anarchističtí váleční sabotéři před soudem

Alexej Rožkov odsouzen na 16 let, Ruslanovi Sidikimu hrozí doživotí za obvinění z politického „terorismu“.

U vojenského soudu v Jekatěrinburgu byl v úterý 20. května odsouzen Alexej Rožkov, a to na 16 let za zapálení vojenské odvodní kanceláře. Ve stejný den stanul před vojenským soudem v Rjazani Ruslan Sidiki, obviněný z ničení železničních kolejí, které vedlo k vykolejení devatenácti vagonů s hnojivy. Sidiki, který byl zatčen v listopadu 2023, je obviněn také z pokusu o zničení vojenských letadel, přičemž v obou případech použil dálkově ovládané drony naváděné pomocí GPS.

Oba anarchisté se k činům přiznávají, ale politické obvinění z terorismu odmítají.

Rožkov byl původně obviněn z „poškození majetku“ poté, co se ho úřady neúspěšně pokusily obvinit z „pokusu o vraždu“ člena ochranky vojenské kanceláře. Po útěku z Ruska do Kyrgyzstánu byl unesen bezpečnostními službami a deportován zpět do Ruska.

„Prostě jsem pochopil, že člověk nemůže zůstat lhostejný,“ řekl Rožkov v rozhovoru pro DOXA krátce před svým zatčením a nezákonnou deportací. „To, co se teď děje, je nelegitimní, je to nelegální. Jakákoli válka znamená pro obyčejné lidi smrt.“ Byl třetím člověkem v Rusku, který zapálil (v březnu 2022) náborovou kancelář po zahájení ruské vojenské invaze na Ukrajinu.

Sidiki zase říká, že neviděl jiný způsob odporu než přímou akci. Ničení železniční infrastruktury s cílem zastavit pohyb výbušnin směrem k hranicím s Ukrajinou bylo naplánováno tak, aby při poškozování vojenské infrastruktury nebyli zraněni lidé.

„Vinu přiznávám částečně,“ řekl Sidiki soudu. „Obvinění z výcviku teroristické činnosti nepřijímám, tyto dovednosti jsem měl již dříve. Neuznávám kvalifikaci (terorismu), protože cílem byla sabotáž, nikoli zastrašování obyvatelstva. Přípravu (třetího) výbuchu nepřijímám. Složky nalezené v mém domě jsou chemikálie, protože jsem se věnoval agrochemii a pěstování rostlin.“

Sabotážní činy proti železnici jsou v Rusku častější, v roce 2024 byl zaznamenán rekordní počet žhářských akcí proti železniční infrastruktuře. Velkou část dopadených a odsouzených tvoří mladí dospělí nebo mladiství. Šestnáctiletý Pavel Chazov byl odsouzen k devíti letům a sedmnáctiletý Space Nevolainen k šesti letům vězení, neboť jejich jména byla zařazena na seznam „teroristů“ kvůli zapálení prázdné kabiny vlaku.

Mediazona informovala o případech třinácti nezletilých obviněných za zapálení železničních reléových skříní nebo vojenské techniky. Někteří z nich uvedli, že jim za to zaplatila neznámá osoba. Pavel uvedl, že mu za zapálení vlaku zaplatil muž jménem „Gustav“. Toto propojení nezletilé v očích zákona stále nějakým způsobem kvalifikuje jako teroristy.

Jde o jasné příklady zinscenovaných politických procesů, které mění činy poškozování majetku v činy teroristické s cílem získat podporu pro válku na Ukrajině a vytvořit pro Rusy vnitřního nepřítele, proti kterému budou bojovat, nepřítele placeného jiným, cizím nepřítelem. V případě Ruslana Sidikiho nejde jen o obvinění z činů, které spáchal. Je obviněn z toho, že ho platí ukrajinské zpravodajské služby; jeho revoluční činy jsou údajně motivovány výměnou za britské občanství a hotovost.

Obvinění z mučení

K „přípravě (třetího) výbuchu“ se přiznal až při mučení ruskými represivními složkami. Přestože podal stížnost, toto násilí nebylo dosud vyšetřeno, protože proces se Sidikim pokračuje. Tři týdny po útoku na vojenské letiště byl zatčen a odvezen na policejní stanici. Sidiki byl předán tajné policii, která požadovala, aby přiznal svou vinu, jinak bude mučen a poté odvezen za město a popraven. Řekli mu, že to bude vypadat, jako by se pokusil o útěk.

„Když jsem ležel na podlaze, šlápli mi na ruce a na nohy, abych s nimi nemohl hýbat, ačkoli jsem se nebránil,“ vzpomínal Sidiki pro Mediazonu, „ pak jeden z nich někomu řekl: ,Zavolej!‘ V tu chvíli mi tělem prošel výboj elektrického proudu, který silně stáhl svaly v nesnesitelné bolesti, hodně jsem křičel a mlátil hlavou o podlahu, jeden z nich stál přede mnou a natáčel mě na telefon.“

Sidikimu vyhrožovali sexuálním napadením, usekáváním končetin a při týrání elektrickým proudem mu kladli řadu matoucích otázek. „Podle mého názoru,“ vzpomíná Sidiki, „byl výboj z jejich mučicího přístroje srovnatelný se zásahem 220 voltů. Jelikož pracuji jako elektrikář, v životě se mi stalo, že jsem se dostal pod takové napětí, a mohu porovnat účinek.“

„Přesný čas, jak dlouho mučení trvalo, nedokážu určit, protože po několika šocích jsem přestal jasně vnímat. Můžu jen říci, že je to nesnesitelně bolestivé.“

Sidikiho případ sleduje Mediazona a také Zóna solidarity, neboť obě se pokoušejí o reportáže ze soudu navzdory přísným omezením, která uložil soudce Oleg Šišov, jenž novinářům zakazuje pořizovat záznamy z jednání.

„Posadili mě do auta, kde byli jen lidé v maskách,“ vzpomíná Sidiki. „Myslím, že to nebyla náhoda, vyšetřovatel a právník jeli v jiném autě. Odvezli mě do míst úkrytů a sabotáží, kde mě kukláči okamžitě začali mlátit do hlavy, hrudníku a břicha.“

„Také měli paralyzér v podobě obušku, zásahy elektrickým proudem jsem dostával, dokud se nevybil. Od tohoto paralyzéru mi na těle i na oblečení zůstaly popáleniny.“

„Stále se bojím o život a zdraví ze strany těchto lidí, kteří mě po zadržení mučili a bili,“ řekl Sidiki.

Žalobce se snažil odklonit pozornost od jeho anarchistického smýšlení. Soud předvolával různé lidi i jeho přátele z dětství ve snaze najít někoho, na koho Sidikiho činy negativně působí. Stěžoval si kupříkladu strojvedoucí a požadoval miliony rublů odškodného. Anarchista „suše“ připustil, že strojvedoucímu byla způsobena „morální újma“. Vždyť jen řídil vlak plný výbušnin směrem k zemi, která byla napadena tou jeho.

Avšak navzdory obvinění, že Sidikiho platila ukrajinská rozvědka, o čemž informovala pouze zdiskreditovaná státní agentura TASS, se jeho cíle jeví jako osobní a pevně zakotvené v politice, kterou by Ruská federace ráda ignorovala: v politice sabotáží a přímých akcí proti autoritářství.

„Hučení Tu-22 a Tu-95 za oknem se shodovalo s údery na Ukrajinu, a to určilo můj výběr cíle: vojenské letiště Ďagilevo, jen deset kilometrů od domova. Žil jsem s osmdesátiletou babičkou a chápal, jak těžké je to pro staré a nemocné lidi v zimě bez tepla a světla,“ uvádí Sidikiho vyjádření Zóna solidarity.

„Když jsem si napouštěl vanu horkou vodou, myslel jsem na ty, kteří byli kvůli geopolitickým ambicím zbaveni základních životních potřeb o tisíc kilometrů dál. A přitom se stále mluví o ,bratrských národechʻ a o tom, že ,Rusko nebojuje proti civilistůmʻ.“

„V mém pojetí být anarchistou znamená, pokud je to možné, pomáhat nebo se podílet na blízkých projektech,“ říká Mediazoně. „Účastnit se akcí, jejichž podstatou je ochrana práv a svobod pracujícího lidu. Pokud to okolnosti dovolí, přinášejte své myšlenky těm správným lidem. Osvojujte si nové znalosti a dovednosti, které vám umožní výše uvedené dělat efektivněji.“

„Když jsem byl ve vězení,“ řekl Rožkov v rozhovoru před svým zatčením, „přišel za mnou právník z Anarchistického černého kříže. Nabídl mi pomoc. Zeptal se, zda chci dostávat dopisy, pomoc a medializovat svůj případ. Podporu a propagaci jsem odmítl, ale řekl jsem si, že by bylo hezké dostávat dopisy od lidí, kteří nezůstali lhostejní, kteří pomáhají lidem ve vězení, jako jsme my. Ty dopisy mi opravdu hodně pomohly…“

„Pokud chcete nějak rozjasnit život vězňů,“ říká Sidiki, „pište dopisy, posílejte pohlednice, to člověku vykouzlí úsměv na tváři, navzdory všem útrapám.“

Můžete tak učinit například prostřednictvím Zóny solidarity (https://t.me/solidarity_zone/).

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2025/05/21/russia-anarchist-war-saboteurs-on-trial/
(21. 5. 2025)

Související odkazy:
„Někteří lidé opouštějí zemi, jiní se uchylují k výbušninám“
Rusko: 13 lidí uvězněno za protiválečnou sabotáž
Rusko: mučení jako běžná policejní metoda
17. listopad: „Smrt impériu“
Rusko: další unesený a mučený anarchista
Vězení není konec, je třeba jít dál
Zóna solidarity pokračuje
Dokud nebudou všichni svobodní…
Rusko: další vykonstruovaná teroristická kauza
Rusko: Vězení za vyvěšení transparentu
Rusko: 6 let vězení za transparent?
Rusko: Trest za sezení na posteli