Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Kultura
- Represe
- Publikace
- Válka
- Antifašismus
- Squatting
- Teorie
- Historie
- Osobnosti
- Práce
- AF/IFA
- Ekologie
- Rasismus
- Samospráva
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Michail Bakunin: Bůh a stát

Nový překlad textů Michaila Bakunina, vydávaných tradičně pod názvem Bůh a stát, vyšel ve spolupráci Nakladatelství AF a nakladatelství Herrmann a synové.

Michail Bakunin, ruský filozof, revolucionář a anarchista, představil ve svém nejznámějším textu nazvaném Bůh a stát výklad společenského vývoje, podle nějž člověk překonává stadium zvířete a božského otroctví díky své schopnosti vzpoury. Stát a náboženství ve službě kapitálu ničí svobodu a důstojnost člověka. Církev a stát se svým idealismem a národní tradicí jsou vždy založeny na útlaku a stejně jako lidová náboženská praxe jsou vážnou překážkou osvobození lidstva, kterého je třeba dosáhnout uskutečněním revoluce zdola.

(192 stran, formát A6, přeložil Čestmír Pelikán, doslov napsal Václav Tomek, vydalo nakladatelství Herrmann & synové ve spolupráci s Nakladatelstvím ČSAF, cena v běžné distribuci 198 Kč, cena v nezávislé distribuci 150 Kč.)

Součástí knihy je i následující přehled historie vydávání Bakuninových textů v Čechách nebo v českém jazyce z pera Václava Tomka:

V českém anarchistickém tisku se průběžně objevovaly články o Bakuninovi nebo úryvky z jeho textů a článků. Například v listu Budoucnost s podtitulem Orgán anarchistů jazyka českoslovanského sice vydávaném v letech 1883–1886 v Chicagu, ale adresovaném také sociálnímu hnutí v českých zemích. Mezi překlady článků řady anarchistických autorů se Bakunin objevuje např. v časopise Matice svobody, vydávaném v Brně v letech 1900–1914, 1919–1935. V časopise Mladý průkopník z let 1913–1914 byly uveřejňovány medailony různých anarchistických autorů včetně Bakuninova. Rovněž v Nové Omladině (1906–1907) vycházely kromě původních článků i přeložené texty anarchistických autorů, mezi nimi i Bakuninovy. V Nuselských listech (č. 3, 1914) jsou avizovány k zakoupení podobizny M. Bakunina a P.-J. Proudhona. Pokrok, který vycházel jako časopis pokrokových socialistů, později jako časopis volných idejí v letech 1895–1896, publikoval vedle původních textů anarchistických autorů také články o P.-J. Proudhonovi, M. Bakuninovi a Elisée Reclusovi. Proletář, jako list hájící zájmy pracujícího lidu, vycházející v Liberci – Horním Růžodole otiskl na první straně prvomájového čísla (23. 4. 1909, č. 8, r. IV.) v tučném rámečku heslo: „Zažeňte strach a síla se dostaví sama sebou! M. Bakunin.“

Nejdéle vycházející český anarchistický časopis Volné listy, časopis šířící zásady bezvládí (1890–1916), později orgán českých revolucionářů v Americe (1916–1917), vycházel ve Spojených státech. Mezi vlastními články otiskoval texty známých anarchistů včetně Bakunina, Kropotkina, Ramuse, Malata, Grava, Goldman, Nettlaua a dalších.

V roce 1895 vydal Literární a řečnický kroužek Pokrok v New Yorku Tři přednášky Michaila Bakunina (z roku 1871) v překladu J. Nekvasila (37 s.). Tentýž kroužek vydal roku 1896 Bakuninův text Bůh a stát v českém překladu Václava Kudlaty (73 s.).

V roce 1902 vydal S. K. Neumann v Knihovně Nového kultu práci holandského anarchisty Viktora Daveho: Michail Bakunin a Karel Marx věnovanou obhajobě Bakunina ve střetech mezi oběma osobnostmi.

Z roku 1903 pochází překlad Výboru ze spisů Bakunina, který připravil, přeložil a uvedl Josef Skalák. Obsahuje především text Federalismus, socialismus, antiteologismus.

V témže roce byla vydána publikace Michajl Bakunin, Vybrané stati (Pelcl, Praha 1903) v Knihovně Rozhledů, ale podle katalogu Národní knihovny je kniha dnes nezjistitelná.

V roce 1906 vyšla v knihovně Nového kultu také práce Bůh a stát, která je – ve srovnání s původním americkým překladem z r. 1896 – částečně překladem a zčásti výtahem Františka Modráčka (bez označení v textu) a je krátce uvedena rovněž jeho kritickým pojednáním.

Jako separát z Národních listů 9. 2. 1909 vyšel v témže roce pětistránkový článek Bakunin a revoluce v Praze roku 1849. Ze zápisků revolucionáře (Praha, Julius Grégr 1909).

Ke stému výročí narození vydal roku 1914 za federaci českých anarchistů komunistů B. Vrbenský v knižnici Mladého průkopníka Maják útlou publikaci Vlasty Borka Michael Bakunin s podtitulem K stému výročí narození slovanského revolucionáře. Ve stručném textu se Borek pokusil shrnout Bakuninův život spolu s peripetiemi jeho názorů a uzavřel poučením, že „Bakunin byl typem člověka, který nás učí věnovati svůj život ideji“ (s. 19).

Důkladně se Bakuninem zabýval T. G. Masaryk ve svých pracích vydaných pod titulem Rusko a Evropa. Studie o duchovních proudech v Rusku (svazek II., Praha 1996) v kapitole „M. A. Bakunin. Revoluční anarchismus“ (s. 11–38). Všímal si nejen jeho hegelovského období – v předmluvě k Hegelovým Gymnaziálním řečem z r. 1838, jeho stati Reakce v Německu z r. 1842 až k jeho anarchistickému období v textu Bůh a stát (1871). Masaryk si všímá Bakuninovy nedůslednosti v jeho filozofii činu. „Přes všechnu anarchii nakonec musí se i pandestrukční revoluce – regulovat a řídit, a to Bakunin obstarává tajným ústředním komitétem naprosto neznámým členům revolučního sdružení… Bakuninův individualismus končí popřením individuality – absolutismem.“ (Masaryk, Rusko a Evropa II, Praha 1996, s. 27–28.) „Bakuninův revolucionismus a anarchismus je svoboda ruského kozáka… Pro Rusko Bakunin věří v lupiče à la Pugačov a Razin, pro Evropu v ‚lumpenproletariát‘.“ (Tamtéž, s. 36–37)

Význam Masarykova pojednání „M. A. Bakunin. Revoluční anarchismus“, v němž mimo jiné nazývá Bakunina „papežem anarchistickým“, spočívá v tom, že věnoval kritickou pozornost Bakuninovým názorům i činům, a to v různých polohách a názorových podnětech v průběhu Bakuninova života. V českém prostředí do té doby to byla nejrozsáhlejší a důkladná stať od velmi sledovaného autora. Práce Rusko a Evropa. Studie o duchovních proudech v Rusku vydaná německy již roku 1913, začala v českém překladu původně vycházet v sešitech již v roce 1913, knižně sv. 1. roku 1919, sv. 2. v roce 1921. Když Masaryk konfrontoval porevoluční ruský bolševismus s Bakuninem a Marxem, uvedl ve Světové revoluci, mimo jiné, že „bolševism odpovídá mnohem více Bakuninovi než Marxovi… Bakunina by se bolševici mohli dovolávat pro svůj vyložený jezuitismus a macchiavelismus.“ (Světová revoluce, 1925, s. 213)

Historická práce Václava Čejchana Bakunin v Čechách. Příspěvek k revolučnímu hnutí českému v letech 1848–1849 z roku 1928 se důkladně zabývá uvedeným časovým úsekem na základě dostupného archivního materiálu, dále čerpá ze Zpovědi caru Mikuláši I. (česky z roku 1926, i z ruského vydání 1921) a zároveň doplňuje práci dvěma důležitými přílohami: Bakuninovo druhé „Provolání k Slovanům“, leták publikoval v německém originále z roku 1849; a zejména Bakuninovu téměř stostránkovou obhajobu z let 1849–1850 (Meine Verteidigung an Herrn Advokat Franz Otto), kterou psal za vyšetřovací vazby v Königsteinu, rovněž v německém originále. Čejchanova historická práce skutečně představovala onen „druhý“ pobyt Bakunina v Čechách, neboť ho zasazovala do pečlivého rámce historického zkoumání.

Čejchanův zájem o Bakuninovu činnost vedl rovněž k publikaci příspěvku ve Slovanském přehledu z roku 1931 pod titulem „Bakuninovo ‚Provolání k Slovanům‘ před tiskovým soudem pražským r. 1849.

Jako zvláštní otisk z II. ročníku periodika Dějiny a přítomnost bylo publikováno Čejchanovo pojednání Poslední Bakuninův pokus o rozbití habsburské říše. Praha 1938, kde si všímá zejména Bakuninových aktivit na počátku šedesátých let 19. století.

Profesor Německé pražské univerzity Josef Pfitzner vydal v nakladatelství Německé společnosti věd a umění Československé republiky v Praze roku 1932 Bakuninovské studie (Bakuninstudien), v nichž se zabýval s historickou důkladností nejen Bakuninovou činností v letech 1848–1849, ale doprovodil je korespondencí Bakunina a Bakuninovi v původních jazycích (v němčině, polštině, francouzštině) datovaných od října 1847 až do června 1850 čerpaných z celé řady českých, německých, polských a francouzských archivů. Kniha má velkou dokumentární hodnotu díky publikovaným materiálům. Tato důkladná historická zkoumání doložená přetištěnými původními originálními texty doplňovala Bakuninův „druhý pobyt“ v Čechách. Josef Pfitzner v předmluvě avizoval dvoudílnou Bakuninovu biografii, jejíž první díl měl vyjít již počátkem roku 1933, která však zřejmě již nevyšla. Vzhledem k tak brzkému avizovanému termínu musel mít autor již značně připravený materiál biografie, a není tudíž vyloučeno, že by se v některé archivní pozůstalosti mohly dochovat rukopisné přípravné texty k této biografii.

Konečně připomeňme ve stejném kontextu Bakuninova „druhého pobytu“ v Čechách také publikaci Zwei Schriften aus der 40er Jahren dex XIX. Jahrhunderts von Michael Bakunin (Dva spisy ze 40. let 19. století od Michaela Bakunina), jež komentoval v poznámkách Boris Jakowenko roku 1936 a vydal v Internationale Bibliothek für Philosophie, Bd. II., No. 11–12. v Praze. Jedná se o text Die Reaktion in Deutschland. Ein Fragment von einem Franzosen (Reakce v Německu. Fragment od jednoho Francouze) z roku 1842, vydaný v Německých ročenkách pro vědu a umění, a dále o text Aufruf an die Slaven. Von einem russischen Patrioten (Výzva k Slovanům. Od ruského patriota) z října a listopadu 1848, obojí je publikováno v němčině.

V Dělnickém nakladatelství v Praze vyšla roku 1947 práce Jaroslava Vozky Michail Bakunin, věčný revolucionář. Stostránkový text se snaží uvést Bakuninovy životní peripetie i názory do dobového kontextu historických a politických událostí i osobností a přátel kolem Bakunina, odkazuje na některé práce (ale také na Výbor ze spisů M. Bakunina, pravděpodobně vydaný v roce 1908), ale mnohé citované (uvozovkami uvedené) textové partie zůstávají zcela bez odkazu, takže v této souvislosti nelze práci považovat za spolehlivou, i když byla do té doby nejrozsáhlejší českou prací o Bakuninovi.

Po dlouhé pauze v bakuninovských studiích teprve koncem šedesátých let hodnotil Robert Kalivoda Bakunina jako člověka, který byl „před Leninem bezesporu největším ruským revolucionářem“. Kalivoda také částečně akceptoval Bakuninovu kritiku etatického socialismu jako oprávněnou, zejména pokud šlo o německou podobu socialismu (Robert Kalivoda, Moderní duchovní skutečnost a marxismus, Praha 1968, s. 145, 126).

Zatím zcela nejdůkladnější monografie věnovaná Bakuninovi v české literatuře je práce historika Vladimíra Kašíka nazvaná prostě M. A. Bakunin (Praha 1969), rozsahem zpracování v české bakuninovské literatuře dosud nepřekonaná. Kašík zachycuje Bakuninovy životní peripetie, jeho názorový vývoj a praktickou aktivitu v průběhu jeho života. Kašíkovi se podařilo vytvořit nestrannou biografii, jež se i tak záhy po vydání stala oficiálně nežádoucí publikací a byla na dvě desetiletí vyřazena z veřejných knihoven.

V roce 1995 byl v příloze časopisu Analogon, č. 15, publikován pod názvem „Lidé a svoboda“ výběr textů z Bakuninových článků a projevů z let 1867–1871, který je překladem vstupní části rozsáhlejšího výboru z textů M. Bakunina uspořádaného ve Francii Françoisem Munozem. Tato příloha je členěna do šesti tematických oddílů, bohužel jednotlivé texty nejsou odkázány k příslušným Bakuninovým spisům.

V roce 1926 vyšel první český překlad Bakuninovy Zpovědi caru Mikuláši I. (odkazuje na první ruské vydání z roku 1921) v překladu Vincence Chavráta. Zrevidované vydání tohoto překladu s doslovem Vladimíra Kašíka vyšlo v roce 1996.

Do bakuninovské literatury je třeba zahrnout také stručnou práci Josefa Kolejky z roku 2004, který vedle časopiseckých statí o Bakuninových aktivitách v letech 1848–1849 napsal práci Bakuninovo evropanství, jež je věnována zvláště Bakuninovu pohledu na „slovanský svět“. Práce byla vydána v Brně roku 2004.

Ve srovnání s množstvím publikací, které bakuninovská literatura nabízí v angličtině a němčině mimo naše území, zůstává výčet publikací i v nepoměrně menší oblasti českých zemí velmi skromný a osobnost Michaila Bakunina by si jistě zasloužila nejen větší překladatelskou pozornost, ale i celistvé historické i myšlenkové zpracování. Dvousté výročí narození Michaila Bakunina by mohlo být novou příležitostí k oživení pozornosti tomuto ruskému Evropanovi, jeho myšlenkovým podnětům i revolucionářským aktivitám a jejich následným ozvěnám.