Reportáž z tradičního diskusního setkání nad posledním číslem anarchistické revue Existence

Ve čtvrtek 19. ledna hostil prostor Zdena v pražských Holešovicích Existenční večírek. Tuto akci pořádá Anarchistická federace (AF) od roku 2014 vždy (s menším či větším odstupem) poté, co vyjde nové číslo anarchistické revue Existence. Večírky se konaly na Žižkově – nejprve v infocentru Salé, posléze na Infopavlači. V loňském roce, poté co vyšlo číslo na téma „Vzdor invazi“, jsme namísto večírku zvolili výjezdní variantu a o tématu Existence promluvili v info stanu na letním Fluff festu v Rokycanech.

Naši reportáž začněme tím nejdůležitějším – tím, bez čeho se neobejde ani žádná anarchistka či anarchista – jídlem. Existenční večírky jsou totiž neodmyslitelně spjaty s dobrou veganskou baštou, která předchází následné potravě ducha. Tentokrát program v šest večer zahajovaly sojové výpečky se špenátem a houskovým knedlíkem. A tak alko i nealko objednávky na baru doprovázelo spokojené pomlaskávání a vše pomalu směřovalo k tomu, abychom se po chvíli, kterou si prosadili přítomní kuřáci, sesedli v kruhu pod černo-rudým praporem k besedě. Dorazilo ale víc lidí, než jsme čekali, takže místo kruhu se vytvořila na jedné straně zhuštěná elipsa, kterou tvořila přibližně třicítka lidí.

Na úvod byla představena nová publikace Nakladatelství AF věnovaná Ricardu Floresi Magónovi, která byla součástí rozloženého distra, u něhož byl největší zájem právě o nové číslo Existence na téma „Anarchistická strategie“. Než jsme ale přešli k hlavnímu tématu, bylo představeno to nejpodstatnější ze zbývajícího obsahu, zejména texty věnující se válce na Ukrajině, jako je přepis přednášky AF o mýtech, z nichž některé se v této souvislosti objevují i v anarchistickému hnutí na Západě (a v ojedinělé míře i u nás). S tím souvisí zveřejněná polemika s prohlášením Italské anarchistické federace, postoj běloruských anarchistek a anarchistů či text Antti Rautiainena o mylných představách o imperialismu a anarchistických traumatech, které brání reálné analýze dění.

Od tohoto jsme se odpíchli k tomu hlavnímu – proč potřebujeme anarchistickou strategii, neboli proč je tak potřebné umět své kroky strategicky promýšlet. Umožňuje nám to totiž reagovat na proměňující se reálný svět kolem. Tím, že si klademe nové otázky a třeba i otvíráme některé staré, vytváříme východisko pro náčrt cesty, kterou se vydáváme směrem k naplňování našich cílů. A právě otázka cílů a jejich časové stratifikace zabrala poměrně velkou část úvodního slova. Dalším východiskem pro naše strategické úvahy jsme pak my sami, jelikož musíme mít na zřeteli vedle sociálních vizí i naše vlastní životy tady a teď. Ptali jsme se na to, jak chápeme sami sebe na základě starší diskuse ohledně aktivismu a upozornili jsme na pasti, které s sebou aktivismus může přinášet. Odtud jsme se pak plynule přenesli k otázce, co může dělat revoluční organizace v nerevolučních časech. Mluvilo se tedy i o potřebě zaměřit se na budování zázemí pro anarchistické hnutí a o pozitivních aspektech, které to může přinášet. V té souvislosti pak pražská skupina AF poprvé oficiálně oznámila, že je na spadnutí otevření nového infoshopu v Praze. Po této radostné novině se ještě chvíli mluvilo o potřebě analýzy, která v žádném případě nesmí být ovlivněna dogmaty, jinak by naprosto postrádala upřímnost a smysl. Závěrečná slova se nesla v duchu toho, jak je důležité uvědomit si, že anarchismus není strnulá doktrína, ale dynamický myšlenkový směr.

Následná diskuse byla zahájena výzvou zkusit si na nějakém konkrétním problému, jak ho strategicky rozmýšlet. Sáhli jsme po tom nejaktuálnějším – volba prezidenta, která s sebou nese otázky typu, co pro nás prezidentské volby znamenají; jak se k nim postavit; jak je využít/zneužít; zda je v některých případech oprávněná volba menšího zla; co po volbách… Debata se poměrně záhy rozproudila a zapojilo se do ní dost přítomných, což bylo více než pozitivní. Většina postřehů byla velmi podnětná a nutila k zamyšlení. V druhé části se téma voleb promísilo ještě s tématem války na Ukrajině. Bylo zajímavé sledovat, že osobní postoje často vychází z různých východisek, což nás učí, že tato východiska je třeba respektovat a pracovat s nimi v případě, že bychom stanovovali nějaká kolektivní rozhodnutí. Byli přítomni i lidé, kteří se nepovažují za anarchisty či anarchistky, ale i mezi těmi, kteří se za ně považují, byla vidět rozdílná míra důležitosti, kterou připisují některým aspektům spojeným s diskutovaným tématem. Bylo cítit, že mnozí jsou rádi, že o těchto věcech mohou s druhými mluvit, aniž by si lidé navzájem vnucovali vlastní postoje nebo druhé napadali kvůli těm jejich. Stejně tak důležité bylo sledovat, že mnozí, i když nemají jasné odpovědi na položené otázky, intenzivně nad nimi přemýšlí.

Předtím, než se program překlopil do neformálního režimu „Pivo s AF“, došlo na seznámení s okolnostmi násilné smrti antifašistického skinheada Honzy Kučery, od níž právě uplynulo 15 let. Někteří pak pořídili fotografii s putovním transparentem „Nezapomeneme! Neodpustíme!“, aby tak uctili Honzovu památku.

Zbývalo tedy ještě hodně času na pokec ve skupinkách, bližší poznávání se, nezávazné plánování, ale i zábavu, humor, a dokonce i na zpěv a recitaci „volební“ poezie.

23.1.2023 Nakladatelství AF

Event AF/IFA