Anarchist Federation

Případ Scala 1978

U příležitosti úmrtí Pepeho Cuevase připomínáme text Folkerta Mohrhofa o policií připravené kauze, která měla za cíl kriminalizaci anarchistického hnutí ve Španělsku.

plakát

V roce 1978 došlo ve Španělsku k bombovému útoku, jehož iniciátorem byl policejní provokatér. Policie ho nasadila do anarchosyndikalistických odborů CNT, které měl pomáhat zdiskreditovat, oslabit a nejlépe úplně zničit. Osvědčená a žel i účinná policejní metoda je nejspíš stará jako policie sama a neměli bychom na to zapomínat.

Požár ve Scale

V neděli 15. ledna 1978 proběhla v Barceloně demonstrace asi patnácti tisíc pracujících ze  CNT (Confédéracion Nacional del Trabajo, Národní konfederace práce) proti tzv. paktu z Moncloy.[1] Začala v 11 dopoledne a skončila „podle oficiálních policejních údajů“ brzy po jedné. Požár v divadle Scala podle hlášení hasičů vypukl hned ve čtvrt na dvě. Oheň, který způsobily dvě fosforové bomby, zničil budovu divadla a čtyři lidé – Ramón Egea, Juan López, Diego Montoro a Bernabé Bravo, všichni členové CNT – při něm zahynuli. Přes dvě stě lidí ztratilo pracovní místa. Sedmdesát procent členů pracovního kolektivu bylo v CNT.

Zápletka

CNT začala organizovat v Barceloně první shromáždění začátkem roku 1977. Sám jsem se účastnil masového mítinku 2. července 1977, kde se sešly stovky tisíc lidí.

Spolupráce obou odborových svazů – UGT (Unión General de Trabajadores, Všeobecný svaz pracujících) a CCOO (Confederacion Sindical de Comisiones Obreras, Syndikalistická konfederace dělnických komisí) – se státem byla stále zjevnější. Parlamentní levice uznala kapitalistický systém i v pofrankistickém období a podpořila přechod od fašistického frankismu k demokracii. Vedlo to k tomu, že první „demokratická“ vláda byla složena z bývalých fašistických funkcionářů a ministrů. Ministrem vnitra se stal Rudolfo Martín Villa, bývalý vůdce falangistického svazu studentů SEU. Jeho otec byl členem CNT a znal veterána CNT a FAI (Federación Anarquista Ibérica, Iberská anarchistická federace) Diega Abada Santillána, který tehdy žil na penzi v Argentině. Mezi přátele ministra vnitra Villy patřil také Enrique Marcos Battlé a José Cases Alfonso, aktivisté hereckých odborů v Barceloně. Právě tento ministr osobně přivezl v roce 1977 do Barcelony anarchistického veterána Abada Santillána, aby přiměl CNT k nastoupení reformistické linie.

Dne 25. října 1977 reprezentanti nejvýznamnějších politických stran, včetně komunisty Santiaga Carrilla a bývalého fašisty Manuela Fragy Iribarnea, podepsali pakt z Moncloy, dokument předcházející nové ústavě. Za dva dny tento pakt schválil parlament. Pokus vlády Adolfa Suáreze zavázat odbory „sociální smlouvou“ vyšel najevo díky odporu UGT a CNT a také různých sekcí CCOO. Přesto o něco později obě odborová centra (UGT a CCOO) podepsala pakt spolu se svazy zaměstnavatelů. Jen CNT ho stále důsledně odmítala.

Německý model“ a operace Polyp

A jak došlo k názorovému obratu u komunistů a socialistů? Už mezi lety 1975 a 1982 měly nové strany (například socialisté z PSOE v čele se stranickým lídrem Felipem Gonzalesem), podporu německých „demokratů“. Ti kvůli tomu, aby „se zabránilo“ hrozbě vlivu komunistů na jihozápadním křídle NATO, dodali do Madridu a Lisabonu kufříky, v nichž bylo zhruba padesát milionů německých marek. Impulzem byl v roce 1974 „pesimistický referát ministra zahraničních věcí USA Henryho Kissingera…, který viděl Španělsko a Portugalsko jako země, kde hrozí převaha komunistů“. Čtyři tehdejší strany Budestagu se rychle dohodly na nutnosti zasáhnout. Brandt, Genscher, Kohl a Strauß přenechali tuto operaci Polyp západoněmecké rozvědce BND.

Peníze se i sbíraly. Sjednocené německé odbory posílaly příspěvky, Američané dolary vyprané ve Střední Americe. Maskovalo se to pomocí stranických fondů, jako byl Fond Friedricha Eberta. Od roku 1983 šla pomoc od spolkového kancléře z CDU Helmuta Kohla prostřednictvím tajných fondů ministerstva zahraničí v rozpočtové položce „tajné výdaje na zvláštní účely“. (Der Spiegel, č. 6/2000)

Růst CNT a anarchistického hnutí

Anarchosyndikalistická CNT stále sílila a zahájila společně s některými dalšími odbory boj proti paktu z Moncloy. Proto mělo být dělnické hnutí rozbito. „Je třeba udělat konec anarchismu ve Španělsku, nové amnestie už nebudou!“ oznámil ministr vnitra Martín Villa.

Infiltrace CNT prostřednictvím státního terorismu

Jeden z domnělých organizátorů požáru Scaly Xavier Cañadas, který byl odsouzen k dlouhému trestu odnětí svobody, ve své knize obviňuje CNT z toho, že v oné době dávala členské legitimace v podstatě každému. Byla to velká chyba, protože do anarchistických odborů přišli vedle marxistických a leninistických aktivistů nejen trockisté, ale i příslušníci Sociálně politické brigády z Barcelony (všichni vstoupili mezi prvními a byli pracovníky 4. skupiny Brigády kriminálního vyšetřování BIC, odpovědné za pronásledování anarchistů a trockistů v anarchosyndikalistických odborech SOV – Sindicato Oficios Varios). CNT draze zaplatila za to, že neudělala takové infiltraci přítrž. Jen v Katalánsku bylo vydáno 140 tisíc členských legitimací a CNT měla v tomto regionu přes sto tisíc členů. Tento fakt budí pozornost i proto, že infiltrace příslušníků Sociálně politické brigády v Barceloně už v roce 1964 vedla k neúspěchu pokusů o reorganizaci anarchistické FAI.

Katastrofa pro CNT

Člen regionálního výboru katalánské CNT Luis Andrés Edo dva měsíce před provokací ve Scale, zorganizované státním terorismem proti CNT, informoval generálního sekretáře CNT Juana Gómese Casase (člena FAI a od června 1979 generálního sekretáře IWA – Mezinárodní asociace pracujících), Pyrenejského výboru FAI a sekretáře CNT regionu Murcia o policejním špehovi Gambínovi. Dozvěděl se o něm od „obyčejných zatčených“. V Murcii byla díky špiclovi Gambínovi už v roce 1977 prozrazena „ilegální“ skupina FAI čítající 54 osob, které na rozkaz „superkomisaře“ Roberta Conesy nabídl dva kufry se zbraněmi a výbušninami. Mezi zatčenými v Barceloně byl i Luis Andrés Edo.

Casas Edovi řekl: „Takže je to věc FAI, do toho nemůžeme zasahovat. Ale jako generální sekretář CNT můžu informovat FAI, aby přijali odpovídající řešení.“ A dále: „Gambín je v nezávislých odborech místní federace v Murcii. Jestli ho propustí, budeme sledovat, jak se chová, abychom věděli, zda FAI přijala opatření, a pokud zjistíme, že Gambín zůstává členem, pak bude třeba informovat místní federaci.“

Ale bylo to horší: na příkaz komisaře Sandovala, šéfa operativní madridské brigády Legionář odjel Gambín 11. ledna 1978 z Madridu do Barcelony. Doprovázel ho místní sekretář CNT Antonio Marfil.

Později se Gambín přiznal, že jeho nejbližším nadřízeným byl komisař Escudero. Ten byl podřízeným policistou komisaře Roberta Conesy, pravděpodobně nejproslulejšího mistra mučení ve frankistické policii. Ministr vnitra Martín Villa musel osobně chránit svou pravou ruku komisaře Conesu, který odpovídal za pronásledování GRAPO, před obviněním z příslušnosti k vedení GRAPO, tedy ozbrojeného oddílu španělské komunistické (revoluční) strany.

Gambín řekl, že dostával měsíčně 45 tisíc peset za práci infiltrátora CNT a založení ERAT (Ejército Revolucionario de Ayuda al Trabajadores, Revoluční armády na pomoc pracujícím). Tato skupina provedla množství útoků, dokud nebyla zlikvidována během „nezvykle brilantní policejní operace“. Za případ Scala mu stát zaplatil 100 tisíc peset.

Joaquín Gambín byl odsouzen v prosinci 1983 k sedmi letům vězení. Skupina mládeže v čele s Xavierem Cañadasem Gascónem také dostala dlouhé tresty za výrobu molotovů a jejich přinesení na demonstraci CNT 15. ledna 1978.

Neúspěch opatření ze strany FAI (nebo jejich absence), která dostala o Gambínovi informace, byl jen jedním z kousků skládačky boje proti anarchistickému hnutí, vedoucímu k dalším katastrofám pro CNT.

Rozkol v CNT

„Kacíř“ Luis Andrés Edo, přesvědčený stoupenec přímé demokracie a čtyřicet let stojící v čele skupiny CNT v pařížské emigraci, byl v roce 1978 generálním sekretářem CNT v Katalánsku. Vystřídal ho Enrique Marco Battlé. Za jeho vedení nastal rozkol zinscenovaný v roce 1979 na pátém kongresu CNT v Madridu. Komplicem při něm byl zaměstnanec IBM José Bondia, který se dostal do nejvyšších funkcí v CNT.

Tito „modernizátoři CNT“, kteří přijali demokratické změny a přizpůsobili se evropské koncepci „německého modelu“ SPD, později založili španělskou CGT (Confederación General de Trabajadores, Všeobecná konfederace práce), ve které je dnes víc komunistů a trockistů než reformistických anarchosyndikalistů.

José Bondia utrpěl porážku v roce 1983 na šestém kongresu CNT, protože nařídil bránit právo na historický odkaz CNT proti španělské vládě prostřednictvím advokáta IBM Antonia Garriguese Walkera. Navíc tu byly jeho svévolné politické akce (vedl jednání s vedením PSOE). V roce 2010 pracoval Bondia v latinskoamerickém fondu sociálnědemokratické PSOE.

Antonio Garrigues Walker, tehdy právník a hospodářský expert, předseda největší advokátské kanceláře Španělska, získal časem četné funkce v oblasti zaměstnanectví, stal se zástupcem Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ve Španělsku a evropským předsedou Trilaterální komise založené v roce 1973 Davidem Rockefellerem. Jeho bratr Joaquin Garrigues Walker zaujal post ministra veřejných prací a urbanizace.

Maskovaný generální sekretář CNT Marco Battlé

„Zklamání“ bývalého generálního sekretáře CNT Enrica Marca Battlého v květnu 2005 vrhá dodatečně světlo na infiltraci v anarchistickém hnutí se zjevným cílem rozvrátit CNT. Enrique Marco Battlé přišel odnikud, a přesto se v roce 1976 stal nejprve generálním sekretářem CNT Katalánska a v roce 1979 celé CNT. Dosáhl toho díky falešnému životopisu, kde se uvádělo, že bojoval proti Frankovi a byl vězněn v německém koncentračním táboře. Ten mu přinesl mezinárodní proslulost. Nikdo z nejstarších příslušníků hnutí ho neznal ani pod španělským, ani pod katalánským jménem, nikdo si na něj nemohl vzpomenout, dokonce ani ti, kteří s ním údajně seděli v jednom koncentráku ve Flossenbrücku. On sám vždy popíral, že by byl nabádán k infiltraci CNT.

Ten, kdo by tomu chtěl věřit ve světle událostí státně-politické kampaně na zničení anarchistického hnutí a konkrétně tehdejší CNT, je více než naivní. Historik Bermejo, který odhalil skandál s Battléem, se už dříve podivoval nad tím, že „Marco nebyl nikde uváděn v souvislosti s nějakými významnými akcemi protifrankistického odporu“. Ve své době to udivovalo i Luise Andrése Eda, ale vážně to neznepokojovalo nikoho. Anebo to byly ještě plody starých svazků (některých) funkcionářů CNT s falangistickým státem?

Žel v CNT byli i jiní provokatéři a špehové. Vyjmenovat se je pokusil Luis Andrés Edo v knize CNT na rozcestí. Její překlad ani třeba do němčiny ovšem není k dispozici.

Poučení?

Hon na čarodějnice, zahájený proti anarchistickému hnutí, organizoval stát v rámci boje s podvratnými hnutími. Nelze ignorovat fakt, že některé z těchto akcí kryly kolaborantské frakce CNT/FAI (pravděpodobně jako mylně pochopený boj proti oprávněně nenáviděným komunistům), a tento fakt je velmi bolestný. Ani to, že důkazy státních teroristických aktů jsou stále skryté pod záminkou přechodu k demokracii, nikoho neudivuje. Tím jde o skutečný skandál, který si španělská CNT-AIT a anarchistické hnutí zatím zcela neuvědomily a nevyřešily ho.

Poznámka:
[1] Jednání v říjnu 1977 mezi zaměstnavateli, zástupci největších tehdejších odborových svazů a vládou z podnětu premiéra (bývalého frankisty a křesťanského demokrata) Adolfa Suáreze. Jejich cílem bylo řešení ekonomických problémů (vysoké inflace, nezaměstnanosti a státního dluhu), ale i politických otázek (terorismu nebo změny trestního zákoníku). Jednání probíhala neveřejně a přizvané odbory přistoupily na úsporná opatření. Nezaměstnanost ovšem během následujících pěti let dvojnásobně vzrostla, reálné mzdy nerostly nebo klesaly a zaměstnavatelé začali tlačit na další „reformu“.

Zdroj:
http://syndikalismus.wordpress.com/2010/01/15/der-fall-scala-1978/

Vyšlo v anarchistické revui Existence č. 1/2018.

Související odkaz:
Pepe Cuevas (1951–2022)


Print version 6.12.2022 Folkert Mohrhof

Next events:

IFA/IAF - International of Anarchist Federations
Web of Anarchist Federation Publishing House

Written elsewhere

Links