Report z dílčí akce letošního anarchistického Prvního máje

V souhrnném reportu z letošního anarchistického Prvního máje, jenž se konal v Praze na Střeleckém ostrově, odkud se průvodem vydalo účastnictvo centrem města na ostrov Štvanice, jsme avizovalx, že přineseme podrobnější zprávu o jednom bodu jeho programu. Ten jsme se totiž tentokrát rozhodlx obohatit o workshop zaměřený na výhry a prohry v rámci hnutí.

Workshop, jenž se konal odpoledne na Štvanici v době mezi zakončením pochodu a večerním koncertem, měl dle pravidel kolektivně dohodnutých na začátku proměnlivé účastnictvo, které se alespoň zpočátku pohybovalo v řádu několika desítek. Facilitátorstvem bylo členstvo pražské skupiny Anarchistické federace a členstvo kolektivu Dekonstrukce. Připravilx si dva bloky ke dvěma rozdílným aspektům tématu.

První blok workshopu byl kreativní, v rámci skupinky (individuálně nebo kolektivně) jsme si vytvořilx svou výhru (ať už reálnou či imaginární, minulou či budoucí) a poté cokoliv, co ji podporuje nebo by ji mohlo podpořit. Následně probíhala společná diskuse o těchto výhrách. Mnoho skupinek zmiňovalo stále čerstvou výhru blokády Pochodu pro život. Diskutovalx jsme také potřebu infrastruktur a komunity.

Po krátké pauze se k nám připojila spřátelená terapeutka Glynis z Form&Flow Therapy, se kterou jsme se uzemnilx a somatickým cvičením si ukázalx, že ve všech našich výhrách se komunitně podporujeme. Spojenx se svým tělem jsme se ponořilx do dalších debat. Diskutovalx jsme pojmy z konceptů kultury prohry (jako jsou symbolické akce, neformální hierarchie nebo žádné strategie) a kultury výhry (jako jsou kolektivní paměť, pečující procesy, společné felení, duální moc či materiální výhry).

Nakonec jsme ještě workshop společně zreflektovalx. Kritika (a vlastní reflexe) workshopu zazněla směrem k počáteční chaotické facilitaci, která se ale zlepšila v průběhu akce, a délce něco přes tři hodiny, která se účastnictvu zdála vyčerpávající. Jinak jsme si workshop všxchnx moc užilx. Mnoho účastnictva bylx lidé, kteří nyní nejsou součástí žádného kolektivu. Dle některých by každý protest potřeboval diskusní část, která by pasivní participaci přeměnila v aktivní propojování komunity.

Z obou bloků vznikly myšlenkové mapy, které bychom v budoucnu rádx propojilx, jelikož jsme v rámci nich prozkoumalx podobná témata z různých úhlů. Často byla zmiňována potřeba fyzických prostorů, autonomních center, komunitního bydlení či squatů, kolektivní komunikace a reflexe a společného felení, které z „mé“ výhry uprostřed neznámého davu dělá „naši“ společnou výhru.

16.5.2025 -fac-

Czech/slovak Event