Anarchistická federace

Běloruský večer v Brně

Ohlédnutí za divadelním zpracováním Jedu do Magadanu i debatou o běloruském anarchismu

kniha

Roku 2010 zatkli běloruští fízlové anarchistu Ihara Aliněviče. Následně prošel trýznivou vazbou a byl odsouzen na osm let vězení. Dost možná jej znáte spíš pod jménem, které nesl jeho vězeňský deník, publikovaný v roce 2014 i u nás ve spolupráci Anarchistické federace (AF) s Antifašistickou akcí. Igor Oliněvič: Jedu do Magadanu. Věřím, že jste o knize slyšeli, jde asi o jednu z nejznámějších současných knih ze země trýzněné bramborovým diktátorem Lukašenkem.

Nynější druhé vydání nese prve zmíněnou podobu jména. Je bělorusky, v původním jazyku regionu a řeči opozice, ne v režimní ruštině. Jíž je, paradoxně, psán Iharův původní text. Smutných paradoxů je ale v dnešním příběhu více. Teď, kdy se můžeme radovat, jak na dávno vyprodanou knihu navázalo aktuální, i graficky zbrusu nově vyladěné vydání, je autor opět ve vězení. Opět za odpor proti režimu, tentokrát na šílených 20 let.

A ve stejné době brněnské Divadlo 3+kk dvakrát reprízovalo svou adaptaci Iharova vězeňského deníku pod plným názvem Jedu do Magadanu: Nevěř, neboj se a nepros. Jde o silně autorské, dílem experimentální zpracování už v základu dojemného textu, režírované Adamem Steinbauerem a provedené jediným hercem s příležitostným využitím publika. Tolik jsem věděl, když jsem plný zvědavosti mířil do Brna nejen na představení, ale i doprovodnou debatu „Role anarchistického hnutí v běloruském boji za svobodu“, kde jsem měl zasednout za AF.

Výsledek byl mnohem bohatší. Na sklepní scéně zprostředkoval svébytné vcítění se do Iharových zkušeností nejen s vazební věznicí Amerikanka, ale i všeobecnou atmosférou tísně, paranoie a velmi křehké naděje v atmosféře totality. O samotném průběhu představení chci prozradit co nejméně – překvapení je v něm součástí zážitku.

Ihar tu opravdu „nevěří a neprosí“. A se strachem – i ničivým vlivem věznění na rozum – urputně bojuje. Mimochodem i jednou z nejsilnějších scén, které jsem v jakékoli formě umění viděl za opravdu dlouhou dobu. Vazba tu dusí bezčasím a brutální realitu propojuje se surreálnou variací na fantasy LARPy, jakých se Ihar účastnil kdysi, mimo zdi Amerikanky. Nadpřirozené stvůry se v kulisách holých sklepních stěn střídají s těmi nejstrašnějšími, lidskými monstry v uniformách. Světlo, hudba i podzemní odér vtahuje přímo do malého, ale zásadního boje obyčejného člověka proti moci.

Samojediný herec Mark Kristián Hochman si ale zaslouží uznání nejen za místy opravdu drtivou roli, nýbrž i grácii, se kterou dle důmyslného scénáře atmosféru zničehonic odlehčí změnou polohy, nadsázkou, rozbitím „čtvrté zdi“ nebo uměřeným zapojením diváctva. Díky tomu se scéna nepropadá do bezútěšné tmy a udržuje se určitý nadhled.

I tak jsem odcházel bez nadsázky dojatý – nejen proto, že jedny z posledních slov patřily mé oblíbené pasáži z předlohy, pojednávající o vyrovnání se s pocitem beznaděje i strachem. Divadlo 3+kk nám zkrátka přineslo zkušenost hodnou jedině doporučení. Další dvě reprízy se konají začátkem dubna. Kdo ví, možná na nich bude ke koupi ještě pár kusů nového vydání Jedu do Magadanu, které jsme do divadla dopravili.

Ze snu k analýze

Sotva jsme stačili vydýchat dojmy z představení, byl čas na debatu. Před asi třiceti lidmi v ní zasedla běloruská anarchistka Nika a (přes videohovor) další bojovnice proti Lukašenkovi, Kryścina Šyjanok z Kanceláře demokratických sil Běloruska v Česku. A tedy má maličkost za AF. I když jsem se cítil trochu nepatřičně z toho, že mám debatovat s lidmi, kterých se téma osobně dotýká, vyšlo to skvěle – i zásluhou moderátorky Lucie Čejkové.

Nika s Kryścinou zajímavě a dopodrobna popsaly podobu i kontext protestů. Dozvěděli jsme se například o sebeorganizaci sousedů, významné roli žen i limitech celého hnutí. Hlavně Nika zdůrazňovala, že protestní vlna byla sice anarchická a neřízená shora, ale trpěla představou, jak stačí v dostatečném počtu vyjít do ulic a mít pravdu, aby diktátor padl.

Pozoruhodná byla i poznámka o prakticky neexistující bezpečnostní kultuře mezi protestujícími – v kontrastu k běloruským anarchistům, kteří sice měli „know-how“, ale ne adekvátní počty. Obě aktivistky jinak potvrdily, že anarchistické hnutí je v Bělorusku svou houževnatostí silou, již sice asi nelze přeceňovat, ale počítá se s ní.

Vyposlechli jsme také, že je české hnutí v Bělorusku poměrně známé tím, že se o tamější situaci zajímá, pořádá solidární akce a snaží se přispívat na pomoc stíhaným. To se hezky poslouchalo, dokud mi nedošlo, jak je to vlastně trochu smutné. I v Evropě jsou v rámci jednotlivých zemí hnutí, která jsou určitě početnější (a bohatší!) než naše, a mohla by jistě pomáhat účinněji než my.

Přišlo mi férové přiznat, že naše kapacity podpory jsou nyní vypjaté na maximum směrem k Ukrajině – byť jsme v rámci minulého roku financemi i informováním podporovali také přátele v Bělorusku a Rusku. A na válku se debata samozřejmě stočila. Zopakoval jsem dlouhodobý postoj AF, podle kterého je třeba maximálně pomáhat ukrajinským antiautoritářům v rovině humanitárních i sebeobranných aktivit a neuvíznout v pasti neužitečného papouškování prázdných hesel. Putinův Z-fašismus musí být odražen – a pokud to nejde jinak, tak i ozbrojeným bojem. Jakkoli takové stanovisko někdy na sociálních sítích budí (pro mě nepochopitelné) pobouření, zde se setkalo se souhlasem.

Kryścina i Nika ostatně hovořily o Lukašenkově snaze vykořenit běloruskou kulturu, respektive o „rusifikaci“ země totalitním režimem, poplatným Moskvě. Byla to bezprostřední a silná výpověď o kremelském kolonialismu, pro který je nepřítelem jakákoli nezávislost včetně například výše zmíněné běloruštiny.

I když mi téma není neznámé, až při poslechu obou Bělorusek jsem plně pochopil, proč bylo důležité použít v druhém vydání Jedu do Magadanu běloruská jména pro všechny krom Lukašenka. Můžeme si stokrát – správně – říkat, že je nacionalismus zlo, ale jako ve všem, i zde si udržme rozlišovací schopnost. Prostou snahu ubránit svou kulturu před totalitními svinstvy nejde srovnávat s agresivním národovectvím. I třeba Kurdové pronásledovaní Tureckem by mohli vyprávět.

Na přetřes přišly také šance na pád režimu. Nika s Kryścinou se shodly, že ač probíhá snaha budovat v zahraničí funkční opozici a existují plány pro případ rozhodujícího střetu s režimem – údajně i se zapojením anarchistů –, vyhlídky jsou dost nejasné. Asi poprvé jsem se zde setkal s přímo vyřčenou obavou, že v případě smrtelného ohrožení Lukašenkova režimu může přijít asi cokoli, včetně pokusu o úplnou okupaci Ruskem. Budoucnost je jako vždy nenapsaná. Držme Bělorusům všechny palce, ať ji dokážou sepsat slovy svobody, rovnosti a solidarity.

Díky, Brno!

Debata se nad očekávání natáhla, ale byla fajn. Chápu, že pro přítomné mohlo být dost náročné udržet pozornost skoro do jedenácti večer, nicméně zajímavost obsahu alespoň pro mě jasně přebila únavu. I zásluhou moderátorky, kladoucí chytré otázky a poskytující prostor hlavně pro přímé zkušenosti hostek.

V součtu s předchozím programem šlo o hutný běloruský večer, za který si pořádající divadelníci zaslouží velký respekt. Je vidět, že pro ně nejde zdaleka jen o umělecky zajímavé téma, ale srdeční záležitost a věc skutečné solidarity. Na místě ostatně šlo přispět Anarchistickému černému kříži Bělorusko, ať už do kasičky či speciálním benefičním vstupným.

Co dodat? Přeji spoustu úspěšných představení, inspirace a zájmu publika – díky!


Ihar Aliněvič: Jedu do Magadanu. Vězeňský deník anarchisty. Vydalo Nakladatelství Anarchistické federace v roce 2022 (2. vydání), grafická úprava a obálka Jana Anna Cholvadt, rozměry 13×18,2 cm, 241 stran, doporučený příspěvek na pokrytí nákladů 250 Kč (v distribuci AF 220 Kč). K sehnání na distribučních místech nebo v e-shopu Roleta39.


Související odkazy:
Ihar Aliněvič: Jedu do Magadanu. Vězeňský deník anarchisty
Příběhy vězněných anarchistů
Igor Oliněvič: Jedu do Magadanu
Statě o revoluci (česky o událostech v Bělorusku)
Běloruští anarchisté na svobodě
Bělorusko: vynesen rozsudek nad anarchopartyzány
První máj v Brně s Igorem Oliněvičem
Ať žije revoluce!
Krev na vašich rukou


V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy