Recenze na knihu Bruna Latoura „Kde to jsem?“

Na práci francouzského antropologa a filozofa Bruna Latoura jsem narazil prvně při psaní recenze na jeho knihu Zpátky na zem, kterou vydalo v roce 2020 nakladatelství Neklid. Mezitím stihl autor v říjnu 2022 zemřít a Neklid vydat jeho další dvě práce. Po jedné jsem sáhl a tajně doufal, že pro mě bude srozumitelnější než ta první. Nebyla.

Kniha Kde to jsem? s podtitulem Poučení z lockdownu pro pozemšťany je opět psána stylem, který mi není moc blízký. Člověk jako já se při její četbě snadno ztrácí, aby buď zjistil, že vlastně pořádně neví, o čem je řeč, nebo aby po dlouhém přemýšlení přišel na to, že jde zřejmě o velmi prostou myšlenku, která šla napsat jednou větou namísto vhození čtenáře do bludiště plného slepých odboček. Pro ty odvážnější ale může být takové čtení určitým dobrodružstvím, výpravou hustou džunglí za konkrétními myšlenkami. A tak jsem si celou dobu, co jsem knihu četl, kladl otázku: „Kde to jsem?“ Zjevně na území kmene, jehož jazyku nerozumím. Možná kdybychom se setkali a mlčeli, porozumíme si víc, než když jsem hozen do filozofických vod a zmítán ve vlnách mnohomluvnosti. Snažím se tedy máchat rukama a zachytit nějakého klacku, co by mě udržel nad hladinou. Jenže ten mi vždy vyklouzne a já se opět topím. Text před jeho vydáním přečetlo mnoho intelektuálů, kteří jsou v závěru jmenováni. Všichni očividně z onoho kmene, jemuž nerozumím.

Jak vidno, není to kniha pro každého. Ani náhodou. Zřejmě má mnohé kvality, ale ty mi jsou žel skryty. Snažil jsem se tedy aspoň vydedukovat nějakou základní myšlenku, stejně jako u první knihy, kterou jsem navrhl nahradit stručným heslem „Mysli globálně, jednej lokálně!“. Tady by to možná bylo zapatistické „preguntando caminamos“ (kráčíme s otázkami). A právě příklad zapatistů nás může inspirovat v přemýšlení, „kde to jsme“, a v otázce nového směřování.

Lautour se v knize na pozadí příkladu termitiště či Kafkovy Proměny zabývá změnami vyvolanými lockdownem, nad nimiž se zatím nikdo příliš nezamýšlel. Latour to bere jako podklad pro další kapitolu svého rozmýšlení, které započal ve Zpátky na zem. Knihu začíná klimatickou úzkostí a pocitem osobní viny, aby pak otevřel dveře optimismu a naději. „Lidé mají pocit, že byly zmařeny všechny jejich naděje; zároveň jsou tu konečně podmínky pro jejich realizaci.“ Řešením je překonání modernity. „Ale kam jít? No přece zpátky domů, tam, kde jsme a odkud jsme nikdy neodešli.“ Neznamená to ale únik k něčemu minulému. „Uniknout už nemůžeme. Můžeme ale zabydlet stejné místo jiným způsobem.“ A není právě to obecná zkušenost lockdownu, kterou můžeme konfrontovat s tou vlastní? „Každý začal žít doma, ale jiným způsobem.“ Navíc podle autora můžeme oslavovat „pandemickou zkušenost za to, že jsme si za udržování metrových odstupů a nošení roušek díky ní tak zřetelně uvědomili, do jaké míry je jasně ohraničený jedinec iluzí“.

Autor připouští, že je dnes člověk značně zmatený ze světa kolem. Žel v mém případě se během četby zmatek ještě znásobil. Snad to nepotká i ostatní čtenáře.

Bruno Latour: Kde to jsem? Poučení z lockdownu pro pozemšťany. Neklid, 2022. 124 stran, cena 290 Kč. K dostání na neklid.org.

Recenze na další knihy od Neklidu:
Boj proti kapitalismu je bojem za lidstvo
Přeorání starého pole
Ze zápisků mědky
Anarchie tady a teď
Ženy nepatří na druhou kolej
Když věda neslouží moci
Komunální přepych
Přenašeči vzdoru a rebelie
Dvakrát sláva Jamesi C. Scottovi
Evoluce a revoluce
Kapitalismus smrdí. Už dlouho
Boj za chléb a růže
Kde přistát?
S etickým kompasem a vizí
My jsme důstojnost
Chybějící kapitola Vzpoury proti zkáze
Jak vše bude jednou jinak

7.2.2024 -jk-

Recenze