Anarchistická federace

Interbrigáda Tekoşîna Anarşîst (II.)

Dokončení analytického rozhovoru s mezinárodními dobrovolníky anarchisty bojujícími v Rojavě.

Tekoşîna Anarşîst

Začátek rozhovoru ZDE.

Jak analyzujete proces budování demokratického konfederalismu? Jaká je vaše role v tomto procesu?

Budování demokratického konfederalismu je v současnosti nejvíce viditelné v Rojavě, ale nelze ho vyčleňovat z ostatních částí Kurdistánu. V posledních letech byly myšlenky tohoto politického směru v Rojavě uvedeny do praxe v obrovském měřítku, ale nesmíme zapomínat na další místa jako tábor Mexmûr anebo poměrně čerstvou autonomní zónu Sindžár v Başûru (irácký Kurdistán). K politickému vývoji dochází i v Rojhilatu (íránský Kurdistán), ale hnutí je silné především v Bakuru, na území tureckého státu. Je důležité brát v úvahu čtyři části, na které je dnes Kurdistán rozdělen, abychom pochopili, proč se kurdské hnutí uchýlilo k bezstátnímu řešení.

Pokud chceme analyzovat zdejší vývoj, musíme se podívat na práci Abdullaha Öcalana a jeho „Manifest za demokratickou společnost“. Na rozdíl od jiných politických návrhů se demokratický konfederalismus neomezuje na popis utopické společnosti oproštěné od útlaku, ale otevírá množství otázek a dialog o tom, jak změnit společnost a tuto utopii uskutečnit. Jak chceme žít? Jak chceme komunikovat? Jak chceme bojovat? To jsou pro budování revoluční společnosti důležité otázky. Odpovědi, které nastiňuje Öcalan, nelze jednoduše shrnout do několika odstavců, ale je důležité porozumět některým představám, s nimiž se ztotožňuje. Tahle demokratická moderna, jak už jsme zmínili, je založená na osvobození žen, ekologii a bezstátní demokracii.

Tento ideologický vývoj se podobá jiným revolučním procesům, jako například zapatismu, povstaleckému hnutí z hor jižního Mexika. Obě hnutí začínala jako maoistická, ale později se přeorientovala směrem k libertinskému socialismu, obě hnutí vyrostla a našla útočiště v horách, odvolávají se na dědictví svých dávných předků, mají silné autonomní ženské hnutí a obě hnutí jsou inspirací pro antikapitalistické hnutí po celém světě. Demokratický konfederalismus není novinkou, je to způsob porozumění společnosti a civilizaci, který nás inspiruje, abychom se vyvíjeli jako revoluční hnutí, abychom se zavázali našim myšlenkám a kráčeli odhodlaně vpřed vstříc spravedlivější společnosti.

Závádění těchto myšlenek do praxe bylo v Rojavě do značné míry ovlivněno válkou. Na druhou stranu to byla právě válka, která umožnila revoluci a radikální sociální transformaci potřebnou k položení základů takového politického vývoje. V roce 2012 YPG/YPJ, tehdy mizerně vyzbrojené lidové milice, téměř bez výstřelu vyhnaly vojáky a byrokraty syrského státu. Následovaly hořké boje proti skupinám jako Al-Nusra a později Daesh. Po průlomu obléhání Kobanî Daeshem v roce 2015 YPG/YPJ expandovala a stala se vůdčí silou koalice Syrských demokratických sil (SDF). Později, v roce 2017 došlo k osvobození Rakky a SDF se stala vojenskou silou, s níž se musí počítat, vycvičenou a vyzbrojenou na poloprofesionální úrovni.

Tento vojenský vývoj byl doprovázen procesem sociální transformace, založeném na myšlenkách demokratického konfederalismu, jehož součástí se stalo utváření komun, družstev, ženských center, soudních výborů, kulturních center, odborných škol, vyučování v kurdštině apod. Hnutí za demokratickou společnost (Tevgera Civaka Demokratîk; TEV-DEM) spolu s Demokratickou stranou jednoty (Partiya Yekineyen Democratic; PYD) a dalšími politickými stranami se sjednotily do tzv. Autonomní správy, původně fungující ve třech kantonech, v Afrínu, Kobanî a Cizre. Vidíme zde jasný cíl spravovat území prostřednictvím místní organizace, založené na obecním modelu, bez snahy o centralizaci typickou pro státní systém.

Žádná revoluce není snadným procesem a navzdory kritice určitých rozhodnutí je vývoj, kterým Rojava za těchto osm let prochází, obdivuhodný. Ještě jednou, je obtížné vše shrnout do několika odstavců, ale mezi nejdůležitější kroky, které chceme zmínit, patří progres v oblasti rovnoprávnosti žen a role, kterou v revolučním procesu hrají výhradně ženské milice YPJ. Ženy v Sýrii stejně jako ženy po celém světě trpí násilím a útiskem patriarchálního systému, ale od roku 2014 byly zvláště ohrožovány teokratickým despotismem Islámského státu. Daesh je bezpochyby mnohem brutálnějším a krvavějším příkladem patriarchátu, zanechal za sebou tisíce unesených žen prodaných do sexuálního otroctví. Slova bojovnice YPJ Anary z Kobanî „naše filozofické názory nás přiměly uvědomit si, že jako ženy můžeme žít jen odporem“ objasňují, proč tolik žen pozvedlo zbraně, aby se od těchto hrozeb osvobodily, proč si zvolily sebeobranu a přímou akci proti tomu, co ohrožuje jejich životy. Po vojenských vítězstvích proti Daeshi byla nepochybně prokázána obrovská odvaha a oběť, kterou ženy k revoluci přispěly. Kurdské hnutí říká, že žádná společnost nemůže být svobodná, pokud nejsou svobodné ženy, a v Rojavě je tohle heslo srdcem revolučního procesu.

Naše účast v tomto procesu je relativně skromná, jelikož v Rojavě pracujeme pouhé tři roky. Na začátku bylo nejdůležitější porozumět zdejší realitě, kurdskému jazyku a kultuře, politickému projektu, fungování organizací a struktur. Nové metody organizace pro nás znamenaly určité ideologické rozpory. Navzdory ideologickým podobnostem a Öcalanově odkazování na různé anarchistické myslitele jako Bakunin, Kropotkin, nebo třeba na Foucaulta, zůstává anarchismus pro kurdské hnutí velkou neznámou. Ve třetím vydání „Manifestu za demokratickou civilizaci“ Öcalan píše o důležitosti anarchismu jako klíčového spojence pro dosažení rozvoje demokratické modernity a sdílí kritiku a vyhlídky anarchistického hnutí. V ideologické rovině je naše práce zaměřena na reflexi těchto myšlenek a rozporů, překládáme je a snažíme se je zpřístupnit širšímu publiku. Nějaký čas jsme také strávili debatami v rámci naší skupiny, jelikož jsme mezinárodní skupinou anarchistů z různých zemí, často s odlišnými pohledy a přicházejících z odlišného prostředí. Tyhle debaty nám pomohly lépe porozumět libertinským hnutím v různých částech světa a tomu, jak je uvést do kontextu s revolučním procesem, kterým procházíme.

V praktické rovině se naše práce soustředí na obranu revoluce. Poté, co jsme se účastnili několika válečných kampaní proti Islámskému státu, jsme se snažili zdokonalit v oblasti vojenské medicíny, jelikož včasná pomoc je pro přežití klíčová. Interbrigáda Tekoşîna Anarşîst operovala už jako bojový lékařský prapor v bitvě o Bakhúz, poslední baštu Islámského státu, a od té doby máme tento úkol v kterékoliv bitvě v Rojavě. Být bojovým lékařským praporem také znamená být schopen školit v tomto oboru nové lidi, takže jsme vložili mnoho úsilí do toho, abychom zpracovali, co jsme se naučili, abychom mohli poznatky sdílet s novými soudruhy, kteří přišli podpořit revoluci.

Jak analyzujete současnou situaci v Sýrii a jaké jsou vyhlídky?

Nyní, v červenci 2020, válka v Sýrii stále pokračuje. Nedávno jsme oslavili osmé výročí revoluce. Autonomie byla vyhlášena 19. července 2012 v Kobanî. Islámský stát byl poražen v roce 2019 v Baghúzu, ale stále jsou tu akceschopné buňky a skupiny, které pokračují v útocích. Mnoho jeho bývalých členů se také připojilo k Tureckem podporovaným islamistickým skupinám, které od začátku roku 2018 okupují Afrín. Není to ani rok, kdy Turecko a jeho islamističtí žoldáci obsadili města a vesnice podél hranic mezi Tel Abyadem a Serêkaniyê.

Populace z tohoto území utekla do uprchlických táborů. Do tábora Şehba utekli před tureckými bombami lidé z Afrínu, a do Waşokanî lidé z Serêkaniyê. Správa tábora Al-Hol také není snadná. Jsou zde drženy ženy a děti chalífátu. Některé z nich stále ještě následují islámské fundamentalistické myšlenky, často vyvolávají nepokoje a vydávají prohlášení na podporu Daeshe, napadají ochranku tábora, napadají další ženy noži a kyselinou a zapalují jim stany. Věznice určené pro bojovníky Daeshe znamenají pro Autonomní správu další problémy ohledně stabilizace regionu. Potřebují mezinárodní soud, který by našel spravedlivé řešení. Ale zdá se, že mezinárodní společenství nemá o soudní proces tohoto druhu zájem a jen pár zemí bojovníky Islámského státu repatriovalo. V těchto věznicích také dochází k nepokojům a pokusům o útěk.

Uprchlické tábory jsou také ohniskem epidemií. V táboře Şehba propukla epidemie salmonely a černé horečky. V Rojavě naštěstí doteď nepropukla pandemie covidu-19, přesto samospráva pracuje na prevenci budoucích rizik. Naše zdravotnická práce nám také umožnila získat nějaké poznatky a poskytnout podporu v oblasti epidemiologie, lépe porozumět situaci, spolupracovat na organizaci kurzů a připravovat preventivní opatření pro případ, že by se virus začal šířit. Jediná nemocnice v Serêkaniyê, která je dnes okupována Tureckem a jeho spojenci, byla vybavena technikou na provádění PCR testů a ví se, že do ní Turecko posílá obrovské množství nakažených covidem. V Afrínu se už epidemie šíří kvůli přítomnosti okupačních vojsk turecké armády a islamistických bojůvek. Je možné, že se Erdoğanova administrativa pokouší přispět k šíření viru v Rojavě. Virus se také šíří v částech Sýrie pod kontrolou syrského režimu, takže nemůžeme vědět, jak dlouho zůstane Rojava dopadů pandemie ušetřena.

Vojenská situace také není snadná. Na jednu stranu Erdoğan pokračuje v okupaci a ohrožuje celý region. V ohrožení jsou tábory Tal Rifaat a Şehba, stejně jako města Manbídž a Kobanî. Jak jsme viděli v nedávné minulosti, otázka nezní, zda Turecko znova zaútočí, ale kdy. Nedávno Erdoğan zahájil novou operaci v Başûru, iráckém Kurdistánu, která začala svržením osmdesáti bomb tureckým letectvem. Zasažen byl tábor Mexmûr, nemocnice v Sindžáru, civilní vesnice a základny PKK v horách na hranicích s Tureckem a Íránem. Na konci června drony vybombardovaly vesnici poblíž Kobanî, kde právě probíhalo setkání Kongreya Star (rojavského ženského hnutí). Čtyři ženy byly zabity včetně předsedkyně pro oblast Kobanî. Turecko dále udržuje frontu v Idlibu, podporuje Organizaci pro osvobození levanty (HTS; Haját Tahrír al-Šám, dříve syrská Al-Kájda), provádí vojenské operace v Libyi, agresivní mezinárodní politiku ve Středozemním moři a brutální represe proti kurdské populaci uvnitř tureckých hranic.

Turecký stát se během posledních desetiletí vydal velmi autoritářským směrem, což se neobešlo bez čistek ve vysokých armádních kruzích, zejména po puči v roce 2016, a rovněž velmi vysokých výdajů na zbrojení. Erdoğan nedávno obdržel druhou zásilku ruského systému protivzdušné obrany S-400 a zároveň uzavřel dohodu se Spojenými státy na dodávky raketových systémů Patriot. Vidíme, že se ozbrojuje po zuby, snaží se udržet svou pozici v NATO, zároveň vycházet s Ruskem a reorganizovat geopolitickou situaci blízkého východu nostalgií po imperiální otomanské minulosti. Podobné sny o rozpínavosti, kterými zpravidla trpí fašistické režimy, vyžadují vždy vnitřního nepřítele. V roce 1915 byl svět svědkem arménské genocidy spáchané Osmanskou říší, během níž byli nejenom násilně vysídlováni a masakrováni Arméni a další křesťané, byl také vytvořen silný precedens, na nějž se později odvolávali scenáristé holocaustu. „Koneckonců, kdo dnes řeší vyhlazení Arménů?“ prohlásil Hitler po obsazení Polska. Dnes je to kurdská populace, kdo trpí vyhlazovací politikou, a není pochyb o tom, že má Turecko Rojavu na mušce.

Ekonomická situace v Rojavě je také dost složitá. Syrská libra padla na historické minimum. V posledních měsících klesla její hodnota na domácích trzích o 300 %. K tomu musíme připočítat nové sankce uvalené na Sýrii trumpovou administrativou, což je forma ekonomické války, která má sice cílit na Asadovu vládu, ale dopad má na celou Sýrii. Trump slíbil, že Autonomní správa severní a východní Sýrie bude sankcí ušetřena, ale tento slib se zatím nenaplnil. Na Rojavu je také od začátku revoluce uvaleno embargo. [5] Co se týče zdrojů, je Rojava závislá na pšenici a ropě, což jsou suroviny, které nyní trpí strmým pádem cen. Na prudkém propadu cen surové ropy, na níž je Autonomní administrativa závislá, se podepsala koronavirová krize. [6] Zmíněné sankce uvalené na Asadovu vládu navíc prodej ropy ztěžují. Surovou ropu lze pak zpracovávat pouze v rafineriích pod kontrolou syrského státu. Co se týče pšenice, ta musela být letos sklizena předčasně, aby se neopakoval scénář z minulého roku, kdy islamisté před sklizní zapálili obrovské lány. Pšenice tedy letos neshořela, jenže je zelená, a její tržní cena je tudíž mnohem nižší. Mnoho pšenice bylo navíc ukradeno tureckými okupanty, obrovská sila se nachází hlavně v Tel Abyadu.

Poslední bod, který bychom chtěli zmínit, se také týká globální pandemie, zavřené hranice totiž omezují mobilitu internacionálů. Během posledních čtyř měsíců nemohl žádný dobrovolník přijet ani opustit Rojavu, což omezuje počet nových lidí, kteří chtějí přicestovat, ale nemají jak.

Za těchto okolností je těžké předvídat, co se stane. Situace je velmi nestabilní, v sázce je tolik proměnných a zájmů, že se věci mění ze dne na den. Největší hrozbou je bezpochyby další invaze tureckého státu, pravděpodobně do Kobanî, jelikož v minulosti přitahovalo nejvíc mezinárodní pozornosti díky odporu proti Daesh. Symbolická moc tohoto města je velmi důležitá. Turecký stát ho chce obsadit, jelikož ví, že by bylo velmi složité udržet revoluci bez města, kterému se podařilo zlomit postup Daeshe. Je možné, že první útok přijde na města Ain Issa a Manbídž, protože jsou nejblíž a velmi důležité pro zásobování, pokud by se Kobanî opět ocitlo v obležení. Aby mohl Erdoğan zahájit útok, potřebuje k tomu zelenou od mezinárodních a regionálních mocností. Významnou roli může hrát válka o vliv mezi USA a Ruskem na Blízkém východě. V závislosti na tom, jak se změní rovnováha sil a priority obou imperialistických mocností, pocítí dopady nejenom lidé v Sýrii, ale na celém blízkém východě a po celém světě. V posledních měsících jsme již byli svědky stahování amerických jednotek. Zatím se tedy nejedná o definitivní stažení, jelikož USA stále nehodlají přenechat vliv v oblasti dalším silám, hlavně ne Íránu a Rusku. Putin dělá vše pro to, aby vakuum vyplnil, posílil vliv na syrské půdě a zajistil si přístup ke Středozemnímu moři.

Budoucnost Sýrie mohou ovlivnit i další regionální mocnosti, třeba Izrael, který pokračuje v okupaci Golanských výšin a v Sýrii podniká bombové útoky proti různým cílům. Přítomnost Íránu také není tajemstvím, neboť většina izraelských útoků míří na Hizballáh nebo další spojence íránského teokratického režimu. Netanjahuova sionistická vláda využívá nepřátelství mezi USA a Íránem k beztrestným útokům, které mají oslabit mocnosti obklopující Izrael. Egypt nyní vyhrožuje, že vstoupí do konfliktu v Libyi, aby oslabil tureckou rozpínavost. Egyptské síly zatím v Sýrii nepůsobí, ale Sísího vláda vidí v Erdoğanovi hrozbu kvůli jeho neootomanské rétorice a silným vazbám na Muslimské bratrstvo, hlavního oponenta Sísího vlády.

Další možný scénář blízké budoucnosti je totální útok tureckého státu na pohoří Qandil v iráckém Kurdistánu, kde sídlí základny PKK. Erdoğan obléhá srdce kurdského povstaleckého hnutí dlouhá léta a doufá v podporu Severoatlantické aliance, její technologické sítě a médií. Jenže k zahájení války v těchto horách potřebuje nejenom svolení Iráku, ale i Íránu, jelikož leží na hranici. Jednalo by se o velmi nákladné tažení a vzhledem nestabilní ekonomické situaci v Turecku a faktu, že už nyní bojuje na tolika frontách, není jasné, jestli je Erdoğan schopný rozjet další velkou kampaň. Taková agrese by byla velkou provokací pro všechny části Kurdistánu a revoluční Rojava by nezůstala nečinně přihlížet.

Rojava je v této hře mocností plné zášti malým hráčem. Její krátkou historii po celou dobu ohrožuje válka a konflikty, které ji obklopují, jelikož samotná její existence zpochybňuje plány mocností bojujících v Sýrii. Navzdory taktickému spojenectví je jasné, že žádný stát nemá zájem na tom, aby tenhle revoluční projekt prosperoval a expandoval. Chalífát byl poražen a další síly pokračují v dorážení na Rojavu, hlavně skrze turecký stát a jeho spojence. Rojava existuje díky odhodlání a kolektivnímu úsilí tisíců militantů a my musíme mít stále na paměti, že bez jejich obětí by nebylo možné nic z toho, co zde dnes zažíváme. Útoky, které jsme přežili, způsobily bolestivé ztráty a my se musíme posunout dál a na ruinách, které zde válka zanechala, postavit nové domy. Tyto zkušenosti nás donutily, abychom si uvědomili základní potřeby, jako je sebeobrana, a vážili si života a okamžiků štěstí mnohem víc než doposud.

Rojava zůstává inspirací pro revoluční hnutí po celém světě, místem pro debaty a politickou praxi, která ukazuje, že jiný svět je možný. Rojava není anarchistickou společností, ale je společností, kde mohou naše myšlenky uvádět do praxe anarchisté z celého světa. Nemůžeme dopustit, aby tato pochodeň naděje uhasla, a přestože to ani nadále nebude snadné, hodláme pokračovat v budování, obraně a rozvoji světa, o kterém sníme. Přijdou další útoky a způsobí nové ztráty a bolest, ale my se trosek nebojíme, protože v našich srdcích nosíme nový svět.

Tekoşîna Anarşîst

Červenec 2020

Rojava

 

Poznámky překladatele:

[5] Obchodní embargo vyhlásilo Turecko, Irák a Írán, mocnosti, které nenašly pochopení pro transformaci ekonomiky založenou na dělnických družstvech.

[6] Kdyby se někdo zamýšlel nad tím, jak může být systém závislý na ropě zároveň ekologický, tak problém asi spočívá v tom, že se nacházíme ve válečné zóně, na niž je okolními zeměmi uvaleno obchodní embargo. Rojavská ekologie prozatím spočívá v silném důrazu na lokální ekonomiku.

 

Zdroj:
https://autonomynews.org/interview-with-tekosina-anarsist-an-armed-internationalist-anarchist-collective-in-rojava/

 

Psali jsme:
https://www.afed.cz/text/7211/spolecne-a-mezinarodne-proti-misogynii-a-patriarchatu
https://www.afed.cz/text/7206/osm-let-od-zacatku-rojavske-revoluce
https://www.afed.cz/text/7122/koreny-tureckeho-fasismu-i
https://www.afed.cz/text/7123/koreny-tureckeho-fasismu-ii


Verze pro tisk 10.9.2020 Zahraniční sekretariát AF
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Bezpeněžní zóna

17. 10. 2020, Plzeň

Bezpeněžní zóna je prostor, kde se nic neprodává a nekupuje, přesto mohou být naplněny přímé potřeby našich tužeb. Je spousta nevyužitých nebo nepotřebných věcí, které mohou být jinými lidmi smysluplně využity. …(více)

Neposlušné Brno

24. 10. 2020, Brno

První ročník Knižního festivalu radikální imaginace …(více)