Italský anarchista stále drží hladovku proti dlouhodobému věznění na samotce.

Jak jsme již dříve informovali, od 20. října 2022 drží vězněný italský anarchista Alfredo Cospito hladovku a požaduje propuštění ze samovazby v režimu „41bis“. Je tedy více než 110 dní bez jídla.

Během posledních tří a půl měsíce Alfredo zhubl více než 41 kilogramů. Bobby Sands, člen Irské republikánské armády, který byl během své hladovky v roce 1981 zvolen do parlamentu, zemřel po 66 dnech bez jídla. Na prahu smrti byl Alfredo převezen do zdravotnického zařízení. Jeho život visí na vlásku.

Režim 41bis, odsouzený Evropskou úmluvou o zabraňování mučení a Evropským soudem pro lidská práva, izoluje vězně od veškerého lidského kontaktu s výjimkou hodinového měsíčního setkání s rodinnými příslušníky přes zesílenou bariéru, během něhož není možný žádný fyzický kontakt. Alfredo má bez povolení ministerstva spravedlnosti zakázáno dokonce i připevnit si na stěnu cely fotografie svých zesnulých rodičů. Spolu s několika stovkami dalších vězňů v Itálii je držen v celách o rozloze jen několika metrů čtverečních, vystaven trvalé smyslové deprivaci a odříznut od všech informací o vnějším světě. Bylo prokázáno, že psychické dopady na tyto vězně jsou závažné. Stručně řečeno, jsou pohřbeni zaživa.

Vězeň na samotce, kterému hrozí doživotní vězení, má jen velmi málo možností, jak se domoci svého lidství. Jeho tělo, uzavřené v oceli a maltě daleko od světa živých tvorů, je posledním bojištěm, které má k dispozici. Nemůžeme posuzovat rozhodnutí nasadit v takové situaci svůj život; nemůžeme za vězně, který čelí takovým podmínkám, rozhodnout, zda má cenu žít. Dlužíme však sami sobě, abychom ho nenechali zemřít v zapomnění.

Alfredovu hladovku nelze chápat pouze jako pokus o ovlivnění svědomí jeho věznitelů. Dokonce i v Evropě jsou doby, kdy úřady předstíraly zájem o blaho svých poddaných, dávno pryč. Nikdo by si neměl dělat iluze o tom, jak vlády pohlížejí na posvátnost života v covidové době, kdy vláda Spojených států může bez uzardění přihlížet smrti milionu lidí, zatímco ruská vláda výslovně zaměstnává odsouzené jako potravu pro děla. Nově zvolení fašističtí politici, kteří vládnou Itálii, nemají žádné zábrany posílat na smrt celé obyvatelstvo, natož aby se starali o smrt jednoho jediného anarchisty.

Alfredova hladovka je pro nás spíše poselstvím o podmínkách, které jsou pro nás všechny chystány ve stále nehumánnější společnosti. Vzhledem k tomu, že se stává běžnou praxí, že ti, kdo mají moc, považují lidský život za postradatelný, je jeho hladovka varováním. Pokud milujete život, existují podmínky, za kterých byste i vy mohli být nuceni jej odmítnout.

Alfredova situace představuje hrozbu pro nás všechny. Když jsou ekologičtí protestující obviněni z terorismu jen proto, že obsadili stromy a zveřejnili příspěvky na sociálních sítích, lze zdravým rozumem předvídat, že to, co se dnes děje Alfredovi, se zítra bude dít mnohem širšímu okruhu zatčených. Režim 41bis byl údajně zaveden proto, aby izoloval mafiánské špičky, ale skutečným účelem všech represivních zákonů je umožnit těm, kdo vládnou, potlačovat ty, kterým vládnou. Protože nikdo z těch, kdo jsou dnes u moci, nemá žádný plán, jak řešit krizi, kterou nám přináší ekonomická nerovnost a ekologická katastrofa. Jejich jedinou strategií – od Itálie přes Spojené státy až po Čínu – je stále násilnější potlačování disentu.

Měli bychom ztotožnit Alfredův osud s naším. Takové živé hroby se pro nás právě teď staví v Itálii i jinde na světě. Bojovat za Alfreda – nebo, pokud už je pozdě, pomstít ho – znamená bojovat za sebe, za svou vlastní svobodu, čelit nelidským režimům, které nás budou vyhlazovat jednoho po druhém. Budou nás věznit a zabíjet do té míry, kterou jim sami kolektivně absencí odporu umožníme.

Je absurdní, že se italská vláda snaží vykreslit sebe sama jako oběť Alfredovy blížící se smrti. „Byla zorganizována mezinárodní anarchistická kampaň proti institucím a soukromému i veřejnému majetku v Itálii i v zahraničí,“ naříká Antonio Tajani, italský ministr zahraničí, a snaží se odvést pozornost od rozhodnutí pohřbít Alfreda zaživa. „Stát se nesmí nechat zastrašit těmi, kdo si myslí, že budou ohrožovat jeho představitele,“ prohlašuje premiérka Giorgia Meloniová, zapřísáhlá fanynka Benita Mussoliniho, a zjevně se chystá oslavit Alfredovu smrt.

Řekněme to na rovinu: představitelé italského státu jsou vrazi, nikoli oběti.

Zdroj:
https://cs.crimethinc.com/2023/02/03/solidarity-with-alfredo-cospito

7.2.2023 Zahraniční sekretariát AF

Represe Ze světa