Jaké jsou postoje anarchistů a anarchistek ve světě tváří v tvář koronavirové krizi?

Již v minulosti jsme přinesli texty, které se z anarchistické perspektivy vyjadřují k epidemii nemoci covid-19, ať už jde o texty vlastní (např. rozhovor Bojovat se má o každý život, nebo březnové číslo nástěnných novin A3 nazvané Kapitalismus proti lidem, nebo vyjádření k Mezinárodnímu dni žen 2021), prohlášení Mezinárodní solidaritou proti globálnímu autoritářství! od Internacionály anarchistických federací, jejíž součástí je naše AF, nebo komuniké Zdraví není zboží od sesterské federace z Pyrenejského poloostrova.

Nyní jsme se zběžně podívali, jak se začátkem března k otázce epidemie vyjadřovali anarchisté a anarchistky v různých koutech světa. Narazit jsme mohli zejména na texty s feministickým zaměřením, a to hlavně v souvislosti s Mezinárodním dnem žen (MDŽ).

Feministická skupina CNT ze severního regionu vydala u příležitosti 8. března prohlášení, v němž se ptá a zároveň si odpovídá: „Má covid-19 konkrétní důsledky pro ženy? Jsou ženy více postižené a mají horší následky? Odpověď zní rozhodně ano. Stále více studií potvrzuje, že důsledky covid-19 trpí nejvíce ženy v různých oblastech: sociální, ekonomické, pracovní a zdravotní (zahrnující fyzické, duševní a emoční zdraví).“ Dále rozebírá, že na celosvětové úrovni tvoří ženy 70 % zaměstnanců ve zdravotnických a sociálních službách a že doposud téměř 76 % osob infikovaných ve zdravotnictví jsou ženy. V souvislosti s epidemií poukazují španělské anarchofeministky na dopady na sexuální zdraví žen v důsledku změny priorit v lékařských centrech, na skutečnost, že ženy jsou více vystaveny viru, jelikož představují velkou část sociálních a zdravotnických pracovníků, jsou častěji v prekarizovaných pracovních pozicích, jsou hlavními poskytovateli péče v soukromém životě, jsou ve zvýšené míře vystavovány projevům domácího násilí. K tomu přičítají větší osamělost starších žen (62 % lidí na světě ve věku nad osmdesát let jsou ženy) a skutečnost, že více dívek předčasně ukončuje školní docházku. A tak ačkoliv je covidová úmrtnost vyšší u mužů, ekonomický a sociální dopad je větší u žen. Vědecké studie navíc odhalily, že ženy patří mezi skupiny s největšími pocity nejistoty od začátku koronavirové krize. Ženy mají větší potíže se soustředěním a nespavostí a větší nárůst projevů úzkosti a deprese. Navíc ženy musí na mnoha místech čelit snahám o potlačování jejich reprodukčních práv a zdraví, jako je tomu třeba v Polsku. „Covid-19 nám ukázal, že to, co dělají pečovatelky, je nezbytné pro život. Souhlasíme. Ale souhlasíme s bojem za důsledky, které to nese? Nebo budeme čekat na další krizi, která uzná, přerozdělí a prověří vzájemnost ve všech těchto důležitých pracovních oblastech? Budeme bojovat za to, aby byla pracovní práva v těchto odvětvích účinná? (…) Nemůžeme se spokojit se ,záplatami‘, nemůžeme čekat na další krizi.“

Na webu německojazyčného die plattform je ve feministickém textu z 3. března napadena lež médií a mocných, že pandemie ovlivňuje nás všechny bez ohledu na to, jak jsme bohatí, odkud pocházíme nebo jakého jsme pohlaví. Že jde o blábol, dojde každému, kdo musí jezdit hromadnou dopravou, jelikož si nemůže dovolit bezpečí vlastní limuzíny, nemluvě o lidech v přeplněných uprchlických táborech. Článek zdůrazňuje dvojité zatížení žen jednak námezdní prací, a následně prací v domácnosti a pečovatelskými pracemi, které během koronavirové krize, například z důvodu zavření školek a škol, neúnosně narostly. Je třeba jít za základními požadavky, jimiž jsou 1) zlepšení pracovních podmínek v sektorech péče a zdravotnictví (vyšší mzdy, lepší ochrana proti infekci, kratší pracovní doba), 2) lepší ochrana před patriarchálním násilím (zlepšení kapacity nouzových horkých linek, otevření ženských domovů i pro ženy bez německého pasu), 3) více ubytovacích prostorů pro lidi bez domova, 4) přerozdělení domácích a pečovatelských prací (muži se musí více zapojit). Navíc ziskově orientovaný systém zdravotnictví v soukromém sektoru musí ustoupit systému, ve kterém je péče orientována na potřeby lidí a ve kterém si zaměstnanci organizují svou práci sami, místo aby prováděli jen to, co si naporoučí šéfové. Samozřejmě, že tyto požadavky nejsou dostatečné k potlačení útlaku žen. „Stát, kapitalismus a patriarchát musí být překonány společně se všemi ostatními formami útlaku!“

Ženy z kolumbijské skupiny Libertarian Group Via Libre ve svém prohlášení k MDŽ uvádějí: „Současná sociálně zdravotní krize a hospodářská recese způsobená pandemií covid-19 zhoršily situaci útlaku mnoha žen. Na jedné straně se zvýšila méně viditelná zátěž domácích prací a pečovatelských úkolů prováděných v domácnostech, zatímco na druhé straně narostla řada situací ekonomického, psychologického a fyzického násilí ze strany partnerů a členů rodiny, což vedlo k smutnému rekordu 630 zavražděných žen v roce 2020. Ženy byly nejvíce postiženy nezaměstnaností (která v lednu 2021 dosáhla 22,7 % ve srovnání s 13,4 % u mužů), stejně jako byly více vystaveny různým formám prekérního zaměstnání.“

Své důvody ke znepokojení mají i ženy v Brazílii, jak dosvědčuje „Anarchistické stanovisko k 8. březnu“ od Coordenação Anarquista Brasileira (CAB), v němž se mj. píše: „Realita pro nás jako lidi barevné, chudé a na periferii nikdy nebyla příznivá, ale kontext pandemie přišel jako katalyzátor útoků a genocid. Neoliberální politika vlády Bolsonara a Paula Guedese, kroky milionářů a miliardářů na úkor pracujících mužů a žen, kteří trpí následky pandemie, opovrhování životy, ofenziva konzervatismu na krajní pravici, to vše těžce dopadá na naše těla a naše životy.“ Na druhou stranu upozorňují na spontánní rozvoj mnoha samosprávných lidových iniciativ, které hrály zásadní roli pro přežití. Anarchistky pak jasně prohlašují: „Stát, kapitál a vlády jsou spojenci při budování a udržování bídy!“ Brazilská vláda vedle jiných do nebe volajících kroků zmrazila investice do zdraví, vzdělávání a základních služeb. Pracovní reforma přenesla pracovní práva do rukou šéfů a zasáhla tisíce pracujících žen. Penzijní reforma podkopala právo na důstojný odchod do důchodu a dokazuje, že lidem není nic zaručeno. Nárůst cen základních potravin, energie, vody, plynu a paliv ovlivňuje lidi v extrémně obtížné době pandemie a způsobuje utrpení, hlad a další nemoci. Mezitím ti nahoře si i nadále berou to nejlepší, protože mají své zisky víceméně zajištěné. „Požadujeme důstojný život, chléb a svobodu. Konec macho, rasistické a LGBTfobní kultury.“ Dále žádají zrychlení aplikace vakcín, jelikož stávající tempo je naprosto nedostatečné. Vláda nebere ani trochu vážně více než 250 000 úmrtí způsobených covidem. Bolsonaro, politici, armáda a podnikatelé jsou přímo zodpovědní za smrt tisíců lidí. „Požadujeme úctu k lidským životům, k pracujícím, kteří zemřeli, protože byli vystaveni viru v důsledku šíření nepravdivých informací ze strany vlády, která podporovala užívání medikamentů bez prokázané účinnosti proti covid-19, demotivovala při používání roušek a sociálním distancování.“ Počet domorodých lidí zabitých v důsledku koronaviru byl poměrně vysoký a představuje úmyslné zanedbávání a genocidu. Brazilští anarchisté a anarchisty jasně říkají, že základem odporu a přežití těch dole jsou sebeorganizace a vzájemná pomoc.

Na stejném webu se pak v textu z 9. března konstatuje: „Vláda se nejvíce zajímá o ekonomiku, ale o ekonomickou ziskovost velkých podnikatelů, a nikoli o seriózní ekonomické nástroje na podporu populace, která pandemií skutečně trpí. Velcí finanční spekulanti, velcí vlastníci půdy, městští podnikatelé s vysokou finanční akumulací – ti nebyli nikdy hluboce zasaženi koronavirovou krizí, naopak, pokračovali a profitovali a profitovali. Ekonomická krize existuje pouze pro nás, pracující, kteří prodáváme naši fyzickou a intelektuální sílu (pokud ne rovnou naše vlastní zdraví a životy), abychom si mohli dovolit trochu důstojnější život.“

Ještě ve spojitosti s MDŽ poukázal web Iberské anarchistické federace (Federación Anarquista Ibérica, FAI) na dvojí metr, když korporátní média a pravice při loňských demonstracích 8. března označily ženy za nezodpovědné, zatímco stejně neobvinily tisíce mužů, kteří ve stejný den šli na fotbal. Zároveň FAI zdůrazňuje nárůst násilí na ženách a připomíná desítku žen zavražděných od začátku roku.

Na webu Sicilia Libertaria byl 6. března zveřejněn manifest Sicilské anarchistické federace (Federazione Anarchica Siciliana, FAS) nazvaný „Za svobodnou a solidární společnost“. FAS v něm odsuzuje třídní charakter pandemické krize, kdy se trhy snaží situace co nejvíce využít a obviňují rodiny ponechané bez pomoci, zatímco vlády jsou odhodlány chránit stávající pořádek, kterým by mohla eskalace krize otřást. Ochraňují spekulace na akciových trzích a zajímají se jen o ekonomické oživení a růst HDP. FAS se staví za to, aby břemeno veřejného dluhu bylo rozloženo tak, aby ti, kdo mají nejvíce, také více platili. Řešení koronavirové krize vidí v první řadě v posílení primární a domácí péče, v bezplatném zpřístupnění individuálních ochranných prostředků, klinických vyšetření a ošetření, v teritoriální reorganizaci zdravotního systému s autonomií řízení na komunální úrovni, ve svěření správy potravin komunitám a místním orgánům, v podpoře konkrétních forem solidarity a v reorganizaci místní ekonomiky ve smyslu vzájemnosti.

Na webu slovenské skupiny Priama akcia se 6. března objevil text „Názory, které nás otravují“, v němž jsou vyvráceny čtyři často se opakující bludy, a to že 1) firmy jsou důležitější než pracující, 2) pracující by měli mít rezervu na několik měsíců, 3) vláda ví nejlíp, co dělat a 4) „nejdřív zkus podnikat a potom si stěžuj“. Text poukazuje na to, že mnozí považují zaměstnavatele za „chlebodárce“, na což odpovídá: „Zajímalo by nás, kdo by jim ten chleba dal, kdyby nebylo pracujících se svou schopností pracovat.“

Keven T. na blogu quebeckého Kolektivu Emma Goldman (Blogue du Collectif Emma Goldman) ve svém příspěvku ze 4. března rozebírá problémy ohledně očkování, které je zásadní kvůli zastavení šíření koronaviru a jeho mutací. Poukazuje na nerovnosti mezi jednotlivými státy ohledně přístupu k vakcínám, na sobecký „vakcínový nacionalismus“ nebo na „vakcínovou diplomacii“ umožňující státům s vakcínami získávat strategický vliv na státy, kde nejsou či je jich nedostatek. Několik farmaceutických korporací, které jsou navíc silně dotovány ze státní pokladny, získalo nyní neuvěřitelnou moc vůči vládám, nemluvě o ohromném nárůstu zisků na úkor mas. Státy v minulosti silně dotovaly nadnárodní společnosti, včetně těch farmaceutických, a pomohli jim získat kontrolu nad našimi potravinami, vodou, půdou a životním prostředím. „Patenty na vakcíny jsou pokračováním tohoto přivlastňování si světa.“ Jenže vše je zamrzlé v dominantní vizi politiky a jejích buržoazních institucích a hluboce zakořeněné v sociálních vztazích nadvlády.

Na řeckém blogu Vogliamo tutto e per tutti (Chceme všechno a pro každého) popisuje 9. března stejnojmenný kolektiv případ nesmyslného policejního násilí vůči rodinám pohybujícím se na ulici a následnou solidární reakci tisícovky lidí podporovaných dalšími z oken a balkonů. Kolektiv k tomu poznamenává: „Stát zvládá zdravotní krizi svým oblíbeným způsobem: ukládáním zákazů, normalizací dohledu, represe, útlaku a vykořisťování. Každý den nás bombarduje prostřednictvím korporátních médií a ,objektivních‘ vědců ,individuální odpovědností‘ a přesouvá svou vlastní odpovědnost za dlouhodobé systémové poddimenzování, nedostatečné financování a devalvaci zdravotního systému. Zhoršení systému zdravotnictví je doprovázeno modernizací represivních sil coby manažerů pandemie.“ Řečtí anarchisté také poukazují na neřešení epidemie ve věznicích, v koncentračních táborech pro migranty nebo na pracovištích, zatímco se represivní složky soustřeďují na veřejná prostranství, aby měla pod kontrolou místa setkávání a kolektivního odporu. Pohled na ozbrojené policisty bijící neozbrojené obyvatele, protože protestovali proti očividné nespravedlnosti, svědčí o dystopickém záměru, který chtějí v každé čtvrti zavést i po odstranění lockdownu.

Francouzská organizace Union communiste libertaire (UCL) 3. března na svém webu sdílela a podpořila výzvu asi 50 organizací sociálních a odborových hnutí, z nichž velký počet byl ze zdravotnického a chemického průmyslu. Ta požaduje zrušení patentů na vakcíny. Všechny schválené vakcíny se musí stát sdíleným vlastnictvím lidstva. Jenže zatím je kvůli vidině obrovských zisků farmaceutických korporací vakcín nedostatek. Tato kapitalistická logika připravuje nejchudší země o vakcíny, a to s rizikem vzniku ještě agresivnějších variant koronaviru. Výzva podporuje evropskou petiční akci „Žádný zisk z pandemie“, která naléhá na Evropskou komisi, aby udělala vše, co je v jejích silách, k zajištění dostupnosti antipandemické vakcíny a léčby pro všechny. Pozadí toho, jak to je v Evropské unii s výrobou a distribucí vakcín, rozkrývá UCL v článku z 15. února a požaduje ukončení logiky zisky a socializaci farmaceutického průmyslu.

22.3.2021 -kl-

Gender World Economy