Tags:
Event
World
Czech/slovak
Protests
(more)
- Culture
- Repression
- Publishing
- War
- Antifascism
- Squatting
- Theory
- History
- Personalities
- Work
- AF/IFA
- Ecology
- Racism
- Autonomy
- Review
- Gender
- DIY
- Economy
- Elections

Írán: „Žena, život, svoboda“

Zpráva o nepokojích, které po policejní vraždě mladé Kurdky zasáhly klerofašistický Írán

V úterý 13. září byla Mahsá Amíníová (Jina), 22letá Kurdka, zadržena v Teheránu íránskou mravnostní policií, která dbá na to, aby se lidé chovali a oblékali tak, jak to nařizují tamní vládnoucí klerici od revoluce v roce 1979, kterou využili islamisté, aby se chopili moci. Jejím proviněním v očích strážců morálky byl nevhodně upravený šátek (hidžáb). Po zadržení jí ho pomohli upravit dle nejlepších policejních postupů – několikrát ji udeřili do hlavy obuškem a praštili jí hlavou o auto tak, že po třech dnech v kómatu skončila mrtvá. Policie to samozřejmě popírá: tvrdí, že mladou ženu postihla srdeční příhoda (stejné výmluvy známe i od Policie ČR).

Jina přijela do Teheránu se svou rodinou z města Saqqez (leží na severozápadě Íránu a žije v něm přibližně 165 tisíc obyvatel s výraznou kurdskou menšinou) na rekreační výlet. Zadržen a zbit byl také její bratr Kiaraš Amíní. Ten vypověděl, že po dvou hodinách čekání ve vazebním středisku, kde musel poslouchal výkřiky zevnitř budovy, byla jeho zbitá sestra převezena sanitkou do nemocnice Kasra v Teheránu. Předpoklad lékařů, že mladá žena v kómatu nepřežije, se žel potvrdil.

V neděli 18. září ráno se v Saqqezu konal pohřeb. Množství místních lidí protestovalo proti takovému brutálnímu a úmyslnému zabíjení, načež je policejní složky napadly slzným plynem a výstřely. Zranění utrpělo nejméně třináct lidí a pravděpodobně jeden mladík během policejního řádění zemřel. Lidé skandovali „Ptali jste se sami sebe, proč jsou ženské vlasy nebezpečné?“, „Žena, život, svoboda!“ či „Odpor je život!“.

Protesty propukly v desítkách dalších íránských měst. Účastní se jich především mladí lidé. Významnou část demonstrantů tvoří právě ženy. Prezidenta Ebráhíma Raísího označují za diktátora a jeho policejní složky za vrahy. Volají po svobodě a proti povinnému nošení hidžábu. Strhávají portréty ajatolláha Alího Chameneího. Staví a zapalují barikády. Na podporu Mahsi si Íránci a Íránky stříhají vlasy a videa sdílejí na sociálních sítích. Ženy na demonstracích pálí hidžáby.

Vláda obviňuje z nepokojů zahraniční agenty – tradiční argumentační výbava diktátorů. Policie neváhá požívat ostrou munici. Jinak se ohání obušky, paralyzéry, hází kameny, střílí gumovými projektily, nasadila vodní děla a slzný plyn. Několik demonstrantů již přišlo o život, desítky byly zraněny a zatčeny. Charakteristické je pro íránské bezpečnostní síly mlácení a urážení žen, které se účastní protestů. Na mnoha místech si demonstranti nenechávají nic líbit a pouštějí se do střetů se strážci režimu, zapalují policejní auta… V městě Tabríz vypálili 21. října protestující policejní stanici, stejně tak učinili ve městě Kúčán, v městě Mašhad policejní stanici obsadili. Lidé poznávají, že fízlové nejsou nedotknutelní.

Ve světě se konají solidární demonstrace. Ženy se sešly např. v Istanbulu, Ankaře, Stockholmu, Bejrútu, Torontu, Berlíně, Ženevě a dalších městech. Častým projevem solidarity bylo i na těchto akcích, že si ženy stříhaly vlasy. Podporu íránským ženám vyslovily i ty afghánské: „My, ženy, které chceme rovnost a protestujeme v Afghánistánu, stojíme po boku íránských žen. Když Tálibán začal vládnout Afghánistánu, první lidé, kteří se tomu postavili, byly ženy. (…) Ženy z Afghánistánu vstoupily do války proti Tálibánu s heslem ,Chléb, práce, svoboda‘ a nikdy neustoupí, dokud jeho vláda nebude zničena. (…) Dáváme rozhodně najevo své nepřátelství vůči Íránské islámské republice a stoupencům vlády Tálibánu v Afghánistánu. (…) S heslem ,Smrt Tálibánu, ať už v Kábulu nebo Teheránu‘ vyjadřujeme svou solidaritu a přátelství s íránskými ženami a víme, že tato solidarita jednoho dne srazí naše nepřátele, kteří se vzájemně podporují, na kolena. (…) Smrt Íránské islámské republice!“

Hackerům z neformální skupiny Anonymous se podařilo deaktivovat několik webových stránek vládních ministerstev, včetně prorežimního rádia a televize. Anonymous se jasně vyjádřili, že podporují povstání íránského lidu proti vládnoucí fašistické diktatuře. Tento způsob boje je důležitý už proto, že Facebook, Instagram či Whatsapp se v Íránu podílejí na cenzuře a blokují protirežimní účty, stejně jako to udělali v Myanmaru, Sýrii, Palestině… Anonymous také odstavili asi 300 íránských pouličních kamer.

Snažíme se sledovat zprávy od anarchistů a anarchistek z oblasti. V provolání „Anarchistům v Íránu“ ve zkratce stojí: „Anarchisté jsou přítomni ve všech 31 provinciích Íránu, proto mají jako celostátní hnutí možnost cílenými akcemi propojovat lidi s protestním hnutím. Je zapotřebí udělat několik kroků: 1) čelit v rámci protestního hnutí bezpečnostním silám (být přítomni v afinitních skupinách na různých místech, kde se shromažďují lidé, blokovat silnice, zajišťovat bezpečnost a bránit postupu policejních složek) a 2) vyvolat zmatek mezi bezpečnostními složkami a rozptýlit je (např. útočit Molotovovými koktejly na centra patřící režimu). Přitom je třeba dávat pozor na kamery a myslet na jejich deaktivaci a při zatýkání více spoléhat na útočné iniciativy.“

Anarchisté se také vyslovili kriticky k návrhům politické opozice: „V takové situaci může být výzva některých politických stran ke stávce a k setrvání doma jen projevem konzervatismu a snahou udržet rozhněvané masy pasivní. Protože ve svých politických kalkulacích nedávají prostor zejména hnutí a povstání utlačovaných žen. (…) Je jasné, že v takové situaci existuje naléhavá potřeba vytvořit lidové organizace, zejména na obranu práv žen proti zločincům islámské vlády Íránu, a to bude možné pouze prostřednictvím lidové sebeorganizace.“

Íránští anarchisté a anarchistky volají po internacionální solidaritě a upozorňují na několik pozitivních skutečností: oproti předchozím povstáním je nyní systém nepřipravený; Ebráhíma Raísí se nachází mimo zemi na zasedání OSN; policie nemá jasné instrukce a nemůže si dovolit, aby ji svět viděl, jak vraždí kvůli hidžábu; lidé v Íránu začínají chápat, že nejsou potřeba reformy, ale revoluce; mizí jakýkoli respekt k policii.

Připomeňme zprávu, kterou jsme nedávno přinesli na našem webu a která informuje o tom, že íránský stát odsoudil k smrti dvě lesby jen kvůli jejich sexuální orientaci.

Podle posledních zpráv protesty i přes neutuchající represe pokračují. V kurdském městě Sanandadž byly dokonce vidět připravené tanky. Tanky a těžká děla v ulicích jsou hlášeny i ze Saqqezu.

Povstání žen v Íránu si zaslouží naši jednoznačnou podporu. Íránský klerofašistický režim musí jednou provždy padnout!

Smrt fašismu a náboženskému tmářství!