Prcat patriarchát!

Po loňské akci „Ženy za pultem“ se dalo očekávat, že ani letos nenechají v Plzni ženy a dívky Mezinárodní den žen bez povšimnutí. A taky že ne. Dokonce ani místo činu se nezměnilo – družstevní kavárna Družba. Organizace se ujaly ženy z plzeňského kolektivu Food not Bomb ve spolupráci s uměleckým spolkem Láskyplno.

Osmého března po šesté večer už bylo vše nachystané – benefiční merch s různými potištěnými svršky, nášivkami a samolepkami s (nejen) feministickou tematikou; publikace Nakladatelství Anarchistické federace a samozřejmě to nejlepší – skvělé benefiční občerstvení. A tak stačilo se jen bavit a popíjet, než udeřila půl osmá a šlo vše ráz na ráz. Organizátorky seznámily přítomné s programem večera a hned se pustily do úderného proslovu:

„V posledním roce jsme se přesvědčily o tom, že nic není jisté, naše pozice, vybojovaná práva a svobody jsou v kontextu celosvětového dění neustále nabourávány, někdy jsou dokonce pouhým klamem. Znovu jsme se utvrdily v tom, že rovnoprávnosti mezi pohlavími stále nebylo dosaženo a že práva žen a dalších marginalizovaných skupin jsou po celém světě systematicky potlačována a zneuznávána. Evropu sužuje největší válečný konflikt od dob druhé světové války a po pandemii koronaviru musíme opět napnout všechny síly, abychom pomohly lidem, kteří před válkou utíkají a mezi nimiž převládají právě ženy, děti nebo i další, jejichž pozice a situace vyžaduje zvláštní míru starostlivosti. Kvůli těm, které a kteří zůstali bojovat, byla vznesena otázka legitimity aktivního odporu, na niž byly nuceny ukrajinské feministky brzy reagovat Manifestem za právo na rezistenci. Proti těm, jež si zvolily se války neúčastnit a zůstat ve svých domovech, bylo použito sexuálního násilí jako jedné z válečných zbraní. Po celém světě rozhodují ti nejmocnější, většinou bohatí bílí heterosexuální muži, o životech žen a jejich tělech – v USA, Latinské Americe a Polsku o potratech, v Afghánistánu o svobodě se vzdělávat, vyjadřovat či cestovat. Naší vlastní zemí otřásají kauzy sexuálního zneužívání, kterého se nejčastěji dopouštějí muži v privilegovaných pozicích – profesoři, lékaři, psychologové či politici. Jsou to právě ti, kteří pracují s lidmi, ve sféře péče a starostlivosti, kteří se dopouštějí nejhorších zločinů, jež lze vůči dalším lidem napáchat.“

Mluvčí zdůraznily nutnost klást následující otázky, a to tak dlouho, dokud se nestanou bezpředmětnými: „Proč jsou ženy vychovávány jako ty, které mají pečovat, a muži jako ti, které je třeba opečovávat? Proč jsou jedni hnáni do soutěživosti a veřejné sféry, zatímco další jsou udržovány ve sféře soukromí a jejich hlavním životním cílem má být především péče o druhé a skromnost? Proč jsou oběťmi násilí častěji ženy než muži? Proč jsou platy žen a mužů rozdílné? Proč někteří nemají vůbec přístup do některých zaměstnání a pozic? Proč je péče o děti pojímána tolik individualisticky a nucena především matkám? Proč jsou některá těla shledávána krásnějšími, lepšími a validnějšími než jiná? Jak je možné, že ještě v roce 2023 nemohou ženy po celém světě zacházet se svými těly podle svého uvážení? Jak je možné, že o ženských tělech rozhodují jiní, především muži?“

Následně jako příklady hodné následování jmenovaly skupiny bojující za právo na potrat, např. Cioca Czesia, nebo odborovou organizaci ze sektoru sociálních služeb ALICE. Zdůraznily také důležitost péče ve společnosti coby radikální starosti o druhého člověka a každodenní solidarity: „Bez péče nejsou koláče!“

Ihned po proslovu vyrazili někteří – asi čtyřicítka lidí, převážně žen – do ulic s cedulemi, na nichž byla nápaditá hesla jako: „Ženy a odbory – láska až za hory“, „Svobodu a zničit menstruační chudobu“, „Chlupy jsou v pohodě“, „Solidaritu se ženami z Alzheimer centra“, „Food not Bombs Plzeň“, „Stávkuj nebo střílím“, „Matka, dcera a feminismus svatý“, „Nejlepší období v životě ženy je riot“ nebo „Moje tělo – moje pravidla“. Začalo sice pršet, ale to nijak neumenšilo nadšení, snad jen přidalo na rychlosti. Za skandování takřka prázdnými ulicemi se šlo na sady Pětatřicátníků, odtud do Smetanových sadů, kde se u Branky za stálého skandování v čele s megafonem zahnulo směrem na náměstí Republiky. Náhodní kolemjdoucí rozhodně nemohli přeslechnout hesla jako „Patriarchát z kola ven – jeho konec je náš sen“, „Bez péče nejsou koláče, bez peněz není péče“ apod. Demonstrace se zastavila před vraty katolické katedrály sv. Bartoloměje, kde se skandovalo „Moje tělo – moje volba“, „Bububu feministka“ či nejoblíbenější heslo celé akce „Prcat patriarchát“. Odtud to bylo kousek zpět do Družby, před kterou už blikal policejní majáček, jak se ale přibližovalo skandování, auto odjelo.

V osm tedy již byli všichni v suchu a mohl začít hudební program. Ten zahájila svým asi dvacetiminutovým premiérovým vystoupením kapela Nihil Acutum. Toto ženské trio zahrálo několik pomalejších punkových songů, kterým je nutno přičíst k dobru absenci zbytečného protahování a hudební jednoduchost kombinovanou s naléhavostí zpěvu. Po nějaké době, co se vše přestavělo na (ne)pódiu, se mohly předvést „ženy za pultem“ při pouštění desek, zatímco se ostatní za jejich hudebního doprovodu mohly skvěle bavit. Veškeré potřebné technické zázemí pro pouštěčku poskytli Tony Rocky Horror Vinyl Show.

Na oslavě v Družbě se protočila dobrá stovka lidí. Prostřednictvím dobrovolného vstupného (škoda jen, že o něm někteří vůbec neměli tušení) a z prodeje benefičního merche a jídla se vybralo necelých sedm tisíc, které putovaly organizacím Ciocia Czesia (pomáhá polským ženám, které se rozhodly ukončit těhotenství) a SOLA pomáhá (věnuje se poskytování menstruačních potřeb osobám, které si je nemohou dovolit).

Velmi osvěžující oslava, která mimo jiné ukázala, že se aktivistické prostředí v režii mužů stává minulostí. Díky za to.


Související odkazy:
Mezinárodní den žen 2022
Mezinárodní den žen 2021
Co to je anarchofeminismus?
MDŽ: Hlas kamarádek z ukrajinské fronty
Postavme se v ulicích za ženská práva
Její tělo – její volba
Ženy za pultem
Chilské feministky jsou odkazem budoucnosti
Chilské feministky jsou odkazem budoucnosti (II.)
Pomalu, ale kupředu
Rote Zora č. 3
A3: Proti kultuře znásilnění
Strajk kobiet bez hranic
Proti patriarchátu
Boj za chléb a růže