Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Represe
- Kultura
- Válka
- Publikace
- Antifašismus
- Teorie
- Osobnosti
- Squatting
- Historie
- Práce
- Samospráva
- AF/IFA
- Ekologie
- Rasismus
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Hlasy Palestiny: Sdílení jako komunitní péče

Projekt „Gaza English Corner“ byl založen s cílem pomáhat druhým v rozvoji jazyka. Přerostl však svůj původní účel – stal se útočištěm pro propojování, sdílení bolesti a návrat k vlastní lidskosti.

V českém prostředí vzniká jen malé, avšak důležité množství publikací a článků, které se snaží palestinskému obyvatelstvu navrátit tvář i hlas. Mezi takové můžeme řadit Jestli mám zemřít, ať je to příběh či optimističtěji laděnou Na této zemi je pro co žít. Humanizovat imigrantstvo obecně se snaží i publikace Do hranice čisto, která čtenářstvu nabízí příběhy současné migrace.

Právě životní příběhy a osudy se jeví jako důležitý prostředek v boji proti dehumanizaci. Příběhy totiž mají tu moc odlidštěné bytosti humanizovat zpět – lidé přestávají být pouhými abstraktními čísly, cizími entitami, s nimiž se nedokážeme ztotožnit. V rámci snah o humanizaci Palestinstva – a s tím snad i všeho dalšího arabského obyvatelstva – jsem se proto rozhodl pravidelněji překládat palestinské životní příběhy, a to jak od lidí, kteří se rozhodli odejít, tak i od lidí, kteří se rozhodli zůstat. Publikovány budou pravidelně každý týden. Pokud chcete sdílet svůj příběh anebo znáte někoho, kdo by chtěl taky promluvit, neváhejte se na nás obrátit.

Hlasy Palestiny: Sdílení jako komunitní péče

Na třídě Saláh ad-Dín, hlavní tepně propojující sever a jih Gazy, má ticho úplně jinou váhu, když vás pozoruje tank. Téměř dvacet se nás tísnilo na vozíku, který byl zakrytý plachtou a zapřažený za staré, sotva jedoucí auto. To muselo nečekaně zastavit přímo uprostřed cesty obklopené pustinou plnou sutin, a to kvůli píchlé pneumatice.

O pár desítek metrů dál stál na písečném náspu izraelský tank a jeho věž se pomalu otáčela naším směrem. Nad námi se ozývalo neustálé hučení vojenských letadel. Vzduch naplňoval vytrvalý bzukot dronů, který občas prořízla vzdálená střelba.

Cestu lemovala „žlutá linie“ – neboli „linie smrti“, jak jí místní lidé začali říkat – svítivě natřené betonové bloky. Dorazit na naše týdenní setkání v Gaza City znamená jet právě tímto koridorem, kde přiblížení k nesprávné oblasti může být smrtelné a kde se Palestinstvo obává zatčení nebo zastřelení. Od našeho posledního průjezdu byly bloky posunuty hlouběji do silnice, což nás dostalo nečekaně blízko k území pod kontrolou izraelské armády.

Věž tanku se stále otáčela a žluté bloky jsme měli jen pár metrů od kol. Když jsme vystoupilx, nikdo nevydal ani hlásku. Nikdo se směrem k tanku nepodíval. Pneumatiku jsme vyměnilx v absolutním tichu, s třesoucíma se rukama a očima přišpendlenýma k zemi. Otočit se nám najednou připadalo nebezpečné. Bálx jsme se, že jakýkoliv nečekaný pohyb bude vykládán jako podezřelý. Mohlx jsme jen doufat, že ten, kdo nás sledoval, v nás uvidí to, co jsme bylx – civilistvo, které tu uvízlo kvůli píchlému kolu. V takových chvílích může být smrt v Gaze děsivě neosobní a mechanická.

Naštěstí jsme to přežilx a brzy jsme dorazilx do cíle – malého pronajatého pokoje v Gaza City. V březnu jsem založil komunitu s názvem „Gaza English Corner“. Ten název jsem zvolil záměrně: chtěl jsem v Gaze „koutek“, který by patřil jen nám. Původně jsem ho vytvořil, abych pomohl zájemstvu s angličtinou, zlepšit se v mluvení a komunikaci. Rychle se z něj ale stalo něco mnohem většího – prostor pro učení, lidské spojení a přežití uprostřed zkázy.

To, co začalo jako neformální anglicky mluvící skupina, se rozrostlo v komunitu více než 200 Palestinstva ze severu, středu i jihu Pásma Gazy. Každý týden se několik z nás vydává po poškozených cestách a přes průsmyky v blízkosti zón pod izraelskou kontrolou do Gaza City. Za dopravu a pronajatou místnost zaplatí každý z nás kolem 15 dolarů.

Žluté betonové bloky ve zdevastované oblasti čtvrti Tuffah ve městě Gaza vyznačující „Žlutou linii“ zavedenou Izraelem, 27. července 2026. (Yousef Zaanoun / Activestills)

V Gaze, kde mají rodiny jídlo na příděl a propočítávají cenu každé základní potřeby, představuje utracení takové částky za procvičování angličtiny mimořádnou oběť. Lidé ale přesto dál přicházejí, protože angličtina se zde stala něčím víc než jen jazykovou dovedností. Může znamenat přístup ke stipendiím a vzdělání v zahraničí, zatímco samotná setkání nabízejí něco, co je tu čím dál vzácnější – místo k rozhovoru, truchlení, spojení s ostatními a k představám o méně temné budoucnosti.

Soustředit se na naši budoucnost

Pro moji rodinu v uprchlickém táboře Al-Maghází ve střední části Pásma Gazy už rána nejsou o hygieně, vaření kávy nebo psaní seznamu úkolů na daný den. Každý den začínáme s otázkami týkajícími se našeho přežití: Jak daleko je dnes od našeho domu Žlutá linie? Blíží se? Budeme se muset zítra evakuovat, aby se naše rodina neocitla uvnitř vojenské zóny? Dobré ráno v Gaze znamená jednoduše bezpečné ráno.

Poté, co bylo v říjnu 2025 oznámeno příměří, se na mapách objevily nové linie rozdělující Gazu na zóny kontroly — přičemž Žlutá linie skončila nejblíže k nám. Zpočátku nevedla obydlenými částmi naší čtvrti a my jsme doufalx, že se Izrael s postupujícím příměřím nakonec stáhne na východ. Místo toho se to, co nejprve existovalo jen jako čára na mapě, začalo v terénu zhmotňovat v podobě velkých žlutých betonových bloků.

Pak se linie začala posouvat na západ. Do března 2026 pohltila pozemky naší rodiny východně od Al-Maghází a dosáhla míst, kde kdysi stávaly domy. Právě tehdy se strach stal mnohem bezprostřednějším: Pokud se tyto linie dokázaly dostat až na náš pozemek, co jim zabrání v tom, aby pokračovaly k našemu domu a hlouběji do tábora?

Žlutá linie nyní vede podél východního okraje ulice Saláh ad-Dín, což je cesta, po které mnoho z nás musí cestovat do Gaza English Corner. Před genocidou mohla cesta ze středu Pásma Gazy do Gaza City trvat patnáct minut. Dnes mohou poškozené silnice plné výmolů a sutiny tuto cestu protáhnout na více než hodinu.

Neshromažďujeme se v univerzitní učebně ani v moderním jazykovém centru, protože většina vzdělávací infrastruktury v Gaze byla zničena nebo poškozena. Místo toho se nás obvykle mezi patnácti a osmnácti mačká v jednom těsném komerčním prostoru v Gaza City. Protože má Gaza English Corner přes 200 členů a členek, vybírám na každé setkání jinou skupinu. Pronájem prostoru stojí 40 dolarů na dvě hodiny. Ceny, které by dříve vypadaly absurdně, se uprostřed nedostatku, vysokých cen paliva a nákladů na provoz generátorů staly běžnou realitou.

Vnitřně vysídlené Palestinstvo hledající útočiště v areálu Islámské univerzity v severní Gaze, 24. března 2025. (Ruwaida Amer)

Uvnitř místnosti je vzduch těžký a nehne se ani lístek. Větráky a klimatizace jsou luxus, který si nikdo nemůže dovolit. Okna necháváme otevřená do ulice. Pohled na zkázu venku je neustálou připomínkou toho, že nejsme v bezpečí a válka ještě neskončila. Nemůžeme vystát dusivý zápach upravené nafty, která místo benzínu pohání generátory. Okny sice vidíme naši minulost, ale uvnitř se dál soustředíme na lepší budoucnost.

V dnešní Gaze má angličtina také naléhavou, praktickou funkci. Válka zdevastovala tamní univerzity a přiměla většinu vysokého školství přejít na online výuku — což je krutá ironie v místě, kde je stabilní elektřina a internetové připojení samo o sobě vzácností.

Pro mnohé vysokoškolské studentstvo prakticky přestal běžný akademický život existovat a stipendia v zahraničí teď představují jednu z mála zbývajících možností, jak ve vzdělávání pokračovat. Tato stipendia však téměř vždy vyžadují doklad o znalosti angličtiny prostřednictvím zkoušek jako IELTS nebo TOEFL. Člověk si nemůže procvičovat mluvení sám v temném stanu. Aby získal v cizím jazyce jistotu, potřebuje ostatní.

Jak vypadá vytrvalost

Členstvo Gaza English Corner neriskuje své životy a neutrácí vzácné peníze jen proto, aby se učilo slovíčka zpaměti nebo pilovalo gramatiku kvůli přípravě na test. Tyto osoby přicházejí mimo jiné i proto, aby se znovu cítily jako lidé.

Členstvo skupiny „Gaza English Corner“ se setkává v místnosti v Gaza City. (Said Alsaloul)

Během jednoho z našich prvních setkání seděla pětadvacetiletá studentka inženýrství potichu v rohu, zatímco my ostatní jsme v kruhu mluvilx o svých životech. Měla v obličeji odtažitý a opatrný výraz, který jsem okamžitě poznal. Mnoho z nás se takhle naučilo vystupovat po dlouhém zápasu o přežití. Při pohledu na ni by si člověk řekl, že ten klid a vyrovnanost nemůže nic prorazit.

Pak přišla řada na ni.

Zeptalx jsme se, jak to všechno zvládá. Oči se jí zalily slzami. Začala mluvit ne o inženýrství nebo svých ambicích, ale o své rodině, která byla zabita izraelským náletem. Jejich jména jí vycházela ze rtů tichou, třesoucí se angličtinou. Když začala mluvit o svém manželovi a dvou dětech, několik z nás zavřelo oči.

V té malé, přeplněné místnosti plán hodiny úplně zmizel. Neopravovalx jsme její gramatiku. Neskákalx jsme jí do řeči kvůli výslovnosti. Prostě jsme jen naslouchalx. Dalx jsme prostor sdílení a některé z nás to také dohnalo k pláči.

V realitě, kde bývá Palestinstvo tak často redukováno jen na čísla obětí a statistiky, se Gaza English Corner stal místem, kde mohou jednotlivé lidské osudy znovu vystoupit na povrch. Je to vzácný prostor, kde lidé mohou truchlit, mluvit otevřeně a navzájem si připomínat, že na jejich životech, ambicích a příbězích stále záleží.

Když jsem založil Gaza English Corner, myslel jsem si, že pro své studentstvo vytvářím užitečnou pomůcku. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane i součástí mého vlastního přežití. Pro nás pro všechny to byl prostor pro mentální hojení ran a traumat z války. V realitě, kde se Žlutá linie každý den pomalu přibližuje k našim domovům a hrozí, že pohltí domy v táboře Al-Maghází, dává pořádání těchto setkání mému dni řád a důvod nepřestávat přemítat nad tím, co přijde dál.

O vytrvalosti a nezlomnosti se často mluví jako o abstraktní politické myšlence. Pro mě má ale mnohem prostší podobu: mladí lidé skládají svoje poslední dolary, podnikají nebezpečnou cestu podél ulice Saláh ad-Dín a mačkají se v horké, přeplněné místnosti, protože stále věří, že má smysl učit se, jak si navzájem pomáhat a pečovat o sebe – stejně jako to, jak promlouvat ke světu.

Odmítáme dopustit, aby válka vymazala naše hlasy nebo určovala meze naší budoucnosti. Každý týden se znovu scházíme. Dál platíme. Dál cestujeme. Dál mluvíme – a znovu spojujeme naši budoucnost dohromady, jedním anglickým slovem po druhém.

Zdroj: https://www.972mag.com/gaza-english-corner-language-education/

Další svědectví:

Má poslední slova Gaze

Deník tesknícího Gazana

Ahmad al-Batniji

Muhammad al-Mishwakhi

Talal Abu Rukbah

Ahmad Miqdad

Muhammad Ghazi Nassar

Huwaydah ad-Darimli

Kifah al-Hasanat

Arafat al-Khawaja