Vánoce s Kropotkinem

Stalo se nebo ne? Aneb trocha vánočního rozjímání s klasikem anarchistické teorie.

Ve čtvrtek 21. prosince uplynulo 181 let od narození anarchistického myslitele Petra Kropotkina. V minulosti jsme si ho připomněli například celoročním seriálem na našem webu a tematickým číslem anarchistické revue Existence. Tentokrát na něj vzpomeneme v souvislosti s vánočním duchem vzpoury prostřednictvím laskavě mystifikačního článku od Ruth Kinny.

* * *

Anarchistický průvodce Vánocemi

Není žádným překvapením, že se teoretik anarchismu Petr Kropotkin zajímal o Vánoce. V ruské kultuře byl svatý Mikuláš (Николай Чудотворец) uctíván jako ochránce utlačovaných, slabých a znevýhodněných. Kropotkin tyto pocity sdílel. Existovalo tam ale i rodinné pouto. Jak všichni vědí, Kropotkin mohl vysledovat své předky až ke starobylé dynastii Rurikovců, která vládla Rusku před vzmáhajícími se Romanovci a která od prvního století našeho letopočtu kontrolovala obchodní cesty mezi Moskvou a Byzantskou říší. Mikulášova rodová větev byla vyslána hlídat Černé moře. Mikuláš byl však duchovně založený člověk a hledal únik od pirátství a loupežnictví, jimiž byl jeho ruský vikinský rod proslulý. Usadil se tedy pod novým jménem v jižních zemích říše, nyní v Řecku, a rozhodl se využít bohatství, které nashromáždil během svého zločinného života, ke zmírnění utrpení chudých.

Z nepublikovaných archivních pramenů, které byly nedávno objeveny v Moskvě, vyplývá, že Kropotkin byl fascinován touto rodinnou vazbou a nápadnou fyzickou podobností mezi ním a postavou Otce Vánoc, kterou v roce 1823 zpopularizovalo vydání knihy Návštěva svatého Mikuláše (známější pod názvem Noc před Vánocemi).

Kropotkin sice nebyl tak urostlý jako Klaus, ale s polštářem nacpaným v tunice cítil, že by to mohlo projít. Jeho přítel Elisée Reclus mu poradil, aby se vykašlal na kožešinové lemování oděvu. To byl dobrý nápad, protože by mu to také umožnilo nosit k červené barvě trochu víc černé. Rozhodl se, že se bude řídit Eliséeho radou i ohledně sobů a použije ručně tažené sáně. Kropotkin se normálně nepřevlékal, ale využít této podoby k šíření anarchistického poselství byla vynikající propaganda činem.

Kropotkin měl podobný nápad jako V (z díla V jako Vendeta Alana Moora), a to, že bychom se všichni mohli vydávat za Santa Clause. Na okraj jedné stránky Kropotkin napsal: „Infiltrujte obchody, rozdávejte hračky!“

Již slabě čitelná slova na zadní straně pohlednice hlásají:

V přítmí noci předvánoční připraven s ostatními stůj
A zatímco lidé spí, uvědomujeme si vliv svůj
Vyvlastníme zboží z obchodů, o tom není řeči
A rozdáme ho těm, kdož potřebují péči

Poznámky k projektu také odhalují některé cenné poznatky o jeho představách o anarchistických rysech Vánoc a o jeho úvahách o způsobech, jakými by se daly upravit viktoriánské vánoční rituály.

„Všichni víme,“ napsal, „že velké obchody – jako John Lewis, Harrods a Selfridges – začínají využívat prodejního potenciálu Vánoc, zřizují kouzelné jeskyně, ledové sluje a fantastické pohádkové země, aby nalákaly naše děti a přinutily nás koupit dárky, které nechceme a nemůžeme si je dovolit.“

„Pokud jste jedním z nás,“ pokračoval, „uvědomíte si, že kouzlo Vánoc závisí na systému výroby Otce Vánoc, nikoli na snaze obchodů svést vás ke spotřebě zbytečného luxusu.“ Kropotkin popisoval rozlehlé dílny na severním pólu, kde elfové pracovali celý rok, šťastní, protože věděli, že vyrábějí pro potěšení jiných lidí. Kropotkin si povšiml, že tyto dílny byly přísně neziskové, řemeslné a vedené na komunitním principu, a považoval je za prototypy továren budoucnosti (nastíněných v knize Pole, továrny a dílny).

Někteří lidé podle něj považovali sen Otce Vánoc, aby každý dostal na Vánoce dárky, za donkichotský. Mohl by se však uskutečnit. Rozšíření dílen (jejichž provoz byl v Arktidě poměrně nákladný) by totiž usnadnilo všeobecnou výrobu pro potřebu a přeměnu příležitostného obdarovávání v pravidelné sdílení. „Musíme lidem říci,“ napsal Kropotkin, „že komunitní dílny lze zřídit kdekoli a že můžeme spojit své zdroje, abychom zajistili, že každý naplní své potřeby!“

Jedním z problémů, které Kropotkina na Vánocích nejvíce trápily, byl způsob, jakým inspirativní role, kterou Mikuláš sehrál při vyvolávání vánočních mýtů, zmátla etiku Vánoc. Mikuláš byl neprávem představován jako dobročinný, dobrotivý člověk: svatý, protože byl dobročinný. Mikulášova motivace k dávání byla pohlcena postavou Otce Vánoc a dále zkreslena viktoriánskou fixací na děti.

Kropotkin těmto souvislostem příliš nerozuměl, ale domníval se, že se v nich odráží snaha moralizovat dětství prostřednictvím konceptu čistoty, který byl symbolizován narozením Ježíška. Přirozeně si nedokázal představit vytvoření Velkého Bratra Santa Clause, který ví, kdy děti spí a kdy jsou vzhůru, a přichází do města zřejmě s informacemi, které děti se odvážily plakat nebo trucovat.

Ale dříve nebo později, varoval, bude tato myšlenka čistoty využita k rozlišení dětí na zlobivé a hodné a dárky budou odměněny jen ty z druhé skupiny.

Ať už to bylo jakkoli, bylo důležité z tohoto matoucího mumraje vyprostit jednak princip Mikulášova soucitu a jednak folklorní původ Santa Clause. Mikuláš rozdával, protože ho bolelo vědomí strádání jiných lidí. Ačkoli nebyl vrah (pokud Kropotkin věděl), sdílel stejnou etiku jako Sofie Petrovská. A i když bylo samozřejmě důležité starat se o blaho dětí, anarchistickou zásadou bylo brát ohled na utrpení všech.

Podobně se mylně myslelo, že praxe dávání vyžaduje realizaci centrálně řízeného plánu, na který dohlíží vševědoucí správce. To bylo zcela mylné: Vánoce vzešly z představivosti lidí (stačí si vzpomenout na řadu místních jmen, která Mikuláš získal – Sinterklaas, Tomte, de Kerstman). A šíření dobré nálady – prostřednictvím svátků – bylo organizováno zdola.

Kropotkin tvrdil, že ve Vánocích je ukryt solidární princip vzájemné pomoci.

Oceňoval také význam rituálu a skutečnou hodnotu, kterou jednotlivci a komunity přikládali karnevalům, pietním aktům a vzpomínkovým akcím.

Bylo důležité oddělit etiku, kterou Vánoce podporovaly, od jedinečnosti jejich slavení. Šlo o oslavu. Rozšíření principu vzájemné pomoci a soucitu do každodenního života bylo něco jiného. V kapitalistické společnosti poskytovaly Vánoce prostor pro specifické dobré chování. Zatímco křesťanem bylo možné být jednou za rok, anarchismus byl na celý život.

Kropotkin si uvědomoval, že jeho propaganda bude mít největší šanci na úspěch, pokud ukáže, jak je anarchistické poselství zakotveno i v běžné kultuře. Z jeho poznámek vyplývá, že se při hledání nositele svých myšlenek zaměřil zejména na Dickensovu Vánoční koledu. Této knize se přisuzovalo, že upevnila myšlenky lásky, veselí a dobré vůle o Vánocích. Kropotkin shledal genialitu knihy v její struktuře. Co jiného byl příběh o Scroogeově setkání s duchy minulých, současných a budoucích Vánoc než prefigurativní popis změny?

Tím, že Scrooge viděl svou přítomnost skrze minulost, dostal šanci změnit své lakomé chování a přetvořit svou budoucnost i budoucnost rodiny Cratchitů. I kdyby se na to vzpomínalo jen jednou za rok, domníval se Kropotkin, Dickensova kniha poskytla anarchistům dokonalý prostředek k udělení této lekce: tím, že změníme to, co děláme dnes, tím, že budeme své chování modelovat podle Mikuláše, můžeme pomoci vybudovat budoucnost, která je vánoční!

Ruth Kinna je redaktorkou časopisu Anarchist Studies a profesorkou politické teorie na Loughborough University. Je autorkou knihy Anarchism: A Beginners Guide či William Morris: The Art of Socialism. Tento článek původně vyšel v časopise STRIKE!.

Zdroj:
https://robertgraham.wordpress.com/2015/12/31/kropotkin-on-christmas/