Anarchistická federace

58 dní houževnatého odporu Afrínu

Širší souvislosti invaze fašistického tureckého státu zvané Olivová ratolest od Tiskové agentury Eufrat

Afrín

Během jednoho z nejtvrdších odporů všech dob (Berxwedana Serdemê) lidé Afrínu vzdorovali 58 dní technologicky velmi vyspělé a druhé nejmocnější armádě Severoatlantické aliance NATO. Při obraně Afrínu padlo 1500 bojovníků, bojovnic a civilistů.

Invaze tureckého státu do Afrínu, posvěcená USA a Ruskem, se stala jedním z nejbrutálnějších vojenských útoků v historii. Navzdory tvrzení tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana „vstoupíme a během týdne je rozprášíme“ byla turecká armáda a její spojenci v prvním týdnu bojů poražena. Proti invazi se bok po boku postavili obránci a obránkyně Afrínu: YPG, YPJ, Asayîş (Veřejná bezpečnost), Hêzên Şoreşger (Revoluční síly), Erka xwêparastin, Hêzên Parastina Civakî (HPC) a internacionálové.

Dvojí hra Ruska

Základy invaze byly položeny během vojenských akcí SDF[1] proti bojůvkám podporovaným tureckým státem a Islámskému státu (ISIS) v okupovaných oblastech Sehba a Manbidž. Turecký stát podporoval své spojence v boji proti SDF během těchto bojů stejně jako při útocích na Afrín.

I když se turecký stát pokoušel těmto krokům bránit, s USA i Ruskem vedl vyjednávání, které bylo směsicí hrozeb a ústupků. Dne 24. srpna 2016 bylo se svolením USA dosaženo dohody s Ruskem a z Džarábulu byla zahájena okupace oblasti Shehba. Zatímco se ISIS z bojů proti Turecku stáhl, turecká armáda konfrontovala SDF, která právě vedla intenzivní boje proti ISIS v Al-Bab. Rusko, které dříve poskytovalo leteckou podporu SDF v operaci Shehba, vyměnilo Al-Bab za Aleppo a turecká armáda mohla nyní vstoupit do Sýrie. Dne 20. října 2017 podnikl turecký stát letecký útok na pozice SDF, která současně vedla pozemní bitvu s ISIS v Al-Bab. Bylo zabito 22 bojovníků SDF.

Zatímco SDF konfrontovala ISIS spolu s koaličními silami na jih od Eufratu, milice YPG dosáhly dohody s Ruskem, aby zabránily tureckým hrozbám v Afrínu. Na základě této dohody se ruská armáda v březnu 2017 usadila v osadě Kefercanê poblíž Afrínu. S oznámením, že ruská armáda bude nasazena v Afrínu, Turecko zesílilo útoky na Afrín i Shehbu. Ruská armáda se proto v srpnu téhož roku usadila i v Shehbě. Zatímco Rusové dosáhli na jedné straně dohody s SDF, na straně druhé učinili dohodu i s Tureckem během jednání v Astaně.

Invaze se souhlasem Ruska a USA

Invaze do Afrínu i invaze do Shehby byly podniknuty po dohodách, v nichž Turecko získalo souhlas USA a Ruska. Erdoğan to prozradil, když konstatoval: „Pokud se dohodneme s Ruskem, vstoupíme do Afrínu, a pokud se dohodneme s USA, vstoupíme do Manbidže.“ Poznámky Rexe Tillersona, v té době ministra zahraničí USA, se staly prvním náznakem chystající se invaze: „Na severu a východě Sýrie vycvičíme pohraniční stráž o 30 000 mužích.“ „V boji proti terorismu budeme i nadále jednat se spojenci a partnery, jako je Turecko, abychom řešili nebezpečí terorismu v Idlíbu a obavy Turecka ohledně PKK kdekoliv jinde,“ tak se Tyllerson vyjádřil k reakci Turecka na prohlášení USA. Poselství amerických úřadů znělo jasně: Cesta je volná.

Rusko na jedné straně vyjednávalo s Tureckem o Ghútě a Afrínu, na straně druhé se zavázalo, že podrží své jednotky poblíž Afrínu. Erdoğan vášnivě hovořil o invazi během svého projevu na konferenci AKP 13. ledna 2017 v Elazigu: „Uvidíte, jak to tam během týdne obrátíme naruby.“ I po Erdoğanově oficiálním oznámení ruské síly dál slibovaly YPG, že jejich jednotky zůstanou v oblasti jako záruka. Na začátku ledna 2018 dělostřelecké ostřelování Afrínu tureckým státem zesílilo. Dne 19. ledna, když tureckým tiskem kolovaly titulky jako „Ruská armáda se stáhla z Afrínu“, Rusko stále dohodu popíralo.

72 stíhaček na 3850 metrů čtverečních

Navzdory všem slibům lidem Afrínu se ruské jednotky stáhly z Kefercanê 20. ledna 2018, což odstartovalo tureckou operaci. V prvních dnech útoku byl Afrín vystaven těžké dělostřelecké palbě, jak Erdoğan slíbil.

O „stažení Ruska v den, kdy udeřily stíhačky,“ informoval novinář Egid Roj, který sledoval vývoj v Afrínu před invazí pozemních tureckých vojsk, a dodal: „YPG Rusové o svém ústupu vůbec neinformovali. Rusko drželo dohodu s Tureckem v utajení až do začátku útoku, kdy se náhle stáhlo. Invazi tak vydláždilo cestu.“

V 16.10 v sobotu 20. ledna 2018 zaútočilo 72 tureckých stíhaček na Afrín, malou oblast o celkové rozloze 3850 metrů čtverečních. V centru Afrínu turecké stíhačky bombardovaly asi 180 civilních a vojenských budov. Během počáteční fáze také zaútočily na osady Jindires, Rajo, Shera, Sherawa a Mabeta. Vedle bombardování Afrínu turecký stát a jeho žoldáci zahájili dělostřeleckou palbu na Shehbu. V 17.00 turecký stát oznámil zahájení invazivní operace genocidních rozměrů nazvané „Olivová ratolest“, podle oblasti Afrín, známé svými bohatými olivovými sady.

Pozemní útok ENKS[2] a ISIS

Pozemní operaci zahájil turecký stát 21. ledna 2018 ze sedmi lokací, včetně Azaz na východě, Kilis na severu, Hatay na západě a uprchlického tábora Atmê na jihozápadě. První den pozemní ofenzivy soustředil turecký stát své útoky na obce Hamam v Jindires, Kêvirê Ker Hill v Rajo a strategicky důležitý hrad Cindo Hill na hranici oblastí Afrín, Azaz a Kilis. Po těžké palbě bombardérů a tanků nechalo Turecko své spojence zahájit útok na Afrín za doprovodu monitorovacích letadel. Zaútočili na sedm pozic ze tří směrů. Turecký stát v Afrínu nasadil žoldáky z FSA, ISIS a Al-Nusra, které naverboval 30. prosince 2017 a sjednotil je pod praporem Syrské národní armády (SNA).

Invaze se zúčastnilo 25 000 žoldáků z bojůvek jako Samarkandské brigády, Liwa El Shamal, Liwa El Munteser Billah, Ceysh El Ehfad, Ehrar El Sharqiye, Fatih Sultan Mehmet Brigades, Sultan Osman Brigade, Quwet El Mexewir, Firqet El Sefwe, Sultan Murad Division, Firqet El Hemze, Siwar El Cezira, Al Xamês, Firqa 23, Liwa Al Muttesim, Feyleq-2, Firqa Al Shamaliye, Fewc Al Mistefa, Ceysh Al Islam, Tecemuh Festakim Kema Umêrt, Cebhet Al Shamiye, Liwa 51, Suqur Al Sham, Harekat Ehrar Al Sham, Firqa 9, Ceyş El Nûxbe, Feyleq El Şam, Liwa El Sultan Süleyman Shah, Liwa Suqur El Şemal, Nuredîn Zenki či Cebhet Tehrîr Syria. Autority ENKS přiznaly, že se invaze zúčastnili bojovníci ze šesti bojůvek, které jsou k nim přidruženy v rámci Samarkandských brigád.

Útočníci byli první týden zahnáni

Síly YPG, YPJ, Jabhat al-Akrad, Seyş El Siwar, Asayiş, HPC, a Erkexwê Parastin držely pozice po celém Afrínu a bojovaly až do konce. K HPC se přidaly stovky civilistů a bojovaly proti útočníkům v první linii.

Navzdory chvástání Erdoğana, že dostane Afrín během týdne, druhá největší armáda NATO se svými partnery z ISIS a Al-Kájdy byla po týdnu poražena. Okupační síly byly po masivním bombardování a dělostřelecké palbě schopny vstoupit do některých obcí bez výstřelu, jenže potom byly vyhnány obětavými bojovníky a bojovnicemi Berxwedana Serdemê.

Dne 26. ledna 2018 poznamenal u kulatého stolu ruský vojenský expert a viceprezident institutu CSI Vladimir Jevsejev, že „turecká armáda po týdnu bojů uvízla. Tohle je nejohavnější vojenská operace, jakou si lze představit.“ Jevsejev argumentoval tím, že navzdory tomu, že Turecko zaútočilo 72 bojovými letouny a ostřelovalo vojenské a civilní cíle s veškerou technikou dostupnou v NATO, jsou letecké údery stále neefektivní, a doporučil Turecku zintenzivnit boj ze vzduchu i na zemi.

„Nezbylo žádné místo, které nebylo bombardováno“

Karker Efrîn, v té době člen afrínského velitelství YPG, konstatoval, že počasí zpočátku hrálo do karet bojovníkům a bojovnicím odporu: „První dny pršelo a byla mlha. Nepřítel uplatnil velmi agresivní strategii, ale naši soudruzi na ni adekvátně odpověděli a využili výhody počasí. Nepřítele zničili. Když přestalo pršet, bylo pro nepřítele snazší využít vyspělé technologie. V plné síle nasadili stíhačky, průzkumné letouny a děla. Myslím, že v Afrínu nezbylo žádné místo, které nebylo během bitvy bombardováno. Útok byl velmi brutální. Naše síly bojovaly až do konce.“

Sebeobětavý odpor

Karker Efrîn konstatuje, že úžasná a nezištná obrana Afrínu probíhala na několika frontách a připomíná hrdiny Berxwedana Serdemê: „Mohutný odpor povstal pod vedením mučedníka Umuta Aliho v Rajo. Po dlouhé dny soudruh Umut zasazoval nepříteli citelné rány na frontě Gunde Quda-Ademe. Nepřítel se nedostal do Rajo, dokud Umut nepadl. Více než týden vzdoroval tuhý odpor na frontové linii Jindires, konkrétně v obci Hamam, vedený mučedníkem Arteşem. Útočili tvrdě, ale nedostali se dál, dokud Arteş nepadl. Turci a spřažené bandy mnohokrát vstoupili do obce, ale naši soudruzi je vždycky vyhnali. Sedm nebo deset dní vzdorovala tuhá obrana na linii Bilbile, zejména v Şêx Xurze, pod vedením soudruhů Şervana Ameda a Mazluma Cigera. Jakmile se přiblížili, naši soudruzi zasáhli a vyhnali je pryč. Čím víc postupovali, tím víc jich naši soudruzi zabili a obec si vzali zpět.

Bitva byla dlouhá. Soudruh Kahraman bránil osadu Bahçe 45 dnů. To byl rozsah nepřátelských útoků. Obrana ani na chvíli neustoupila. Teprve když letecký útok zabil Hevala Kahramana, dostal se nepřítel dál. Na linii Shera použili Turci všechny dostupné prostředky, aby dobyli hrad Cindo Hill, ale odpor vydržel 9 dnů. Linii prorazili až po devíti dnech, když celou noc a den nasazovali všechna letadla a tanky, co měli. Mnoho mých padlých soudruhů sehrálo v bitvě klíčovou roli. Soudruh Armanç podnikl několik akcí na frontě Mabata. Dokonce i helikoptéra byla sestřelena. Bylo provedeno velké množství sebeobětavých činů. Mnoho soudruhů atakovalo nepřítele nezištným způsobem a mnoho z nich obětovalo život.“

Nebojovali jsme s lidmi, ale s letouny“

Karker Efrîn říká, že Berxwedana Serdemê měla navrch až do 45. dne invaze: „Nepřítel nemohl postupovat snadno. Čím víc se pokoušeli postoupit vpřed, tím víc ztrát utrpěli. Nebyl to však boj muže proti muži. Byl to spíš útok techniky. Jistěže to byl brutální konflikt. Stříleli lidi a páchali masakry. Kvůli masakrům bylo mnoho lidí nuceno opustit své vesnice.

Útočníci se nedostali do žádné vesnice, kterou bránili naši soudruzi. Nejdřív vždycky napadli vesnici letouny, helikoptérami a tanky a skoro všechny budovy srovnali se zemí. Dovnitř vstoupili, až když si byli jisti, že už tam nikdo není. V důsledku toho nebylo s kým bojovat. Vypadalo to, jako byste se střetli s technikou. Navzdory tomu všemu nebyli schopni proniknout do Afrínu snadno. Soudruzi jim na mnoha místech zasadili tvrdé údery. Zemřely jich tisíce.“

Přes tichou podporu invaze mocnostmi přijely bránit Afrín tisíce Kurdů, Arabů, Syřanů, Turkmenů, Čerkesů, Jezídů, Arménů a lidí mnoha vyznání z různých měst severní a jižní Sýrie. Od prvního únorového týdne do poloviny března bránili civilisté Afrín pomocí taktiky tzv. „lidských štítů“. Podíleli se na nich i Kurdové z Başûru (jižní Kurdistán v Iráku) a Rojhilatu (východní Kurdistán v Íránu). Navzdory tureckému ostřelování „lidských štítů“ demonstrace pokračovaly.

„Celý svět Afrín opustil,“ poznamenal novinář Egid Roj a dodal: „jenže lidé všech národností severní a východní Sýrie, stejně jako Kurdové z celého Kurdistánu se s rizikem smrti nahrnuli do Afrínu. Pro obyvatele Afrínu to byla velká morální podpora. V Afrínu byl takový duch odporu, že Arabové, Čerkesové, Syřané a internacionálové bojovali bok po boku jako jedna krev.“

Bombardování škol, nemocnic a vodních zdrojů

Když Turecko nebylo schopno po 45 dnů dosáhnout významného postupu, začalo útok víc zaměřovat na civilní obyvatelstvo, aby se demoralizovalo a opustilo oblast. Navzdory faktu, že hrůzostrašný útok na Afrín přenášela živě turecká televize, Spojené národy a mezinárodní humanitární organizace zůstaly zticha.

Turecký stát stupňoval zvěrstva páchaná na civilistech, povzbuzován tichým souhlasem mocností a mezinárodních organizací. Útočníci ostřelovali Afrín 58 dní s enormní pomstychtivostí a zběsilostí. Aby přinutili obyvatele opustit domovy, neštítili se útoků na vodní zdroje, pekárny, nemocnice a školy. Turecký stát rozbombardoval i přehradu Meydankê, zdroj pitné vody pro téměř celý Afrín.

Mezi 20. lednem a 18. březnem 2018 zaútočil turecký stát ze vzduchu i ze země na 31 škol a zabil 13 studentů a studentek. Během útoků zlikvidoval turecký stát a jeho žoldáci kulturní památky Eyn Dara, Nebî Hûrî, Girê Îska, Dêr Belût a Girê Cindirêsê.

Další systematický útok podnikly turecké letouny na nemocnice a pekárny. Dne 16. dubna zničily Avrin, ústřední nemocnici v Afrínu. V ten samý den povraždily letouny ve čtvrti Mahmudiye 35 civilistů.

Podle dat Zdravotní rady kantonu Afrín bylo během prvního měsíce invaze zabito 176 civilistů, z toho 27 dětí a 21 žen. Zraněno bylo 484 civilistů, z toho 60 dětí a 71 žen. Podle zprávy Organizace pro lidská práva v Afrínu z prosince 2020 zabili útočníci během prvních 58 dnů Berxwedana Serdemê 498 civilistů.

Evakuace Afrínu

Se stupňujícími se útoky na civilisty a zvyšující se hrozbou masakru se 16. března afrínská samospráva rozhodla evakuovat obyvatele. Kvůli turecké okupaci bylo mezi 16. a 18. březnem nuceno opustit své domovy a přesunout se do Shehby 300 000 lidí z celkové asi půlmilionové populace Afrínu.

V tiskové zprávě vydané v Shehbě 18. března Demokratickou autonomní správou kantonu Afrín stojí: „Obrana Afrínu vstoupila do nové fáze a bylo kvůli prevenci humanitární tragédie rozhodnuto evakuovat obyvatele města.“ Podle stanoviska správy bylo po 58 dnech odporu zabito 500 civilistů včetně žen, dětí a seniorů a 820 bojovníků a bojovnic. Zraněno bylo 1030 civilistů.

2422 okupantů zabito

Jednotky YPG shrnuli situaci po 58 dnech Berxwedana Serdemê ve zprávě vydané v lednu 2019. Podle ní turecký stát podnikl 1098 leteckých útoků a 3577 až 4000 útoků těžkou technikou na Afrín během prvních 58 dní invaze, zatímco bojovníci a bojovnice odporu podnikli nejméně 900 akcí proti okupantům. Podařilo se zničit dvě helikoptéry, dva bezpilotní letouny, 122 bojových vozidel (tanky a obrněná vozidla), dva nákladní vozy s bombami a dva motocykly. Celkem 2422 okupantů bylo zabito.

Rojavský institut pro rodiny mučedníků sdělil Tiskové agentuře Eufrat (Ajansa Nûçeyan a Firatê, ANF), že od 20. ledna 2018 padlo 987 mučedníků Berxwedana Serdemê. Bilancování prvních dnů invaze stále pokračuje.


Poznámky:
[1] SDF – Syrian Democratic Forces (Syrské demokratické síly, Hêzên Sûriya Demokratîk; HSD). Aliance kurdských, arabských, asyrských, arménských a turkmenských milicí založená s cílem porazit Islámský stát.
[2] ENKS – Kurdský národní koncil (Encûmena Niştimanî ya Kurdî li Sûriyê) je kurdská nacionalistická a autoritářská strana v Sýrii. V „Kurdistánu“ dnes prakticky bez podpory kvůli mafiánským praktikám a kolaboraci s tureckým státem.

Zdroj:
https://anfenglish.com/kurdistan/1500-martyrs-72-jets-58-days-of-resistance-57612

Psali jsme:
https://www.afed.cz/text/7457/stat-neni-reseni
https://www.afed.cz/text/7206/osm-let-od-zacatku-rojavske-revoluce
https://www.afed.cz/text/7122/koreny-tureckeho-fasismu-i
https://www.afed.cz/text/7123/koreny-tureckeho-fasismu-ii
https://www.afed.cz/text/7527/securitas-zaruka-tureckeho-fasismu
https://www.afed.cz/text/7221/interbrigada-tekosina-anarsist-i
https://www.afed.cz/text/7222/interbrigada-tekosina-anarsist-ii
https://www.afed.cz/text/7044/a3-zradne-namluvy-nacionalistu-a-dzihadistu
https://www.afed.cz/text/6517/zinscenovana-bitva-o-dzarabulus

Více k tématu na stránkách Výboru na obranu revoluce v Rojavě (VORR).


Verze pro tisk 29.1.2022 Zahraniční sekretariát AF

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy