Report z infotentu na letošním Fluff Festu v Rokycanech

Po loňském ročníku oblíbeného hc-punkového festivalu, kdy nedorazilo dostatečné množství návštěvníků a akce se ocitla těžce v mínusu, už to vypadalo, že možná žádný další ročník nebude. A tak jsme byli nadšení, když se nám doneslo, že tomu tak nakonec není a opět se sejdeme na pár dní na letišti v Rokycanech. Aby té radosti ale nebylo moc, další zprávou bylo, že už to bude naposledy. Nu, co se dá dělat. Něco končí. Něco začíná. Takový je život. A tak jsme byli rádi, že nebudeme na této rozlučce ve dnech 27.–29. července chybět.

Stejně jako vloni bylo Nakladatelství Anarchistické federace přítomno v informační stanu (infotentu), jenž byl tentokrát situován mimo prostor, kde se platí vstup, a tak ho čistě teoreticky mohli navštívit i ti, kteří se přišli jen podívat, co že se to tu děje, či jen poklábosit s přáteli. Pro některé se Fluff stal každoroční příležitostí potkat mnohé známé tváře, s nimiž se během roku jinde nesetkají, a to jak z Česka, tak ze zahraničí. Právě zahraničních návštěvníků byla i tentokrát na festivalu jednoznačná převaha. To jen potvrdilo skutečnost, že Fluff není ani tak místní, jako spíš internacionální záležitostí. Místem, kde uslyšíte všechny možné jazyky a kde nikdo neřeší ničí zemi původu, gender, ani to, jak vypadáte a co máte na sobě. To vše funguje jako přirozená podmínka pro bezkonfliktní a naprosto přátelskou atmosféru. Díky tomu není na festivalu přítomná ani ona rušivá věc, kterou bývají na jiných hudebních festivalech bezpečnostní agentury. Navíc je Fluff příkladem nekapitalistického přístupu. Jasně, používají se tu peníze, ale věci se neřídí tržní logikou a snahou vytahat z kapes návštěvníků co nejvíc. Nikde žádné reklamy, ani sponzoři. Stánky jen od spřízněných aktivistických kolektivů, účinkujících kapel či DIY výrobců a distributorů spojených s danou scénou. Prostě prostředí, kde prezentované ideje souzní v obsahu i formě.

Hudební program festivalu zhodnotit nedokážeme, jelikož jsme čas trávili u našeho distra. Ale všichni se zdáli být s produkcí spokojení, stejně jako s kvalitou zvuku a dodržováním časového harmonogramu, kdy se kapely střídaly na třech pódiích tak, aby nevznikaly prodlevy a vzájemně se nepřehlušovaly. Zato však můžeme posoudit nabídku jídla. Ve čtvrtek jsme to při pohledu na frontu u hlavní kuchyně sice vzdali, ale následující dny už jsme něco přece jen ochutnali. Velká chvála pak patří „svačinářkám a svačinářům“ z anarchistické kuchyně Cocina Perdida, která se nejprve starala o ty, kteří festival připravovali, a během festivalových dní o potěšení v podobě mnoha dobrot, které nabízela, dokud se neotevřela vstupní brána. A k tomu nezbytné zapatistické kafíčko od Black Seeds, s nimiž jsme sdíleli infotent, stejně jako s distry, jež nabízela produkci nakladatelství Utopia Libri, Nevim a Neklid.

O program infotentu se letos starali přátelé z kolektivu RESET: Platforma pro sociálně-ekologickou transformaci. Ten se orientoval na problémy střední a východní Evropy. S tím zároveň korespondovala sbírka na podporu antiautoritářských bojovníků na Ukrajině, která ve finanční či materiální podobě poputuje přes Kolektivy solidarity. V kasičce na našem distru se nakonec sešlo, pokud přepočteme i vhozená eura, asi 5400 Kč.

V pátek v poledne program infostanu zahájila prezentace projektu Násilí a pořádek, o kterém jsme již dříve informovali na naší webové stránce a také mu věnovali dubnové číslo nástěnných novin A3. Dva členové projektu seznámili přítomné se snahou otevřít v nedaleké Plzni veřejnou diskusi o policejním násilí na lidech bez domova. Projektu se díky výstavě a videoupoutávce na festivalu Jeden svět podařilo téma medializovat. Vedení městské policie nejprve problém popíralo, nakonec souhlasilo s veřejnou debatou. Přesto se ale pomstilo svému strážníkovi, který na dané téma napsal bakalářskou práci, z níž bylo v projektu citováno. Strach ze msty nedovoluje mluvit veřejně a otevřeně postiženým lidem bez domova, pracovníkům neziskovek, které jsou závislé na penězích od města, ale ani některým policistům, které by mohl potkat podobný osud jako jejich kolegu. Projekt ovšem příčinu problému nevidí jen v násilné povaze policejních institucí, ale zejména v politickém zadání. Jedním z přidružených problémů je zneužívání záchytné stanice v Plzni jednak k mučení zadržených a druhotně k jejich zadlužování.

Členka Resetu spolu s členkou ekologické organizace Arnika představily kampaň Zastavme špinavé prachy. Jejich přednáška, do níž se pokusily zapojit i přítomné diváky, se věnovala osobě Daniela Křetínského. Dozvěděli jsme se, jak rozjel za přispění nejvyšších politiků své obchody, jak dělá fosilní byznys, nakupuje média, vydělává na odpadovém hospodářství a pořizuje si fotbalové kluby. Koukli jsme, co všechno po Evropě skoupil, pověděli si něco o problematice spaloven a položili si otázku, co s tím? Navrženo bylo tlačit na finanční instituce, aby dávaly ruce pryč od fosilního průmyslu, a propojovat se napříč Evropou.

Dvě členky kolektivu Jezevky představily aktivity v boji s krizí bydlení a v průběhu povídání se věnovaly i udržitelnému aktivismu. Na úvod přečetly tematický příběh zvířátek z lesa a na jeho pozadí zdůraznily, jak důležité je budovat pečující prostředí a na něm stavět aktivismus a přímé akce. Promítly fotky z některých z nich, například z akcí proti uzavření humanitárních hostelů, které byly zřízeny v souvislosti s opatřeními na zvládnutí pandemie covidu-19. Promluvily o možných řešeních krize bydlení, které spatřují v podpoře obecních a družstevních bytů, v omezeních pro investiční byty a v ochraně nájemníků. Na základě toho rozjely kampaň, s níž se dostaly i do Poslanecké sněmovny. Avšak asociální kapitalistická ideologie prosazovaná v Praze, kde Jezevky především působí, vládnoucí ODS jde zcela opačným směrem. Je tedy třeba vytrvat.

Jako poslední se v pátek představil kolektiv No Borders. S jeho členkami a členy jsme se mohli setkat v infotentu již před rokem nebo také během infoturné, které jsme měli tu čest spolupořádat na přelomu února a března v několika českých a slovenských městech. Většinu prezentace zabralo promítání dokumentu The Borders of Humanity. Následně se mluvilo o situaci uprchlíků na bělorusko-polské hranici a o rozdílném přístupu k bílým uprchlíkům z Ukrajiny a nebílým z jiných zemí. Nakonec byli přítomní vyzváni, aby se do kolektivu zapojili či jiným způsobem spolupracovali, pokud budou chtít.

Jelikož jsme v sobotu „střídali stráže“ na distru, nevěnovali jsme programu už takovou pozornost, jakou by si jistě zasloužil. Takže to vezmeme jen stručně. Zástupci nevládek Koridor UA a Nesehnutí promluvili o svých zkušenostech z válkou zasažené Ukrajiny a o aktuálních potřebách a humanitárních projektech. Poté se představil projekt Ciocia Czesia – nezávislá a nekomerční česko-polská iniciativa, která pomáhá od října 2020 polským ženám na českých klinikách podstoupit interrupci. Následovalo seznámení s tím, jak vypadá během války punková scéna na Ukrajině, načež se ke slovu dostal Anarchistický černý kříž Bělorusko, aby přítomné seznámil s represemi proti anarchistickému a antifašistickému hnutí. To se nachází zčásti ve vězení, v emigraci nebo někteří bojují na Ukrajině proti ruské invazi. Mnozí z vězněných jsou pod neustálým tlakem vězeňské správy, zatímco režim pokračuje v jejich dalším trestním stíhání za odpor ve věznici nebo za akce, které se staly před mnoha lety.

Tolik tedy ve stručnosti k tomu, co se odehrávalo během festivalu v informačním stanu. Pevně doufáme, že i když šlo o poslední Fluff, duch festivalu se brzy transformuje do jiného projektu. Rádi tomu budeme nápomocní i tím málem, co můžeme nabídnout.

Související odkazy:
Infotent na Fluffu
A3: Hudba s názorem

5.8.2023 Nakladatelství AF

Z domova Akce Kultura