Anarchist Federation

FNB-Plzeň s rouškou

Příběh jednoho z kolektivů Food not Bombs během nouzového stavu

FNB-Plzeň

Začátek nouzového stavu byl pro plzeňské Food not Bombs (FNB, Jídlo místo zbraní) hektický a přiměl nás k patrně největší mobilizaci od vzniku našeho kolektivu koncem roku 2011 (ve městě působily kolektivy FNB i dříve). Veškerou energii jsme zprvu soustředili na kritickou situaci našich strávníků z řad těch nejzranitelnějších, kteří se neměli kam zavřít do bezpečí karantény, postrádali zdroje k tomu, aby se zásobili potravinami, zajistili základní hygienu, roušky, dezinfekci či ošacení. Ve druhé polovině března nešlo skoro nic vyfárat, na ulici nepotkali téměř nikoho, u koho by mohli vysomrovat drobné. Zápasili s omezením sociálních služeb, po určitou dobu dokonce ztratili přístup k pitné vodě, když město odstavilo veřejná pítka a ochranky jim zakazovaly vstup na toalety obchodních center. Jako chronické oběti sociálního distancování si státem nově nařízený sociální odstup odtrpěli asi nejbolestivěji.

V březnu jsme zaznamenali jak značné personální posílení našeho kolektivu, tak intenzivnější dohled represivních složek – městské i státní policie. Na přítomnost jejich příslušníků jsme si už dávno zvykli, během prvních týdnů nouzového stavu jich však přijíždělo o poznání víc a hlavně státní policisté intervenovali mnohem bojovněji než obvykle. Bezdomovectví je v Plzni již po léta považováno především za bezpečnostní hrozbu, v čase karanténních opatření tato perspektiva nabyla absurdních rozměrů: bylo potřeba chránit Plzeňáky před nekontrolovaným šířením koronaviru lidmi bez domova. Domnělé porušení nařízení vlády o shromažďování měla na našich akcích zajistit zásahová jednotka se samopalem, legitimování členů našeho kolektivu i drobné strkanice.

Naší prioritou se tedy stala ochrana zdraví, relativního bezpečí a důstojnosti našich strávníků (zaváděli jsme strategie, „aby se zachovala jejich důstojnost, abychom zachovali jejich zdraví a ochránili je před policejní šikanou…“). Radikálně jsme změnili způsob výdeje tak, aby lidé nebyli nuceni postávat ve frontě, ale mohli v klidu sedět na lavičkách nebo si jídlo zabalit do batůžku a odejít, a abychom je nevystavovali přehnanému zájmu policejních příslušníků. Postupně, vlivem tíživé ekonomické situace začal počet strávníků citelně narůstat, v březnu jsme začínali na 60 až 80 porcích a dnes připravujeme již na 200 balíčků s hlavním jídlem. Chutné a nutričně hodnotné jídlo dokážeme připravovat pouze díky (na naše poměry) velkému počtu dobrovolníků a znatelnější solidaritě okolí. Konečně, nárůst zájmu veřejnosti o naše aktivity vnímáme jako pozitivní dopad této vleklé krize. Daří se nám získávat více surovin na vaření, máme další spolupracující obchod, který nám každý týden věnuje neprodanou a vyřazenou zeleninu a ovoce a obecně pozorujeme větší odezvu naživo i na sociálních sítích. Náš kolektiv od začátku nouzových opatření doprovází fotografka Iva Zimová, která připravuje fotografický dokument o tom, co pro naše strávníky znamená Food not Bombs.

Dostali jsme rovněž stovky roušek od městského dobrovolnického centra a dalších jednotlivců. Nově jsme během nouzových opatření začali poskytovat základní ošetření, sháněli jsme sterilní materiál, jako jsou obvazy a gáza, mastný tyl, dezinfekce. Vznikla skupina 12 lidí ochotných se v tomto druhu pomoci dále vzdělávat tak, abychom mohli vytvořit několik akčních týmů a zajistit udržitelnost této aktivity do budoucna. Tvoří se i menší skupina bezprahových pouličních „sociálních pracovníků“ pomáhajících doprovodem na instituce, návštěvami v nemocnicích, krizovou intervencí, přátelstvím.

Během nouzových opatření v reakci na nařízení vlády město Plzeň začalo plánovat a nakonec na jeden měsíc skutečně zřídilo denní stanové centrum a karanténu pro lidi bez domova. Tento projekt jsme pozorně sledovali od prvotních návrhů a členové našeho kolektivu se na různých úrovních a platformách snažili a snaží intervenovat a osobně se v dané věci angažovali a angažují. Veřejnost zaznamenala náš protest proti samotné myšlence zřízení prostorově segregovaného, nejasně koncipovaného, nezdravého a dehumanizujícího tábora a zřejmě i květnový článek v Deníku Referendum, na jehož vzniku se naši členové také podíleli. Bedlivě jsme sledovali každodenní fungování stanového centra, jsme v kontaktu s jeho obyvateli i po jeho zrušení a chystáme se v této otázce dále zapojovat – více se zájemci v dohledné době dozví z našich FB stránek.

Vedle našich letitých aktivit, jakými jsou například Veřejná šatní skříň, Bezpeněžní zóna či benefiční Sbírka knih, pěstujeme nově i vlastní suroviny na vaření. V dubnu jsme v rámci komunitních zahrad dostali k zapůjčení malé políčko a ačkoliv zdaleka ne všichni členové mají se zahradničením zkušenost (někteří vůbec žádnou), vrhli jsme se do toho po hlavě. Naši podporovatelé nám věnovali desítky sazenic a náčiní, čas od času dokonce v Plzni zaprší a ejhle, vono to fakt roste.

V neposlední řadě se víc otevíráme, se zájmem sledujeme různé iniciativy, čteme a přemýšlíme, jak vztahy, vazby a aktivity udržet a rozvíjet. Schůzujeme, chystáme velké plénum, přednášky, vzdělávací workshopy, návštěvy. A těšíme se, že nám to třeba vydrží. Jak už zaznělo jinde, není imunity bez solidarity.

Související články:
Solidaritu místo sběrných táborů
FNB dál pomáhá nejzranitelnějším
Jak to chodí ve Food not Bombs


Print version 10.6.2020 FNB-Plzeň

Next events:

IFA/IAF - International of Anarchist Federations
Web of Anarchist Federation Publishing House

Written elsewhere

Links