Rozhovor s Leilou al-Shami o budoucnosti Sýrie.

Leila al-Shami je spolu s Robinem Yassin-Kassabem autorkou knihy Burning Country: Syrians in Revolution and War (Hořící země: Syřané v revoluci a válce). V této knize popisují první roky revoluce a množství experimentů s lidovou sebeorganizací. Naše čtenářstvo ji zná především díky výstižné eseji „Antiimperialismus idiotů“, která vyšla jakou součást publikace My jsme vám to říkali o syrské perspektivě války na Ukrajině. Nyní přinášíme překlad rozhovoru s ní z Lundi Martin o aktuální situaci v Sýrii.

* * *

Když jsme s vámi dělali rozhovor v roce 2019, řekla jste, že syrský lid čelí několika formám fašismu, samozřejmě tomu režimnímu, ale také tomu, který představují některé islamistické povstalecké skupiny, jako je Haját Tahrír aš-Šám (HTC). Myslíte si, že se HTC od té doby změnila, alespoň strategicky?

HTC se v průběhu let změnila poměrně výrazně. Vzdálila se od svých kořenů v al-Káidě, což byla nadnárodní džihádistická organizace, a transformovala se v syrský nacionalistický islamistický projekt. Zdá se, že Džulání je pragmatik. Má bohaté zkušenosti s budováním vládních institucí, neboť od roku 2017 vládne Idlibu prostřednictvím Vlády syrské spásy. Idlibská vláda byla složena z civilních technokratů jmenovaných radou šúry, nikoli demokraticky zvolených, a ve vedoucích pozicích v ní nebyly žádné ženy. Byli zodpovědní za poskytování služeb, distribuci humanitární pomoci v koordinaci s mezinárodními organizacemi a zajištění bezpečnosti. Dělali to za velmi obtížných podmínek a Idlib a jeho ekonomika byly stabilnější než jinde v Sýrii, takže se těšili určité podpoře obyvatelstva. Zůstaly však autokratickou a autoritářskou silou. V Idlibu sice měli lidé více svobod než v oblastech kontrolovaných režimem, ale v průběhu let jsme v Idlibu byli svědky neustálých protestů proti režimu HTS, a to kvůli umlčování oponentů, věznění kritiků a zprávám o zneužívání ve věznicích.

Od svržení Asada se Džulání zjevně snaží získat lidovou i mezinárodní legitimitu. Oslovil menšinové komunity (náboženské menšiny i Kurdy), aby je ujistil o jejich budoucnosti v zemi. Vydal dekrety zakazující jakékoli zásahy do ženského odívání. Mnoho Syřanů*ek se těmito opatřeními cítí uklidněno, ale mnozí jsou také opatrní. Nesmíme zapomínat, že se jedná o přechodnou vládu. Otázkou nyní je, do jaké míry se na budoucnosti Sýrie budou podílet další aktéři, včetně progresivních a demokratických sil. A do jaké míry vznikne zdola další lidové hnutí, které bude hnát vůdce k odpovědnosti a bude pokračovat směrem k původním cílům revoluce.

Jak si vysvětlujete náhlý pád Asadova režimu? Někteří to vidí jako vítězství ozbrojené a organizované milice, kterou podporuje Turecko a která využila oslabení Hizballáhu. Jiní v tom vidí pokračování a reaktivaci revolučního procesu a zdůrazňují význam místních a lidových povstání pro toto vítězství. Jsme svědky změny režimu, nebo rozhodující etapy dlouhodobějšího revolučního procesu?

Já to vidím jako obojí. Pád režimu byl rozhodující událostí. Znamená konec strašlivé éry brutality v dějinách Sýrie. Zároveň nabízí obrovskou příležitost k obnovení občanského aktivismu a může vést k pokračování revolučního procesu. Dnes se Syřané*ky z celého světa vrací do Sýrie. Mnozí z těchto revolucionářů*ek se nikdy nevzdali svých snů a také se hodně naučili díky zkušenostem s organizováním v exilu a kontaktům s různými politickými kulturami. Již nyní se formuje mnoho iniciativ a Syřanům*kám se otevírají možnosti a naděje, které po mnoho let neměli, a to i přes mnohé výzvy, které ještě musíme překonat.

Před několika lety jste napsala důležitý text „Antiimperialismus idiotů“, v němž jste odsoudila selhání části levice, která tvrdošíjně odmítala pochopit cokoli o syrské revoluci s tím, že se ji snažila převést do vlastních zaprášených a nepoužitelných kategorií. Nicméně geopolitický vír, v němž se dnes Sýrie nachází, vyvolává otázku, jak to pravděpodobně ovlivní politickou situaci nyní i v budoucnu.

Největší obavy o budoucnost Sýrie mám z vměšování cizích států, zejména Izraele a Turecka. Tyto státy představují pro budoucnost země obrovskou hrozbu. Syřané*ky však budou i nadále bojovat proti imperialismu, stejně jako v posledních letech bojovali proti ruskému a íránskému imperialismu. Možná, že nyní, když imperialismy, proti nimž bojují, nejsou u části „antiimperialistické“ levice populární, získají pro svůj boj větší podporu. V boji proti imperialismu však nesmíme vynechat Syřany*ky na místě. Měli bychom jim naslouchat a učit se od nich. Geopolitika je jen částí příběhu. O budoucnosti Sýrie nakonec rozhodnou Syřané*ky a nikdo jiný. Poslední dva týdny nás to naučily. Proto lidé musí solidarizovat s pokrokovými a demokratickými silami na místě, aby měly větší sílu a mohly vyvážit mnohé z kontrarevolučních sil, kterým čelíme.

Za třináct let, které uplynuly od začátku syrské revoluce, se vystřídalo mnoho politických experimentů, které se navzájem potíraly a překrývaly. Nejprve to byly místní rady a jejich koordinační výbory, které se horizontálně organizovaly tváří v tvář nutnosti přežít represe režimu či opustit celé oblasti země. Pak je tu Rojava, která se snaží o demokratický konfederalismus. A samozřejmě je tu Islámský stát, fašistická teokracie. Každý z těchto experimentů, ať už byl zlikvidován nebo se snaží přežít, obsahuje imaginární svět, dále žijící systém přání a výklad světa. Stejně jako Pařížská komuna i po 150 letech stále inspiruje naše představy. Co z toho podle vás zůstalo dnes v Sýrii? Zdá se vám něco z toho obnovitelné či žádoucí, nebo jsme svědky zcela nové situace?

Jsme teprve na počátku pádu režimu, ale Syřané*ky se již organizují. Revoluční zkušenost byla sice rozdrcena, ale nikdy není mrtvá. Žije dál v Syřanech*kách, kteří ji prožili, a navždy nás změnila. Zkušenosti místních koordinačních výborů a místních rad po celé Sýrii nabízí mnoho poučení. Totéž platí o zkušenosti Kurdy kontrolovaných regionů v severní Sýrii, která trvá dodnes, i když je nyní ohrožena. Věřím, že v nadcházejících měsících budeme svědky toho, jak Syřané*ky tento odkaz oživí a budou v něm pokračovat, otázkou je, zda je svět podpoří.

Zdroj:
https://autonomies.org/2024/12/leila-al-shami-the-future-of-syria-will-be-decided-by-the-syrians-and-nobody-else/
Původně vyšlo v Lundi Matin č. 456, 16. prosince 2024

23.12.2024 Zahraniční sekretariát AF

World War