V mexickém státě Oaxaca došlo opět k vraždění odpůrců systému. Přinášíme překlad textu od Claudia Albertányho a prohlášení několika anarchistických skupin, k nimž se přidala i ČSAF.

26. dubna 2010 byl přepaden konvoj, v němž jelo asi 20 aktivistů a mezinárodních pozorovatelů. Ti byli na cestě do San Juan Copala, vesnice v mexickém regionu Sierra Mixteca, aby zde podpořili místní obyvatele v boji proti terorismu lokálních paravojenských skupin. Jejich konvoj byl brutálně napaden právě paramilitaristy.

„Tolik utrpení, tolik krve, tolik mrtvých, tolik nezvěstných. Co se to vlastně děje v regionu Triqui? Co se to stalo v komunitách? Konvoj do Copaly byl zastaven – byli to naši mladí přátelé, byli to naši bratři. Na slova bylo odpovězeno kulkami. Slova ale nemůžete zastavit.“
Manolo Pipas , Galicijský bard, světoobčan

26. dubna 2010 vyrazilo 20 aktivistů a mezinárodních pozorovatelů směrem do San Juan Copala. Tato vesnice s asi 700 obyvateli se nachází zhruba 250 km od města Oaxaca. Její obyvatelé náleží k triquijské etnické skupině obývající oblast Sierra Mixteca v Huajuapan de Aleon. Zde konvoj strávil noc, přičemž byly rozdány letáky s textem odsuzujícím paravojenské jednotky UBISORT (Unidad de Bienstar Social de la Región Triqui – Jednota sociálního blahobytu Triquijského regionu), které provedly blokádu okolo vesnice San Juan Copala a kontrolují tak veškerý pohyb a přepravu z i do vesnice.

Situace v San Juan Copala již byla neúnosná. Byly zavřeny školy. 17. dubna byl José Celestino Hernandez Cruz, místní farmář, rozstřílen salvou z kalašnikovů - žádný z pachatelů nebyl potrestán. Toto je pouze poslední z dlouhé řady vražd, více než 600 vražd, které se udály za posledních 30 let. Dalšími zabitými byly Teresa Bautista a Felicitas Martinez, dvě mladé žurnalistky z místní rozhlasové stanice La Voz que rompe el silencio (Hlas, který zlomí ticho). Teď paramilitaristé dokonce odřízli přívod vody a elektřiny do vesnice.

Proč takové běsnění? San Juan Copala není jen tak ledajaké místo. Po mnoho desetiletí byla vesnice nejčastějším místem střetů v celé oblasti. Hlavním charakteristickým rysem tohoto konfliktu byl boj mezi despotickým politickým zřízením a lidovým odporem vůči němu. Bez ohledu na to, co tvrdí někteří novináři, to nebyl etnický konflikt, ale politický boj, který odkryl celou absurditu existujícího vládnoucího systému.

triquijové

Historie tohoto konfliktu sahá přinejmenším do 70. let. Po jedné z mnoha represí bylo vytvořeno Movimiento de Unificación y Lucha Triqui (MULT, Hnutí triqijského sjednocení a odporu). Jeho hlavní smysl spočíval v boji proti tzv. caciques (místní političtí vůdci) a ve snaze o prohloubení autonomie triqijského lidu. Hnutí rostlo tak rychle, že začalo představovat hrozbu pro PRI (Institucionální revoluční stranu), která byla v Mexiku u vlády už od 20. let. Mnoho původních členů MULT bylo zabito, ostatní odešli do Mexico City, další pak utekli do USA. Nakonec PRI získala kontrolu nad celým hnutím. V rode 1994 byl vytvořen UBISORT, ozbrojená sekce PRI. Jeho hlavním úkolem bylo pomocí všech, i těch nejbrutálnějších, prostředků udržet pořádek v Triqijském regionu.

Na začátku nového století se zdálo, že bylo tohoto cíle dosaženo. PRI sice přišla ve volbách o post prezidenta, který získala Partido Acción Nacional (PAN, Národní akční strana, v Mexiku v současné době u moci), zato však stále kontrolovala stát Oaxaca prostřednictvím neustále se opakujícího koloběhu represe, korupce a skromné ekonomické pomoci. Tato rovnováha byla vratká a nepokoje se znovu rozhořely v roce 2004 s příchodem nového guvernéra Oaxacy, Ulisese Ruize Ortize. Ten představoval spojení starého zkorumpovaného systému s novým technokratickým autoritářstvím.

Nové boje se rozhořely právě v Triqijském regionu a štěpení sil postihlo jak MULT, tak UBISORT. Díky tomu vzniklo MULTI - „I“ na konci je akronymem pro Independente – nezávislý. V roce 2006 se MULTI přidává k Asamblea Popular de los Pueblos de Oaxaca (APPO, Lidové shromáždění obyvatel Oaxacy), velkému sociálnímu hnutí, kterému se na krátký čas podařilo zatřást samými základy politické moci v Oaxace. 1. ledna 2007 vyhlásili obyvatelé San Juan Copala svou vlastní autonomní oblast po vzoru Zapatistů z Chiapasu. Tímto se rozešli se státem a existujícím politickým systémem.

VOCAL

Sen byl stále tentýž: bojovat za autonomii a vytvořit přijatelné životní podmínky pro obyvatele Triquijského regionu, tzn. něco, co bylo s Ulisesem Ruizem u moci naprosto nepředstavitelné. S blížícím se koncem roku 2009 se díky lhostejnosti soudní, stejně jako vládní moci situace v Triqijském regionu stále zhoršovala. 29. listopadu 2009 proběhl útok paravojenských jednotek UBISORTU, během kterého byl zbloudilou kulkou zabit malý chlapec Elías Fernández de Jesús. 10. prosince 2009 se po několika pokusech podařilo paramilitaristům převzít zpět radnici v San Juan Copala, kde byla před devíti měsíci zřízena autonomní správa.

Spirála násilí se zdála být nezastavitelná, a proto bylo rozhodnuto do San Juan Copala vyslat humanitární konvoj. Mezi organizátory konvoje patřily skupiny VOCAL (Voces Oaxaqueñas Construyendo Autonomia y Libertad, Oaxacké hlasy budující autonomii a svobodu), nevládní organizace CACTUS (Centro de Apoyo Comunitario Trabajando Unidos, Centrum pro komunitní podporu a spolupráci) a Red de Radio y Comunicadores Indigenas del Sureste mexicano, asociace komunitních rádií jihovýchodního Mexika. Brzy po ránu 27. dubna 2010 opustil konvoj Hujaupan de León. Ke konvoji se také připojili dva žurnalisté z periodika Contralinea, Erika Ramirez a David Cilia, kteří chtěli napsat reportáž o San Juan Copala, jehož příběh byl pro většinu Mexičanů neznámý. Konvoj zahrnoval také několik členů APPO a také delegace učitelských odborů v Oaxacu ze Sekce 22, kteří chtěli ve vesnici znovu otevřít školy. Atmosféra byla napjatá. Večer před tím prohlásil Rufino Juarez (hlavní předák UBISORTu a agent Evencia Martíneze, ministra vnitra státu Oaxaca), že nepovoluje konvoji vstup do Triquijské oblasti. To byla slova používaná gangstery a ne legitimní autoritou.

napadený konvoj

Rufino Juares svou výhrůžku nakonec naplnil. Okolo 2:30 ráno 27. dubna byla u La Sabani, místa vzdáleného asi 1,5 km od San Juan Copala, zablokována cesta. Najednou se objevili těžce ozbrojení maskovaní muži a bez jediného slova spustili palbu. Byli zabiti Bety Cariño, prezidentka CACTUSu, a Jyri Jaakkola, mladý Fin z nevládní organizace Uusi Tuuli Ry (Nový vítr), kteří seděli v prvním voze. Vážně zraněna byla nejméně jedna další osoba: Monica Citlali Santiago Ortiz. Ta byla převezena do blízké nemocnice v Santiagu Juxtlahuaca. Hned po útoku vypukla panika. Zbývající pasažéři se pokoušeli ukrýt po obou stranách silnice. Někteří byli zajati, dalším se podařilo ukrýt v porostu. Několika se podařilo utéci a varovat ostatní. Hned jak Gabriele Jimenez dorazila do Oaxacy proběhla v sídle Sekce 22 tisková konference. Tam byla před televizními kamerami a novináři odhalena totožnost útočníků. Všichni byli členy UBISORTu. Tito, většinou velice mladí, bojovníci se chvástali, že jsou pod ochranou guvernéra Ulisese Ruize. Tím bylo vysvětleno, proč pořádkové síly nezasáhly. „Nebudeme se do toho vměšovat. Bojíme se o bezpečnost našich mužů,“ řekl velitel oaxacké státní policie.

Mezitím se podařilo nalézt další, co přežili útok na konvoj. Mezi nimi byl Ital Davide Cassinari, Belgičan Martin Santana, dva novináři Contraliney a dva známí aktiviské z VOCALu, David Venegas a Noé Bautista. Díky videu, které natočili a poslali přes mobilní telefon, bylo brzy známo, že jsou naživu ,a že se stále ukrývají ve strachu před dalšími útoky. Další dva, David Cilia a Erika Ramirez byli postřeleni. Pro ně tato muka trvala více než 60 hodin. Do 29. dubna se všem zbývajícím podařilo utéci. Venegas a Bautista se ještě toho dne večer dostali do Oaxacy zatímco Cilia a Ramirez zůstali v péči lékařů v nemocnici Juxtlahuaca. Tam byli převezeni helikoptérou najatou vydavatelem Contraliney a Ciliina otce. Federální vláda a ani úřady státu Oaxaca pro ně nehnuly ani prstem.

zavraždění aktivisté

Přesto přese všecko se zdá, že se vůbec nic nezměnilo. Ulises Ruiz prohlásil, že útok má na svědomí Gabino Cué, neškodný opoziční kandidát příštích voleb. Opravdoví viníci si zatím užívali beztrestnost v Oaxace. Federální úřady celou záležitost nekomentovaly a Evropská unie se k události zdržela jakýchkoli komentářů. Nicméně ne všechno šlo tak hladce, jak to zprvu vypadalo. 2. května byl na fóru o klimatických změnách v Berlíně vypískán mexický prezident Felipe Calderón. Na transparentu protestujících stálo: „Už nikdy další San Juan Copala.“ Média po celém světě psala o strašné situaci, ve které žijí triquijští obyvatelé. Zdá se, že smrt Bety a Jyriho nakonec nebyla přece jenom zbytečná. V nejnovější prohlášení VOCALu se hovoří o přípravách nové karavany solidarity. Obyvatelé San Juan Copala nezůstanou sami.

Claudio Albertani

Zdroj: libcom.org/news/dream-san-juan-copala-claudio-albertani-08052010

zranění aktivisté

Následuje prohlášení solidarity, pod nějž se podepsalo několik anarchistických skupin z celého světa. Připojila se i Československá anarchistická federace.

Anarchistické vyjádření solidarity s přáteli v Oaxace

Využíváme příležitosti k tomu, abychom tamním obyvatelům vyjádřili solidaritu a zároveň naši připravenost pomoci v budoucích snahách o prolomení obležení či definitivní zničení politického gangsterismu, mafiánského paramilitarismu a oligarchického despotismu. Boj oaxackého lidu je i naším bojem. 27. dubna 2010 byla paravojenskými jednotkami oaxackého guvernéra Ulisese Ruize Ortize zbaběle napadena solidární karavana pozorovatelů směřující do autonomní oblasti San Juan Copala (Oaxaca,Mexiko). Při útoku byli zabiti Beatrice Alberta Carino Trujillo a Jyri Jaakkola.

Ve světle těchto tragických událostí my, níže podepsané organizace, vyhlašujeme:
1) naši maximální možnou solidaritu s rodinami našich přátel, kteří byli zavražděni tak zákeřným způsobem. Naše myšlenky jsou s těmi, kteří dnes trpí nenahraditelnou ztrátou svých blízkých.
2) naši politickou podporu obyvatelům, kteří navzdory státnímu terorismu pokračují v lidovém boji za plnou autonomii a osvobození oaxackého lidu. Naše politická podpora směřuje především k těm organizacím, které se staly přímými oběťmi tohoto útoku: Centru pro komunitní podporu a spolupráci (CACTUS - Centro de Apoyo Comunitario Trabajando Unidos) a Oaxackým hlasům budujícím autonomii a svobodu (VOCAL - Voces Oaxaqueñas Construyendo Autonomía y Libertad).
3) naši sympatii a podporu autonomní oblasti San Juan Copala která je nyní obklíčena paravojenskými jednotkami UBISORT. Paramilitanti, kteří beztrestně vraždí a zabíjejí místní obyvatele již několik let, nyní odstřihli přívod elektřiny do vesnice a zadržují dodávky jídla obyvatelstvu pomocí silničních blokád.
4) že paravojenské jednotky jednají v otevřené spolupráci s místními mafiánskými bossy napojenými na PRI (Institucionální revoluční strana), stranu současného oaxackého guvernéra a tyrana v jedné osobě - Ulisese Ruize Ortize.
5) že, toto není ojedinělý případ, ale pouze poslední z dlouhé řady výhrůžek a útoků ze strany státu proti obyvatelům Oaxaca a proti hnutím odporu, které jsou důležitou součástí tohoto zásadního anarchistického boje. Represe od roku 2006 neustále sílí a úřady již více než dost prokázaly svojí brutalitu – tento zločin, jakožto součást procesu státního terorismu, představuje tvrdý, i když ne překvapující úder.

zavražděný Jyri Jaakkola

V důsledku nahoře popsaných událostí požadují signatáři tohoto prohlášení následující:
1) Vyšetření událostí, které vedly ke smrti našich přátel, a následný soud a potrestání přímých viníků a politiků morálně zodpovědných za tento zločin.
2) Konec zločinecké blokády autonomní oblasti San Juan Copala polovojenskými jednotkami.

Neděláme si žádné iluze o spolupráci úřadů při plnění těchto požadavků, protože víme, že ve skutečnosti jsou za tyto vraždy zodpovědní právě ony najímajíce si na špinavou práci místní paravojenské oddíly. Naplnění těchto požadavků je možné pouze skrze tlak, kterému jsou lidová hnutí vystavena a skrze jejich schopnost vůči němu mobilizovat lidi. Proto využíváme příležitosti k tomu, abychom tamním obyvatelům vyjádřili solidaritu a zároveň naši připravenost pomoci v budoucích snahách o prolomení obležení či definitivní zničení politického gangsterismu, mafiánského paramilitarismu a oligarchického despotismu.

Naše oči jsou upřeny na Oaxacu. Jednu ruku napřahujeme k našim přátelům, druhou, zaťatou v pěst, zvedáme na znamení odporu proti tyranům.

Organización Revolucionaria Anarquista–Voz Negra (Chile)
Estrategia Libertaria (Chile)
Revista Hombre y Sociedad (Chile)
Unión Socialista Libertaria (Peru)
Federazione dei Comunisti Anarchici (Itálie)
Red Libertaria Popular Mateo Kramer (Kolumbie)
Workers Solidarity Alliance (USA/Kanada)
Workers Solidarity Movement (Irsko)
Cruz Negra Anarquista, DF (Mexiko)
Northeastern Federation of Anarchist Communists (USA)
Zabalaza Anarchist Communist Front (Jižní Afrika)
Organisation Socialiste Libertaire (Švýcarsko)
Common Action (USA)
Alternative Libertaire (Francie)
Union communiste libertaire (Québec)
Československá anarchistická federace (Česká republika)
Miami Autonomy & Solidarity (USA)

Zdroj: anarkismo.net/article/16554

protest

Další informace v angličtině:
El Enemigo Común
My Word is My Weapon

Související články na csaf.cz:
Mexiko, Jeden mrtvý po útoku policie
Mexiko: Oaxaca volá o pomoc
Odpoveď na reformu školstva v Mexiku: priame akcie, časovo neobmedzený štrajk a solidarita
Porušováním lidských práv v Oaxace se bude zabývat mexický Nejvyšší soud
Solidaritu s mexickými pracujícími! Text letáku a protestní dopis!
Mexiko, Cesar Luis Días neoprávněně zatčen