Očité svědectví z Minneapolisu

V sobotu 24. ledna zavraždil agent ICE Alexe Prettiho v Minneapolisu. Pět agentů ho srazilo k zemi a zbilo, poté ho jeden z nich několikrát střelil. Videozáznamy potvrzují, že agent Prettiho střelil poté, co byl odzbrojen. Hned po vraždě se obyvatelstvo čtvrti Whittier vzbouřilo a necelé 4 hodiny bojovalo s ICE, minnesotskou policií a minnesotskými státními policisty, až je nakonec donutilo k ústupu.

K této vraždě došlo den po generální stávce, při které více než 100 000 pracovníků a pracovnic v Twin Cities protestovalo proti okupaci ICE. Mnoho lidí na ulicích vyjádřilo názor, že vražda Alexe je odvetou za stávku.

Opětovně připomínáme roli, kterou hraje místní a státní policie v současných protestech, když umožňuje ICE pokračovat v beztrestném vraždění. Demokratičtí politici vyjádřili nesouhlas s taktikou ICE, ale ani oni, ani policie, která by jim měla podléhat, dosud neučinili žádné konkrétní kroky, které by federálním agentům znemožnili terorizování, unášení a vraždy místních lidí.

Následující text je očitým svědectvím anarchistva z Minneapolisu.

Probudilx jsem se v 9:15, telefon mi neustále vibroval. První zpráva, kterou jsem uvidělx, zněla: „NALÉHAVÉ OD WHIT/UPT PŘED GLAM DOLL DONUTS: Někdo byl postřelen agenty ICE.“ Zatímco jsem vstřebávalx tuto informaci, přidalx jsem do lahve s vodou trochu kofeinového sirupu, pak jsem si obléklx pět vrstev oblečení, nasadilx si brýle a masku, zavolalx do práce, že jsem nemocnx, a spěchalx jsem na místo činu.

Když jsem dorazilx na místo, byla už natažena kolem tří bloků 26. ulice žlutá policejní páska. Maskovaní příslušníci ICE a pohraniční stráž hlídali okolí, byli ozbrojeni brokovnicemi a pepřovými spreji. Stála tam sanitka. Kolem policejní pásky se shromáždil dav, ale nikdo tu pásku nepřekročil. V davu si mě všiml jeden kamarád a poplácal mě po rameni. Nějaká osoba mi řekla, že oběť je mrtvá. Jiná osoba plakala. Většina lidí nadávala federálům. Jedna starší žena křičela „Půjdete do pekla!“, a to přímo do tváře příslušníkovi pohraniční stráže. Ten jí vyhrožoval pepřovým sprejem.

Za námi, na 1. avenue, začaly tři osoby vyvalovat kontejner na ulici. Agent ICE na ně vystřelil slzný granát. Můj kamarád a já jsme začalx utíkat na jih po 1. avenue, abychom se dostalx pryč od plynu. Zabočilx jsme doprava, pak znovu doprava na Nicollet Avenue, což nás přivedlo na 26. ulici, kde sotva před půl hodinou ICE zavraždila jednoho muže. Tady se nacházel mnohem větší dav, který čelil linii federálních agentů. Poznalx jsme dalšího našeho kamaráda a rozběhlx jsme se hned za ním.

V tu chvíli jsme zaslechlx hlasité výbuchy oslepujících granátů, které byly odpáleny asi dva nebo tři bloky severozápadně od nás. „Pojedeme mým autem,“ zakřičel náš kamarád. Parkoval přímo na Nicollet. Nasedlx jsme do jeho auta, on udělal otočku a ujel agentům ICE. Udělalx jsme několik odboček a skončilx na 25. ulici a Blaisdell.

Na druhém konci, blíže k Nicollet, stála řada policistů z pořádkové jednotky MPD. Poznalx jsem je podle žlutých vest. Mezi námi a policajty, blíže k Blaisdell, stavěla skupina lidí barikády z kontejnerů, popelnic a dřevěných palet. Slyšelx jsme všudypřítomné skandování „FUCK ICE, ICE OUT!“ Lidé bubnovali na popelnice v rytmu skandování. Někdo před barikádu sypal něco, co vypadalo jako podomácku vyrobené bodce.

Když jsme se přiblížilx k barikádě, lidé v davu začalx posouvat popelnice směrem k policejní linii. Kdosi jednu z nich zapálil. Jeden muž na nás křičel a marně se snažil dav uklidnit, ale nikdo ho neposlouchal. Několik lidí ho okamžitě odvedlo pryč. Plameny pohltily hořící popelnici a lidé ji posouvali dopředu.

Policie začala střílet gumovými projektily a střílela naším směrem granáty se slzným plynem. Bylo to poprvé v tomto roce, co jsem je viděl použít gumové projektily místo pepřových kuliček nebo plynu. Dav ustoupil, policisté se vrhli vpřed a překonali naši barikádu. Tři z davu srazili a zatkli jednu osobu poblíž mě, shodili ji na chodník. Zakřičel jsem a na chvíli se otočil, ale okamžitě jsem se začal dusit slzným plynem, a tak jsem byl nucen ustoupit směrem k Blaisdellu. Někteří lidé házeli na ustupující policajty skleněné láhve a kusy ledu.

Dav z uliček vytáhl další popelnice a začal rychle stavět další barikádu. Ztratilx jsem svého kamaráda, s kterým jsem tam přijel, ale brzy jsem nalezlx dalšího známého. Některé osoby začaly křičet, ať se lidé stáhnou na západ na 26. ulici a tam pokračují ve stavbě barikád. Tato improvizovaná strategie se ujala. Lidé běželi ulicí a za sebou zanechávali popelnice a pneumatiky, čímž vytvářeli řadu malých barikád, zatímco policisti postupovali vpřed.

Jedna žena vše sledovala ze své verandy. Někdo k ní přiběhl a oslovil ji: „Paní, bráníme tuhle čtvrť před ICE. Potřebujeme materiál na barikády. Máte na své zahradě něco, co byste mohla postrádat?“ Žena přikývla a zavedla několik osob do své zahrady, kde jim nabídla květinový záhon, starou pohovku a zahradní židli.

Zatímco tato hra na honěnou pokračovala, přišly zprávy přes Signal od lidí, kteří bránili jinou barikádu tři bloky odtud, na Nicollet na jižní straně křižovatky. Naše skupina čelila minnesotské policii, zatímco jejich skupina čelila ICE. S kamarádem jsme se rozhodlx připojit se k té skupince, která čelila ICE. Prošlx jsme několika uličkami, až jsme se dostalx na 27. ulici.

Zahnulx jsme doleva na ulici Nicollet plnou restaurací, kterou místní nazývají „Eat Street“. Tam stál mnohem větší dav za barikádou, která byla postavena převážně z dřevěných palet. Na opačné straně stála řada příslušníku ICE a pohraniční stráže. V jejich očích jsme vidělx strach. Byl to dobrý pocit.

Jakmile jsme se přiblížilx k barikádě, ICE zahájila palbu slzným plynem. Ten mi není cizí, ale vystřelili ho víc, než jsem do té doby bylx zvyklx. Obklopily nás jedovaté bílé mraky. Mělx jsem pocit, jako by mi hořely plíce. Někdo zvedl granát se slzákem a hodil ho zpět. Utíkalx jsme na jih po Nicollet, abychom se dostalx pryč. Když jsem se otočilx a podívalx se přes oblaka plynu za sebe, vidělx jsem SUV od ICE a obrněné vozidlo Bearcat, jak místo opouštějí a míří na východ k dálnici.

Běželx jsme dolů na 1. ulici, abychom se pokusilx chytit agenty, kteří ustupovali. Otočilx jsme se a běželx na sever zpět na 26. ulici. Lidé házeli kameny a kusy ledu na auta, která odjížděla směrem k nájezdu na dálnici 35W. Z vozidel vystřelili další slzný plyn a zelený kouř.

Poté, co lidé vyhnali agenty ICE, jsme se vrátilx na 26. ulici a Nicollet z východu. Na jednom konci 26. ulice se sešlo obrovské množství státních policistů, kteří čelili demonstrantům na druhé straně. Na střeše vozidla Bearcat měli LRAD (zvukové dělo). Jeden z policajtů četl přes megafon varování, které mělo rozehnat dav.

„Držte huby!“ zakřičel někdo zpět.

„Zrádci,“ zařval někdo jiný.

Státní policisté na nás spustili salvu slzného plynu a oslepujících granátů. Někdo na ně hodil petardu. Ta jim explodovala u nohou.

Dav se stáhl a odbočil doleva na jinou ulici. Všxchnx bylx vyčerpanx z dlouhého dopoledne, mnoho lidí se začalo přesouvat z místa na místo pomaleji. Vidělx jsem, jak vozidla státní policie odjíždí pryč skrz vlastní oblak slzného plynu, stejně jako to udělali agenti ICE. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomilx, že jsou pryč.

Byl nejvyšší čas koupit si pořádnou plynovou masku. Odebralx jsem se do železářství, kde jsem koupilx velký balíček ohřívačů rukou, které jsem následně rozdalx davu. Teprve když ze mě opadl adrenalin, uvědomilx jsem si, že jsem ještě nejedlx. Mělx jsem hlad jako vlk.

Asi o 45 minut později jsem se vrátilx na místo, kde došlo k oné vraždě. Shromáždil se tam obrovský dav, který zaplnil celý městský blok. Připomnělo mi to náměstí George Floyda. Blok, který kdysi býval Eat Street, se proměnil v náměstí Alexe Prettiho.

Zdálo se, že všechny malé barikády, které postavilo obyvatelstvo čtvrti Whittier, byly přemístěny sem a blokovaly Nicollet na obou koncích. Lidé seděli na kontejnerech a bubnovali na jejich víka. Dav vypadal v téhle čtvrti rasově rozmanitější než kdy dřív. Uprostřed davu vlála mexická vlajka.

Mladá žena vytáhla uprostřed davu megafon. Všxchnx se kolem ní shromáždilx a střídalx se v proslovech.

Jeden mladý muž vzal mikrofon. Nemohlo mu být víc než dvacet let.

„Lidi, nikdo nás sem nepřijde zachránit. Včera jsme napsalx historii. Uspořádalx jsme všeobecnou stávku. Zastavilx jsme celý tohle zasraný město. To je ta nejlepší zbraň, co lidi mají. Jsme to my, kdo udržuje svět v chodu, a jsme to my, kdo ho může zastavit. Ale jeden den nestačí, musíme v tom pokračovat i v pondělí.“

Propukl bouřlivý potlesk, jásot a rytmické bubnování na víka kontejnerů.

Mladík začal skandovat: „Dost bylo hodné Minnesoty! V pondělí Minnesota stávkuje!“

Rezonovalo to celým náměstím.

Invaze ICE do Twin Cities už dávno překročila bod, odkud není návratu. Je nemyslitelné, že by se společnost mohla vrátit k „normálu“ poté, co jsme vidělx a zažilx. Mocní tohoto světa velmi dobře vědí, že teď hrají o všechno. My taky.

V bitvě o Whittier jsme navzdory slzného plynu mohlx pocítit jemnější a laskavější budoucnost, která nás čeká. Tihle federální vrazi to vědí taky. Pohřbíme je pod novým světem v našich srdcích.

Zdroj: https://crimethinc.com/2026/01/25/minneapolis-responds-to-the-murder-of-alex-pretti-an-eyewitness-account

28.1.2026 CrimethInc.

Antifascism World Protests