Anarchistická federace

Evikce Kliniky – den sedmý

Obránci Kliniky jsou již týden na střeše. Ostatní z kolektivu centra uspořádali happening v ústředí SŽDC.

SŽDC

Navazujeme na naše předešlé zpravodajství ohledně evikce autonomního sociálního centra Klinika (čtvrtek, pátek, sobota, neděle a pondělí, úterý).

Dnes, ve středu 16. ledna, je to již týden, co došlo k zahájení evikce Kliniky a co naši čtyři přátelé demonstrativně okupují střechu budovy bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici na pražském Žižkově. I dnes nám zaslali svůj vzkaz a poděkování, které zveřejňujeme:

„Sedmý den na střeše. Děkujeme kamarádům a kamarádkám za včerejší předčítání mumínků, které si zřejmě užili i sekuriťáci. Taky děkujeme za hudební vsuvky, které si momentálně užíváme na komíně.“

Na hudební vsuvku dnes došlo i na jiném místě v Praze, a to přímo v sídle Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) v Dlážděné ulici. Hlavní roli happeningu, který tu uspořádal kolektiv autonomního centra, si zahrálo piáno. Červené piáno, které se ještě před týdnem nacházelo v budově Kliniky, načeš bylo při pátečním opuštění vnitřních prostor zachráněno před demoličními tendencemi najaté bezpečnostní agentury.

Akce začala kolem desáté dopoledne. Do vestibulu sídla SŽDC vešlo 20-30 lidí, kteří postavili piáno přímo před turnikety. Členka kolektivu následně přečetla důvody akce a požadavky. Poté si na recepci vyžádala přivolání ředitele SŽDC. Čekání na jeho příchod si přítomní krátili při zvuku červeného piána, tancem a skandováním hesla „Klinika žije, boj pokračuje“. Celý happening živě vysílalo Rádio Tuleň. Ředil ale nejevil zájem se dostavit. Akce tak byla po půl hodině ukončena a piáno se opět vydalo na cestu za hledáním nového domova. Vše se obešlo bez účasti fízlů, kteří nestihli za tak krátkou dobu zareagovat.

Jelikož si myslíme, že prohlášení přečtené a formou letáků rozdávané během happeningu stojí za přečtení, uvádíme celé jeho znění (pokud vás nebaví číst, můžete si ho poslechnout ZDE):

Dámy a pánové, úředníci i úřednice, a v neposlední řadě, pane řediteli, bc. Jiří Svobodo z NBA, pravděpodobně nejste z naší návštěvy úplně nadšeni – my z té vaší ostatně také nebyli.

Přemýšleli jsme, zda-li je nutné komentovat, proč jsme tady, a došli jsme k názoru, že bude lepší, když rovnou řekneme, co chceme, než abychom pořád dokola opakovali, jak to je podle nás s těmi prázdnými (potencionálně kancelářskými) budovami a iniciativou obyčejných lidí, co touží dělat neobyčejné věci. Dovolili jsme si, se stejnou drzostí, s jakou vy jste nechali rozbít naše pokoje, sepsat seznam požadavků kolektivu Kliniky směrem ke kolektivu Správy železniční dopravní cesty.

Naše požadavky jsou následující:

* za prvé: principál vašeho cirkusového uskupení se veřejně omluví za lži, které on – jakožto i jeho mluvčí – vypustili do mediálního prostoru.

* za druhé: navrácení budovy bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici zpátky do rukou našeho kolektivu, kam patří. Ne snad z pohledu byrokracie, ale z historií prověřeného přesvědčení, že posouvat hranice toho, co je možné, je možné.

* a za třetí: obstarání ladičky klavírů, jež by poštelovala piáno, které se vinnou vámi povolaného exekutorského úřadu ocitlo na ulici, kde zmoklo a je z toho poněkud rozladěné.

Myslíme si, že se shodneme na tom, že naše požadavky jsou vzhledem k vašemu nerovnému jednání naprosto nicotné. Zvlášť když vezmeme v úvahu, kolik majetku dokázal pro vaše uskupení nahromadit náměstek Drmola, bývalý ředitel SŽDC, za jehož ředitelování se vaše jmění rozrostlo podle nám dostupných informací minimálně o 1500 nádražních budov po celé republice. Vzhledem k těmto okolnostem se nám zdá verva, se kterou se s námi taháte o jednu polorozpadlou budovu, která pro vás neznamená nic, zatímco pro nás znamená mnoho, přinejmenším neúměrná. Na závěr bychom situačně poupravili staré squaterské rčení „nechcete nás v domech, budete nás mít v ulicích“ na heslo příhodnější pro tuhle cynickou post-dobu: „nechcete nás v domech, budete nás mít v kanceláři“. Anebo v jiných domech? Toho se přece SŽDC, která podle její tiskové mluvčí žádné chátrající budovy nevlastní, nemusí obávat.


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

Anarchismus v Brazílii: historie a výzvy současnosti

22. 7. 2019, Praha

V Brazílii anarchistická praxe předcházela organizaci hnutí v sociálním a politickém kontextu. Na začátku 20. století byl rozšířen v odborech a družstvech skrze revoluční syndikalismus. V průběhu 20. století čelilo anarchistické hnutí v Brazílii různým interním problémům a bylo znovu sjednoceno na začátku 21. století. Anarchismus v Brazílii v současnosti není homogenní, ale je robustnější a vyspělejší ve svých metodologiích i v praxi než většina levicových stran. Ve vztahu k Bolsonarově vládě anarchisté jednají diskrétně, ale zato efektivně. Překlad do češtiny zajištěn. …(více)

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme