Po převzetí vlády ultrapravicí je anarchistické hnutí v centru represe.

Zátahy na solidární prostory, krádeže tisku a razie v domácnostech – italští anarchisté pociťují plnou sílu represí vlády premiérky Meloni poté, co policie spustila kauzu radikálních novin s využitím protimafiánských a protiteroristických zákonů.

Následující text, upravený podle překladu článku v Alasbarricadas, se zabývá tím, co se dělo při zásahu v Toskánsku.

„Ticho a cenzura, které se moc snaží uvalit na anarchistickou solidaritu, ji nezastaví (…) po celém světě existuje vřelá touha, jež překračuje hranice a může vyvolat lavinu, která zavalí to, co existuje.“ – Bezmotivny č. 1

Bezmotivny poprvé vyšly v prosinci 2020 jako čtrnáctideník se sídlem v pobřežním městě Carrara, jež leží asi 100 km jihovýchodně od Janova a je historickou baštou anarchistického hnutí. Se zaměřením na přímou akci a vězeňskou solidaritu zaujal tento časopis přímočarý přístup k reakčním silám, a to i v době, kdy se velká část italských voličů přiklonila ke krajní pravici. Poté, co byla v roce 2022 zvolena vláda vedená dlouholetou stoupenkyní fašismu Giorgiou Meloni, byl střet nevyhnutelný.

V úterý 8. srpna dorazily policejní jednotky ke dveřím deseti kamarádů rozesetých po celém Apeninském poloostrově, kteří vlastnili tu nejnebezpečnější zbraň: tiskařský lis. „Protiteroristická“ operace nesla honosný název „Scripta Scelera“ a podílela se na ní janovská prokuratura (vedená Federicem Manottim, mužem známým spíše z práce proti mafii), oddělení všeobecného vyšetřování a zvláštních operací (DIGOS) z La Spezie a regionální ředitelství pro boj proti mafii a terorismu (DNA).

Kromě razií v několika soukromých domech bylo hlavním cílem anarchistické kulturní centrum a kolektiv – Anarchistický kulturní kroužek Gogliarda Fiaschiho – historické místo v Carraře fungující od 70. let 20. století. Byly zabaveny časopisy, knihy, letáky, plakáty a počítačová média.

Zadržení, včetně pěti, kteří jsou v domácím vězení, a pěti, kteří musí žít v režimu zákazu vycházení (jedna žádost o preventivní vazbu byla na jednání 6. září snížena), jsou obviněni z trestných činů sdružování za účelem terorismu (článek 270 trestního zákoníku), podněcování a omlouvání terorismu (článek 414 trestního zákoníku) a trestných činů proti cti a vážnosti prezidenta republiky (článek 278 trestního zákoníku).

Posledně jmenovaný trestný čin je zvláštním druhem trestného činu, který spočívá v útoku na „osobnost státu“. Tento trestný čin politického hanobení se poprvé objevil v trestním zákoníku z roku 1889 a v rámci Mussoliniho fašistického státu byl zachován v tzv. Roccově zákoníku (1930). Nástup demokracie jej nedokázal ze zákoníků odstranit a zákon zůstal v podstatě nezměněn: za urážku prezidenta republiky vám hrozí až pět let vězení. Navzdory tlakům abolicionistů prohlásil italský ústavní soud tento trestní zákon za slučitelný se systémem.

Odsouzení za urážku hlavy státu je však vzácné. Nejznámější se odehrálo v roce 2015, kdy soud v Bergamu odsoudil Umberta Bossiho, vůdce krajně pravicové Ligy severu, k 18 měsícům vězení poté, co nazval tehdejšího prezidenta Giorgia Napolitana „terún“ (pejorativní označení pro obyvatele jižní Itálie).

Jak poznamenává nejstarší italský anarchistický list Umanita Nova: „Vůle státního zastupitelství, které tvrdí, že se zrodilo z boje proti fašismu, je v dokonalé kontinuitě s dědictvím historického fašismu. Prostá propagace myšlenek, které nejsou v souladu s vládou, je stíhána jako terorismus. Není náhodou, že stejné zacházení není vyhrazeno mnoha publikacím, které přinášejí fašistické, rasistické a popíračské myšlenky, podporují a podněcují nenávist vůči marginalizovaným, jiným, migrantům… Ve srovnání s předchozími vyšetřováními represí vůči tisku, kdy byly zpochybněny i některé konkrétní trestné činy, jde o inkviziční skok vpřed: tentokrát se obvinění týká pouze způsobu tisku a obsahu článků.“

Všechna obvinění vycházejí z tvrzení, že zadržení byli přispěvateli časopisu Bezmotivny. Prokurátor tvrdí, že se podíleli na „podvratné propagandistické činnosti“ prostřednictvím tisku a celostátního šíření novin. Na rozdíl od jiných dřívějších vyšetřování, kdy byli lidé obviněni ze spáchání konkrétních činů (například ze žhářství nebo způsobení škody), se v tomto případě údajný zločin anarchistů týká výhradně šíření psaného slova. To připomíná protianarchistické zákony z doby před 100 lety, jejichž cílem bylo umlčet vzpurné myšlenky.

Dvojí metr při šíření myšlenek

Bezmotivny daly hlas povstalcům tím, že otiskly výzvu k akcím po celém světě a zveřejnily vyjádření vězněných anarchistů, jako je Alfredo Cospito, který po měsících bojů zůstává zavřený v mučícím režimu známém pod označením 41.bis.

Podle prokuratury takové výroky podněcují k páchání násilných trestných činů. Dvojí metr v tomto typu případů je evidentní, jak upozornili někteří anarchisté ve svém prohlášení:

„Existuje mnoho obálek italských novin, které podněcují k válce, rasismu a pohrdání, štědře financovaných válečnými štváči – výrobci zbraní a smrti. Nyní jsou více než kdy jindy ozvěnou určité stránky dramaturgie státu a jeho přisluhovačů. Z historického hlediska je očekávanou zvláštností všech vlád, že ve chvílích největších potíží vyvolají dynamiku sebezáchovy zaměřenou na obnovení nebo regeneraci výrobního řetězce, kterou doplní cílenými represivními kampaněmi proti každému, kdo je ochoten klást překážky vykořisťování. To, co se už léta děje s anarchistickým hnutím, dokonale zapadá do obranných praktik, které vykořisťovatelé po celém světě používají proti revolučnímu boji.

Která historická epocha vyhradila antiautoritářům idylické chvíle? Vždy jsme byli napadáni, pronásledováni policií režimů kapitálu, pomlouváni, zrazováni autoritářskými stranami, bagatelizováni nebo izolováni médii. Pouze pevnost předpokladů stanovených teoretickou analýzou spolu s následnou kvalitou revoluční reakce proti kapitálu umožnily anarchistům zůstat na úrovni idejí a praxe aktivní a uvědomělou součástí pracující třídy. To je to, co vlády skutečně děsí: nemít poslední slovo ve vědomí vykořisťovaných.“

Dva lidé pracující na obhajobě zadržených ve svém prohlášení uvedli:

„Nejedná se o útoky proti ‚svobodě názoru‘. Revolucionáři nevyjadřují názory; mají myšlenky, které nacházejí život v militantních praktikách a naopak. Svoboda projevu, tisku, stejně jako svoboda pohybu, šlápnutí po záhonech nemají smysl: slovo svoboda se zneužívá, rozbíjí se, dělí se na balíčky, aby bylo možné předstírat, že je velkoryse udělována jako drobky holubům. Svoboda je však jedna a nedělitelná. My, anarchisté a anarchistky, o ní uvažujeme pouze jako o svobodě integrální. Tyto represivní operace nejsou ani novinkou této doby, ani ,fašistickým posunem‘ demokracie. Při všech příležitostech, kdy státy čelily skutečnému nebo potenciálnímu riziku povstání, rychle zareagovaly a stejným způsobem zasáhly podvratné jednotlivce a skupiny i revoluční propagandu. Stát potřebuje, aby jeho pravda byla výlučná; jakákoli jiná, která představuje skutečné nebezpečí pro jeho vlastní přežití, byla od doby, kdy stát existuje, rychle zlikvidována.“

* * *

Solidární akce s obviněnými pokračují, některé akce jsou svolány na 22. září.

Fond solidarity:
Postepay card number: 5333 1711 9250 1035
IBAN: IT12R3608105138290233690253
Holder: Ilaria Ferrario

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2023/09/13/a-roundup-of-italys-scripta-scelera-raids/

Související odkazy:
Alfredo Cospito ukončil hladovku
Solidarita s Alfredem Cospitem
Za Alfreda Cospita
Věznění anarchisté

19.9.2023 Zahraniční sekretariát AF

Represe Ze světa