Na konci května se v Brně už podesáté uskutečnil festival alternativní kultury a aktivismu ProtestFest. Letošní téma bylo právě deset let…

Na konci května se v Brně už podesáté uskutečnil festival alternativní kultury a aktivismu ProtestFest. Letošní téma bylo právě deset let festivalu, deset let, během kterých stále nepadly ploty, jež nás rozdělují. Ploty, které rezivějí, nejsou hlídány, ale stále se tyčí k nebi a upozorňují nás na diametrálně rozdělené světy.

Deset let

„Deset let. Deset let a plot reziví. Deset let a psi, kteří měli hlídat plot, nejsou k rozeznání od vlků, kteří přes něj skáčou. Hlídač už nemusí hlídat, protože není co. Hlídají všichni a o plot se nikdo nepořeže. Rozdíl mezi těmi za plotem a před ním cítí jen ti venku, daleko za plotem v pustině. Do které se chodit nesmí. Kde žijí lvi. A cizí, kteří sem nepatří.

Desátý rok ProtestFestu o tom, kde je za plotem a kde uvnitř, desátý rok o tom, kdo je hlídač a kdo vlastně hlídá. Desátý rok o tom, kde je ostří, i kdo plot staví a kdo je za ním vyloučený. A desátý rok o tom, co se stane, když protest vystřídá odpor a plot se zboří.“

Letošní téma ani průvodní text z předchozích dvou odstavců rozhodně nenabízí snadnou odpověď na snad nejklasičtější otázku doprovázející ProtestFest již od začátku: „A proti čemu tady protestujete?“ Ale přinášet jednoduché odpovědi na složité dotazy nikdy mezi ambice festivalu nepatřilo: záměrem bylo zejména otevření prostoru pro lidi, kteří se různými způsoby snaží kriticky vyjadřovat k věcem a událostem kolem nás. A témata zvolená pro jednotlivé ročníky vždy představovala spíše úvodní slovo do diskuse než jasně vymezené mantinely. Kulatých deset let bylo pro mnoho lidí spíše jenom berličkou pro ohlédnutí se po tom, kam se naše společnost za tuto dobu posunula. Pro širší okruh pořadatelů a kritičtější návštěvníky se ale v poslední době dostává do popředí otázka, kam se za tuto dobu posunul festival – viz například zakončení reportu z loňského ročníku na stránkách ČSAF: „Vždy je ale co zlepšovat, čehož je si vědom i kolektiv pořadatelů, a tak bude rozhodně zajímavé sledovat, kam se tento festival posune do příštích let, případně jakou nabere formu (nezapomínejme, že ProtestFest v roce 2003 vznikl zejména jako reakce na ,vyčpělost‘ konceptu klasické streetparty v našich podmínkách)…“

Letos

Letos se festival rozhodl opět experimentovat ve své struktuře a po několika letech velkou streetparty, streetFestem, nevyvrcholil, ale naopak v sobotu 25. května začal a až v týdnu po ní se uskutečnily další navazující akce. Kromě organizačních a technických argumentů pro takovýto krok tady byl Different Fest, který o týden dřív v Brně pořádalo několik nevládních organizací u příležitosti konání zbrojařského veletrhu IDET. Jelikož byl antimilitarismus tématem ProtestFestu již několikrát právě ve spojení s tímto veletrhem, nebyl důvod této akci konkurovat – na druhou stranu ani na jedné straně asi nebyla vůle podílet se na ní spolu.

StreetFest je tradičně oblíbenou událostí, které se zúčastní přes tisíc lidí, letošní vyhlídky byly ovšem ohroženy nepřízní počasí. Vytrvalý déšť v několika předchozích dnech a časté přeháňky v dopoledních hodinách před začátkem festivalu nevěstily nic dobrého. Ovšem i přes tyto komplikace se před 14. hodinou začali na Moravském náměstí scházet lidé. Pro účastníky průvodu zde byl k dispozici infostánek s doplňujícími informacemi o průběhu celého ProtestFestu, rozdávaly se zde anarchistické noviny Zdola, hrála hudba a lidí, kteří se chtěli vydat na pochod městem, postupně přibývalo. Když se zformoval průvod, v čele měl transparent, který se na téma letošního ProtestFestu odvolával heslem „Kašleme na vaše ploty!“. Za ním lidem tradičně dodávaly energii soundsystémy i pražský černo-růžový samba band, mezi lidmi byl kromě vlajek a piketů vidět také entuziasmus z alespoň krátkodobého znovunabytí veřejného prostoru. Po zhruba dvou hodinách prošel průvod centrem až do relativně odlehlého parku Anthropos, kam se v posledních letech postupně přesunulo „gró“ streetFestu.
streetFest: pruvod streetFest: pruvod Na místě na účastníky čekala celá řada aktivit. V rohu parku stál velký vojenský stan, ve kterém se krátce po příchodu průvodu rozjel program přednášek, promítání a diskusí. Na tento stan navazovaly menší stánky, ve kterých měly svoje prezentace další, zejména antiautoritářské organizace. Předně to byla distribuce anarchistického Nakladatelství ČSAF a Asociace Alerta, dále například brněnský Kolektiv pro zvířata, u jejichž stánku se krom distribuce letáků promítal i film Earthlings, nebo kolektiv Otevři oči či fairtrade stánek Na zemi. U stánku ČSAF si lidé vedle tiskovin a dalších materiálů měli možnost opatřit trička s vlastnoručním sítotiskovým anarchistickým motivem. K nalezení byl i přístřešek, který hostil tzv. „Really free market“, z nějž si mohl kdokoliv vzít libovolnou věc anebo do něj čímkoliv přispět. Po okraji areálu se táhla i dlouhá dřevotřísková stěna vyhrazená pro graffiti jam, na které rychle přibývaly rozličné barevné obrazy. Součástí festivalového zázemí bylo neodmyslitelně několik stánků s veganským občerstvením od lidí a organizací blízkých pořadatelskému kolektivu. Za nasycení účastníků festivalu si nikdo nezaplatí dovolenou u moře, zisk po zaplacení nákladů pomáhá k udržení křehkého festivalového rozpočtu (vstup na většinu akcí ProtestFestu byl vždy zdarma a festival je dlouhodobě provozován bez sponzorů a grantů či dotací).
streetFest: sambaband v pruvodustreetFest: podvecerni prednaska Co ti Karel nerekl Program politického přednáškového stanu zahájil Lukáš Borl z Asociace Alerta představením nového filmu Boje o Miladu. Po promítání následovala diskuse a krátká reflexe squatterského hnutí a dalších vyhlídek týkajících se podobných činností. Dalším bodem byla přednáška a diskuse členů Iniciativy Ne rasismu s názvem „O anticiganismu a krizi, boji za práva migrantů a antifašismu“, která se ale dotkla i dalších témat, jako třeba aktuální situace v ostravském Přednádraží, kterou představil jeden z místních aktivistů a obyvatel. Hned po diskusi následoval vstup místního amatérského historika, který představil svoji starší studii rodu Schwarzenbergů, zaměřenou především na angažovanost předků současného populárního člena vlády v předválečných fašistických organizacích a hnutích či jejich vazby na fašistické pohlaváry. Jak přednášející zdůraznil, rozhodně nechce někoho vinit za činy jeho rodičů – dle jeho slov ho k znovuotevření tohoto tématu přivedla prezidentská kampaň Karla Schwarzenberga, ve které tato fakta buď zapíral, nebo (prokazatelně lživě) tvrdil, že o nich nic neví, místo aby se od nich jednoduše distancoval.
streetFest: vecerni caststreetFest: koncert kapely Program stanu pak až do noci pokračoval, podobně jako nedaleká větší kapelní stage, vystoupeními kapel a interpretů převážně z vod hardcore, punku a hiphopu – většinu z nich spojoval podobně kritický pohled na společnost a touha vyjádřit svůj názor na ni. V areálu pak znělo několik soundsystémů s elektronickou hudbou různých žánrů, které se v pozdějších hodinách přirozeně musely vypořádávat se stížnostmi na hluk, ochotně doručovanými policejními příslušníky. Celkově se, i díky relativnímu štěstí na studené, ale suché počasí, účast vyšplhala až na zhruba patnáct set lidí.

ProtestFest není jenom streetFest

Jednou z hlavních snah ProtestFestu je propojování alternativní kultury a aktivismu. V praxi to kromě přesahu kulturních akcí znamená i snahu zaujmout dosud „nepolitické“ návštěvníky těchto akcí pro diskusi o dění kolem sebe. V tomto duchu se nesl téměř celý následující týden – a ačkoliv se pořád nedaří účast na těchto akcích dotáhnout na čísla poměřitelná se streetFestem, tvoří dlouhodobě nedílnou a velice sympatickou součást ProtestFestu.

Hned v pondělí 27. 5. byla připravena přednáška nazvaná „Už nikdy nebudeme stejní jako dřív: o významu Oaklandské komuny“. Inicioval a spolupořádal ji kolektiv Přátelé komunizace, který pozval do Česka dva přímé účastníky Oaklandské komuny, francouzského občasného přispěvatele SIC – Mezinárodního časopisu pro komunizaci a amerického anarchistu. Jejich příspěvek se týkal zejména Oaklandské komuny spojené s hnutím Occupy Oakland. Hovořili o historickém předpokladu a výchozích bodech, poté o samotném významu komuny, praktických činnostech a dalších perspektivách do budoucna.
prednaska o Oaklandske komuneZakonceni ProtestFestu: bikepark Pod Mostem Na úterý byla připravena panelová diskuse ProtestFestu pod názvem „20 let autonomního hnutí a aktivismu v ČR“, na kterou přijali pozvání jeden pražský a tři brněnští aktivisté, kteří se v různých obdobích posledních dvaceti let aktivně podíleli na dění na autonomní scéně. Debata volně navazovala na diskusi „Kultura, politika a aktivismus: Slepé rameno mrtvé řeky?“ z předloňského ProtestFestu, která zeširoka pojednávala o „podobě a směru současných DIY kulturních a politických aktivit“. Ta letošní měla mít věcnější základ, slibovala, že se bude věnovat „vybraným událostem z oblasti lidských a zvířecích práv, environmentálním a alterglobalizačním protestům, squattingu, stejně jako represím v subkulturní sféře“, podle zkušeností jednotlivých hostů, a reflektovat to, „jak se změnila podoba, vnímání a diskurz autonomních aktivit jak ve společnosti, tak mezi samotnými aktivisty“. Debata ale nepochopitelně opět sklouzla k poměrně obecnému polemizování o současné situaci a domnělých i reálných problémech současného hnutí, došlo i na evergreen podobných debat – nejasně formulované srovnávání reformistického a antisystémového aktivismu. Ne že by tyto debaty nemohly být přínosné, naopak – ale v podobném rozsahu a časových možnostech diskuse nemohla skončit jinak než zmateným klouzáním po povrchu, bez možnosti alespoň trochu solidně uchopit většinu z otevřených témat. Na akci z technických důvodů chyběla i plánovaná výstava „k jednotlivým událostem tak, jak je reflektovala mainstreamová a oproti tomu alternativní média“.

Středa byla vyhrazena pro happening místních sdružení Kulturní Kolektiv (KulKol) a Food not Bombs Brno. KulKol se delší dobu věnuje problematice gentrifikace, squattingu a obecně vytlačování lidí z veřejného prostoru. Tak jako v minulých ročnících ProtestFestu i letos čekal na zájemce program zaměřený právě na problematiku veřejného prostoru. Tentokrát to měl být netradiční koncert přímo v ulicích Brna. Pro tuto událost bylo vybráno betonové prostranství pod obrovským nadjezdem rychlostní silnice. Toto místo bylo zvoleno jednak proto, že poskytovalo praktickou ochranu před případným deštěm, ale hlavně proto, že je vzdáleno jen několik metrů od tramvajové zastávky a kousek od činžovních domů jedné z místních městských částí. Záměrem akce totiž nebylo uspořádat primárně hudební akci v netradičních kulisách, ale poukázat na prostý fakt, že jen několik metrů od míst, kde žijí lidé, je nehostinné, šedé a ponuré prostranství, kterému infrastruktura sebrala jeho přirozenou krásu a fakticky zabránila jakémukoliv jinému využití. A právě vstupem hudby na takové místo se sem na okamžik vrátil i život. Akce měla neočekávaný ohlas jak ze strany subkultury, tak i od místních obyvatel, kteří zvědavě přicházeli a dávali se do řeči s organizátory. Akce trvala zhruba dvě hodiny, odehrály na ní tři kapely a k dispozici bylo drobné veganské občerstvení a informační materiály. Událost i přes nelegální (byť zcela legitimní) charakter vzbudila jen minimální pozornost policie, která nikterak nenarušila chod celého programu.
happening Kulturniho Kolektivu a Food Not Bombs Brnohappening Kulturniho Kolektivu a Food Not Bombs Brno Ve čtvrteční večer se uskutečnil cyklus přednášek spojených s diskusí, který pořádal ProtestFest ve spolupráci s pražským Centrem pro studium populární kultury. Pod jménem „Česká xenofobie“ se věnoval různým projevům a formám „vylučujících mechanismů české identity“ v populární kultuře a společenském dění. Některé z přednášek byly doprovázeny multimediálními ukázkami a celkově akce působila trochu víc „populárně-zábavným“ stylem, než jsme zvyklí z přednášek na podobná témata. To ji sice možná udělalo srozumitelnější pro lidi, kteří se o probíraná témata dosud nezajímali, ale nevyhnula se tak některým nepřijatelným zjednodušením a zkratkám a místy působila docela zmateným dojmem. Později večer se v rámci ProtestFestu konal také benefiční koncert italské a finské hardcore/punkové kapely.

Nízká účast poznamenala zejména páteční „Afterparty“, která se skládala ze dvou částí. První byla podvečerní klubová „Otevřená beseda o testování řidičů na nealkoholové drogy“, která pořadatelsky i obsahově navazovala na podobnou akci v únoru letošního roku v Praze. Ta reagovala na fakt, že v této oblasti panuje v české legislativě a praxi řada nejasností a dezinformací, kterých policie ráda zneužívá v boji proti účastníkům a pořadatelům nonkonformních subkulturních a autonomních aktivit. V neformální debatě byly probrány zkušenosti účastníků a zazněly cenné rady, kdy a jak se bránit nařčení z jízdy „pod vlivem“, které často stojí docela na vodě… Večer se ve stejných místech konala druhá část, party s DJi a MCs, která se nesla především v dubovém duchu na venkovním i vnitřním pódiu.

Nedělní zakončení ProtestFestu už bylo v oddechovějším tempu a opět překvapilo přívětivým počasím, kdy pár hodin před začátkem akce po několika dnech začalo svítit slunce a rozpršelo se opět asi hodinu po jejím ukončení. Odpoledne začalo menší cyklojízdou, spolupořádanou mladým brněnským kolektivem Cykloguerrila. Ta vystartovala z Moravského náměstí za zvuku pojízdného cyklosoundsystému, který se žel zhruba v polovině musel kvůli poruše odpojit. Cílem jízdy byl bikepark „Pod mostem“ v městské části Řečkovice, který byl svépomocně postaven místní komunitou bikerů. V rámci něj se v podvečer za hudebního doprovodu uskutečnily cyklistické exhibice, grilování a koncert punkrockové kapely.

Posunout se dál

Celkově lze letošní ročník brát jako jeden z těch povedenějších – pořadatelskému kolektivu a spřízněným kolektivům a jednotlivcům se povedlo dát dohromady zajímavý program a většinu z něj bez závažnějších potíží dotáhnout do zdárného konce. Jak už ale bylo naznačeno v úvodu, zůstalo kolem něj mnoho otevřených otázek, které se jeví jako čím dál palčivější. Například, má ještě ProtestFest čím překvapit, nevytratil se z něj subverzní potenciál? O něčem svědčí například poměr legálních a nelegálních akcí či nízký počet policajtů doprovázejících streetFest – totiž že autority spoléhají na to, že „nebudeme zlobit“. Zlepšuje se poměr lidí, kteří ProtestFest považují i za něco víc než dobrou party v ulicích? A do jaké míry funguje zamýšlený efekt ProtestFestu jako inspirace pro celoroční aktivity ostatních – nebo je to naopak nálepka na svědomí po roku neaktivity?

A zejména, do jaké míry je ještě reálné a přínosné fungovat stejným způsobem, respektive není zažitá hlavička ProtestFestu jako koule na noze bránící projít nějakou zásadnější změnou? Nezapomínejme na to, že ProtestFest je jednou z nejdéle fungujících kontinuálních akcí v anarchistickém a autonomním hnutí a bezpochyby přinesl spoustu zajímavých a přínosných možností spolupráce aktivistických a kulturních kruhů, ukázky sebevědomého vyjednávání s autoritami všeho druhu či neotřelé a překvapivé DIY přístupy. Určitě by bylo chybou tyto zkušenosti zahodit nebo ignorovat. Škoda by ale taky byla, kdyby se s nimi do budoucna spokojil a nezužitkoval je k tomu, aby se posunul někam dál – rozhodně je ještě kam.