V den 45. výročí vzpoury ve věznici v Attice byla zahájena celonárodní stávka vězňů v USA.

Uvěznění lidé odmítli a někteří stále odmítají nastoupit do nucené a neplacené práce, další zahájili hladovku, nebo poničili vybavení věznic. Stejně jako Attica v minulosti, deváté září 2016 otevírá novou kapitolu historie vězeňství ve Spojených státech.

Organizátoři protestu, tedy ti, co jsou na svobodě, často bývalí vězni, odhadují, že během prvních dnů se do stávky zapojili vězeňští dělníci a dělnice ze čtyřiceti různých zařízení ze čtyřiadvaceti států. Jelikož automatickou odpovědí vedení věznic a bachařů bylo uzavírání zařízení a zákaz návštěv a protože masmédia, jak se dalo očekávat, o událostech totálně mlčí, je velmi obtížné přesně určit, kolik lidí se zapojilo, jaké podoby jejich akce nabrala a nakolik byli úspěšní. Nějaké zprávy se však k síti organizátorů dostaly a přicházejí stále nové.

První zprávy přišly ze státní věznice Holman v Atmoru v Alabamě. Alabama je nejméně od roku 2014 ohniskem vězeňského vzdoru, kdy vzniklo Svobodné hnutí Alabamy (Free Alabama Movement; FAM), inspirované stávkovou vlnou ve věznici Georgia v roce 2010 a založené vězeňskými studenty práv. FAM se postupně stala hnací silou v celonárodní diskusi za reformu vězeňství a jeho odstranění.

Už 9. září vězni Holmanu psali: „… všichni vězni v Holmanu bez incidentů odmítli nastoupit do nucené práce. Ranní rozbřesk přinesl hrobové ticho, protože všichni zůstali na svých pryčnách a pokračovali ve spánku nebo si četli. Nutné denní úkony museli vykonat bachaři.“ Po čtyřech dnech, tedy ještě 12. září vše zůstávalo beze změn. V nápravném zařízení Holmes na Floridě byli vězni nedočkaví a povstání, které vedlo k uzavření zařízení, zahájili ještě před 9. zářím. Vzpoury se zúčastnilo 400 lidí. V Alabamě byla stávková vlna nejsilnější a zapojili se do ní trestanci asi z deseti zařízení. Na Floridě se stávkovalo nejméně ve třech zařízeních. Ženy stávkovaly ve věznici Fluvanna ve Virginii a připojili se i vězni v Severní a Jižní Karolíně. Ve věznicích v Georgii se v pátek většinou nepracuje, tam se začalo stávkovat až 12. září.

Horko nebylo jen na jihu. Víc než 400 vězňů zahájilo nepokoje na dvoře nápravného zařízení Kinross v Michiganu. Poničili majetek věznice a 150 z nich muselo být převezeno do jiných nápravných zařízení. Po akcích vězňů muselo být uzavřeno také nápravné zařízení Clallam Bay ve státě Washington. Prostřednictvím stávek, hladovek a ničení majetku se zapojilo také mnoho vězněných žen, např. z Centrální kalifornské ženské věznice, ženské věznice v Nebrasce, nápravného zařízení Lincoln v Nebrasce, ženské věznice v Kansasu a z věznice v Merced v Kalifornii.

To, že se do stávky vězňů zapojilo tolik žen, je příznačné. Ženy a barevné mladé ženy obzvlášť jsou nejrychleji rostoucí populací ve věznicích a nápravných zařízeních. Ženské vězeňské vzpoury se také významně zapsaly do historie. Nejznámější bylo povstání v Bedford Hills v roce 1974 a v Nápravném institutu v Jižní Karolíně v roce 1975.

Odpor se netýkal pouze státních věznic. Lidé držení na vojenské základně Guantánamo zahájili hladovku, stejně jako lidé držení v soukromém detenčním zařízení pro imigranty Stewart v Jihozápadní Georgii, spravované kontroverzní společností Corrections Corporation of America, která v uplynulých letech zažila hezkou řádku incidentů.

Vně ocelových mříží probíhaly rozsáhlé akce solidarity bývalých vězňů, přátel, rodinných příslušníků, kritiků vězeňského systému a abolicionistů. Až stohlavé demonstrace v ulicích, před věznicemi, sídly a provozovnami korporací těžících z otrocké práce proběhly v Atlantě, Arizoně, Portlandu, Lucasville (Ohio), Pittsburgu, Milwaukee, St. Luis, New Yorku, Providence, Richmondu, Durhamu, Austinu, Denveru, Los Angeles a v tuctu dalších menších měst. Akce solidarity proběhly i mimo USA, v Kanadě, Řecku a Srbsku.

Například v Atlantě obsadilo padesát lidí provozovny korporací Wendy’s, McDonald’s, Starbucks a Aramark. Police odpověděla tradiční agresivitou. V jednom okamžiku se do protestujících dokonce pokusila najet hlídkovým vozem. Při blokádě provozovny Starbucks policie násilně zadržela tři demonstranty a přihlížející zmlátila a pokropila pepřákem.

Seznam požadavků, kvůli kterým se stávkovalo, nejedlo a ničilo, je pestrý. Společným heslem na plakátech vyzývajících ke stávkám bylo „Svoboda rozkvete v popelu věznic“. Hlavním důvodem bylo ukončení otroctví, jak jsme už psali ve výzvě. To v USA nikdy neskončilo, pouze bylo přesunuto za zdi „nápravných“ zařízení. Vězeňsko-průmyslový moloch je bohatým zdrojem zisků a tvoří významnou část ekonomiky. Kolem jeho zdí a mříží přitom bují tolik opěvovaný „volný“ trh. Vězni pracovat chtějí. Práce jim krátí čas trávený za mřížemi, pochopitelně za ni však požadují plnohodnotnou mzdu.

Otřesné jsou i podmínky mimo pracovní dobu. Proud zpráv plných fyzického týrání, psychického a sexuálního zneužívání ze strany bachařů nebere konce. Časté jsou i případy, kdy je chovancům odepřena plnohodnotná strava a zdravotní péče. Na seznamu požadavků vězňů z Jižní Karolíny bylo také důstojné zacházení s psychicky hendikepovanými a stejná práva pro všechny, i pro doživotně odsouzené. Vězni dále požadují, aby byla rozhodnutí o podmíněném propouštění činěna na základě vědeckých analýz, namísto emotivních dojmů a osobních sporů. Vzdělávací programy chtějí zpřístupnit pro všechny vězně. Dále chtějí rozšířit rehabilitační programy usnadňující návrat do běžného života. Mezi dlouhodobé cíle anarchistů, tvořících významnou část protestů, patří vedle odstranění kapitalismu a všech autoritářských režimů také úplné odstranění vězeňství.

Úřadům nedělá starosti poničený majetek, ani pár proflákaných dnů, ale decentralizovaná povaha akcí. Nemohou vybrat vůdce a exemplárně je potrestat, musí trestat plošně. Systém neví, jak potlačit hnutí, ve kterém je vůdcem každý. Další vlna stávek se plánuje na říjen.

Zdroje:
http://news.infoshop.org/prisons/three-days-of-americas-largest-prison-strike
https://itsgoingdown.org/

2.10.2016

Repression World Event