Dnes si připomínáme sté výročí narození významného anarchistického teoretika

Před sto lety se narodil známý anarchistický autor – Colin Ward. Jako připomenutí jeho osobnosti přinášíme z knihy Průvodce anarchismem od Václava Tomka kapitolu, která je mu věnována. Další připomenutí této významné osobnosti světového anarchismu se na našich webových stránkách objeví v následujících dnech.

* * *

Colin Ward patřil mezi anarchisty. Snažil se najít anarchistické principy v různých dnešních hnutích a každodenních aktivitách. Sám se označil za „anarchokomunistu v kropotkinovské tradici“, ovšem od většiny anarchokomunistů se značně liší; společenská změna pro něj není ani tak revolucí, jako spíš procesem, který se odehrává v různých sférách života.

Colin Ward se narodil 14. srpna 1924 v essexském předměstí Wanstead v rodině učitele, labouristy a stenografky. Sám ovšem školu opustil již v patnácti letech. Colin Ward se již koncem 30. let seznámil s anarchismem. Začal si vydělávat ve stavitelské firmě a postupem času se v tomto oboru vypracoval. Roku 1942 byl odveden do armády. Právě ta jej definitivně utvrdila v anarchistických názorech na společnost. Spolupracoval se skupinou kolem časopisu War Commentary, od roku 1943 zde začal publikovat. Časopis se po válce přejmenoval na Freedom. Ward se ve svých článcích věnoval i tématům, která odpovídala později jeho zaměření – bydlení, plánování, dělnická kontrola, dekolonizace, literatura. Vedle spolupráce s Freedom redigoval vlastní měsíční revui Anarchy, která vycházela v letech 1961–1970.

K tradičnímu anarchismu přistoupil Ward kriticky. Anarchismus sice v řadě otázek oceňoval, zároveň ale zdůrazňoval, že ve 20. století musí anarchismus odmítnout „perfekcionismus, utopické fantazie, spiklenecký romantismus a revoluční optimismus“ a věnovat se více aktuálním problémům a praktičtějším tématům. Vlivy revolučních anarchistů 19. století doplňoval obdivem pro Alexandra Gercena či Martina Bubera a praktickým přístupem k řešení společenských problémů. Tyto vlivy posléze shrnul v knize Influences. Voices of creative dissent (Vlivy. Hlasy tvořivého disentu, 1991).

Revue Anarchy vycházela v podobě tematických čísel a zabývala se širokým spektrem otázek – squatingem a problematikou města, kriminologií, ekologickými otázkami, libertinským vzděláváním, postavením žen v muži ovládaném světě, studentskými revoltami 60. let a dalšími tématy. Do časopisu přispívali anarchističtí autoři jako George Woodcock, Murray Bookchin či Paul Goodman.

V Anarchy prezentoval Ward své názory na anarchismus, který podle něho „není teorií utopie, ale teorií organizace“. Tuto myšlenku pak rozvinul v práci Anarchy in Action (Anarchie v akci, 1973). Zatímco stát je principem politické moci nad společností, anarchismus je jediné politické hnutí, které neusiluje o její získání, ale o přetvoření společnosti k rozhodování zdola a samosprávě. „Naším cílem není získat moc, ale podemílat jí, odvést ji pryč od státu.“ Společnost by měla svrhnout parazitní stát a změnit svou podobu: „Musíme vytvořit síť namísto pyramidy... Anarchismus nepožaduje změnu nátěru této pyramidy, nechce, aby na vrcholu byli jiní lidé, chce po nás, abychom se vyšplhali zespoda. Obhajuje rozšířenou síť jednotlivců a skupin, kteří sami za sebe rozhodují, sami svůj úděl kontrolují.“ Taková společnost má tři základní složky: dělnická kontrola ve výrobě; územní decentralizace s propojením mezi jednotlivými obcemi, jež bude respektovat autonomii; sebeorganizace v různých sférách života společnosti.

Pro Wardovo pojetí je základní myšlenkou teorie spontánního pořádku vycházející z přesvědčení, že lidé mají schopnost sebeorganizace společnosti a veřejných služeb. Tato sebeorganizace pak nemusí být založena na autoritářsky, shora určených pravidlech, ale na vzájemné mezilidské solidaritě. Colin Ward odlišoval vynucené vůdcovství založené na formální autoritě a hierarchii od volných vztahů založených na přirozené, dobrovolně přijímané a neformální autoritě. Jednotlivé autonomní jednotky by se podle Warda sdružovaly do volných federací, založených na svobodném přistoupení a volné dohodě jednotlivých součástí. Tyto federace by neměly žádné rozhodovací centrum, jejich jedinou a nejvyšší autoritou by byly autonomní skupiny, které by je tvořily.

Odmítl představu anarchistické společnosti jako realizovatelné „utopie“, zároveň ale nechtěl rezignovat na sociální aktivitu a věnovat se pouze snahám o osvobození sebe jako jedince. Proto se Ward zabýval i jednotlivými sférami života společnosti, v nichž se setkal s anarchistickými tendencemi (jako bydlení, sexuální revoluce, rodina, vzdělávání, hra, práce, trestní politika...) Ward se věnoval i perspektivám anarchismu. Smysl tedy má, aby ve stávající společnosti anarchistické hnutí usilovalo o co největší míru svobody a sebeorganizace a aby se jako jedna ze sil, která v lidské společnosti působí, snažilo o uskutečnění co největší části svých myšlenek.

Stavitelské povolání Ward vyměnil za práci učitele a redaktora časopisu o ekologické výchově. Vedle toho přispíval do řady časopisů – nejen anarchistických, ale i sociologických či věnovaných architektuře. Roku 1980 se pak rozhodl živit pouze psaním. Napsal řadu knih, které do značné míry rozvíjely jednotlivá témata z předchozí práce Anarchy in Action – bydlení, sociologie, vzdělávání, doprava, dějiny volného času. Značnou pozornost získala Wardova práce Reflected in Water. Crisis of Social Responsibility (Odrazy ve vodě. Krize společenské zodpovědnosti, 1997), která analyzovala mrhání vodními zdroji a jejich znečišťování, privatizaci a zároveň nedostupnost pro velkou část obyvatel Země, i dopad sporů o vodu na geopolitiku a válčení.

Na sklonku 90. let 20. století Ward reflektoval proměny anarchismu od 19. století a jeho vyhlídky pro století jednadvacáté. Učinil tak v krátkém článku „Co bude anarchismus znamenat zítra?“ Oproti 19. století si nelze myslet, že skutečnou změnu přinese to, že lid uchopí politickou moc. Další otázkou byla revolučnost – ovšem revoluce, které proběhly, nijak nepomohly prosazení libertariánských myšlenek a jejich oběťmi se dříve či později stali sami anarchisté. Podle Warda je tedy třeba hledat nové cesty. Rovněž odpor anarchistů k reformismu a jejich důraz na militantní boj pracujících se stal problematickým v situaci, kdy občané západoevropských společností tváří v tvář tlakům globalizace spíše brání jednotlivé sociální výdobytky získané díky minulým reformám, než by se mohli pouštět do ofenzivních bojů. Nejvážnější výzvou anarchismu je ovšem to, že navzdory všem očekáváním spojeným s pokrokem v lidském poznání nezmizelo to, co anarchisté pokládali za pouhé přežitky minulosti – národnostní a náboženský fanatismus. Naopak, objevuje se ve stále nových a často velmi silných a nebezpečných podobách.

Ve svém úvodu do anarchistických myšlenek – v práci Anarchism. A Very Short Introduction (Anarchismus. Velmi stručný úvod, 2004), označil jednu kapitolu jako „tiché revoluce“, kterou věnoval účasti anarchistů v různých sociálních hnutích a aktivitách, jejichž smyslem byl posun společenského vědomí směrem k větší toleranci k odlišnostem, svobodomyslnosti, kritičnosti a solidaritě – ať už šlo o feminismus, úsilí o zrušení trestu smrti či jiná témata. Tím se Ward odlišuje od anarchistů zaměřených především na mocenskou politiku v úzkém slova smyslu.

Právě pro svou skepsi vůči revoluci a příslušnou praktičnost je Ward někdy kritizován, ačkoliv je uznávaným autorem anarchistického hnutí.

Zemřel 11. února 2010 v noci ve věku 85 let.

Zdroj:
Václav Tomek a Ondřej Slačálek: Průvodce anarchismem. Myšlenky, proudy, osobnosti. Manibus Propriis, Praha 2006,

14.8.2024 -vt-

World Personalities