Po zkušenostech z minulých dní, všichni lidé, kteří chtějí překročit hranici by měli mít na paměti, že pohraniční policie (Rumunská autorita) bude hledat i ty nejmenší a nejsměšnější důvody pro to, aby je nemusela vpustit do Rumunska. Od minulého týdne média vytvářejí falešný obrázek o anarchistech, kteří přijedou do Rumunska a začnou dělat násilné rioty, jen aby dala záminku k policejním represím. Tedy pro vaši bezpečnost vám radíme nebrat s sebou: drogy, zbraně (což může znamenat i pepřový sprej přestože je v Rumunsku legální – můžete si ho tam koupit celkem levně – 3 euro), informační materiály (nevíme přesně jaké typy materiálů hledají, ale jistě ty s anti-nato a anti-globalizační tématikou), ani žádné jiné předměty, které by mohly být potencionálním důvodem k potížím.
Myslete na to kde chcete přejít hranici.

V souvislosti s deportacemi německých aktivistů a aktivistek z Rumunska vznikl na bulharsko-rumunské hranici No Borders kemp - ZDE.
Jak může probíhat zadržení na hranicích si můžete přečíst ZDE ---- dole (report ze zadržení šesti německých aktivistů a aktivistek na bulharsko - rumunské hranici) a také ZDE ---- víc dole (report dvou německých aktivistek, které se rozhodli jet domů, ale nebyli vspuštěny do Srbska)

No one is illegal!

Report z bulharsko-rumunské hranice
Na rumunské hranice u města Calafat jsme dorazili 20. března okolo osmé večer. Hraniční policie nám přikázala zaparkovat naše dvě auta na bok, a začala je kompletně prohledávat. Trvalo to 4 hodiny a podle jejich slov, hledali drogy, zbraně a výbušniny. Nic z toho jsme neměli, ale policajti sebrali naše info-materiály, včetně knih, letáků, plagátů a dokonca i nášivek, odznaků a triček, aby si je nafotili a zdokumentovali. Navíc, sebrali naše laptopy asi na 10 hodin, a jeden byl očividně otevřený, chybělo i několik šroubků. Dvěma ženám prohledávali těla, hledající stopy po injekčních vpiších. Bylo očividné, že hledají důvod, aby nás mohli poslat zpět. O třetí ráno nás začali po jednom vyslýchat. Výslech vedli dva lidé (vedoucí výslechu, zřejmě jménem pán Zagrabu) z tajné služby (SRI) a anglický tlumočník. Lhali o některých zákonech (ale ne ve spojení s anti-NATO summitem anebo politickým aktivizmem), které jsme mohli porušit, aby měli důvod pro začátek výslechu, a touto cestou i rozšířit trochu paniku. Ale nakonec se dopracovali k politickému aktivizmu a k blížícímu se summitu NATO v Bukurešti. Celý čas bylo celkem jasné kam směřují. Naše odmítnutí odpovídat na otázky, pokládání špatných otázek, a dožadování se právní pomoci, nebylo z jejich strany velmi očekávané. Potom jak to zkoušeli znovu a znovu, jak si hráli na zlého a dobrého policajta, zkoušeli rozdělit nás nabízením některým z nás, že mohou ihned odejít bez ostatních (bez jakékoli spolupráce z naší strany), to vzdali po třech výsleších.
Po celý čas nám nenabídli žádnou místnost, takže jsme museli čekat venku, bez toho abychom věděli, co s námi plánují dělat. Naštěstí jsme měli svoji dodávku. O desáté ráno, po 14ti hodinách, jsme už měli dost celé situace a začali jsme na ně vyvíjet tlak. Presněji jsme se dožadovali jídla, vody a informací o důvodech našeho zadržení. Mezitím někteří z nás vytvořili transparenty a zavěsili je na dodávku a na celní budku. Policajti byli opreavdu překvapení a nebyli si jistí jak mají reagovat. Chvíli před tím než dorazil další trajekt vypadali vystresovaně a snažili se nás donutit složit transparenty, oznámením, že můžeme odejít do jedné hodiny, a že jenom potřebují prečíst seznam našich materiálů, aby si byli jistí, že dostaneme všechno zpět. Jinak nás obviní z ilegálního protestu na státním majetku. Nejnižší trest by byl „víc než jen pokuta“. Souhlasili jsme. Vedoucí hraniční policie (pravděpodobně jménem Ludareanu) se chtěl ještě ujistit, že si nebudeme stěžovat na špatné zacházení. Snažil se nám poskytnout vodu a chléb. Obzvlášť po tom když jsme jim připomenuli, že jeden ze zadržených má cukrovku a hrozí mu hypoglykemický šok, se začali opravdu obávat o svoji image. Jasně pověděli, že nebyl žádný problém s našimi věcmi a že na nás nevznesou žádné obvinění, a že chtějí jenom postupovat podle správné procedúry, a následně budeme moci pokračovat v naší cestě do Rumunska. Za tři hodiny potom jsme stále byli na hranicích a sháněli jsme si právníky a novináře. Některé to celkem zaujalo, jako například antena1, soukromou rumunskou TV stanici. Dokonce chtěli telefonické interview a chtěli přijet na hranice. Od svých podpůrných skupin, právníků a novinářů, že hraniční policie jim už několik hodin tvrdí, že tu nikdo není zadržovaný. Když si žádali informace o nás, bylo jim sdělené, že „Němci opustili přechod“. Potom co se od nás dozvěděli, že jsme stále zadržováni na hranici, pán Ludareanu pro nich už nadále nebyl na telefonu dostupný. Když už bylo policii jasné, že novináři jsou už na cestě, přestali nám číst seznam našich věcí (doposud četli a popisovali každý jeden kus) těsně před koncem, a vrátili nám všechen náš materiál. Bylo nám přikázané podepsat papír psaný v rumunštině. Podle tlumočníkových slov, papír znamenal, že nevstoupíme do Rumunska, obzvlášť ne do Bukurešti, a že se nezúčastníme protestů proti summitu NATO. Samozřejmě jsme odmítli to udělat. Také jsme požadovali, v případě, že proti nám nejsou žádná obvinění, prosazení práva na svobodný pohyb uvnitř EU. Jelikož zákaz trval, nechtěli jsme se hnout a zůstali jsme na hranici tak dlouho, jak situace vyžadovala. Totálně zmateni běželi znovu pro informace do Bukurešti. Rozkaz přišel okamžitě: „dostaňte je pryč, než přijdou novináři“. Byl nám zamítnout vstup bez obvinění a oni dostali povolení z oficiální strany z Bukurešti (pro tento zvláštní případ) deportovat nás silou proti naší vůli, pokud nepůjdeme na trajekt do Bulharska.
Přestože překročení rumunských hranic v těchto dnech s kritickými materiály by vám mohlo způsobit mnoho potíží, měli byste mít na paměti, že stále existuje právo na svobodu slova a pohybu. Zde jsou různé možnosti: Můžete schovat kdo jste, předstíráním, že jste turisté (což vyžaduje nemít vzhled jako černé oblečení, piercingy, číra...) nebo se můžete vypravit přímo tak jak jste (samozřejmě záleží z jaké země kdo přichází, možná máte dovolen volný pohyb v rámci EU a nemusíte dávat žádné vysvětlení vaší cesty, vašeho vzhledu nebo toho, co s sebou vezete). To je politické rozhodnutí, které musíte udělat (jenom mějte na paměti, že vám nechceme dávat rady). Protest je možný všude, včetně hraničních přechodů. Děkujeme za všechnu podporu ve světě. Držte se, teď to vypadá, že ji bude v nadcházejících týdnech potřeba více.
---- fotky ZDE.

Report z bulharsko-srbské hranice
Dnes (24.3.2008) okolo 12.15 hodin jsme dorazili na srbskou hranici poblíž města Domitrovgrad. Nebyli jsme překvapeni tím, že nás zavolali ven z autobusu dohromady ještě s jednou ženou z Iráku se švédským pasem, protože jsme měli naše poslední zkušenosti se srbskou hranicí, kdy některé z nás hraniční kontrola donutila svléknout se do spodního prádla a docela zle prohlíželi naše prsa a některé části spodního prádla. Vzali nás pryč z autobusu a začali prohlížet všechny věci v batozích. Našli nějaké nášivky, nálepky a papíry, které napřed odnesli jejich šéfovi, což jim zabralo docela dost času, ve kterém jsme si mohli vyslechnout vyzváněcí tón jednoho z pohraničníků, který zřetelně obsahoval část Hitlerova proslovu, kde volá Němce v roce 1941 do války. Potom okolo hodiny kontrolovali naše věci a vyšetřovali kde jsme byli. Řekli nám, že nám nebylo dovoleno vstoupit do Srbska s prvním vysvětlením, že je zakázáno vstoupit s našimi věcmi.
Tak náš turistický autobus musel jet bez nás. Vzali nás na policejní stanici na hranici a kontrolovali další část našich zavazadel, která obsahovala další soli CD, feministické pohledy, letáky a nášivky, ale oni už byli spokojení s věcmi, které měli, a bavili se vtipy jako přibližování našich pasů k nám a jejich stahování zpět pryč od nás, když jsme si je chtěli vzít. Po chvíli nám ještě jednou vysvětlili, že nemáme povoleno vstoupit i když to byla pouze cesta zpět do Německa poté, co nám nebylo dovoleno vstoupit do Rumunska. Řekli nám, že je to náš problém, že jsme měli letět letadlem nebo cokoliv a že se musíme vrátit zpět do Bulharska. Dali nám razítko do pasů a dali nám papír který byl popsaný jenom tím co nám vzali. Potom nás jeden policajt vzal zpět na Bulharskou stranu. Zeptal se nás velmi zaujatě jestli jsme němečtí neonacisté a když jsme mu řekli, že jsme antifašisté už se víc nevzrušoval rozhovorem s námi a pouze nás zanechal v zemi nikoho. Zpět v Sofii nám naši přátelé vysvětlili, že na papíru, který nám dali je napsáno, že faktický důvod proč nám nebylo dovoleno vstoupit říkal, že jsme vezli neonacistické věci, které nám byly zabaveny. Fuck Borders! Fuck Nations!
Bulharsko-srbska hranice 1.jpg
Bulharsko-srbska hranice 2
Bulharsko-srbska hranice 3
Bulharsko-srbska hranice 4
Bulharsko-srbska hranice 5