Hašek 2023: Povídka, která vyšla v anarchistických novinách Matice Svobody v červnu 1904.

Rodná obec, obec domovská, co kouzla chová v sobě… Všechny ty vzpomínky na krásnou dobu dětství se oživují… Táhne rodná víska neodolatelně…

Žebrák Málek choval zcela jiné přesvědčení, když v průvodu četníka seděl na lavici železničního vozu a jel postrkem do své rodné obce, obce domovské.

„Cákra,“ myslil si, „zas mne tam vezou, i cákra hrom do toho!“ Jak vidno, zcela opačná rčení proti slušným a jemným větám nahoře uvedeným, které, přiznávám se, opsal jsem z čítanky pro naši slušnou a hodnou mládež obecných škol.

Opisuji s cynickou drzostí dál: „V rodné obci stýkáme se s lidmi, kteří nám jsou milými a drahými z dob dětství…“

Žebrák Málek bohužel nemohl tak mluvit.

„Prosím jich, pane četník,“ obrátil se ke svému průvodci, „to jako je ještě Nejedlý starostou?“

Četník se chvíli rozmýšlel, zdali má Málkovi odpovědět, ale konečně řekl:

„Ano, Nejedlý je ještě starostou.“

„Ten mě ublížil kolikrát,“ pokračoval Málek, „povídal mně vždycky: ,Člověče, proč vlastně žebrají, proč nevezmou provaz a neoběsejí se, když nejsou pro nic na světě než lidi obtěžovat fňukáním: Pro Krista Pána, smilujou se, jsem starý člověk, nemám co jíst.‘“

Četník si zapálil cigaretu a usmál se, neboť Málek napodobil hlas starosty Nejedlého.

„Táta žebral,“ mluvil dále Málek, „máma také, žebrám také. Jste holota žebrácká, říká mně Nejedlý, s takovými chlapy udělat konec. Uvázat jim provaz na krk a v obecním lese pověsit.“

V kupé sedící lidé dali se do smíchu.

„Je to opovážlivost takhle lhát,“ šeptala vzadu sedící babička druhé. „Nejedlý je dobrá duše a moc rozšafný. Mému synovi dal koncesi, no pravda, něco káplo, ale koncese na čepování kořalky je tu. A tenhle Málek… Je to zloděj, kterému není rovno na světě. Milá paní, považte si, on vám i svěcených věcí se dotýká. Dali jsme vám o Velikonocích světit vajíčka natvrdo uvařená, a zatím co jsme je nechali v sakristii, ten chlap bezbožná se tam vplížil a sněd je. Holýma rukama se jich dotejkal; a přece byla posvěcena.“

Málek pokračoval zatím v rozmluvě s četníkem: „Ale já říkám, že jednou na Nejedlého také dojde.“

„Nikdo se vás na nic neptá, proto mlčte,“ řekl četník žebrákovi.

„Zaplať pánbůh,“ šeptali si vzadu, „že ho pan četník napomenul, kdo jaktěživ slyšel takhle mluvit.“

„Kotvaltice,“ bylo slyšet provolávání konduktéra.

„Už jsme na místě, vstaňte,“ poroučel četník Málkovi.

Žebrák Málek v průvodu četníka kráčel do své drahé, rodné, milé domovské obce…

* * *

Vrchní oficiál Vaněk přijel se svou rodinou týmž vlakem jako žebrák Málek.

„Kolik let jsem svou rodnou ves neviděl,“ vzdychl, „hleďte, děti, tam ta věž, to je věž našeho kostelíka.“

„Tati, tady je pěkně,“ volaly děti na voze, kterým od stanice jeli do Kotvaltic.

„Počkejte, až uvidíte statek, kde jsem se narodil, víte, který jsme zpachtovali. Pořád budeme v lese. Budem chodit na lov, chytat ryby…“

„Mužíčku,“ řekla paní oficiálová a přitulila se k Vaňkovi, „jak se těším na pobyt ve tvé rodné obci.“

Povoz jejich jel právě kolem žebráka Málka a četníka.

„Fuj,“ řekl pan vrchní oficiál, „vidíte, děti, toho špinavého člověka, kterého vede četník, to je nějaký Málek, který když jsme zde chodil do obecné školy, vidíte, tamhle je škola, pořád chodil za školu a žebral. Vidíte, kam taková žebrota vede…“

„K obědu bych nejraději kuře s hráškem,“ pravila paní oficiálová.

Rodná obec… milá… drahá…

Vyšlo v Matici Svobody, roč. 5, č. 15, 22. 6. 1904.
Převzato z knihy Loupežný vrah před soudem (Spisy Jaroslava Haška II).

Související odkazy:
Hašek 2022
Pan Gloatz, bojovník za práva lidu
Klínový nápis
Povídka o hodném švédském vojákovi
Jak jsme se s panem katechetou starali o pokřtění malých černochů v Africe

24.3.2023 Jaroslav Hašek

Kultura