Anarchistická federace

Jakým dobrem je vláda?

Magón 2022: Text mexického revolucionáře o životě chudých, kterým není vláda žádným přínosem, spíše naopak…

Flores Magón

I.

Skloněn nad pluhem a zalévaje brázdy vlastním potem, pracuje nádeník a zpívá si jednu z těch nevýslovně smutných lidových písní, jež se zdají soustřeďovat všechnu hořkost, kterou za staletí nahromadila v srdci chudého člověka společenská nespravedlnost. Nádeník pracuje a zpívá, zatímco myslí na svou chatrč, v které na něj čeká jeho rodina se skromnou večeří. Jeho srdce je plné něžnosti, když přemýšlí o své ženě a svých dětech. Zvedá zrak ke slunci, aby podle jeho postavení určil čas, když vtom spatří světlý mrak prachu, který roste, jak se k němu blíží. Jsou to vojáci na koních, kteří se ptají: „Ty jsi Juan?“ Po obdržení souhlasné odpovědi říkají: „Pojď s námi. Vláda tě potřebuje.“ A Juan jde, spoutaný jako zločinec, po cestě k městu, kde na něj čekají kasárna, zatímco v chatrči je jeho rodina zanechána, buď aby zhynula hladem, nebo se stala zloději a prostitutkami ve snaze zachránit se od zhouby. Řekne vám Juan, že vláda je dobrem pro chudé?

II.

Tři dny chodil Pedro po městě a hledal zaměstnání. Je to dobrý dělník; jeho svaly jsou z ocele; na jeho tváři, na níž je vtisknut jeho původ z lidu, září poctivost. Marně prochází městem a prosí zaměstnavatele o vykořistění svých otužilých paží. Na všech stranách se před ním zavírají dveře, ale Pedro je energický a neztrácí odvahu. A tak zbrocený potem a sžíraný hladem ve svých útrobách nabízí a nabízí a nabízí své železné pěsti v naději, že najde pána, jenž „laskavě“ svolí k jejich vykořistění. Křižuje město podvacáté, myslí na svou ženu a děti v jejich ubohém příbytku, neboť ony, stejně jako on, trpí hladem a mají býti vypovězeny z bytu od domácího pána, jenž už nechce déle čekat na činži. Myslí na své děti a se srdcem, které se chvěje bolestí, uspíší své kroky k nalezení pána, pána, pána… Jeho přecházení sem a tam a vracení se ulicí si všiml strážník, jenž tu byl umístěn k „udržování veřejného pořádku“. Čapne Pedra za límec a vede ho na nejbližší policejní stanici, kde ho obviní z tuláctví. Zatímco Pedro trpí ve vězení, jeho rodina hyne hladem, nebo aby unikla hladovění, krade a prostituuje. Řekne vám Pedro, že vláda je dobrem pro chudé?

III.

V malém brlohu, v atmosféře prosycené kouřem z uhlí, oleje a tabáku, mluví Martin – inteligentní agitátor – ke svým soudruhům. „Není možné už déle snášet hříšné vykořisťování, kterému jsme vystaveni,“ praví Martin, házeje nazad svou krásnou lví hřívu, „pracujeme 12, 14 až 16 hodin za pár centů; pokutují nás při každé zámince, aby ještě zmenšili naše hladové mzdy; pokořují nás, když nám zakazují poskytovat v našich ubohých obydlích přístřeší našim přátelům, příbuzným nebo komu chceme; zakazují čtení novin, jež by nás probudily a poučily. Nesnášejme déle pokořování, přátelé! Vyhlasme stávku a žádejme zvýšení platů a zkrácení pracovní doby, aby se naučili respektovat záruky, jež nám dává konstituce.“ Salva potlesku oceňuje řečníkova slova a je hlasováno pro stávku. Ale následující den se dělníci dozví, že byl Martin zatčen na cestě domů a že jsou vydány zatykače na nejinteligentnější z nich. Nastává panika, masa dělníků se stává rezignovanou a vrací se k lopocení a podrobuje se pokoření. Řekne vám Martin, že vláda je dobrem pro chudé?

IV.

Už před východem slunce byla Epifania na nohou, aby opatrně naplnila svůj veliký koš zeleninou, salátem, rajskými jablky a cibulí, nasbíranými v její malé zahrádce. Se svým břemenem na zádech přijde na městský trh zpeněžit své skromné zboží a koupit potřebný lék pro starého otce a chleba, kterého se nedostává jejím bratrům. Než prodala několik svazků cibule, objevil se výběrčí daní a požadoval ve jménu zákona peníze potřebné k placení ministrů, poslanců, senátorů, soudců, strážníků, vojáků, úředníků, guvernérů, šerifů a žalářníků. Epifania nemůže zaplatit, a tak se vláda zmocní její malé zásoby, neboť ani prosby, ani argumenty nemohou obměkčiti úředníkovo srdce. Řekne vám Epifania, že vláda je dobrem pro chudé?

V.

K čemu nám je tedy zapotřebí vlády? Slouží k přikazování úcty před zákonem, který byl napsán bohatými a vzdělanými lidmi ve službách bohatých a má za účel zajistit jim pohodlné vlastnictví jejich bohatství a vykořisťování lidské práce. Jinými slovy, vláda je žandarmem kapitálu a žandarm není placen kapitálem, ale chudými. Dříve než skoncujeme s vládou, musíme skoncovat s kapitálem. Zmocněme se půdy, výroby a dopravních prostředků! Zorganizujme společnou výrobu a spotřebu s myšlenkou, že vše má být majetkem všech. Pak nebude třeba platit úředníky k hlídání kapitálu shromážděného v několika rukách, neboť každý muž a každá žena bude společně výrobcem a strážcem společného jmění.

Mexičané, vaše budoucnost je ve vašich vlastních rukou! Dnes, kdy díky všeobecnému povstání ztratila vláda svou moc, je příhodný okamžik zmocnit se zákona a rozbít ho na kusy; zmocnit se soukromého vlastnictví a učinit ho vlastnictvím všech – každé z lidských bytostí, z nichž je složena Mexická republika.

Nedovolme tedy ustavení mocné vlády! K dílu vyvlastňování – bez odkladu! A jestliže by se nešťastnou náhodou nějaké jiné individuum dostalo k prezidentství republiky, bojujme proti němu a jeho stoupencům, abychom zabránili jeho moci a pokračovali zároveň v díle vyvlastňování.


Zdroj:
Volné listy – ročník XXI., číslo 9. z 4. května 1912. Přeložila L. Franclová z časopisu Regeneración. Redakčně upraveno.

V celoroční sérii „Magón 2022“ zatím vyšlo:
Magón 2022
Ricardo Flores Magón (1874–1922)
Barikáda a zákop


Verze pro tisk 26.4.2022 -kl-

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy