Tags:
Event
World
Czech/slovak
Protests
(more)
- Culture
- Repression
- Publishing
- War
- Antifascism
- Squatting
- Theory
- History
- Personalities
- Work
- AF/IFA
- Ecology
- Racism
- Autonomy
- Review
- Gender
- DIY
- Economy
- Elections

„Děláme to, v co věříme. Věříme v to, co děláme.“

Anarchopunks v Myanmaru vzdorují vojenskému režimu a pomáhají těm nejslabším.

Myanmar (Barma) je stát sousedící s Bangladéší, Indií, Čínou, Laosem a Thajskem, kde (jak jsme již informovali v prohlášení solidarity ZDE) došlo letos 1. února k vojenskému puči. Myanmar se dlouho nacházel pod vojenskou diktaturou a teprve poslední desetiletí se situace obrátila, i když v zemi docházelo nadále k systematické etnické a náboženské diskriminaci. Návrat vojenské junty vyvolal násilné protesty obyvatel, masové stávky a pouliční protesty, které jsou brutálně potlačovány, což si vyžádalo již stovky životů. Protestů se aktivně účastní i místní anarchopunkeři.

„Protestujeme“

Kyaw Kyaw, zpěvák kapely Rebel Riot, vysvětluje tamní situaci: „Naše země byla pod vojenskou vládou 50 let, od roku 1962. Dekáda 2010–2020 byla okamžikem reformy, ale ústavní zákon z roku 2008 byl navržen tak, aby armádě byla ponechána stále velká moc, takže se nedá říct, že by šlo o skutečnou demokracii. Je jasné, že to nepůjde tak rychle a snadno v systému vytvořeném generály, ale mezi lety 2010 a 2020 jsme se bavili mnohem lépe ve srovnání s tím, co tu bylo dřív. Během tohoto období byl otevřen internet, média byla poměrně svobodná a lidé mohli mluvit o politice na veřejnosti. V oné dekádě jsme samozřejmě nebyli stoprocentně svobodní, a to hlavně kvůli pokračující kontrole ze strany armády… Prvního února 2021 jsme se dozvěděli, že se vrací k moci. Lidé byli rozhořčení, ale situace prostě byla najednou taková. Protestujeme, protože chceme demokracii, nechceme žít ve vojenském systému. Další generace by už neměla žít tak, jak jsme žili my. Chceme jít kupředu. Odmítáme jakoukoli diktaturu. Chceme svobodu, rovnost a lidská práva. Proto protestujeme.

Šestého února vyšli lidé po celé zemi do ulic. Jen v ten den se protestů v Yangonu, největším myanmarském městě, zúčastnilo odhadem 100 000 lidí. Od té doby se každý den konají protesty v několika městech a regionech po celé zemi. Lidé se prostě nechtějí vrátit do temné éry vojenské diktatury.“

Anarchopunková komunita v zemi nezůstává pozadu. Kapely Rebel Riot, Kultureshock, The Outcast a The Slingshot společně vytvořili projekt Cacerolazo. Tento název odkazuje k formě protestu, který má původ v Chile, kdy během Pinochetovy diktatury bily ženy do prázdných pánví na protest proti nedostatku potravin. Praxe rámusení pomocí hrnců a pánví je v Myanmaru spojena s vyháněním zlých duchů. Jako projev nespokojenosti s juntou jsou z oken a balkonů slyšet každý den v osm večer, tedy v čase, kdy začíná zákaz vycházení nařízený armádou. Cacerolaza se prezentuje skladbou The Night Will not Be Silenced (Noc nebude umlčena), ve které se vzdává hold lidem zabitým po vypuknutí vojenského puče. Veškerý výtěžek z této písně je věnován na podporu Hnutí občanské neposlušnosti (CDM) v Myanmaru.

Punková komunita

Kapela The Rebel Riot z města Yangon je asi ze všech punkových skupin v zemi nejznámější. Jsou aktivní na Facebooku, informují o dění v zemi a udržují kontakt s punkovou komunitou po celém světě.

Vydali také několik videí. Jedno z nich, plné černo-rudých praporů, k písni One Day se stalo soundtrackem mnoha mladých demonstrantů v Myanmaru, kteří užívají symboliku tří vztyčených prstů, gesta zkopírovaného z filmu Hunger Games, které se rychle stalo symbolem protestů.

„Abychom vybudovali skutečnou demokracii, musíme překonat ústavu z roku 2008, propustit všechny politické vězně, zastavit vojenskou juntu a vypracovat federalismus počítající se všemi etnickými skupinami,“ říká člen Rebel Riot.

„Od 1. února, od začátku státního převratu bojujeme ze všech sil o vymýcení diktatury. Doufáme, že se tato píseň stane zdrojem síly pro všechny účastníky revoluce. Doufáme, že bude inspirovat ty, kteří stále nerozumí. Doufáme, že nezapomenete na bitvy, které budeme muset vybojovat pro ,den‘, kdy budeme moci stát společně, beze strachu a spojeni láskou navzdory všem našim rozdílům,“ stojí v prezentaci klipu na youtube.

Rebel Riot podle vlastních slov nejsou jen kapela, ale také punková komunita, která pracuje společně jako punková scéna, organizuje sociální aktivity na pomoc lidem, dobrovolnické skupiny Food Not Bombs-Myanmar a Books Not Bombs-Myanmar, provozuje komunitní podniky zaměřené na sítotisk, tetování, vlasový design a piercing. Punks ale nejsou v zemi příliš známí, koncerty se konají poměrně zřídka, a to většinou pod mosty či v průmyslových halách.

Jeden z punkerů skončil nedávno po pronásledování represivními složkami hospitalizován: „Člen naší komunity, čtyřiadvacetiletý zpěvák Outcastu a aktivní dobrovolník Food not Bombs… se 14. března zúčastnil protestu v továrně Hlaing Thar Yar. Odpoledne dorazilo množství vojáků a fízlů, aby potlačili demonstranty. V noci začali používat slzný plyn, gumové projektily i ostrou munici. Více než 50 lidí bylo zabito a mnoho dalších zraněno. Našeho kamaráda trefili kulkou do ruky. V nejbližší nemocnici mu byla zlomená ruka dána do sádry.“

Jídlo místo zbraní

Dlouho před vojenským pučem zorganizovali lidé z Rebel Riot a z místní punkové komunity aktivitu Food not Bombs (FNB, Jídlo místo zbraní) a pokračovali v tom i po událostech z 1. února. S novou energií a podporou rozdávají jídlo těm, kteří to nejvíc potřebují.

FNB-Yangon založila v roce 2013 skupina místních pankáčů. Starali se o pomoc lidem žijícím ve špatných podmínkách, zejména dětem. Kyaw Kyaw vzpomíná: „Uvědomil jsem si, že musím udělat něco víc než jen zpívat o změně systému.“ Dodává, že nová vláda nechápala nepříznivou situaci městských bezdomovců, jejichž počet začal stoupat. „Velké společnosti přicházejí do Myanmaru obchodovat, takže se neustále zvedají ceny pozemků, domů a bytů, zejména v Yangonu, protože je to největší město,“ říká zpěvák Rebel Riot v článku Vice z roku 2015. S rostoucím nájemným stále více rodin přicházelo o domovy. Někteří byli vyhnáni do ulic, další hledali útočiště v buddhistických klášterech, zatímco jiní se museli přestěhovat do satelitních měst. Vyskytla se řada případů, kdy byli obyvatelé okrajů měst nuceně vystěhováni, aby uvolnili cestu novému stavebnímu rozvoji.

V roce 2020, kdy zemi zasáhla pandemie, rozdávali pankáči z FNB obrovské zásoby potravin na podporu potřebných. Mimo jiné podporovali odbory a pracující z oděvních továren, kteří bez jakékoli náhrady přišli po uzavření továren o mzdy.

Slogan „Jídlo místo zbraní“ dostál svému jménu, když kolektiv podporoval protestující pomocí vody, potravin a bezpečnostního vybavení, jako jsou přilby, ochranné brýle a respirátory. FNB se spojuje s dalšími aktivistickými organizacemi, jako jsou odbory a studentské skupiny.

FNB-Myanmar dokumentuje své aktivity na facebooku. V posledním příspěvku z 15. dubna informuje o poskytnutí rýže a oblečení více než 200 domácnostem ve squaterské komunitě ve čtvrti Severní Okkala a dodává: „Vzájemná pomoc, jednota, laskavost a láska jsou také velmi důležitými a podstatnými zbraněmi. S těmito zbraněmi můžeme vytvořit novou společnost, kterou chceme… Děláme to, v co věříme. Věříme v to, co děláme.“

Skupin FNB tu operuje více, například Food Not Bombs-Rakhine či Food not Bombs Northern Shan State Myanmar. Ve zprávě ze 14. dubna tento kolektiv informuje o rozdávání rýže, oleje, soli, jídla, oblečení, léků a menstruačních potřeb v uprchlických táborech a uvádí: „Kvůli válečnému napětí mají některé tábory omezený přístup k dárcům, jídlu a přístřeší. Zatímco členové FNB rozdávali jídlo, bylo slyšet zvuk dělostřeleckých granátů.“

Mezinárodní solidarita

V globální punkové komunitě byla vyhlášena sbírka na podporu barmského Food not Bomb a již byly vybrány tisíce eur. Anarchopunkové kapely, jako jsou Doom, Visions Of War, Dogma, Nightfeeder a další a další, vydaly benefiční kompilaci.

V mnoha městech proběhla solidární shromáždění na podporu barmských kamarádů a kamarádek a proti vojenskému puči, například v Německu (v Brémách, Freiburgu, Hamburku, Kolíně nad Rýnem nebo Berlíně), USA (v Chicagu) či v Indonésii. Jednotlivci i skupiny z celého světa (punks, skins, kapely, kolektivy FNB…) zasílají solidární fotografie.