Kolektiv Corporate Watch poodhaluje kořeny technologického rozmachu a problémů, které přináší.

Jaká filozofie stojí za rozmachem techniky a moderních technologií? Je apolitická? Jak vůbec funguje technika v rámci společnosti a jak ovlivňuje svět kolem nás?

V tomto textu se kriticky zaměříme na myšlenky, které stojí za technologickým rozmachem. Na myšlenky, které jeho současnou formu považují za nepolitickou, nevyhnutelnou, vyjadřující pokrok lidstva a nutně založenou na dominanci nad přírodou. Odkud tyto myšlenky pocházejí a proč je důležité se jimi zabývat během diskusí o dnešním technologickém světě?

Termín technologie je složen z kombinace řeckých slov „techne“ (τέχνη; umění, dovednost, zručnost) a „logia“ (λογία; nauka, znalost). V angličtině se dnes pojem technologie používá jak pro „celkový proces zpracování“, tak i pro „výrobní prostředky a zařízení“, které v češtině nazýváme „technikou“. Ačkoliv člověk, a dokonce i některá zvířata užívají různé nástroje už miliony let, slova technika a technologie a myšlenky, které jsou s nimi spjaté, pocházejí z poměrně nedávné historie a až do prudké industrializace na počátku 20. století (známé jako druhá průmyslová revoluce) byly celkem marginální. V následujícím textu se velmi stručně snažíme shrnout, kde se vzaly. Nepochybujeme o tom, že to nebude perfektní ani kompletní analýza. Nesnažíme se popsat historii technologie v tom smyslu, jak se různá zařízení a pracovní postupy vyvíjely v průběhu času (o tom už bylo napsáno mnoho). Místo toho chceme rozpoznat počátky některých současných představ o technice a prozkoumat způsob myšlení a světonázor, který vygenerovaly. Doufáme, že nám to pomůže v úvahách o tom, proč se to zvrtlo a jako to napravit.

Lidé už vyrábějí nástroje a další artefakty po velmi dlouhou dobu. Spojení „materiální kultura“ někteří používají k popisu předmětů a postupů stvořených a používaných lidmi. Například přechod od sběračství k rozvoji zemědělství a skladování asi před 10–15 tisíci lety znamenal významnou změnu materiální kultury. Abychom nalezlx původ myšlenek technologického rozvoje, podíváme se na jednu část (respektive jednu verzi) historie znalostí a praktik materiální kultury v Evropě. Někteří badatelé*ky, kteří*ré v minulosti zkoumalx materiální kulturu, ji využívalx k tomu, aby prokázalx nadřazenost své kultury. Typicky se jednalo o evropskou vládnoucí třídu, poukazující na příklady „primitivních“ společenství v jiných částech světa, aby ukázala „západní kulturu“ jako vrchol evoluce. Tím, že se zaměřujeme na Evropu, nechceme posilovat eurocentrický přístup, ale naopak na něj upozornit jako na problém, který je nutné rozebrat.

V knize Technologie: Kritická historie konceptu popisuje Eric Schatzberg, jak je už od časů Aristotela umění, tj. praktická znalost výroby věcí, považováno za podřadné vůči „vyšším formám“ myšlení, jako je filozofie. Od dob antického Řecka až do poměrně nedávné doby se „umění“ vztahovalo ke všem formám výroby a spousta toho, co je dnes považováno za technologii, byla vykonáváním umění nebo řemesla. Toto dělení přetrvává během středověku, kdy učenci činí rozdíl mezi tzv. „nesvobodným uměním“ (artes mechanicae; textilní výroba, zbrojířství, zemědělství, námořní doprava, lovectví, lékařství, nauka o hrách) a „sedmerem svobodných umění“ (septem artes liberales; gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba). Přesuneme-li se do období vědecké revoluce 16. a 17. století, zjistíme, že zde dělení mezi praktickým „uměním“ a vědou přetrvává navzdory klíčové roli „techniky“ umožňující přesná měření požadovaná k ověřování vědeckých objevů.

----------
Antropocentrismus: Jedná se o myšlenku, podle níž je člověk obrazně „středem vesmíru“. Považuje ho za nadřazeného ostatním formám života nebo vyobrazuje svět a existenci výlučně z perspektivy užitku. Mnoho environmentalistů*ek považuje antropocentrismus za jádro ekologické krize, jelikož vede k přístupu, kdy je tu příroda pouze k uspokojení povrchních lidských potřeb.
----------

Ve formování myšlenek stojících za technologickým rozmachem sehrála klíčovou roli vědecká revoluce. Někdy se uvádí, že začala už v roce 1543 vydáním díla Mikuláše Koperníka O obězích nebeských sfér (De revolutionibus orbium coelestium). Jeho učení, že Země obíhá kolem Slunce (heliocentrismus), se později stalo kontroverzní pro náboženské autority, jež zpochybňovalo, ale aspekt křesťanského antropocentrismu přetrval v porozumění a přístupu k mimolidskému světu. Převládající pohled nového vědeckého myšlení byl následující: příroda existuje odděleně od lidstva, je potřeba ji kontrolovat, zpracovávat a pitvat. Značně ho ovlivnil Francis Bacon, podle něhož měla věda usilovat o spoutání přírody pro blaho lidstva, místo aby jí v zájmu lidstva lépe porozuměla. Pro utváření myšlenek technologického rozmachu a role, kterou sehrává ve společnosti, byl důležitý také nástup osvícenství.

Osvícenství

Věk rozumu, respektive osvícenství během 18. století v Evropě charakterizoval vzestup vědeckých znalostí a racionalismu, čímž zvrátil dominantní postavení církve. Oslavoval sílu rozumu v otázkách porozumění světu a lidské existenci. Rozum a racionalismus tak podkopávaly tradice. Lidé byli osvíceni vědomostmi, aby všichni vědělx, jak svět funguje. Hlavním mottem se stává Kantův citát: „Mějte odvahu používat vlastní rozum!“

Takhle prezentuje osvícenství mnoho převážně eurocentrických historiků*ček. Jako období intelektuální emancipace, jako racionalitu a vědu triumfující nad dogmaty a pověrčivostí. Jedná se ale pouze o jednu stranu mince. Kritičtější pohledy popisují osvícenství jako dobu, kdy bylo náboženské tmářství nahrazeno jinou formou dominance. Nová forma vědění byla kooptována a dostala se pod kontrolu nové vládnoucí třídy. Osvícenství bylo totiž klíčovým obdobím pro vzestup kapitalismu. Silvia Federici v díle Kaliban a čarodějnice uvádí, jak byly hony na čarodějnice, které se s tímto obdobím kryly, zneužity k potlačení konkurenčních forem vědění a praktik, k udržení kontroly nad tělem ženy a usnadnění primitivní akumulace majetku formou zabírání občin. Tento proces představuje základy moderního kapitalismu.

Jistě se jednalo o dobu významných změn a ty se netýkaly pouze filozofie a vědy. Bylo zpochybněno množství sociálních norem a kulturních hodnot a objevily se nové formy umění. Na podrývání autority církví a monarchií je také nahlíženo jako na podmínku následných politických bouří 18. a 19. století, zvláště francouzské a americké revoluce. Mezi slavné myslitele osvícenství patří Voltaire, Hume, Diderot, Kant a Adam Smith, který proslul popularizací myšlenek volného trhu a volnotržního individualismu. Pilířem osvíceného myšlení byl koncept „pokroku“. Věda a rozum byly nahlíženy jako hybné síly stojící za lidským rozvojem, které nás posouvaly vpřed k lepší „civilizovanější“ společnosti. Někteří myslitelé*ky osvícenství, jako například Rousseau, zpochybňovalx myšlenku pokroku prostřednictvím civilizace, zvláště tendenci oddělovat lidstvo od jeho přirozeného prostředí, ale dominantní směr tvrdil, že se jedná o pozitivní síly, zlepšující život a posunující lidstvo vpřed.

Mezi historiky*čkami vře debata o významu feministických proudů během osvícenství, a jak ovlivnily budoucí feministickou politiku. Někteří*ré na ně pohlížejí jako na pokrokové, jiní*é tvrdí, že byly zavádějící. Každopádně tehdy existovaly vlivné intelektuálky, které byly často ignorovány. Nejznámějším příspěvkem do feministické filozofie byla pravděpodobně Obhajoba práv žen Mary Wollstonecraft vydaná v roce 1792, kde obhajovala ženská práva a vzpírala se myšlence, že žena je od přírody podřadná. Proslavila se tím, že manželství nazvala „legalizovanou prostitucí“.

----------
Mary Shelley, Frankenstein a Prométheus: Prométheus je postava řecké mytologie, která se proslavila tím, že dala lidstvu oheň, za což byl potrestán věčnými mukami (nakonec byl osvobozen Héraklem). Je spojován s touhou po vědeckém poznání, ale také s tragédií nechtěných následků. Prométheismus je někdy používán jako výraz pro vztah techniky se svobodou a pokrokem. Autorka Mary Shelley (dcera Mary Wollstonecraft a anarchistického filozofa Williama Godwina) je další významnou ženou osvícenství. Její velmi vlivný román Frankenstein má podtitul Moderní Prométheus. Jedná se o příběh arogance vědy ve snaze ovládat přírodu a je považován za první dílo žánru science fiction.
----------

Osvícenství povětšinou probíhalo v Evropě, což neznamená, že se v té době v jiných částech světa neobjevily další důležité vlivné intelektuální směry. Mnoho myšlenek osvícenství bylo ovlivněno Evropany*kami vystavenýmx jiným kulturním vlivům (částečně díky kolonialismu a otrokářství). Stejně jako bylo ovlivněno myšlenkami jiných kultur, někteří argumentují, že byly jeho myšlenky založeny na stejném způsobu uvažování a světonázoru jako kolonialismus. Například skutečnost, že první národy byly kategorizovány jako součást přírody oddělené od člověka, který by je měl tím pádem ovládat a využívat, poskytla filozofické ospravedlnění otrokářství.

Věčné postoje

Co se týče vlivu na koncept technologického rozvoje, hlásalo osvícenství a později průmyslová revoluce myšlenky pokroku skrze civilizaci, rozum a uplatnění vědeckých znalostí. Je důležité si uvědomit, že jsou tyto myšlenky kombinovány s vyobrazováním přírody jako něčeho, co je třeba ovládat a využívat k lidským potřebám. Průmyslová revoluce se v 18. a 19. století zasloužila o prudkou expanzi průmyslových technologií po celém světě. Mnozí zmiňují, že proces industrializace prohloubil odcizení člověka od životního prostředí a posílil postoj dominance vůči přírodě. Romantismus se v 19. století tyto postoje k přírodě pokusil zpochybnit, jejich vliv však přetrval. Během průmyslové revoluce začaly být v souvislosti s „nesvobodným uměním“ používány termíny jako „užitečné umění“ nebo „průmyslové umění“. Ve stejné době došlo k podkopání významu tradičních řemesel. Řemesla byla kooptována nebo přešla pod kontrolu nových vlastníků průmyslových výrobních prostředků. Řemeslo bylo ničeno spolu s využíváním občin a lidstvo se stalo závislé na průmyslovém zboží.

Koncept „umění“ se dále využíval k popisu praktik materiální kultury až do počátku 20. století. Právě v téhle době se začal uplatňovat moderní termín „technologie“. Původně vyjadřoval „vědu užitečného umění“, později, když se termín „umění“ začal používat výhradně v souvislosti s „krásným uměním“, se stal pojem „technologie“ populární pro vyjadřování uplatňování technologických poznatků. Na to můžeme nahlížet jako na pokračování tisíce let staré separace vědy od praktického „umění“. S postupně se zužujícím významem výrazu „umění“ se pojem „technologie“ začíná používat pouze pro aplikovanou vědu, zatímco jsou ve skutečnosti teoretické a praktické aspekty vědy nerozlučně spjaté. Na konci dvacátých let 20. století začal Charles Beard explicitně spojovat technologii s pokrokem, popisuje jej jako nezastavitelnou sílu utvářející dějiny lidstva. Tato myšlenka technologie, vyvíjející se z vlastní vůle a reprezentující pokrok, se stává klíčovým určujícím faktorem v lidských dějinách a dodnes se považuje za platnou.

Koncept technologie 20. století byl také silně genderově zaujatý. Vymazávání důstojné role žen v materiální kultuře od honů na čarodějnice po průmyslovou revoluci pokračovalo a stupňovalo se. Inženýři vykreslovali vizi technologie jako převážně moderní, mužskou a západní. To chránilo sociální status bílého muže střední třídy tím, že se z technologie stal symbol rozvoje spojeného se znaky jejich identity. Postmoderna druhé poloviny 20. století může být viděna jako odpověď na vývoj a převažující myšlenky charakterizující „modernu“ (obvykle definovanou jako období počínající 17. stoletím a končící druhou světovou válkou) a ústřední roli vědecké metody, technologie a myšlenky „pokroku“. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století se objevila významná hnutí kritizující průmyslové technologie, jejich roli ve společnosti a způsob myšlení, který zplodily. Dílo vědkyně Rachel Carson Tiché jaro vydané v roce 1962 mělo významný dopad na společenské uvědomění ekologických problémů a určitých technologií, které je způsobují. Některé z těchto kontrakulturních trendů si udržely vliv na část populace a staly se opozicí technokratické kapitalistické společnosti. Čas od času se dostávaly do hlavního proudu, ale nikdy nebyly dominantní.

Odkaz osvícenství a vědecké revoluce můžeme vidět v přetrvávajícím výrazném vlivu, jaký má interpretace vědy Francisca Bacona na systém znalostí a hodnot, a díky faktu, že mnozí stále považují technologii za synonymum pokroku. Je také přítomno v přetrvávajícím antropocentrickém narativu, založeném na myšlence, že příroda je něčím, co je třeba ovládat ve prospěch lidského blaha, tedy perspektivy, která je dnes obecně považována za příčinu ekologické krize.

Takže abychom si to shrnulx, moderní pohled na technologii ji vidí jako:
- aplikování vědeckých znalostí,
- klíčový určující faktor v lidských dějinách, vyvíjející se z vlastní vůle,
- převážně moderní, mužskou a západní,
- synonymum pokroku,
- založenou na ovládání přírody ve prospěch lidského blaha.

Tyto klíčové aspekty technologie a její vztah k životnímu prostředí si rozebereme v příští kapitole.

Zdroj:
Corporate Watch: TECH – A guide to the politics and philosophy of technology; Kapitola „A Brief History“, str. 19–23.

14.5.2025 -tk-

Ecology Theory