Od zahájení Putinovy invaze se věnujeme především dění kolem ní. Neznamená to ale, že nesledujeme i to, co děje jinde.

Webové stránky Anarchistické federace poslední dobou vypadají, skoro jako kdyby neexistoval svět mimo Ukrajinu zmítanou agresí ruské armády a žoldáků ve službách Putina. Je tomu tak ze zcela zřejmého důvodu. Dlouhodobě se pokoušíme být jakousi spojnicí mezi východem a západem Evropy, a proto se snažíme dění v zemích, jako je Rusko, Bělorusko a Ukrajina, pokrývat se zvýšeným zájmem oproti oblastem, které mají v rámci anarchistických médií přece jen lepší pokrytí. Nepřestali jsme ale kvůli válce sledovat ani to, co se děje jinde a čemu jsme věnovali pozornost v minulosti.

Pod botou Tálibánu

Na webu Federation of Anarchism Era se 17. března objevil rozhovor o aktuální situaci v Afghánistánu. Ta byla sice za předchozí republiky tísnivá, ale s nástupem Tálibánu se výrazně zhoršila a je takřka neúnosná. Země se 20 let spoléhala na masivní globální pomoc za přítomnosti mezinárodních koaličních sil, takže teď chybí ekonomická infrastruktura. Zhroutil se pracovní trh. Tálibán zkoušel nabízet pšenici výměnou za práci, což se ukázalo jako opravdu směšné. Režim nemá prostředky na zajištění byrokratického systému, a tak se opírá o represi a šíření strachu mezi afghánskými občany. Lidem sebral i ten malý prostor pro vzdělávání, co byl. S podporou a za spolupráce Ruska, Číny, Pákistánu a Íránu se může Tálibán pohnout k větší institucionalizaci své moci. Oporu má zejména na venkově.

Přes to všechno existují skupiny, které otevřeně nebo skrytě vystupují proti režimu Tálibánu, jako je pouliční hnutí žen a aktivity na sociálních sítích. Fronta odporu je také přítomna v několika provinciích, kde bojuje s Tálibánem silou. Podobně některé nově vzniklé skupiny ohlašují svůj odpor vůči režimu. Afghánistán má různorodou kulturu a totalitní zákony Tálibánu nejsou pro mnohé lidi přijatelné, dochází tak spontánně k samosprávným projevům.

„Tálibán je svým způsobem fašistický režim, který utlačuje všechny etnické skupiny a utlačuje je stejným způsobem. Aktivisté jsou Tálibánem vražděni, ať už jsou ze severu nebo z jihu země.“

Junta se drží moci

V Myanmaru, kterému jsme věnovali v loňské roce výrazný prostor poté, co 2. února 2021 převzala moc v zemi vojenská junta, je armáda stále u moci. Nadále probíhají protestní akce, které mají velmi často bleskový charakter. Skupiny lidí v určený čas naběhnou doprostřed ulice, rozbalí transparenty, proběhnou ulicí za skandování hesel a než se mají možnost objevit vládní ozbrojenci, opět zmizí.

Nepřestáváme sledovat aktivity myanmarských kolektivů Food not Bomb, které pravidelně obrážejí ulice, slumy a venkovské komunity s dodávkami potravin a dalších potřebných věcí.

Příhraniční povstalecké skupiny se stále věnují ozbrojenému odporu vůči bezohledné myanmarské armádě, které se (stejně jako celému režimu) dostává podpory od Ruska a Číny.

Libre Flot propuštěn z vazby

Začátkem března jsme informovali o další vykonstruované „teroristické“ kauze ve Francii s tzv. skupinou 8. prosince. Anarchista Libre Flot, poslední z obviněných, který se ještě po více než roce nacházel ve vazbě, a to v izolaci na samotce s omezenou možností návštěv, zahájil 27. února hladovku. Připomeňme jen, že jeho „zločinem“ je, že bojoval proti Islámskému státu po boku kurdských milicí YPG.

Jeho odhodlané úsilí podporované lidmi v mnoha evropských městech (podpora mu putovala i z Kyjeva od Operation Solidarity) přineslo své ovoce. Ve čtvrtek 7. dubna byl ze zdravotních důvodů propuštěn s elektronickým náramkem. Z věznice byl převezen do nemocnice, aby se mohl fyzicky i psychicky po tak dlouhé době hladovění zotavit. Během hladovky zhubl z 63 kilogramů na 45.

Zákaz antifašistické skupiny GALE

Ve Francii ještě zůstaneme. V minulosti jsme informovali o potížích z fašisty v Lyonu, které si tamní prefektura evidentně předchází, zatímco se snaží potírat antifašisty a antifašistky. Celá věc došla tak daleko, že francouzské úřady zakázaly antifašistickou skupinu GALE. Ta obdržela 17. března rozhodnutí, které nařizovalo její rozpuštění. Vedle toho byl na lyonské antifašistické aktivisty krátce předtím uplatněn systém obtěžování: sledování na ulici, telefonáty od lyonské policie, dobývání se do jejich domovů… To vše zapadá do kontextu tlaku vlády, která se netají tím, že vede kampaň za kriminalizaci organizací označovaných médii jako „ultralevicové“. Cílem jsou i další politické skupiny jako Nantes Revoltee, Comite Action Palestine či Collectif Palestine Vaincra. Aktivisté vidí snahu rozpustit ultralevicové skupiny coby volebním trik navržený k získání podpory pravicových voličů. Jde ale i o represi rozsáhlejšího hnutí, které je připraveno vzdorovat pokračování antisociální a rasistické politiky Macronovy vlády, pokud bude dalších pět let u moci.

Francie žije prezidentskými volbami. Na jedné straně stojí prezident bohatých Macron, který se neodvažuje razantněji vystoupit proti Putinovi, aby neohrozil zájmy kapitálu, jemuž tak věrně posluhuje. Na straně druhé se k moci dere LePenová, zručná obchodnice se strachem a nenávistí, která je známá svým kladným vztahem k Putinovi a penězům z Ruska. Oba kandidáti stojí proti sobě, ale na mnoha věcech se shodnou, jednou z nich je bezesporu represe vůči antifašistickému hnutí.

15.4.2022 Zahraniční sekretariát AF

Antifašismus Ze světa