Ptáte se, co jsme dělalx v únoru a první půlce března? Stříhalx a prořezávalx ovocné stromy.

Je tu další díl našeho zahradnického seriálu, v němž si ukážeme, čemu jsme se věnovalx v únoru a první polovině března. Šlo zejména o péči o ovocné stromy, především pak o prostříhávání a prořezávání jabloní a švestek. Ale i o natírání kmenů stromů a zpracování „odpadní“ biomasy.

Pokud máme na našich zahradách ovocné stromy, můžeme se rozhodnout, jak o ně budeme pečovat. Buď jim věnujeme každoroční péči, nebo jen občasnou, nebo je necháme prostě být bez jakýchkoli zásahů. Pokud ale chceme větší a kvalitnější úrodu, nějakou tu péči si stromy vyžádají.

Při péči o stromy se hodí nějaké zkušenosti. Ty můžete čerpat od „staršího“ sadařstva, sousedstva či od rodičů nebo prarodičů, kteří se stromům věnují. Takové předávání zkušeností je k nezaplacení (ale pozor: mohou se předávat i chybné návyky). Můžete si vzít k ruce také nějakou knihu či kouknout na internety. Tam se často dozvíte i to, jakých chyb se vyvarovat. Nebojte se tedy učit, a především se nebojte praktikovat. Po pár sezonách zjistíte, že si stromy často dokážou samy říct, co potřebují. Nestyďte se je tedy brát jako přátele. Dáte jim péči a ony se vám za to bohatě odvděčí.

Kdy stříhat? U jabloní, hrušní a švestek, tedy stromů, které takovou péči vyžadují asi nejvíc, je ideálním obdobím únor a první polovina března. Pokud možno ve dnech kdy nemrzne – takových je na(ne)štěstí čím dál víc. Stromy jsou bez listí, a je tudíž snadné určit, co je třeba oříznout a kde je třeba střihnout.

Pokud nemáte vlastní stromy, a přesto vás péče o ně láká, porozhlédněte se po okolí, zda nějaká volně rostoucí jabloň či hruška v opuštěném sadu netouží po adopci. Takové stromy lze považovat za commons, veřejně sdílené statky. Z jejich úrody se těší každý, kdo chce. Tak proč jim nedat něco na oplátku.

Na samotnou práci je nutné mít k dispozici potřebné nástroje: pilku (ideálně skládací), nůžky na větvičky a pákové nůžky na větve. To je základ. Můžete ale použít i akupilky, řetězové pily na velmi silné větve, teleskopické odvětvovače, žebříky a štafle.

Na co se zaměřit? U mladých stromků řešíme v první řadě to, aby získávaly požadovaný vzhled a tvarovala se jim ideálním způsobem koruna. U stromků, které již takových kvalit dosahují, dbáme na prosvětlení a zmlazování. Je nutné také hledět na bezpečnost odstraňováním částí, které hrozí ulomením, ale i na takové věci, jako je přístupnost koruny, pokud se při péči a sklizni pohybujeme přímo v ní, nebo prostor pro postavení žebříku či štaflí. Posuďte, jak chcete, aby byly jednotlivé části dostupné z pohledu sklizně. Pokud pod stromem sekáte trávu, potřebujete rovněž vhodný přístup pod něj, taktéž by větve neměly zasahovat do koridorů, kudy běžně chodíte, a protínat se s větvemi jiných stromů.

Než se pustíte do práce, je dobré celý strom obejít a podívat se na něj z vícero stran. Učiňte tak i během sezony, kdy je zelený, ať víte, kde by třeba potřeboval prosvětlit. Zpravidla ale stačí zapojit představivost, abyste poznalx, které větve si „konkurují“ a jaký je potřeba prostor mezi jednotlivými patry stromu, pokud s nimi pracujete. Při obhlídce si uděláte představu o tom, jakým způsobem podpořit formování koruny, jaké části je třeba kvůli poškození odstranit, kde dát prostor novému dřevu. Pokud se vám v hlavě vytvoří rámcová představa, můžete začít odstraňováním větších celků. S tou představou je to ale jako s anarchismem, nejde o dogma, během práce ji dynamicky přizpůsobujete tomu, jak se podoba stromu proměňuje. Nebojte se dát prostor instinktu (to platí pro celé zahradničení), spolupracujte se stromem a klidně s ním i nahlas jednotlivé zákroky konzultujte. Vězte, že je to osvěžující vytržení z přetechnizovaného světa (i když vás budou bolet ruce). Někdy se třeba spolu dohodnete, že některý ze zákroků necháte až na další rok.

Prořezávejte zpravidla vždy co nejblíže ke kmeni či větvení. Při stříhání větví a větviček postupujte obdobně. Pokud je zkracujete, snažte se tak činit několik milimetrů nad pupenem, jenž směřuje dolů k zemi, či z tohoto směru lehce vybočuje. Tím můžete ovlivnit další růst větve. V opačném případě podpoříte růst tzv. vlků – přímo vzhůru rostlých mladých větví (jako by nestačily ty, které se vytvoří v jiných částech tak jako tak, a vy jste nucenx je odstraňovat). Dbejte na to, aby byly řezy pokud možno čisté a vytvářely co nejmenší plochu. U větších větví nařízněte po obvodu řezu kůru, aby při dořezu nedošlo k jejímu odloupnutí váhou odlamující se řezané větve, nebo větev odřízněte dále od kmene a při finálním řezu načisto odříznete akorát kratší špalík, který kůru už svojí vahou nenatrhne. Nůžky mějte ostré, ty tupé by vytvářely oštěchtaný řez.

Řezy po tlustších větvích je dobré nějakým způsobem ošetřit. Vhodný je například štěpařský vosk, kterým se rána potře. Předejde se tak pronikání chorob do dřeva a degradaci daného místa.

Když už si myslíte, že máte hotovo, zjistíte, že se všude kolem stromu válí hromada větví a větviček. Co s nimi? Pokud doma topíte dřevem, tlustší větve můžete nařezat na polínka a nechat pod přístřeškem vyschnout. Zbylý „odpad“ ale nepalte, tím jen veškerý zachycený CO₂ pošlete do vzduchu. Lepší je maximalizovat jeho ukládání (jde asi o 20 % uhlíku), tzn. vrátit danou biomasu zemi. Pokud máte prostor, můžete větve nechat ležet někde dál na hromadě. Postupně zetlejí, ale mezitím třeba vytvoří skrýš pro některé živočichy. Pro zahrádkářstvo je však ideální vrátit vše do půdy. Toho lze docílit štěpkováním „odpadního“ materiálu pomocí drtičky. Získanou štěpku můžete použít jako tolik potřebnou dřevní složku pro váš kompost, nebo ve formě mulče přímo na záhonech, kolem stromů a keřů. Pokud je štěpka drobná, můžete s ní zlehka posypat třeba trávník, který tak získá potřebné živiny. V žádném případě však štěpku nezarývejte do záhonů. Při velmi pomalém rozkladu v půdě si z ní odebere značné množství dusíku, který je základní živinou pro vaše rostliny. Pokud chováte slepice je velice fajn jim štěpkou vysypat výběh. S kuřinci se štěpka do roka z většiny krásně rozloží na fajn kompost a snášená vejce jsou pak daleko čistší. 

Podívejme se ale ještě na jeden způsob péče o stromy, který v předjaří provádíme. Je jím nabělení kmenů stromů. Nátěr provádíme na konci zimy či brzy zjara. Vhodné je k tomu rozmíchané hašené vápno (vápenný hydrát), pytel moc nestojí, je toho hodně a krom toho tím můžete vybílit třeba i sklípek na zeleninu, chlívek pro drůbež či cokoliv jiného. Nátěr provádíme proto, aby se kmeny stromů při jarních výkyvech teplot tak rychle neohřívaly, a tedy nevykvetly příliš brzo, protože po brzkém jarním teplíčku může v noci ještě přijít mrazík a většinu květů zničit, včetně veškeré naší vložené práce do stříhání apod. Nabělení může pomoci, ale při větších výkyvech teplot, kdy je brzy na jaře teplo takové, že rozkvetou stromy a následně se objeví noční mrazíky, může být nakonec i ono k ničemu. Další možností, jak ochránit kvetoucí stromy před mrazem, je rozdělat si poblíž oheň, akorát to chce přikládat dlouho do noci, aby z toho do rána sálalo drobet teplo. Je to fajn věc na páteční či sobotní večer s přátelstvem, ale dělat to třikrát během pár týdnů vás bavit moc nebude. Další možnost je kvetoucí stromy mlžit vodou. Preventivním opatřením, pokud zakládáte novou zahradu, pak může být výběr pozdních odrůd, které kvetou později a s čím dál teplejšími jary, léty a podzimy nemusíme mít obavy, že ovoce nedozraje.

A nezapomínejte předávat své zkušenosti dál. I kdyby vám jen kamarádstvo vypomáhalo s odklízením větví, mluvte s ním o tom, co právě děláte, jak to děláte a jak během celého procesu péče o strom uvažujete. Nechte ostatní si to také zkusit. Nemusí z nich být sadařstvo, ale je dobré, když každý ví, co všechno se za šťavnatým ovocem, o nějž se spolu dělíte, skrývá.

Předchozí díly seriálu:
Na federační zahradě (0)
Na federační zahradě (I): Klíčky
Na federační zahradě (II): Česnek
Na federační zahradě (III): Zimní sklízení
Na federační zahradě (IV): Uskladněná úroda

20.3.2025 Zahradnictvo AF

DIY