Anarchistická federace

GotaGoGama

Reflexe okupačního hnutí během letošních nepokojů na Srí Lance od tamního anarchisty

V následujícím textu se srílanský anarchista „Gadfly“, který se účastnil protestního hnutí, jež svrhlo prezidenta Gotabaju Radžapaksu, zamýšlí nad GotaGoGama (Goto, jdi domů), okupací, která byla jádrem hnutí. Gama je sinhálský výraz pro „vesnici“; tamilský ekvivalent je gramam. Od 9. dubna protestující trvale okupují Galle Face, půl kilometru dlouhý park u oceánu v centru Kolomba, hlavního města Srí Lanky. Dne 9. července vtrhl mohutný dav do prezidentského paláce, prezidentského sekretariátu a sídla předsedy vlády a donutil Gotabaju Radžapaksu k útěku ze země.

Rozhovory s účastníky tohoto hnutí si můžete přečíst na našem webu ZDE a ZDE.

Revoluční vesnice

„Vypadá to jako celý život, nebo přinejmenším jako hlavní éra – takový vrchol, který se už nikdy nevrátí. GotaGoGama (GGG) byla výjimečná doba a místo, jehož jsem byl součástí. Možná to něco znamenalo. Možná ne, z dlouhodobého hlediska… ale žádné vysvětlení, žádná směs slov, hudby nebo vzpomínek se nemůže dotknout toho vědomí, že jste byli tam a žili v tom koutě času a světa. Ať už to znamenalo cokoli…

V každém směru a v každou hodinu šílenství. Jiskry jste mohli zažehnout kdekoli. Byl tam přítomen fantastický univerzální pocit, že cokoli děláme, je správné, že vyhráváme…

A to byla, myslím, klika – ten pocit nevyhnutelného vítězství nad silami Starého a Zlého. Ne v nějakém zlém nebo militaristickém smyslu; to jsme nepotřebovali. Naše energie by prostě PŘEŽILA. Nemělo smysl bojovat – ani na naší, ani na jejich straně. Měli jsme veškerou hybnost, vezli jsme se na hřebeni vysoké a krásné vlny…

Takže teď můžete vyjít na ten strmý kopec v Galle Face a podívat se na západ, a když se budete dobře koukat, můžete skoro vidět značku vysoké vody – to místo, kde se vlna konečně zlomila a převalila zpět.“ – Gatherer S. Thompson

Byl to srílanský Woodstock, Kronštadt a Occupy Wall Street v jednom. Pro většinu z nás to začalo v dubnu. Za téměř neustálého deště a bláta, které nám podlamovalo nohy, jsme všichni skandovali, tisíce lidí: „Gota Go Home!“

Vyrůstali jsme a poslouchali vyprávění o slavných dnech Hartalu [generální stávky] v roce 1953. Tehdy se Srí Lanka zastavila, všichni povstali a stávkovali. „Lidé vyšli z domů a vařili rýži na železničních kolejích,“ říkávali pamětníci. „Země byla městem duchů.“

Pak tu máme trpké vzpomínky na krvavý konec osmdesátých let. Zatímco si Amerika pobrukovala „Everybody Wants to Rule the World“ a sledovala „Say Anything“, na Srí Lance se ozývaly výkřiky vycházející z mučíren a k vidění byla poslední ohořelá, zbitá těla doutnající na ohništích z pneumatik.

O třicet let později se však stalo něco úplně jiného a byla to osvěžující změna oproti politickým žvástům, kterými nás krmí od 90. let.

Gota [bývalý prezident Gotabaja Radžapaksa] přišel a sliboval lidem říši divů, ale dostali jsme jen očistec plný výpadků elektřiny a inflace. Volný trh nemohl ten bordel napravit; ten muž nás sprostě okrádal a fronty na základní potraviny se táhly na kilometry daleko. Průser nastal, když do ulic vyšla protestovat i střední třída (tj. třída, které je všechno jedno). Vše vypuklo, když se protestující vydali do Mirihany [předměstí, kde žil Gotabaja Radžapaksa], aby toho starého kozla v jeho dekadentním doupěti trochu zpražili. Zbytek země to sledoval přilepený k televizím; když lidé viděli, jak se s vítězoslavnou vervou svrhávají policejní barikády, na tvářích se jim pomalu rozlévaly úsměvy.

To byl okamžik, kdy se z ovcí stali lvi. V následujících dnech se vydala lůza na pochod k travnatému plácku zvanému Galle Face a s pěstmi v rukou přísahala, že se nehne, dokud Gota neodtáhne domů.

Odpor bez vůdce“

GGG bylo prvním hnutím na Srí Lance, které bylo skutečně bez vůdců.

„Tady nikdo nevelí, bratře. Ve skutečnosti jsme to my všichni, kdo velí. Ty, já a támhleten chlapík,“ řekl někdo v Galle Face.

Anarchos: řecky „bez vládců či vůdců“.

To ale fízlům nebránilo v tom, aby zatýkali lidi, které považovali za vůdce.

To, že bylo hnutí v Galle Face bez vůdců, mělo svým způsobem výhodu – frustrovalo to úřady, které neustále hledaly zádumčivou charizmatickou postavu, jež někde v jednom ze stanů plánuje revoluci.

Vzpomínáme si, jak se nás v prvních dnech GGG tajní policisté a političtí špioni ptali, kdo je vůdce. Vláda horečně pátrala, aby hadovi usekla hlavu.

Ale stejně jako Ravanan [bájný desetihlavý král démonů Lanky] byl i Aragalaja [sinhálsky „boj“] mnohohlavý.

Několik z nás vědělo, že byl zapálen oheň…

Sdílení je péče

Vzájemná pomoc definuje lidskou společnost. Nedošli bychom tak daleko, kdyby se naši předkové nesdružovali do kmenů za účelem přežití.

Ale tento smysl pro společenství se i v Asii (nebo bychom měli říci, že především v Asii) s každým projevem státu časem vytratil.

GGG znovu potvrdila význam komunity tím, že vybudovala komunitu, která se starala o revoluci probíhající v srdci Kolomba.

Byla tam kuchyně, nemocnice, gerillová zahrada, distribuční místa, knihovna, kino a škola, zatímco dva náklaďáky se solárními panely sloužily jako elektrárny! Kdo mohl, přispěl jídlem, oblečením, stany či knihami. Ti, kteří nemohli, přiložili ruku k dílu při stavbě a provozu GGG.

Protestní místo bylo nazváno Adaraša Gammanaja neboli „modelová vesnice“.

Srílanská vláda se pokoušela vytvořit takové Adaraša Gammanaja již dříve, jako byl projekt Gammudawa [Gam Udawa – „rozvíjející se vesnice“] inspirovaný kibucem. Ale byla to naše malá GGG, která rozmluvila svět!

O budování autonomie a soběstačnosti se na Srí Lance pokoušeli už dříve, ale bylo to jen na podporu image vládnoucích režimů; málokdy to bylo ku prospěchu obyčejných lidí.

GGG se však spojila a fungovala nevykořisťovatelským způsobem. Nikdo neobdržel zvláštní privilegia a každý dostal svůj spravedlivý díl. „Každému podle jeho potřeb, každý podle svých schopností.“

Pochopení, že máme jen jeden druhého

Srí Lanku dlouhodobě sužovalo sektářské násilí. Kořeny fanatismu a rasismu sahají až do doby před získáním nezávislosti; politici využívali etnických rozdílů a svárů k efektivnímu rozdělování lidí. O historii konfliktů na Srí Lance byly napsány celé knihy.

Stát a jeho nohsledi vzhledem k četným rozporům v zemi radostně čekali, až se GGG za týden rozpadne. Ale to se velmi mýlili.

Místo toho viděli, jak naši LGBTQ kamarádi servírují muslimům večeři Iftár [jídlo, které se během ramadánu jí po západu slunce]. Kněží, mniši, mnišky a imámové tvořili lidské bariéry, aby chránili protestující studenty před policejními obušky. Sinhálci uctili památku Tamilů, kteří přišli o život při rasových nepokojích v roce ’83 a v poslední fázi války [občanská válka na Srí Lance]. Míchání tříd. Shromáždění všech lidí za jediným účelem.

Ty noci pod hvězdami s vánkem Indického oceánu nám připomněly, co z nás dělá opravdové lidi. Navzdory rozdílům jsme se navzájem drželi: Pochopili jsme, že k úderu proti těm, kdo nás utlačují, je třeba všech pět sevřených prstů pěsti.

Akce posiluje důvěru…

Byli jsme Galové z Galle Face; barbarská horda, která se vrhla proti římským štítům pořádkové policie.

Dost z nás dostalo první dávku CS plynu. Vypálené kanystry se staly sběratelským artiklem. Radikální studenti, kteří na něm prakticky vyrostli, zasvěcovali nováčky do umění pouličního boje.

Pokud jsou oči okny do duše, pak oči se slzným plynem jsou stavidly vyděděných.

Pilíře solidarity a vzájemné pomoci podpořily přímou akci GGG; zejména 24hodinové protestní skandování u „Gate Zero“, hlavní barikády před prezidentským sekretariátem.

V souladu s tím byly zdi Port City souhrnně pokryty graffiti a na sloupy veřejného osvětlení byly vyvěšeny černé transparenty. Spousta trhovců a drobných podnikatelů otevřela své obchody právě pro davy protestujících, které sem denně proudily.

Podpůrná síť pomohla GGG otevřít pobočky v mnoha částech ostrova, aby pomohla vzdělávat lidi.

A když stát 9. května zaútočil na okupační stávku, lidé nezůstali jen nečinně přihlížet; lumpy urychleně poslali do řasami zamořených vod jezera Biera.

V zemi poznamenané mezietnickými nepokoji a masakry se příběh převrátil v noci 9. května, kdy lidé vypálili domy poslanců a dalších vládních politiků.

Největší přímou akcí v dějinách Srí Lanky je bezpochyby útok na prezidentský palác, prezidentský sekretariát a Temple Trees [oficiální sídlo srílanského premiéra] 9. července. Protestující obsadili bazény těchto dekadentních domů a tisíce lidí se hrnuly do Kolomba, aby se vyřádily v luxusu, který byl pro plebejce zcela nedostupný.

Zdálo se, že toto hnutí na chvíli znovu napřímilo páteř, která byla dlouho trpícímu lidu odňata. Byly to dny triumfu pro lid podrobený válečníky, despoty, imperialisty a kapitalisty.

Kde jsme udělali chybu

Okupace tří státních budov netrvala dlouho a vládní média a propagandisté mimo jiné usilovně strašili veřejnost fámami o tom, že demonstranty tajně financují menšiny.

V zoufalé snaze zachránit establishment parlament rychle zvolil Ranila Wickremesingheho, aby nastoupil na uvolněné Gotovo místo. Ranil je Frankem Underwoodem [hlavní antagonista v politickém thrilleru House of Cards ] srílanské politiky a byl pravou rukou stranických vlád Pinochetova typu z konce 80. let. Svou proslulost získal díky pověstem o mučicím táboře Batalanda.

Ranil je známý především jako mazaný obchodník. Kupodivu to okupanty nezarazilo, když se 22. července rozhodli budovy předat. GGG se nechala ukolébat samolibostí, s níž se potýkají všechny revoluce, když vítězí.

Pro umírněné a liberály v jakémkoli lidovém hnutí je docela snadné vydat se cestou kompromisu. Pseudoradikální masky, které někteří nosí, se pomalu rozplývají, když jim mocní hodí pár oříšků – nebo jen jejich příslib. Nejhoršími provinilci jsou charizmatičtí minipolitici, kteří vnikají do radikálního prostoru. Mají šarm, kterým dokážou odklonit jakoukoli politickou diskusi ve svůj prospěch. Chrlí ze sebe nejnovější ideologie a docela snadno se vmísí, ale o teorii a praxi nemají ani ponětí.

Politická třída si je těchto typů dobře vědoma a láká je na privilegia v nadcházejícím režimu a připravuje si je na to, aby se stali novými etatisty. Takoví lidé zmařili tolik hnutí, která přišla a odešla.

Čím se nyní zabýváme…

Mezitím přišel a odešel tým MMF [Mezinárodního měnového fondu], který slíbil záchranný program, jenž nepochybně přinese lidem spoustu úsporných opatření.

Fronty na pohonné hmoty jsou stále běžným jevem. Bochník chleba zdražil tak, že si ho většina chudých pracujících nemůže dovolit.

Stát hodil rukavici a jeho síly teď pronásledují protestující s krajní zaujatostí. Lidé jsou zatýkáni za to, že ze státních budov odnášeli skleničky, vlajky a další všední věci. Zatčen byl, zatraceně, dokonce i člověk, který objal sloup prezidentského paláce!

GGG byl vyklizen týden po brutálním zásahu 22. července. Mnoho protestujících bylo nemilosrdně zbito železnými tyčemi a elektrickými kabely; stany a další zařízení byly rozmláceny. Obavy vzrostly, když se na pláži vedle místa okupace začala vyplavovat těla. V novinových titulcích se objevily zprávy o střelbě z aut, kterou policie označila za „násilí gangů“.

Aby toho nebylo málo, vláda prohlásila, že protestujícím bude účtováno v přepočtu asi 13 800 amerických dolarů za škody údajně způsobené na Galle Face Green.

Gotabhaja, který poskakoval po jihovýchodní Asii a snažil se požádat o azyl v některé třetí zemi, přiletěl v noci 2. září zpět na Srí Lanku a skupina politických patolízalů ho v konvoji džípů rychle odvezla do domu rodiny Radžapaksů na jihu země. Proslýchá se, že by se mohl pokusit vplížit zadním vchodem do parlamentu a usilovat o křeslo premiéra.

Aragalaja se zmítá, ale my nepůjdeme tiše do noci. Poučili jsme se a vyčkáváme na vhodný okamžik, abychom se znovu zapsali do historie.


Zdroj:
https://cs.crimethinc.com/2022/09/06/sri-lanka-it-takes-a-whole-village-gota-go-gama-what-we-learned-in-the-occupation-movement


Verze pro tisk 19.9.2022 Zahraniční sekretariát AF
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy

Klima a film: Kreativní resistence - historie britského antidálničního hnutí a Reclaim the Streets

2. 11. 2022, Brno, Praha

Kořeny hnutí za klimatickou spravedlnost ve filmu - Reclaim the streets …(více)

Klima a film: Kodaňské trauma a změna strategie

30. 11. 2022, Brno, Praha

Kořeny hnutí za klimatickou spravedlnost ve filmu - Just do it! …(více)

Klima a film: autonomní zóny aneb jak se žije na stromě

7. 12. 2022, Brno, Praha

Kořeny hnutí za klimatickou spravedlnost ve filmu - okupace hamabašského lesa, ZAD a NOTAV …(více)