Anarchistická federace

Depeše ze Srí Lanky (I.)

První část rozhovorů s anarchisty ze Srí Lanky o nedávných nepokojích v zemi

Srí Lanka

Nedávno jsme zveřejnili krátký text o nepokojích na Srí Lance s tím, že se nedostává informací z nezávislých zdrojů. Mezitím jsme objevili na webu Ill Will rozhovory s anarchisty ze Srí Lanky, které se těchto událostí přímo týkají.

Dne 9. července vtrhly stovky tisíc Srílančanů do řady klíčových vládních budov a obsadily je, čímž donutily prezidenta Gotabaju Radžapaksu uprchnout ze země a odstoupit. Jednalo se o vyvrcholení několikaměsíčního povstání vyvolaného nejhorší hospodářskou krizí, kterou země zažila od získání nezávislosti. Centrem protestů byla rozsáhlá okupace v centru Kolomba, hlavního města této ostrovní země.

Když se prach usadil, zvolil 20. července parlament prezidentem dřívějšího premiéra Ranila Wickremesingheho, blízkého spojence rodiny Radžapaksů. Následující noc vojáci vyklidili poslední obsazenou vládní budovu a část hlavního protestního tábora. V dalších týdnech se rozpoutala vlna represí, řada aktivistů je ve vězení nebo se skrývá. V době, kdy byly zveřejněny rozhovory (11. srpna), policie hrozila, že protestní tábor vystěhuje.

Po zásahu z 22. července Ill Will vedl dva rozhovory s tamními anarchisty o jejich pohledu na povstání: o jeho hranicích, horizontech a o tom, jak by mohla vypadat další fáze. První rozhovor byl veden prostřednictvím korespondence s anarchistou a novinářem působícím v Kandy, druhém největším městě Srí Lanky. Druhý byl pořízen v kavárně na předměstí Kolomba s J. a Z., dvěma anarchisty aktivními během okupace ve stanu vzájemné pomoci, kteří se od počátku protestů pohybovali v první linii.

1. rozhovor – Kandy

Můžeš se podělit o svůj pohled na současnou situaci?

I po Gotově rezignaci zůstává na Srí Lance stejná parta politiků. Nový prezident Ranil Wickremesinghe se po lidovém převratu prodral k moci a znovu jmenoval stejný kabinet. Po měsících protestů jsou miliony Srílančanů tímto vývojem událostí zklamané. Někteří dokonce obviňují protestní hnutí, že je jakousi pátou kolonou Wickremesingheho a jeho západních podporovatelů. Wickremesinghe od té doby plně uplatňuje státní moc tím, že vyhlásil výjimečný stav a dal armádě a policii zelenou k potlačení disentu. Protestující tvrdí, že budou bojovat dál, ale nikdo si není zcela jistý jak, vzhledem k Wickremesingheho talentu mimořádně prohnaného politika, kterého navíc provází pověst z dob brutální neutralizace levičáků a aktivistů během povstání Janatha Vimukthi Peramuna[1] (JVP) na konci 80. let.[2]

Můžete nám říci něco o sobě a své minulosti?

Před Occupy Kolombo jsem se angažoval na místní environmentální scéně. Mnoho lidí z ekologických skupin bylo zároveň sociálními aktivisty. Často jsme se bavili o krajně levicové a radikální politice. Takže před protesty Gota Go Home jsme byli spřízněni s podobně smýšlejícími lidmi, ale neměli jsme žádnou „skupinu“ jako takovou.

Jak jsi se poprvé setkal s anarchistickou politikou?

V roce 2016 jsem nastoupil do práce a velmi rychle jsem byl se svým zaměstnáním nespokojen. To mě přivedlo k levicovým skupinám na Facebooku. Začal jsem číst komunistickou literaturu a v té době se rozjela celá ta pravicově populistická vlna s Trumpem, Bolsanarem, Dutertem a Le Pennovou. Když jsem se víc dostal k levičáctví, začal jsem nakonec číst Kropotkina a díla dalších anarchistických autorů. Objevil jsem také webové stránky jako CrimethInc a Adbusters, které mi umožnily nahlédnout libertinskou levici. Čím víc jsem zkoumal bohatou historii anarchismu, například Španělskou občanskou válku či zapatisty v jižním Mexiku, tím víc jsem byl přesvědčen, že jiný svět je možný.

Existuje na Srí Lance nějaká anarchistická tradice nebo scéna? Existují další skupiny, se kterými jste v kontaktu?

Na Srí Lance žádné anarchistické hnutí neexistuje, ale je tu bohatá levicová historie. Na počátku 70. a na konci 80. let zde proběhla dvě maoismem inspirovaná povstání, která zahájila JVP. Většina politických stran na Srí Lance je pokroková a levicová pouze podle názvu a vznikla jako reakce na západní imperialismus a koloniální minulost země. Avšak stejně jako socialistické režimy v Jižní Americe byly tyto tzv. pokrokové vlády a strany vždy reakční a etatistické až do morku kostí a o skutečnou dělnickou třídu se nestaraly.

Ve srílanské společnosti však existují anarchistické tendence. Tyto tendence vyšly najevo v důsledku letošní finanční krize a protestního hnutí. Žádná frakce, strana nebo skupina se však na Srí Lance otevřeně nehlásí ani k anarchismu, ani nezastává anarchistické postoje. Nejsme v kontaktu s anarchistickými skupinami v zahraničí, protože sami nejsme pořádně organizovaní a jednotlivé aktivisty sledujeme jen na sociálních sítích.

Jak vypadalo tvoje zapojení do protestů a okupace?

Zapojil jsem se do malých pouličních demonstrací, které předcházely povstání v Mirihaně, ale osobně jsem nebyl u jeho počátku.[3] Pomáhal jsem aktivistům a protestujícím při okupaci GotaGoGama, když se poprvé formovala. Prvních několik týdnů bylo fenomenálních – bylo to pravděpodobně poprvé, kdy byli obyvatelé Srí Lanky svědky masového okupačního protestu. Stály tam zásobovací stany, ve kterých se protestujícím i návštěvníkům zdarma rozdávalo jídlo; byl to dobrý příklad vzájemné pomoci a solidarity. Protesty byly většinou pokojné, došlo jen k několika střetům s pořádkovou policií.

Obyvatelé Srí Lanky si většinou neuvědomují, že policie a vojáci jsou tu proto, aby chránili stát. V důsledku toho se mnozí s policisty otevřeně bratříčkovali a mysleli si, že ti „jen dělají svou práci“. Protipolicejní nálady začaly narůstat, jakmile finanční krize začala nabírat na obrátkách. Tehdy se tvrdá ruka státu projevila v plné síle.

S výjimkou krajních levičáků jsou Srílančané policii a bezpečnostním složkám obecně nakloněni. Znepokojivé je, že mnozí příslušníci sinhálské většiny považují armádu za své „zachránce“, kteří během občanské války rozdrtili tamilský separatismus. Když na ně ale 22. července začaly dopadat obušky, byli zmateni. Někteří křičeli: „Máte nás chránit!“ Zapomněli, že policie a armáda jsou nástroje státu.

Jaké debaty a pohledy se objevovaly v hnutí nebo přímo v tvé skupině?

Vedli jsme debaty o taktice a politice. Snažil jsem se některým okupujícím představit anarchistické myšlenky, ale bylo to jako házet hrách na zeď. Těch několik málo, kteří tvrdili, že jsou anarchisté, se neobtěžovalo získávat informace či nemělo snahu se organizovat. Protestující si víceméně mysleli, že jejich lidové hnutí má po sesazení Goty vyjednávací sílu. Předpokládali, že vojáci a policie ustoupí a nechají je obsadit státní budovy a diktovat změny. Ale dojít tak daleko je zázrak. Vnímám to jako první krok k vítězství v mnoha bitvách.

Levicová politika, jak jsem řekl, se zde stala nepopulární kvůli pseudolevicovým stranám a skupinám, jako je JVP. Většina mladých lidí se na socialistickou ideologii dívá s despektem. Socialismus je podle nich pro nudné vysokoškolské profesory, otravné vysokoškoláky a kecy politiků, kteří z tribuny kňourají o „západním imperialismu“. Pro mladé lidi je Srílanská demokratická socialistická republika ve srovnání s prosperujícími kapitalistickými zeměmi selháním. Asijské tygry, jako je Hongkong a Singapur, vnímají jako to, čím by Srí Lanka mohla být, kdyby plně přijala politiku volného trhu. Srílančané však mají tendenci přehlížet skutečnost, že Hongkong a Singapur jsou brutální policejní státy neslučitelné s pohodovými a lehkovážnými ostrovany, jako jsou oni sami. Srílančané nemají ponětí o antiautoritářské levici. Neslyšeli o místech, jako je Rojava, Svobodný stát Ukrajina v roce 1918, Katalánsko ve 30. letech 20. století nebo současný Chiapas.


Jaké byly zlomové okamžiky protestního hnutí?

Největšími zlomy v hnutí byly 9. květen a 9. červenec. Dne 9. května bývalý premiér Mahinda Radžapaksa[4] vypustil své mlátičky, aby rozebrali protestní místa před Temple Trees a Galle Face. Jakmile tito násilníci začali útočit na GotaGoGamu,[5] přišli okupantům na pomoc lidé z okolních kanceláří, čtvrtí, a dokonce i přístavní dělníci. Následovala noc odplaty, kdy bylo zapáleno mnoho sídel a nemovitostí patřících vládním politikům. Radžapaksovi příznivci byli zbiti a vhozeni do jezera Beira v Kolombu. Devátý červenec byl nazván „Endgame“ podle filmu od Marvelu, a to právem. Tisíce lidí se shromáždily v prezidentském paláci a prezidentském sekretariátu a zbytek už je historií.

V čem vidíš promarněné příležitosti tohoto boje? Co považuješ za limity a překážky, které tento boj nedokázal překonat?

Anarchisté nebo lidé s anarchistickými myšlenkami se nedokázali dobře zorganizovat, aby se kolektivně připojili k protestům a podpořili stávku proti státu, nebo aby vzdělávali lidi přicházející na okupaci. Liberálové a další politické tendence v protestním hnutí chtěli pouze reformovat stát tím, že vykopnou současnou partu a napíšou novou ústavu. My anarchisté chápeme, že pokud vše, čeho dosáhneme, budou krátkodobé dohody s kapitalisty, kteří stát ve skutečnosti ovládají, problémy Srí Lanky budou jen pokračovat. Viděli jsme, jak moc korporace devastují životní prostředí, aby uvolnily místo plantážím, továrnám a letoviskům. Chápeme, že jakýkoli kompromis s buržoazií skončí neúspěchem.

Jednou z hlavních překážek šíření našeho poselství je jazyk. Potřebujeme najít specializované překladatele, kteří by dokázali anarchistickou literaturu přeložit do sinhálštiny a tamilštiny. Anarchisté na Srí Lance jsou malou skupinou, a když vidí obecnou nechuť lidí k anarchismu, odkládají vydávání sinhálských a tamilských zinů.

Formy zeleného anarchismu, anarchoprimitivismu a guerillového zahradničení jsou pro Srílančany přitažlivé vzhledem k naší pastevecké kultuře a zelenému ostrovnímu domovu. Mnoho našich lidí touží po zjednodušených časech, kdy byl život v rovnováze s přírodou.

Oficiálně se protestní hnutí drží zásady nenásilí. Paradoxně však jeho nejdůležitější okamžiky, 9. květen a 9. červenec, byly definovány násilím a agresivními přímými akcemi. Nejdůležitějšími „frontovými jednotkami“ těchto protestů je Meziuniverzitní studentská federace (IUSF), hovorově nazývaná Anthare. Anthare používají velmi agresivní styl protestů a často útočí proti pořádkovým silám. Anthare jsou pozůstatkem tvrdě levicového studentského hnutí JVP a liberálové je obviňují z toho, že usilují o destrukci. Liberálové mezitím kráčejí za Anthare, dokud se nerozptýlí slzný plyn a neskončí tvrdé boje, a pak si připisují veškeré zásluhy.

Jak podle tebe bude vypadat další fáze boje?

Vzhledem k pověsti Ranila Wickremsingheho jako brutálního vykonavatele moci a prohnaného politika bude hnutí čelit mnoha výzvám, kterým v předchozích měsících nečelilo. Reakční a fašistické síly se právě teď přeskupují a zahajují protiútok, aby se pomstily za ponížení, kterému čelily 9. května. Slyšeli jsme, že státní aparát identifikuje klíčové vůdce protestů v naději, že je buď zastraší, nebo podplatí. Víme také, že političtí činitelé a vládou nastrčené osoby usilovně pracují na odvrácení a diskreditaci lidového nesouhlasu.

Co by znamenalo zvítězit?

Konečným vítězstvím by bylo, kdyby lidé na Srí Lance povstali jako jeden celek, svrhli své politické pány a zmocnili se výrobních prostředků. Ostrov by byl organizován kolem kolektivů plně autonomních dělníků a zemědělců, kteří by se mohli svobodně rozhodovat a budovat skutečně libertinskou zemi. Srí Lanka existovala soběstačným způsobem po staletí. Pokud by se země osvobodila od tyranie státu a kapitálu, byla by to skutečná utopie lidí žijících pro sebe, a ne pro nějaký zhovadilý ideál národního státu.

Jaké je poučení ze Srí Lanky pro boje jinde?

Srí Lanka učí, že spontánní protesty mohou oslabit vůli tyranského režimu. Učí také důležitosti solidarity, protože sjednotila mnoho politických proudů a ideologií kolem jednoho cíle, podobně jako Španělská občanská válka.

Co mohou lidé mimo Srí Lanku udělat, aby vás podpořili?

Potřebujeme, aby nás navštívilo více anarchistů ze zahraničí a učilo nás organizovat se. Učit se z knih je v pořádku, ale pokud jde o zkušenosti, jsme značně omezeni. Rádi bychom se učili od domorodých povstání, jako bylo to v mexickém Chiapasu, a od anarchistů v Řecku, jak se organizovali během tamní finanční krize.

Také nám velmi chybí politické zdroje, jako je přístup k politické literatuře. Hledáme dobrou tiskárnu, abychom mohli vyrábět ziny, plakáty a samolepky a šířit tak informace. Osobně si myslím, že prvním krokem organizace u nás by bylo vybudování malého mediálního centra s tiskárnou a počítači, abychom mohli navazovat kontakty s anarchisty v zahraničí a tisknout materiály. Pak, až budou naše skupiny dostatečně velké, můžeme přejít k přímým akcím. Před červencem měli někteří z nás v plánu vyvěšovat transparenty, ale třeba dělat graffiti je kvůli současným výjimečným nařízením obzvlášť náročné. I malé přestupky mohou být nepřiměřeně trestány a aktivistům hrozí dlouhé soudní bitvy a roky vězení. Cestování a mobilita jsou v současné době velký problém, kterému čelíme kvůli nedostatku pohonných hmot na Srí Lance. Někteří z nás používají k dopravě jízdní kola, ale i jejich cena se kvůli obrovské poptávce zvýšila.

Co máš teď v plánu?

Právě teď je potřeba organizovat se do afinitních skupin a plánovat naše další kroky.

(26. července 2022)


(pokračování příště)

Poznámky:
[1] Lidová osvobozenecká fronta – marxisticko-leninská strana, která je nyní třetí největší stranou ve srílanském parlamentu.
[2] Ranil je viněn z dohledu nad vazební věznicí Batalanda, která byla během druhého povstání JVP využívána k výslechům a zabíjení disidentů a levičáků. Četná mučení v Batalandě zahrnovala stahování z kůže, bití, vydloubávání očí, upalování, znásilňování a čtvrcení. Spekuluje se, že hrůzné příběhy z Batalandy byly záměrně vypuštěny na veřejnost, aby vyvolaly strach a demoralizovaly obyvatelstvo.
[3] Mirihana je předměstí Kolomba, kde se nachází Gotabajova osobní rezidence. Před Gotovým domem 31. března protestovaly tisíce lidí. Během střetů s policií a vojáky protestující vtrhli na barikádu a zapálili autobus a několik policejních vozidel. Té noci se spontánní protesty rozšířily po celém městě.
[4] Bývalý premiér Mahinda Radžapaksa je starším bratrem Gotabáji Radžapaksy a je všeobecně považován za patriarchu rodiny. Z funkce předsedy vlády byl nucen odstoupit 9. května.
[5] GotaGoGama neboli GGG je název hlavního místa okupace, které se nachází v Galle Face Green v Kolombu.

Zdroj:
https://illwill.com/dispatches-from-sri-lanka


Verze pro tisk 20.8.2022 Zahraniční sekretariát AF
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy