Sedm zadržených aktivistů, kteří se účastnili akcí proti izraelské genocidě v Gaze, drží hladovku. Britská vláda je klasifikuje jako teroristy. Jde o zásadní spor o politické svobody.

„Vláda musí vězňům poskytnout základní zákonná práva, která jim byla odepřena. Nedala jim jinou možnost, než za svoji svobodu a spravedlnost držet hladovku.“ Dopis s touto větou, který oznamoval začátek hladovky sedmi vězňů, obdrželo britské ministerstvo vnitra už v říjnu. Žádný z požadavků zatím nesplnilo. Čtyři zadržení tak nejedli více než 40 dní. V den vydání tohoto textu překročily dvě vězenkyně hranici 45 dní, jež se označuje jako kritický moment, za nímž hrozí smrt.

Zpráva o hladovce v britském vězení může působit překvapivě. Protestní taktiku, která se často používá v situacích, kdy protestující nemají k dispozici nic než svoje tělo, si spojujeme spíše s autoritářskými režimy. Česká média tak například v roce 2021 pečlivě pokrývala hladovku ruského opozičního lídra Alexeje Navalného. Proč by to ale mělo být potřeba v Británii, zemi s velkou právní tradicí, kde Velká listina svobod omezovala pravomoci panovníka už v hlubokém středověku? Zjednodušená odpověď zní: protože se britská vláda chová jako obyčejný autoritářský režim. Nejde přitom o ojedinělý výstřelek, ale o dlouhodobý posun k potlačování politického protestu.

Z mainstreamových médií se ale o hladovce v Británii nedozvíme nic. A to i přesto, že jedním ze sedmi vězňů zapojených do protestu je český občan Jonáš Cink. To je přinejmenším zvláštní, když přihlédneme k faktu, že „česká stopa“ většinou stačí k mediálnímu pokrytí téměř čehokoliv. Vzpomeňme třeba na dobu před zhruba dekádou, kdy české redakce téměř denně přinášely informace o sporu norské sociální služby a českých rodičů, kteří týrali svoje děti. Dokonce i český bulvár se před pár lety zajímal o vězení v Pákistánu, kde byla za pašování drog zadržena česká občanka. Na úrovni politiky se zase pouhý fakt, že se jedna z exmanželek Donalda Trumpa narodila v Československu, stal základem zahraničně-politické strategie premiérů Babiše i Fialy.

Těžko říct, jestli jde o lásku k Británii, nenávist k aktivismu (obzvlášť tomu propalestinskému), nebo prostě jen o ignoranci. Na toto ohlušující ticho upozornily ve středu 16. prosince dvě osoby, které se připoutaly k zábradlí před vchodem do budovy České televize v Praze.
Příliš drastická realita

Co přesně se tedy děje? V britských věznicích probíhá největší protestní hladovka od roku 1981. Zatímco tehdy odmítali potravu příslušníci Irské republikánské armády (IRA), dnes jde o účastníky přímých protestních akcí proti britskému podílu na izraelské genocidě v Gaze. Čtyři z nich loni v srpnu pronikli spolu s další dvacítkou aktivistů do továrny izraelské zbrojovky Elbit v anglickém Filtonu, kde zničili několik dronů – místní média vyčíslila škodu na více než milion liber. Podle aktivistů jde o stejné modely, jaké izraelská armáda používá při bombardování Gazy. Samotná firma se ve svých propagačních materiálech označuje za „páteř“ izraelských vzdušných sil.

Druhá akce, jíž se účastnili tři současní hladovkáři včetně Jonáše Cinka, proběhla letos v červnu. Během ní aktivisté pronikli na vojenskou základnu britského letectva (RAF) a dva letouny posprejovali červenou barvou. Proč? RAF totiž během genocidy nad Gazou provedlo přes pět set špionážních letů a úzce spolupracovalo s izraelskou armádou. „Tyto letouny mohou být použity a byly použity k doplňování paliva izraelských stíhaček,“ vysvětlil zacílení Manaal Sidiqui, mluvčí aktivistické skupiny Palestine Action, která akce zastřešovala. K tomu dodal, že letouny z Brize Norton létají na britskou leteckou základnu na Kypru, odkud se provádějí ony špionážní lety.

Ať už si o vandalismu uvnitř zbrojovky nebo vojenské základny myslíme cokoliv, zcela jistě jde o porušení zákonů. To ovšem není v politickém boji o změnu statu quo nic neobvyklého – taktiky porušující zákony používali v historii dělníci, kteří nám vybojovali osmihodinovou pracovní dobu, nebo třeba sufražetky, které prosadily volební právo pro ženy. Problematický postup britské vlády přitom nespočívá v samotném zadržení, ale v jeho provedení a délce. Hladovkáři z případu ve Filtonu jsou ve vězení přes rok – i když nebyli za nic odsouzeni. K jejich uvěznění se používá institut „prodloužené vyšetřovací vazby“, která ale může ze zákona trvat maximálně šest měsíců. Trojice ze základny byla zadržena v červenci, ale soud má naplánovaný na leden 2027.

Právě kvůli tomuto porušení základních práv se vězni rozhodli vstoupit do hladovky. Kromě práva na spravedlivý soud požadují také okamžité propuštění na kauci a ukončení cenzury jejich komunikace. V politických požadavcích mají také ukončení provozu britských továren společnosti Elbit a vyškrtnutí Palestine Action ze seznamu teroristických organizací.

Právě proti této organizaci britský stát zasahuje čím dál tím drastičtěji – a jak ukazují nejen zmíněné případy věznění, bez ohledu na vlastní zákony. Vrcholem bylo hlasování britského parlamentu letos v červnu, kdy mu byl předložen tříčlenný seznam organizací, které měly být označeny za teroristické. Palestine Action – skupina nenásilně protestující proti genocidě – se na něm ocitla spolu s Ruským imperiálním hnutím a Kultem vraždících maniaků. Kdyby si takhle průhlednou manipulaci s cílem očernit nepohodlné aktivisty vymyslel nějaký spisovatel do dystopického románu, přišlo by nám to příliš laciné. Bohužel žijeme v době, kdy nehodnotíme estetickou kvalitu, ale reálné dopady. Ty jsou drastické pro hladovkáře, kterým hrozí smrt ve vězení, aniž by byli za cokoliv odsouzeni. Ale taky pro všechny, kteří by v takzvaných liberálních demokraciích chtěli proti něčemu protestovat.
Úspěch, represe a mobilizace důchodců

Skupina Palestine Action vznikla v roce 2024. „Byli jsme frustrovaní z toho, jak v otázce Palestiny dopadaly dosavadní snahy o změnu britské politiky prostřednictvím běžných taktik jako přesvědčování poslanců a pořádání protestů,“ popisuje situaci její zakladatelka Hudda Amori. Skupina se proto zaměřila na přímé akce. Jejich cílem byly buď instituce jako pojišťovny, které poskytují služby izraelským zbrojovkám, nebo místní samosprávy, které zbrojovkám pronajímají pozemky. Největší ohlasy ale vyvolaly právě akce proti samotným továrnám. V roce 2021 aktivisté na týden obsadili střechu továrny Elbitu v Leicesteru. Během dalších akcí zase poškozovali vybavení továrny, aby omezili její provoz.

První velké vítězství si skupina připsala v roce 2022. Továrna Elbitu ve městě Oldham byla po opakovaných akcích uzavřena. „Když rapidně vzrostou náklady na bezpečnost, firmě se přestane výroba vyplácet,“ vysvětluje princip akcí Amori. Dnes se v továrně vyrábějí součástky do prostředků hromadné dopravy. Palestine Action se ale pokoušela také o akce masovějšího charakteru. Továrnu v Leicesteru chtěli aktivisté v roce 2023 blokovat prostřednictvím velkého množství lidí protestujících v jejím okolí. Protesty se ale nevydařily kvůli tomu, že policie začala zadržovat protestující ještě dřív, než stihli na místo dorazit. Po pár hodinách je pak zase propustila.

Letos v létě pak přišlo prohlášení Palestine Action za teroristickou organizaci. Tím se ve Velké Británii jakákoli podpora této organizace stává trestným činem. Kromě soudních odvolání, v nichž se verdikt očekává v nejbližších dnech, se proti absurditě tohoto nařízení konaly i demonstrace, na něž chodili lidé s transparenty „Nesouhlasím s genocidou, podporuji Palestine Action“. Policie začala účastníků ve velkém zadržovat – i když vzhledem k jejich počtu se to ne vždy dařilo. Během zářijové akce zvládla policie zadržet jen zhruba polovinu z 1500 lidí. Výrazným prvkem protestů je mezigenerační rozměr. Na srpnovém protestu v Londýně policie odvedla v poutech 532 lidí – přes polovinu přitom tvořily osoby starší 60 let. „Šokuje mě, že máme vládu, která v Gaze podporuje přesně to, proti čemu Británie a můj otec před osmdesáti lety bojovali,“ nechal se slyšet zadržený důchodce Richard Whitmare-Jones. Přestože sám metody Palestine Action neschvaluje, nepovažuje je za teroristy.

Snaha o rámování propalestinského protestu jako terorismu nepřišla z čistého nebe. Už při zadržení aktivistů z loňské akce v továrně ve Flintonu policie do médií prohlašovala, že zúčastněné zadržuje pro podezření z terorismu – i když obvinění později musela změnit na poškození majetku. Snahy o přísnější postup dlouhodobě prosazoval už „nezávislý poradce“ konzervativní vlády pro politický extremismus John Woodcock. Ten ve svých reportech zděšeně varoval před ohrožením britské demokracie „vládou davu“, čímž myslel především propalestinské a klimatické aktivisty. Nepřekvapivě v nich nezmínil, že je placený lobbistickou firmou, která zastupuje fosilní korporace a zbrojaře.

Jak ukazuje zapsání Palestine Action na seznam teroristických organizací, rozhodně nešlo o výstřelek vlády konzervativců, protože v potlačování protestů pokračují i od loňska vládnoucí labouristi. Podle výzkumu neziskové organizace Article 19 se stále zvyšuje policejní účast na protestech a také počet zadržení policií, přestože pouhá tři procenta zadržených jsou z něčeho obviněna. Vězně a vězeňkyně držící hladovku v britských vězeních tak musíme brát jako doklad širšího trendu potlačování politických svobod. Je tedy na místě o nich (včetně českého občana) hovořit jako o politických vězních.
Nebezpečná výhybka

Mezitím se dál zhoršuje jejich zdravotní stav – i v důsledku nedostatečné zdravotní péče. „Pokud někdo drží hladovku, samozřejmostí je každý den takového člověka vážit. Podle informací, které dostávám od rodin, většina z nich neměla ve vězení ani jednu celkovou kontrolu – tepu, krevního tlaku, cukru v krvi, váhy,“ popsal médiím situaci doktor James Smith. V pátek soud rozhodoval o možném propuštění Jonáše Cinka na kauci – což zamítl. Podle informací Deníku Alarm se s ním od pátku není možné spojit a vězeňská správa nekomunikuje s jeho advokátem. Jeho blízcí se proto domnívají, že byl hospitalizován.

Takto závažné situaci by se kromě českých médií měl věnovat také příslušný státní orgán, tedy ministerstvo zahraničí. Ministr by si mohl předvolat britského velvyslance, nebo se přinejmenším snažit zajistit adekvátní lékařskou péči pro svého občana. Ve čtvrtek 11. prosince se před budovou ministerstva konal protest a skupina lidí zde 24 hodin držela solidární hladovku. Ve stejný den se protestovalo také před Nejvyšším správním soudem v Brně. Ministerstvo o situaci evidentně ví, na dotazy Alarmu však odpověděl mluvčí Daniel Drake stroze: „Ministerstvo zahraničních věcí je v kontaktu s rodinou a je připraveno na požádání poskytnout českému občanovi standardní konzulární asistenci. Další informace nebudeme, s ohledem na ochranu osobních údajů, sdělovat.“

To je v ostrém kontrastu s prohlášením ministerstva v jiném případu českého občana z nedávné doby – Hoanga Trana, který narukoval jako dobrovolník do ukrajinské armády a na okupovaných územích ho zajaly ruské jednotky. U něj se podle Drakea ministerstvo „případem intenzivně zabývá“ a „stále platí, že v těchto případech postupujeme podle zákona a snažíme se našim českým občanům v nouzi pomoci“. Británie přitom na rozdíl od Ruska nevede Česko jako nepřátelský stát, což otevírá víc možností pro diplomatické kroky.

V sázce není málo. Při zprávách o hladovce se často zmiňuje podobná akce irských republikánů z 80. let. Britská vláda v čele s tehdejší premiérkou Margaret Thatcherovou hladovkářům neustoupila a ti akci ukončili až poté, co deset z nich ve vězení zemřelo – včetně Bobbyho Sandse, který byl v té době dokonce zvolen do britského parlamentu. Nad dnešní hladovkou a přístupem britského státu se tak vznáší známý citát o nenásilných akcích“ od Kwame Tureho: „Aby to fungovalo, musí mít váš protivník svědomí.“

Potlačování propalestinských protestů se přitom netýká jenom Británie, ale takřka všech takzvaných západních demokracií. Ještě před deportační mánií Donalda Trumpa probíhaly napříč USA policejní razie na univerzitní kampusy. To vše se za podpory tehdejšího prezidenta Joea Bidena dělo jen proto, že studenti požadovali stažení investic svých univerzit z Izraele. Německo při potlačování solidárních protestů zase postupuje tak tvrdě, že před tím varuje i Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Záminku „podpory terorismu“ při stíhání propalestinského protestujícího použila letos i česká policie.

Potlačování protestů se tak ukazuje jako temná cesta, po které se můžou vydat evropské demokracie. V případě hladovky v Británii se tato otázka vyostřuje do extrému. Zatím ale stále můžeme doufat, že alespoň trocha svědomí vládnoucí vrstvě přece jen zbyla. Ať už to dopadne jakkoliv, bude to důležitá zpráva.

17.12.2025 denikalarm.cz