Hlasy Palestiny: „Tma, plameny, křik“ Další palestinskou vesnici terorizují izraelští osadníci

Zpráva líčící noční pogrom, kterého se účastnily desítky osadníků, na izolovanou vesnici Tuba na Západním břehu, kde osadníci zranili místní obyvatelstvo.

V českém prostředí vzniká jen malé, avšak důležité množství publikací a článků, které se snaží palestinskému obyvatelstvu navrátit tvář i hlas. Mezi takové můžeme řadit Jestli mám zemřít, ať je to příběh či optimističtěji laděnou Na této zemi je pro co žít. Humanizovat imigrantstvo obecně se snaží i publikace Do hranice čisto, která čtenářstvu nabízí příběhy současné migrace.

Právě životní příběhy a osudy se jeví jako důležitý prostředek v boji proti dehumanizaci. Příběhy totiž mají tu moc odlidštěné bytosti humanizovat zpět – lidé přestávají být pouhými abstraktními čísly, cizími entitami, s nimiž se nedokážeme ztotožnit. V rámci snah o humanizaci Palestinstva – a s tím snad i všeho dalšího arabského obyvatelstva – jsem se proto rozhodl pravidelněji překládat palestinské životní příběhy, a to jak od lidí, kteří se rozhodli odejít, tak i od lidí, kteří se rozhodli zůstat. Publikovány budou pravidelně každý pátek. Pokud chcete sdílet svůj příběh anebo znáte někoho, kdo by chtěl taky promluvit, neváhejte se na nás obrátit.

Hlasy Palestiny: „Tma, plameny, křik“ Další palestinskou vesnici terorizují izraelští osadníci

Zpráva na WhatsAppu dorazila ve středu ve 21:50. Byla to zoufalá prosba o pomoc od dvaadvacetiletého Hamzy Abú Džundíji z vesnice Tuba v oblasti Masáfer Jatta: „Osadníci zapalují domy.“

Ve 22:11 dorazila další zpráva: „Pošlete sanitky a hasiče. Jsou tu zraněné děti a hoří domy.“

Těch několik slov zachycovalo hrůzu, která se té noci odehrávala v malé vesnici na jižním okraji okupovaného Západního břehu. Místo se už v minulosti stalo terčem žhářských útoků ze strany izraelských osadníků, tento se však zdál být v zcela jiném měřítku.

Dostat se do Tuby není nikdy snadné. Prašná cesta, která do vesnice vede, je poničená erozí po zimních deštích, protože palestinské obyvatelstvo má zakázáno ji opravovat. Jakákoliv taková akce by byla považována za „nelegální stavbu“ v oblasti, kde je nemožné získat povolení. V nejlepším případě tak trvá cesta zhruba 30 minut.

Z mojí rodné vesnice At-Tuwání to dříve trvalo jen pět až deset minut. Vznik osady Ma'on a její předsunuté bašty Havat Ma'on nás však odřízl od přímé cesty, kvůli čemuž je Tuba při jakémkoliv vypuknutí násilí v čím dál větší izolaci.

Pohled na palestinskou vesnici Tuba v popředí a nelegální osadu Havat Ma'on v pozadí, Masáfer Jatta, okupovaný Západní břeh, 6. srpna 2026. (Mosab Shawer / Activestills)

Pro rodiny uvězněné té noci uvnitř svých domovů byla každá minuta nekonečná. Rána Maghnamová seděla se svou sedmiletou nevlastní dcerou Razan v pokoji pro hosty, když útok začal.

„Podívala jsem se z okna a uviděla skupinu osadníků, jak běží z kopce,“ vzpomínala. „Vyšla jsem ven a první osadník, který dorazil k našemu domu, zamířil přímo k nám. V ruce měl hůl a okamžitě mě začal mlátit, holky se schovávaly za mými zády.

„Utekly jsme se schovat do pokoje, ale osadník šel za námi,“ pokračovala Maghnamová. „Razan zasáhl kámen, který hodil kdosi zvenčí a který ji trefil do nosu a horního rtu. Pak nás ten osadník znovu dostihl a začal mě mlátit do hlavy a do paže.“

Při útoku utrpěla Maghnam zlomeniny prstů na pravé ruce a zranění hlavy, které si vyžádalo osm stehů. Byla evakuována do nemocnice v nejbližším městě Jatta, kde jí bylo poskytnuto ošetření. Avšak i dlouho poté, co jí rány zdravotní personál zašil, bylo nemožné vzpomínky na onu noc vymazat.

Stále jen stěží popisuje strach z toho, když uviděla desítky izraelských osadníků, jak pořádají nájezd na její vesnici. „Byla to děsivá noc. Ze všech stran se ozýval křik, pláč, zvuky mlácení lidí a tříštění oken. Z pokoje [pro hosty], kde jsme předtím seděly, šlehaly plameny a do místnosti, kde jsme se schovávaly, se valil kouř poté, co venku před domem zapálili židle, pohovky a dřevěný nábytek.“

Ohořelý nábytek před domem po pogromu izraelských osadníků v palestinské vesnici Tuba, Masáfer Jatta, okupovaný Západní břeh, 6. srpna 2026. (Mosab Shawer / Activestills)

Další den odhalil rozsah spouště v plné síle: ukázalo se, že tři domy byly spáleny na popel. Elektrická síť vesnice byla požáry vážně poškozena a osadníci rozbili přibližně dvě desítky vesnických solárních panelů. Pět obyvatel*ek, včetně tří dětí, osadníci zranili.

Při odchodu z vesnice posprejovali osadníci ovčín jedné z rodin hebrejským nápisem „1:0 pro Židy“ – zprávou, kterou místní obyvatelstvo nevnímalo jen jako vandalismus, ale jako oslavu svého utrpení.

„Zapálili dům, i když jsem byla ještě uvnitř“

Následující ráno bylo uvnitř jednoho ze spálených domů všechno černé. Ze stropu visely roztavené elektrické dráty. Podlahu pokrýval popel. Z lednice zbyl jen zkroucený plechový skelet. Ještě patnáct hodin po požáru byl zápach kouře tak silný, že se těžko dýchalo.

Sedmnáctiletá Sudžúd Mahmúd Avadová popisovala v troskách svého rodinného domu, čemu byla svědkyní předchozí noc. „Seděla jsem v domě, když jsem venku uslyšela hluk. Podívala jsem se a uviděla osadníky, jak házejí kameny do oken. Vběhla jsem do koupelny a schovala se. Zavolala jsem otci, který spal ve vedlejším pokoji.

„Můj jedenáctiletý bratr Džúd spal ve svém pokoji. Jeden osadník ho chytil pod krkem, začal ho škrtit a vyhodil ho ven.“

„Pak se vrátili do domu. Slyšela jsem, jak uvnitř všechno ničí. Prevrátili ledničku a pračku na zem a pak dům zapálili, i když jsem byla stále uvnitř a třásla se strachy.“

Obyvatelstvo prohlíží škody, které napáchal požár v jejich domovech po pogromu izraelských osadníků v palestinské vesnici Tuba, Masáfer Jatta, okupovaný Západní břeh, 6. srpna 2026. (Mosab Shawer / Activestills)

V tu chvíli si nebyla jistá, zda se odtud ještě někdy dostane živá. „Jeden osadník začal mlátit do dveří od koupelny. Dveře mi práskly do obličeje a já jsem spadla na zem. Když osadníci konečně odešli, dům naplnil hustý dým. Požár se rychle šířil z jedné místnosti do druhé. Vyděšená jsem vyběhla ven, ale nemohla jsem dýchat. Kvůli kouři jsem se před domem zhroutila.“

Její otec Mahmúd Avad se probudil do toho, co popisuje jako nejhorší noční můra každého rodiče. „Náš dům hořel, stejně jako dům mého bratra Mohammada, dvě stodoly na seno a stan, který jsme používalx jako sklad. Spěchal jsem, abych našel svoje děti. Měl jsem tři hasicí přístroje, ale dva z nich nefungovaly. Dělal jsem všechno pro to, abych oheň uhasil, ale nedokázal jsem to. Nemáme vybavení pro hašení požárů, které bychom potřebovalx.“

Bezmocně přihlížel, jak vesnici pohltila temnota. „Elektřina vypadla a vesnice se ponořila do úplné tmy. Nebylo vidět nic než kouř, plameny, pláč a křik. Stálx jsme tam, aniž bychom dokázalx požár zastavit, a přihlíželx, jak pohlcuje naše domovy a ničí všechno uvnitř.“

„Běhal jsem sem a tam s nádobami na vodu a snažil se plameny uhasit, ale pokaždé, když jsem se přiblížil, začal jsem se kouřem dusit a musel jsem ustoupit,“ pokračoval. „Nezbylo nic než kámen a zkroucený kov.“

Všechno, co rodina vlastnila, během několika minut zmizelo. „Jídlo, nábytek, matrace, deky – všechno bylo pryč.“

„Rozbili bezpečnostní kamery, reflektory i naši koupelnu“

Hamza, jehož zpráva mě té noci na útok poprvé upozornila, uvedl, že poté, co osadníci zapálili dům jeho bratrance Radvána, se přesunuli k domu jeho rodiny.

Poškozené solární panely po pogromu izraelských osadníků v palestinské vesnici Tuba, Masáfer Jatta, okupovaný Západní břeh, 6. srpna 2026. (Mosab Shawer / Activestills)

„Jeden z osadníků nesl dvě láhve plné nějaké hořlaviny. Moje matka, sestry a děti vběhly do domu a schovaly se. Otec, bratr a ja jsme zůstali venku, abychom náš domov bránili. Podařilo se nám zabránit jim v zapálení, ale zasáhli mě kameny do ruky a do zad.“

„Rozbili tři bezpečnostní kamery, reflektory kolem domu a naši venkovní koupelnu,“ pokračoval. „Rozbili také okna, když se snažili vloupat do domu. Moji matku do obličeje zasáhly střepy rozbitého skla.“

Když se z vesnice seběhlo více obyvatelstva a spěchalo k domu pomoci s jeho obranou, osadníci se museli stáhnout k nedaleké osadě Havat Ma’on, která se nachází jen několik minut od Tuby. Jde o stejná osadnická stanoviště, z nichž desítky osadníků nedávno zaútočily na mou vlastní vesnici at-Tuwání: zapálili tam mešitu, domy i auta, rozbíjeli okna a posprejovali zdi nápisem „Pomsta“.

Mladí lidé a dobrovolnictvo ze sousedních vesnic spěchalo pomoci uhasit požáry ještě před příjezdem záchranářské služby. Kvůli stavu cesty dorazily sanitky do Tuby až téměř hodinu po začátku útoku. Vesnici zahalil hustý dým a místní obyvatelstvo se pohybovalo po tmě s ručními svítilnami, hledalo přeživší, pomáhalo zraněným a zoufale se snažilo zachránit cokoliv, co zůstalo.

Izraelská policie dorazila přibližně 40 minut po začátku útoku, přičemž přijela z osady Havat Ma’on. Izraelské vojsko, které je v této části Západního břehu zodpovědné za bezpečnost, dorazilo až více než hodinu po zahájení útoku.

Obyvatelstvo prohlíží škody, které napáchal požár v jejich domovech po pogromu izraelských osadníků v palestinské vesnici Tuba, Masáfer Jatta, okupovaný Západní břeh, 6. srpna 2026. (Mosab Shawer / Activestills)

Obyvatelstvo uvádí, že policisté přecházeli od jedné vyhořelé budovy ke druhé, pořizovali fotografie a natáčeli videa – což jsou rutinní postupy, které však podle zkušeností místních zřídkakdy vedou ke stíhání útočníků. Vojsko se mezitím chovalo k vesnickému obyvatelstvu otevřeně nepřátelsky. Vyhrožovalo mu zatčením a procházelo vyhořelými domy se zbraněmi namířenými na civilistvo.

Pokud by policie měla opravdový zájem identifikovat odpovědné osoby, věděla by přesně, kde hledat. Osadníci přišli z nedalekého osadnického stanoviště a nedaleké osady – z míst, která jsou vybavena jedněmi z nejmodernějších sledovacích kamer v oblasti. Obyvatelstvo se však nedomnívá, že útočníci budou pohnáni k spravedlnosti. Nezbývá jim nic jiného, než se připravovat na další pogrom.

V pátek odpoledne se do vesnice vrátili tři osadníci z Havat Ma’on a obtěžovali místní.

Tyto útoky nejenže způsobují zasaženým komunitám hluboké fyzické a psychické trauma, ale také je vystavují obrovské finanční zátěži, která bývá jen zřídkakdy odškodněna. Rodiny, jejichž domy, vozidla a osobní věci byly spáleny nebo zničeny, se musí vyrovnat s drtivými ztrátami, jež často smažou úspory a majetek budovaný po celý život.

Obnova domova, pořízení základního nábyku a návrat alespoň k základnímu pocitu normality vyžadují prostředky, které většina zasažených rodin jednoduše nemá. V důsledku toho tyto útoky zanechávají dlouhodobé humanitární, ekonomické a sociální následky, které ovlivňují celé komunity ještě dlouho poté, co násilí ustalo.

Prohlášení izraelské policie potvrdilo, že „na místo bylo vysláno vyšetřovatelstvo z policejní stanice v Hebronu a forenzní vyšetřovatelstvo izraelské policie“, které „začalo shromažďovat důkazy, forenzní poznatky a výpovědi očitého svědectva“. Magazín +972 se dotázal, co policie dělá pro to, aby zabránila útokům osadníků na palestinské vesnice v této oblasti, načež mluvčí odpověděl, že „odpovědnost za prevenci a reakci na incidenty v oblastech A a B nese IDF“ – přestože Tuba a sousední palestinské vesnice v oblasti Masáfer Jatta se nacházejí v oblasti C.

V reakci na žádost magazínu +972 o vyjádření izraelská armáda uvedla: „Ve středu byly jednotky IDF vyslány do oblasti Chirbat Tuba v sektoru brigády Jehuda na základě hlášení, že izraelští civilisté v oblasti zapálili domy a zaútočili na palestinské obyvatelstvo. V důsledku toho bylo zraněno několik osob, včetně dívek a žen. Vyhořelo také několik staveb. Po příjezdu na místo jednotky oblast prohledaly a identifikovaly vyhořelé budovy, grafity a poškozený majetek. Podezřelí lidé před příjezdem sil uprchli. Během noci vstoupili do oblasti pod ochranou IDF příslušníci policejního okrsku Judea a Samaria, aby shromáždili výpovědi, poznatky a důkazy pro vyšetřování.“

Zdroj: https://www.972mag.com/tuba-pogrom-israeli-settlers-masafer-yatta/

Další svědectví:

Má poslední slova Gaze

Deník tesknícího Gazana

Ahmad al-Batniji

Muhammad al-Mishwakhi

Talal Abu Rukbah

Ahmad Miqdad

Muhammad Ghazi Nassar

Huwaydah ad-Darimli

Kifah al-Hasanat

Arafat al-Khawaja