Za stržení mariánského sloupu

V neděli 3. listopadu 1918 padl na dlažbu Staroměstského náměstí v Praze mariánský sloup. Nebylo by od věci tento osvobozující akt zopakovat.

Žižkovský anarchista Franta Sauer zorganizoval na neděli 3. listopadu 1918 stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Podle Michala Mareše byla tato masová lidová akce „v prvních popřevratových dnech jediný revoluční čin v Praze“. Tímto aktem Sauer předběhl dobu – spontánní obrazoborecké hnutí propuklo v republice naplno až o pár měsíců později, na jaře 1919. Nemohlo mu zabránit ani to, že stržení sloupu nebylo kvalifikováno jako poškození majetku, že se celý případ během pár dnů zametl pod koberec, aby nikoho neinspiroval k následování.

Mariánský sloup, nazývaný všeobecně sloup hanby a symbolizující útlak za monarchie, byl nejen pro Sauera v první řadě symbolem postoje katolíků k útrapám první světové války: „Když ve strašlivé světové válce mordovali se lidé navzájem po statisících a ztráty ty byly neustále doplňovány novým a novým lidským materiálem, když z válečného pole přicházeli domů mrzáci: slepí, bez nohy, bez ruky, když doma nemohly matky dáti dětem co do úst a když zoufalství dostupovalo vrcholu, tu nenašel se ani jediný kněz, ani jediný klerikální poslanec, ani jediný jezovita… aby proti tomu strašnému vraždění zaprotestoval.“

Ustavení nové československé republiky dělalo vrásky na čele katolickému kléru, který měl dosud pevné zastání v pobožné habsburské dynastii. Stržení sloupu hanby je v tom mělo utvrdit. Uplynulo ale sto let od této radostné události a černé mraky se opět stáhly nad Prahou. Miliardy už byly katolické církvi předány, teď ještě získat skutečný vliv. Klerofašistické síly v čele s kardinálem Dukou se dočkaly v roce 2019 velkého symbolického vítězství, když byl na Staromáku vztyčen nový sloup hanby.

Klerikálové si ten pocit ojebání zbytku společnosti velmi užívají a rozdávají za akt obnovení sloupu medaile. Ve středu 6. října se sešli na Dukovo pozvání v reprezentačních sálech pražského arcibiskupství na „slavnostním večeru věnovaném ocenění osobnostem, které se zasloužily o obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze“.

Jak jsme ale napsali v tematickém čísle nástěnných novin A3: „Nic ale není ztraceno, každý z nás může být Frantou Sauerem.“ Cíl by byl, nyní se jen inspirovat, nechat vše uzrát a jednou hurá do akce.

Takovou inspirací nám může být akce baskické mládežnické skupiny Ernai, která mj. likviduje symboly fašistické éry Francisca Franca (který měl během své vlády silnou oporu právě v katolickém kléru a k němuž se – na veřejnosti opatrně – vztahuje i kardinál Duka). Aktivisté zbořili 11. října, v předvečer Hispánského dne, jenž je (nejen v Baskicku nenáviděnou) oslavou španělského kolonialismu, obří (10 metrů vysoký a několik tun vážící) frankistický kříž na hoře Lemoatxa právě coby symbol španělského kolonialismu a fašismu. Doporučujeme ke shlédnutí velmi inspirativní VIDEO z této akce. Městská rada nedaleké obce Lemoa rozhodla, že tento potupný symbol nebude obnovovat.

* * *

Kdo by se chtěl o stržení mariánského sloupu dozvědět více, doporučujeme brožuru Naše luza, jezuité a diplomaté, kterou ke 100. výročí tohoto bohunelibého aktu vydalo všem klerikálům včerejška i dneška navzdory Nakladatelství AF. S podtitulem Historický doklad svržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze ji napsal sám náčelník „luzy“ Franta Sauer-Kysela ze Žižkova.

Praha, 1918