Vyjádření anarchistického časopisu Organise! k nesmyslným a o to nebezpečnějším represivním postupům britského státu

Britský premiér Keir Starmer a ministryně vnitra Yvette Cooper oznámili, že zakážou organizaci Palestine Action (Palestinská akce) jako „teroristickou skupinu“.

My v časopise Organise! bychom rádx vyjádřilx svou podporu Palestinské akci. Vydání takového prohlášení bude brzy trestáno až 14 lety vězení. Tato podpora se neobejde bez kritiky a podrobnější analýzy, ale o tom až jindy a jinde, protože teď naše kamarádstvo čelí vlně právní brutality, která kriminalizuje jejich oprávněnou politickou akci proti genocidě.

Zákaz iniciativy Palestine Action (PA) je nejnovějším příkladem posilování autoritářské kontroly ve Velké Británii. V průběhu 21. století postupně všechny britské vlády překrucovaly definici terorismu. Mimo parlamentní sály má toto slovo pro lidi konkrétní význam: bezohledné zabíjení civilistů s cílem šířit strach mezi širokou veřejností. Zatímco uvnitř parlamentu byl tento pojem rozšířen tak, že zahrnuje téměř jakýkoli akt násilí – pokud jsou jeho pachatelé v opozici vůči britské vládě. Pokud násilí páchá Velká Británie nebo její spojenci, jedná se buď o statečnou a nezbytnou vojenskou operaci, nebo o nešťastnou nehodu s vedlejšími škodami. K největšímu rozšíření této definice došlo, když byl pojem „terorismus“ sloučen s pojmem „extremismus“. Extremismus sám o sobě již byl rozšířen tak, že zahrnuje jakékoli politické názory, které jsou v rozporu s „ustanovenými normami“, přímé a rušivé politické akce, a dokonce i podstatně mírnější akce, jako jsou dlouhodobé kampaně psaní dopisů. Vzhledem k tomu, že extremismus je nyní považován za další součást terorismu, může z vás jakýkoli akt odporu učinit teroristu. Žijeme v zemi, kde je možné být pacifistickým teroristou*kou.

Lidé jako Palestine Action, kteří se snaží zabránit výrobě a použití zbraní při genocidě, jsou v očích státu násilnější než ti, kteří genocidu umožňují. PA jsou poslední v dlouhé řadě těch, kteří v Británii podniklx nenásilné akce odporu proti válce, a všichni by samozřejmě bylx nyní vládou označenx za teroristy*ky. Anarchisté*ky a jejich přátelé, kteří v roce 2009 vyřadilx z provozu zbrojní továrnu EDO, křesťané*ky z Pitstop Ploughshares, kteří v roce 2003 rozbilx letadlo amerického námořnictva, čtyři „ženy s kladivy“, které v roce 1996 zničily letadlo směřující do Východního Timoru, a stovky žen v Greenham Common v roce 1982. Všichni členové*ky prvních tří skupin bylx soudy shledáni nevinnými a mnozí z těch posledních nebylx nikdy ani postaveni před soud. Keir Starmer by je však všechny označil za teroristy*ky za to, že se postavilx proti vojenskému průmyslovému komplexu. Jeho postoj odhaluje lež liberální demokracie, předstírání, že žijeme podle spravedlivých a férových zákonů.

V zákulisí nás stát vždy vnímal tímto způsobem. Ty z nás, kteří kladou příliš mnoho otázek, staví se proti nespravedlnosti a riskují spáchání nejhoršího zločinu ze všech – úspěšného dosažení změny. Rodina Stevena Lawrence, která hledala spravedlnost poté, co byli jeho vrazi propuštěni kvůli rasismu policie, byla vyšetřována protiteroristickou policií. Osobní údaje tisíců protestujících byly uloženy v databázích potenciálních „domácích extremistů“. Organizace Prevent nahlásila školáky policii a zpravodajským službám za to, že zastávají extremistické názory, jako například „asi bychom nemělx ničit planetu, na které žijeme, kvůli zisku“. Ve skutečnosti odtajněné dokumenty ukázaly, že britská vláda strávila více než sto let špehováním téměř všech levicových, protiválečných, anarchistických, environmentalistických nebo antirasistických skupin, které zde existovaly.

Nešlo přehlédnout ani nespočet veřejných projevů a prohlášení o tom, jak je třeba omezit naše „právo“ na protest. Přehnaně dramatická rétorika v médiích vytváří neustálý šum na pozadí: „vnější agitátoři“, „nebezpeční anarchisté“, „agresivní protestující“, „nekontrolovatelní výtržníci“… Samozřejmě došlo i k mnoha konkrétním krokům. Vzestup rušivých akcí hnutí Extinction Rebellion v hlavním městě vyvolal nejen hněv (tehdy vládnoucích) konzervativců, ale také vznik zákona o policii, kriminalitě, trestech a soudech. Tím bylo jasně dáno najevo, že britský stát je více než ochoten kriminalizovat nesouhlas. Následovala zpráva lorda Walneyho o „politickém násilí“. Vedle rozsáhlé diskuse o Extinction Rebellion se zpráva podrobně zabývala hnutím Kill The Bill, které se pokoušelo zabránit přijetí zmíněného zákona. Není asi překvapivé, že tato přímá výzva k policejnímu státu byla považována za prioritu, a víme, že naši přátelé z Bristol Anarchist Federation považují četné zmínky o nich v této části za čestné vyznamenání. Navzdory mnoha diskusím, včetně zařazení anarchismu a Extinction Rebellion mezi „extremistické ideologie“ protiteroristickou policií, konzervativci nikdy nezakázali žádnou z těchto skupin, i když k tomu položili základy. Vše, co britský stát připravoval, by se pod vládou Starmerovy Labouristické stranou naplnilo.

Palestine Action je vybrána z několika důvodů. Zaprvé, je účinná. Její narušování a poškozování zbrojních továren spojených s genocidou páchanou izraelským státem nelze ignorovat. Nejenže působí škody, ale činí tak v rámci masového lidového hnutí na podporu Palestiny, které je z velké části odmítá odsoudit nebo odmítnout jejich taktiku. Jsou také neúprosní a nic nenasvědčuje tomu, že by v dohledné době zmizelx. Pak je tu diplomatický tlak. Izrael je jedním z nejbližších spojenců Velké Británie a otevřeně projevuje svůj hněv nad tímto pokračujícím útokem na svou moc. Není v tom sám, britská vláda se připojila k jeho hněvu nad jakoukoli solidaritou projevenou s Palestinou. Posledním klíčovým důvodem bylo to, že základy již byly položeny. Pod osmi různými premiéry pokračovala práce na tom, aby se nesouhlas ve Velké Británii stal synonymem terorismu, a nyní bylo vše připraveno, stačila jen skupina a záminka. Skupinou, která se ocitla v hledáčku státu, se stala PA, a záminkou bylo pomalování letadel na základně RAF. Kdyby to nebylo toto, byla by to jiná akce. Kdyby PA žádnou záminku neposkytla, Keir Starmer a Yvette Cooper by si ji prostě vymysleli. Podobně jako Yvette, která si vymyslela, že Palestine Action terorizovala veřejnost házením „kouřových bomb“ v Glasgow. Ve skutečnosti Palestine Action jen seděla na střeše se světlicemi, zatímco zaměstnanci klidně odcházelx.

Britská vláda již několik desetiletí buduje policejní stát, cihlu po cihle. Naše politické strany se proti tomu možná vyjadřují, když jsou v opozici, ale jakmile se dostanou k moci, náhle ztichnou. Neodstraňují represivní zákony a nezavádějí nové záruky svobody. Z této autoritářské noční můry se nemůžeme dostat hlasováním. Musíme se postavit proti všem jejím aspektům. Sledování, zákony proti protestům, „liberální“ používání slova terorismus a samozřejmě mediální prostředí navržené tak, aby vyvolávalo strach a podporu pro to vše. Pokud se necháme likvidovat jedna po druhém, už jsme prohrálx. Pokud se však lidé napříč spektrem od „zdvořilých, ale znepokojených levičáků“ po „rozhněvané anarchopunkery“ dokážou solidárně postavit, máme šanci. Pokud se všichni postavíme a řekneme: „My všichni jsme Palestine Action.“

V solidaritě s palestinským lidem a se všemi, kteří bojují proti takové otřesné brutalitě ze strany státu.

Redakční kolektiv Organise!
24. 6. 2025

Zdroj:
https://organisemagazine.org.uk/2025/06/24/we-support-palestine-action-editorial/

30.6.2025 Organise!

Repression World War