Anarchistická federace

Průkopník Kácha

V pondělí 6. ledna 2020 uplynulo 146 let od narození anarchisty Michala Káchy.

podpis

Tohoto doživotního anarchistu, redaktora, nakladatele a knihkupce chceme letos připomenout textem, který o něm vyšel poprvé v roce 1916 ve Volných listech a který jsme zařadili do brožurky Kácha in memoriam, vydané v lednu 2018 v Nakladatelství Anarchistické federace.

Z řad našich průkopníků

Když po sarajevském výstřelu byla poslána Srbsku nóta, řekli jsme si hned, že naši hoši v Čechách to „odnesou“. A v prvé řadě chovali jsme obavy o kamaráda Michala Káchu, toho hocha se zlatým srdcem. Věděli jsme, že bude zatčen. Byli jsme tedy připraveni na všecko. Neočekávali jsme ovšem, že ortel bude tak krutý. Dvacetiletý žalář, k němuž Míša, jak zdrobněle jsme Káchu nazývali, jest odsouzen, znamená pro něho vlastně pozvolnou, ale při jeho povážlivém zdravotním stavu krutou a jistou smrt.

V Káchovi ztrácí české anarchistické hnutí jednoho z nejlepších svých lidí. Nebyl sice literátem, nepřinesl našemu hnutí žádné nové směry nebo ideje jako kupř. St. K. Neumann, ale pro hnutí vykonal více než kdokoliv jiný. Hlavně v posledních letech byl současně duší i svědomím celého českého hnutí. A jestliže doba Neumannova Nového kultu bude se vždy vzpomínati jako skvělá doba českého anarchistického hnutí, bude a musí i stejně zaznamenána býti i doba Káchovy činnosti v Práci a v Zádruze. Neumann věnoval hnutí našemu snad nejkrásnější, ale přece jen pouhou část svého života, Kácha věnoval hnutí život celý. Nadšení, které u Neumanna, Šrámka a jiných dosáhlo svého stadia a pak zvolna chladlo, neopustilo Káchu ani v nejtrudnějších dobách jeho života. Pravda, stěžoval si někdy a psal mi dokonce v lednu 1911: „Já jsem se rozhodl od 2. února vůbec seknouti s redaktorstvím Zádruhy. Nebudu čekati, jestli hnutí způsobí nápravy či ne, protože vím, když dovedou se rušiti usnesení sjezdová, tak že ani hnutí nápravu nezjedná. Ostatně hnutí je taková abstraktní veličina nemající žádnou zodpovědnost, protože je tak mnohotvárné, či docela beztvárné.“ Tak mi psal v době, kdy Řehoř již koketoval s národními socialisty a jako „vydavatel“ Zádruhy dával Káchovi pociťovati svoji moc.

Jak jsem již podotkl, Neumann věnoval českému anarchismu krásnou dobu svého života, Kácha však obětoval hnutí všecko, co při jeho vzácném charakteru bylo tolik nápadným: celou svoji upřímnou duši, nadšení a nezlomnou povahu. A v tom je právě rozdíl mezi ním a Neumannem. Neumann byl básník-anarchista a Kácha byl krásnou, živoucí básní anarchistickou sám. Tam byl básník a tady báseň sama. Tam byla krásná podmaňující slova a tady prosté, docela lidské a upřímné srdce.

Zvláštní osobností byl tento dobrý hoch Míša. Pohlíželo se na něho kdysi až s útrpností. A bylo to hlavně v dobách Vohryzkových. Já sám jsem byl jedním z těch, poněvadž jsem stál s celou řadou jiných kamarádů pod přímým vlivem Vohryzkovým. Kácha o tom věděl a ještě z Ameriky vyměnil jsem s Káchou několik ostrých odpisů v „aférách“ Vohryzkových. Znal jsem Vohryzka mnohem lépe nežli Kácha, stýkal jsem se s ním den co den a vážil jsem si ho pro jeho obzvláštní organizační činnost. Časy se ovšem změnily a ukázalo se, že tento „pražák“ byl agilnější nežli Vohryzek. Tento „pražák“ přes všecko osočování a přezírání, jehož se mu od různých našich veličin dostalo, byl neochvějný a povždy stál na prvním místě a nestěžoval si nikdy. A když si někdy chtěl postěžovati, bylo cítiti, že to nemyslí doopravdy a že skoro proti vůli přenáší svoje myšlenky na papír. Aspoň takový dojem jsem měl, když mně v prosinci 1912 psal: „Věř, teď teprve člověk cítí, jak je sám. Málo je lidí a ještě méně takových, kteří nejen chápou, ale kteří dovedou též cítiti!“ – Tak psal zpočátku. Postěžovav si pak na rozhárané poměry ve hnutí a hlavně na to, že nemůže se české hnutí zmoci na vydání ani jediného většího Krapotkinova díla, končí: „Míti tolik prostředků, jak hmotných, tak i v lidech samých, to by se to pracovalo… A jak vesele; a co by nám případně scházelo na prostředcích, nahražovali bychom vědomým nadšením. Nechť si říká kdo chce co chce, ale nadšení je nutné a je talismanem úspěchu!“ – Podtrhuji tato slova, protože obráží se v nich celá Káchova osobnost. „Nadšení“ bylo u něj silnější nad všecky pochybnosti a bylo stálou vzpruhou v trudné jeho redaktorské činnosti.

Říkali jsme mu, že je až fanatickým. Ne snad, že bychom ho chtěli ironizovat, ale proto, že jsme si ho až příliš vážili. Proto také jsme nechápali, že přes všecky nechápání a útoky stojí stále pevný a neoblomný. Bylo tady prostě, v čem zdál se nám Kácha velkým; a to bylo jeho „nadšení“. – „Jsem hochu až Tomášem, poněvadž jsem už tolikrát strčil prsty do ran,“ píše mi jednou, „ale Práci bych chtěl znovu počít vydávat.“

Tato jeho Práce bude vždy počítána za nejlepší český anarchistický revuelní list po Novém kultu. Za pomoci několika mladých a nadšených lidí vydával Kácha list, jehož zánik hnutí naše trpce pocítilo. Kácha ovšem později pracoval stejně dobře a úspěšně v Zádruze a v Mladém průkopníku, ale už nebyla Práce a sám Kácha byl s tím nespokojen. Psal mi před vydáváním Mladého průkopníka: „Chtěl bych ho vydávat ve formě revuelní jednou za měsíc, ale když je tolik potřeba agitačního listu.“

Jako žurnalista vynikal Kácha dobrým postřehem. Jeho činnost žurnalistická není sice rozsáhlá, ale přece k ocenění jen poněkud širšímu zasluhovala by zvláštního článku. Nechci se tu ale říditi okřídlenou frází – „lepší malý posudek nežli žádný“ –, a proto činím návrh: totiž aby nákladem Volných listů byl vydán výběr jeho článků. Vím, že Volné listy nemohly by tento podnik provésti, ale mohli by snad někteří kamarádi dobrovolnými příspěvky to umožnit. Význam Káchovy osoby pro české anarchistické hnutí a jeho tragický osud to v plné míře zasluhuje.

Někteří kamarádi snad prohodí, že Kácha nebyl žádným „velikánem“ a že celé to jeho velikášství spočívalo v jeho redaktorské činnosti. Ale kdo Káchu poznal, a kdo hlavně poznal jeho nadšení a houževnatost v práci, jeho odvahu říci vždy a za každých okolností, co si myslel, řekne, že Kácha byl velký a čistý charakter a že v dějinách našeho hnutí bude vždy s úctou vzpomínán.

X.

 

Související odkazy:
Kácha in memoriam
Michal Kácha
U hrobu M. Káchy
Za Káchou aneb radikální historie v praxi
Michael Kácha (1874–1940)
Svobodný člověk Michael Kácha


Verze pro tisk 6.1.2020 Nakladatelství AF
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Procházka po Žižkově anarchistickém

12. 9. 2020, Praha

Komentovaná procházka dějinami anarchismu na Žižkově …(více)

8. Anarchistický festival knihy (nové datum)

17. 10. 2020, Praha

Bude na podzim! …(více)