Několik závěrečných řečí anarchistů odsouzených v kauze „Revoluční akce“

Před pár dny jsme informovali o drakonických trestech odnětí svobody, které běloruský režim 6. září uložil skupině anarchistů kvůli jejich postojům. Součástí textu byla i závěrečná řeč jednoho z odsouzených – Alexandra Kozljanka. Nyní přinášíme závěrečné řeči dalších tří odsouzených.

Závěrečná řeč Akichira Chanady-Gajevského

Tento teatrální a „kafkovský“ proces zanechal jen pocit hlubokého zklamání. Byl proveden v tak nízké kvalitě, že z něj museli být dokonce i vyloučeni diváci. Takové představení se nehodí ani do puchovického Paláce kultury. Myslím, že státní zástupce je toho důkazem. I carské a sovětské procesy byly veřejné. Ale budiž, ještě se vyjádřím.

Stala se z nás mezinárodní zločinecká organizace, která ohrožovala tři státy. Pro větší efekt nás měli odsoudit na 75, 79, 94, přidat všechny paragrafy a odstavce, přidat k obvinění z velezrady žoldáctví a narušení žňové kampaně.

Nyní se však obraťme ke klasické teorii státu sociologa Charlese Tillyho, abychom pochopili podstatu Leviathana. V dobách raných států přepadali ozbrojení muži, například Vikingové, vesnice, plenili je a prchali s kořistí. Postupem času začali nájezdníci osídlovat území. Kořistění bylo provedeno na místě, tentokrát ve formě daně. A oběť aspoň věděla, o kolik a kdy bude okradena příště. Knížata jsou nucena chránit své poddané před útoky jiných banditů. Z lupiče se stává ochránce, který si bere daň, aby mohl vést válku. Lupič, který nabízí „střechu“, potřebuje hrozbu, před kterou svou oběť chrání. Stejně tak státy ve svých počátcích. Pokud neexistuje nepřítel, není potřeba „ochránce“. Pokud neexistuje nepřítel, je třeba si ho vymyslet.

Státy se vynálezem střelných zbraní výrazně změnily. Díky nim mohly být elitní rytířské oddíly poraženy i rolníky. Státy se uchýlily ke službám žoldnéřů placených z daní. Legitimita násilí byla zamlžená, protože z bývalých vojáků se často stávali lupiči a ze včerejšího piráta královský služebník. Žoldnéřské armády si však vybíraly daň z rozpočtu a zadlužovaly země. Pak začali shromažďovat své vlastní lidi, ne kvůli platu, ale kvůli morálce. Byli přesvědčeni, že zemřou za sebe a svou zemi. Morálka může být náboženská nebo světská, nacionalistická nebo demokratická. Stát dává lidem právo podílet se na vládě výměnou za loajalitu.

Někdy se však státy vracejí ke svému původu. Rozpoutávají konflikty, aby dokázaly svou nepostradatelnost, uchylují se k drancování, aby vedly válku s vnějšími i vnitřními nepřáteli. Máme tu „hybridní válku“ s „kolektivním Západem“ a „uprchlou“ opozicí, „bezprecedentní“ tlak „anglosasů“. Podle této logiky Ruská federace útočí na Ukrajinu, ruší práva a svobody ve jménu iluzorní duchovnosti; podle podobných úvah Běloruská republika ždímá „Komunarku“, „Motovelo“ nebo uvaluje daň na „parazitismus“. Dva roky jsem byl svědkem represe ze strany státu v jiném měřítku. Dva roky jsem sledoval, jak represivní aparát drtí lidi. Udržení moci protiústavními prostředky, totální potlačení nesouhlasu, zbídačení lidu a podpora šílené války… Cožpak to není organizovaný zločin zabalený do státní skořápky?

Jediné, čeho upřímně lituji, je to, že jsem se nesnažil bojovat proti fašistické bandě, která vytvořila zemi, kde „někdy není čas na zákony“. Být proti nim teď znamená být antifašistou. Být proti takovým státům znamená být anarchistou. Abychom parafrázovali Henryho Thoreaua, jediné místo, které je vhodné pro poctivého občana ve státě, kde je legitimizováno a protežováno bezpráví, je vězení.

Chci poděkovat těm, kteří sedí na lavici obžalovaných vedle mě, zejména těm, kteří tuto cestu zahájili v roce 2020. Věřím, že dalšími zkouškami projdete důstojně. Vzdávám také úctu Edwardu Snowdenovi, jehož zmínka v eseji je důkazem mé viny. Tento muž ukázal, že svědomí může být silnější než okolnosti a že lidská práva jsou důležitější než „národní“ zájmy. Zřejmě potřebujeme vlastního Snowdena.

A nakonec. Lidský dík právníkům, kteří se nebojí a nevzdávají se. Nejlepší časy teprve přijdou!

No pasaran! Ať žije Bělorusko a sláva Ukrajině!

Závěrečná řeč Andreje Čepjuka

Na závěr bych chtěl říci, že se velmi stydím za běloruský soudní systém a vyšetřovací orgány, které dokážou psát tak kvalitní humor! Během procesu jsme se velmi často smáli práci státního zástupce a vyšetřovatelů. Příprava (pravděpodobně od GUBOP) na výstupy státního zástupce bylo to nejlepší v sále. Opravdu kvalitní humor! Nedovedu si představit, kdo příčetný může brát tento proces a konkrétně obžalobu vážně. O tom, že jde o politicky motivovaný případ, svědčí množství článků i samotné obvinění.

Vím, že každý se bude brzy zodpovídat za své činy a svá rozhodnutí před společností. Nejde o žádné vyhrožování. Realita ukazuje, že pravda, objektivita a spravedlnost jsou silnější než banditské metody ministerstva vnitra a KGB. Lidé se nebojí jít cestou boje za práva! U zákonů lze procesní normy vykládat tak, aby vyhovovaly systému. A je zbytečné jim věnovat vůbec nějakou pozornost, protože „nejvyšší soud“ sám rozhodne o interpretaci. Během zadržení bylo proti mně i dalším obviněným použito fyzické i psychické násilí. Ve spisu jsou důkazy o mých slovech. V politicky motivovaných případech je to dnes už běžná praxe.

Za téměř dva roky mého zadržování ve vazební věznici jsem se přesvědčil, že je pro vyšetřovací orgány těžké zlomit vůli Bělorusů a Bělorusek, když je nepozavírají do přeplněných detenčních zařízení, když jim to nezapíšou do kádrových posudků, když je nezařadí na seznam osob údajně zapojených do teroristické činnosti, když na ně nepoužijí násilí ve všech fázích represivní mašinerie. Bělorusové kvůli těmto represivním zásahům přicházení o zdraví, běloruské rodiny se rozpadají. Na to, proč musí orgán, kterému byla svěřena moc a autorita, provádět výše uvedené úkony, ať si každý odpoví sám.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem Bělorusům! A zvlášť obrovské poděkování patří těm, kteří v těchto těžkých časech pomáhají lidem v nouzi. Bělorusko bude svobodné!

Závěrečná řeč Alexandra Franckeviče

Abych byl upřímný, původně jsem měl připravenou jinou závěrečnou řeč. Byla napsána v jiném kontextu, dalo by se říci v jiné zemi. Oběti, které způsobil Lukašenko ve jménu své moci v roce 2020, nyní blednou na pozadí válečných zločinů, jichž se stal spolupachatelem. Jestliže mě zatkla politická policie autoritářského státu, nyní mě soudí civilně-vojenská správa běloruského okresu. Ale i přes všechnu surovost, všechny drzé lži, agresivní ignoranci, přes obrovské množství nesmyslného násilí vím, že doba silných obchodních manažerů a zeměpánů je pryč. To vědí i ti, kteří ze setrvačnosti nebo ze strachu plní všechny příkazy, nařízení a úkoly. Historie obrací nový list a v nové kapitole najde toto temné období své zasloužené zhodnocení. Ti, kteří byli nuceni odejít, ti, kteří byli souzeni a zatlačeni do věznic, ti, kteří na frontě bojují proti imperiálnímu šílenci – ti budou utvářet budoucnost Běloruska. Řešit problémy nahromaděné za desetiletí nezodpovědné a autokratické vlády. Jediné, čeho lituji – že jsem nevynaložil více úsilí, více úsilí, aby se tyto zdi zřítily. Neudělal více pro to, aby bylo Rusko nakonec zničeno. Nebyl jsem v Kyjevě v době, kdy se ruská válečná loď vydala určitým směrem a Kyjevané zastavili hordu, která si myslela, že je neporazitelná. Vím a věřím, že namísto totality a vlády cyniků, namísto neomezené nadvlády menšiny nad většinou se dočkáme ztělesnění přímé demokracie a skutečné demokracie zdola. Ne někde daleko, ale tady, v Bělorusku. Já vím, že budoucnost patří nám. Ať žije Bělorusko a sláva Ukrajině!

(Poznámka: Tým ABC-Bělorusko poskytuje kritickou podporu Alexandru Franckevičovi. Sdílí četné výhrady k jeho osobě, ale uznává, že si zaslouží podporu jako nespravedlivě odsouzený politický vězeň. Prohlášení v tomto smyslu si můžete přečíst ZDE.)

Zdroje:
https://abc-belarus.org/?p=15265
https://abc-belarus.org/?p=15277
https://abc-belarus.org/?p=15271

15.9.2022 Zahraniční sekretariát AF

Represe Ze světa