Zamyšlení od našeho sympatizanta k tématu „koronavirové“ solidarity

Solidaritě spojené s epidemií koronaviru se na internetových stránkách Anarchistické federace věnuje jednak aktuální A3, jednak článek Roušky proti logice peněz. Oba texty poukazují - a to zcela správně - na potřebu solidarity a na to, jak důležitá je právě solidarita, vycházející od běžných lidí, se kterou mají četné zkušenosti i anarchisté. V jednom z článků zaznělo i to, že takováto solidarita ale není kapitalismu a mocným příliš po chuti, možná proto, že vedle slabosti systému ukazuje zároveň i naše možnosti a naši sílu.

Vzhledem k vývoji situace se ale stalo, že dokonce i česká vláda, která ukázkou „nepatřičné“ solidarity, projevené „nevhodným“ příjemcům, většinou nechce odradit část sveřepějších voličů, se rozhodla pomoci Itálii a Španělsku zasláním ochranných obleků. V tomto případě ale vláda u voličů ve skutečnosti příliš neriskuje, jedná se o pomoc v rámci Evropy. Co se těchto zemí týče, může si mnoho Čechů v souvislosti s Itálií či Španělskem vybavit svoji dovolenou, oblíbený fotbalový klub nebo víno, na kterém si někdy pochutnali. Navíc si dokonce už i špičky EU všimly, že neochota členských států EU alespoň trochu si vzájemně pomoci, začíná být do očí bijící a mohla by vést k dalšímu štěpení EU.

V souvislosti se současnými projevy „koronavirové“ solidarity se ale objevuje důležitější otázka širší solidarity. Podporujeme ty, kteří žijí v našem sousedství a ke kterým nás váže společný jazyk a historie či jiné pocity určité sounáležitosti, uvedené výše. Bude ale naše společnost ochotná podpořit i ty, u kterých takováto vazba není? Dokáže naše solidarita přesáhnout úzké hranice a projevit se skutečně nezištně?

Název článku Palestinci zůstávají i tváří v tvář epidemii koronaviru opuštěni, který na Deníku Referendum publikovala Lucie Šarkadyová, hovoří za vše. Situace Palestinců je dlouhodobě hrozná. Bohužel není žádný důvod nevěřit aktivistům, kteří upozorňují na to, jak Izrael mj. již desetiletí soustavně ničí jakoukoliv infrastrukturu, která by mohla Palestincům pomoci, a to včetně zdravotnictví. Nemůžeme očekávat, že v případě koronaviru změní Izrael nějak výrazně svůj postoj.

Je proto velmi důležité projevit solidaritu vůči Palestincům právě nyní. Mohlo by se zdát, že jako jednotlivci máme mnohem omezenější možnosti, než když šijeme roušky a pomáháme potřebným z našeho okolí, tak to ale není. Můžeme vyvíjet tlak na české politiky, aby se odhodlali k rychlému poskytnutí pomoci, i když z ní nebude mít ČR žádné politické výhody. Rychlost pomoci zde hraje zásadní roli. Domnívám se, že je v tomto případě jedno, jestli Palestinci obdrží pomoc i od Babišovy vlády, ostatně její peníze to skutečně nebudou. Jako anarchisté se zapojujeme do politických protestů např. kvůli politickému pronásledování, není důvod nevyvíjet obdobnou aktivitu i v případě „koronavirové“ solidarity. Světové banky „vyčarovaly“ miliardy, miliardy a miliardy slibují i jednotlivé vlády, je klíčové, aby se alespoň část těchto prostředků dostala k těm nejpotřebnějším. I my sami můžeme zaslat finanční pomoc organizacím, které Palestincům pomáhají, než se k nějaké aktivitě odhodlají i naši mocní.

Zároveň musíme čelit nárůstu xenofobních nálad v našem okolí, koronavirus totiž je a bude pro populisty dalším velkým tématem a šancí. Musíme bojovat i proti strachu, kdy se lidé obávají, že větší materiální či finanční pomocí poskytnutou mimo ČR by mohly ohrozit životy své i životy svých blízkých. Nezištná solidarita může být spojena s hmotným „znevýhodněním“ toho, kdo solidaritu poskytuje, morální přesah takovéto pomoci však toto zcela převáží. Tváří tvář této výzvě nás naše nezlomnost a odhodlání naplní oprávněnou hrdostí.

Že pomoc zdola je možná a účinná jsme ostatně dokázali již během solidarity projevované během (stále přítomné a rostoucí) uprchlické krize, kdy některé složky státu a jeho představitelé z této pomoci příliš velkou radost neměli. A pokud bych měl trochu odbočit a ještě se krátce vyjádřit ke státu, když tady ještě je – to na nás stát stojí, na naší ochotě tolerovat a poslouchat mocné. Nestojí na Babišovi, který nás velkopansky ujišťuje, že demokracii neomezí. Je směšný ve své zpupnosti, když si myslí, že nám lusknutím prstu vezme zbytek našich svobod. Ukazuje to pouze omezenost pohledu tohoto „majitele a manažera všeho a všech“ na touhy člověka, které se dají shrnout ve zvolání svoboda, rovnost, bratrství.

Je mi jasné, že okamžitou pomoc nepotřebují pouze Palestinci, ale také právě uprchlíci (včetně skutečného a rychlého řešení jejich nezaviněné situace), brzy ji bude pravděpodobně potřebovat ve velké míře Afrika i další země, které úpí pod kapitalismem i pod jinými formami útlaku. Na příkladu Palestinců jsem chtěl pouze ukázat, že naše společnost musí vytrvat a při projevech solidarity začít stále více mířit i za obzor, tak jak by to u solidarity mělo být. Společností se poté ponese heslo NAŠÍ ZBRANÍ JE SOLIDARITA a mocní tohoto světa se možná konečně začnou divit, co všechno svobodní jedinci dokážou, když spojí své síly a napřáhnou se k činu.

Související odkazy:
A3: Sociální karanténa
FNB dál pomáhá nejzranitelnějším
Roušky proti logice peněz
Digitální infrastruktura pro solidární akce

29.3.2020 -fm-

Teorie Z domova