Anarchistická federace

Ženy nepatří na druhou kolej

Recenze na knihu Mileny Bartlové „Ženy, které nechtěly mlčet“

obálka

Rodinu si nevybíráme, ale ať chceme nebo ne, nějakým způsobem nás formuje, včetně toho, o čem se mluví a o čem nikoli. Každá rodina je jakousi kronikou novodobé historie, stačí ji jen otevřít a její mnohdy prázdné stránky doplnit vlastními i cizími vzpomínkami, rodinnými i úředními dokumenty, domněnkami a spekulacemi. I zdánlivá každodenní všednost může ilustrovat společenské napětí té které doby a souvztažnost zdánlivě soukromého k politickému a sociálnímu uspořádání, vládnoucí ideologii, ale i vzdoru vůči ní.

Jednu takovou „kroniku“ vydalo v březnu nakladatelství Neklid. Její autorka, historička umění Milena Bartlová, v ní líčí životní trajektorie své matky Rity Budínové a dvou babiček – Hany Budínové a Vlasty Mlynářové. Zaměření na ženy z vlastní rodiny je zcela záměrné, má zesílit jejich hlas, protože šlo o „ženy, které nechtěly mlčet“. A tím pádem dát hlas ženám jako takovým, hlas, jenž je jim vládnoucím patriarchátem upírán nebo je do značné míry tlumen. Drží se tím myšlenky Aleny Wagnerové, že „podstatou skutečné rovnoprávnosti a emancipace žen je právo na vlastní výklad světa. Moc je právo definovat svět. A to právo my ženy dnes nemáme.“ Muži nejsou z příběhu vynecháni, ale nehrají v něm hlavní roli. Jsou to totiž právě ženy, které ač veřejně aktivní, se podezřele často vytrácejí z paměti a dějin, o to víc, pokud se angažovaly v levicovém prostředí.

Vstup do komunistické strany umožňoval popisovaným ženám možnost vytvořit si vlastní politickou identitu a aktivně se zapojit v různých funkcích. Komunismus braly – jako tehdy mnozí jiní – coby ideál všeobecné sociální spravedlnosti. Jenže autoritářská podoba politiky komunistických stran je nakonec i s jejich ideály semlela, vyvrhla a pronásledovala.

Zároveň můžeme v jednotlivých osudech sledovat pevné trvání na samostatnosti, z níž plynul pocit sebevědomí, snahu o odtržení se od rodinných „kořenů“, které mohou svazovat nebo diskreditovat, či úplný ideový přemet u autorčiny matky, která se ze socialistické ekonomky přeorientovala na propagátorku neoliberálního kapitalismu.

Vedle tří příběhů obsahuje kniha také kapitolu, jež se zabývá feministickou tradicí v Československu. Je zajímavé si uvědomit, že mnohé z toho, za co bojovala ve světě druhá vlna feminismu, tady již bylo realitou, i když zjednanou shora a ne zrovna ideální. Tato skutečnost mj. vedla k tomu, že byla přerušena kontinuita boje za ženskou emancipaci. Dnes je feminismus v politickém a myšlenkovém maistreamu obtížně přijatelný, protože je v rozporu s konzervativním myšlením, které u nás výrazně určuje diskurz, a tak je debata o něm takřka nemožná. I ženy v akademickém prostředí se ocitají v defenzivní pozici. „Ústřední charakteristikou a údajným specifikem české tradice má být mírnost, vstřícnost a spolupráce s muži namísto boje proti nim. Takové pojetí podporuje skutečnost, že ve veřejné debatě zůstává široce rozšířena stereotypní a zavádějící charakteristika feminismu jako boje žen proti mužům, nikoli jako společného odporu vůči mechanismům patriarchátu…“

Patriarchát nás i v 21. století obklopuje a prostupuje. Je to vidět i u samotné autorky, která sice píše z feministické perspektivy, ale i tak jí ujede poznámka, v níž je žena pouhým pasivním objektem, a to když o kamarádce své matky napíše, že se „stala manželkou spisovatele…“, namísto toho, že si ho vzala (jako aktivní subjekt partnerství).

Kniha inspiruje k přemýšlení o vlastní rodinné historii, jejích skrytých místech, a zejména o roli žen, jak v jejím rámci, tak coby samostatných osobností realizujících se profesně, politicky či zájmově. Stejně tak nutí k rozmýšlení nad tím, jak se probourat zdí, kterou se konzervativním sílám podařilo celospolečensky obehnat debatu o feminismu, a efektivně zaútočit na základy patriarchálního myšlení a jednání.


Milena Bartlová: Ženy, které nechtěly mlčet. Tři československé příběhy. Neklid 2022, 299 stran, 250 Kč. K dostání na neklid.org.


Verze pro tisk 4.6.2022 -jk-

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy