Anarchistická federace

Proti asociálnosti vlády i popíračů

Blíží se prvomájové setkání anarchistek a anarchistů v Praze na Střeleckém ostrově.

leták

Jak jsme již informovali, bude se na Prvního máje od 11.00 konat tradiční setkání anarchistek a anarchistů, a to na neméně tradičním místě – v Praze na Střeleckém ostrově. Právě tady se v roce 1890 konalo první dělnické shromáždění v Praze u příležitosti svátku práce, jenž byl vyhlášen na základě událostí spojených s bojem za osmihodinovou pracovní dobu v roce 1886 a justiční vraždou několika anarchistů v Chicagu o rok později.

Setkání je plánováno v piknikovém duchu. Na místě bude k dispozici občerstvení, o které se postará kolektiv Food not Bombs Žižkov, a distribuce anarchistických publikací z produkce Nakladatelství AF (včetně čerstvého čísla časopisu Existence, které je věnováno osobnosti Petra Kropotkina) a historického spolku Zádruha.

Je však otázka, jakým způsobem proběhne položení kytice u pamětní desky první prvomájové dělnické manifestace. Místo před ní si totiž zabral pro svou politickou agitaci Lubomír Volný. I když se na sebe snaží neustále strhávat pozornost, mnozí asi nebudou vědět, o koho jde. Volný působí v Ostravě, kde je znám jako „obchodník s chudobou“ kvůli pronajímání předražených zchátralých bytů, jinak je to přeběhlík z Okamurovy SPD (poslaneckého mandátu se ale nevzdal) a zarytý „antirouškař“. Jeho agenda se nijak výrazně neliší od ostatních nacionalistů – islám, EU, Romové, migranti, rasismus naruby, bla bla bla – všechno špatně. Na druhou stranu Putinovo Rusko je OK, jeho jaderné zbraně by toho dost vyřešily, Lukašenko je legitimní představitel Běloruska, bla bla bla. Originální byl trošku blábolem, že studium v zahraničí je zlatá klec a zdroj falešných představ o světě. Ale nejvíc se v poslední době objevuje coby představitel všemožných popíračů v souvislosti s pandemií covid-19.

Tito popírači, jak je pracovně nazvěme, neprezentují žádné homogenní postoje. Někteří jdou tak daleko, že popírají existenci nemoci covid-19 a zpravidla za ní vidí nějaké spiknutí. Jiní ji bagatelizují, odmítají proticovidová opatření a odmítají nošení roušek. Ty často označují za náhubky, které nás mají umlčet. Další zpochybňují smysl očkování. Jistě by se našla spousta dalších bizarních postojů, ale tím se zabývat nechceme.

To, že někdo kritizuje vládu a vychází se svou kritikou do ulic, je sympatické. U popíračů jdou ale sympatie stranou. Důsledky jejich požadavků i rádoby vzdorného chování se totiž ve své asociálnosti nijak neliší od rozhodování vlády. Ani vládě, ani popíračům totiž nejde o to, aby byla epidemie co nejrychleji poražena. Kdyby o to šlo vládě, zastaví vedle volnočasových aktivit lidí i průmysl. Stačilo několik týdnů a mohlo být po všem. Kdyby o to šlo popíračům, museli by nejprve vyndat hlavy ze svých zadků a začít být ohleduplní a odpovědní ke svému okolí.

Jak vláda, tak popírači jsou odrazem hodnot, které do nás 30 let rvala neoliberální ideologie, jejímž věrozvěstem byl zejména Klaus starší. Hlásala, že silnější vítězí, vzájemně jsme si konkurencí, a máme tedy každý hledět především na vlastní osobní zájmy. Není divu, že na pandemii doplácí ti nejslabší, zatímco velkokapitál dál může produkovat své zisky. A není divu, že vidíme demonstranty bez roušek, kteří chtějí stůj co stůj pít na veřejnosti a sedět v hospodě.

Nezodpovědnost a egoismus nejsou alternativou k chaotickým a nekoncepčním rozhodnutím vlády. Ohrožovat ostatní odmítáním roušek či očkování není žádná rebelie, nýbrž známka omezenosti a bezohlednosti a v neposlední řadě neúcty ke zdravotnickému personálu, který stojí v první linii pandemie. A vždy se najde nějaký politický podnikatel, který se na takové vlně sveze a bude ji přiživovat.

Alternativou je naopak zodpovědný přístup, solidarita a vzájemná pomoc. A také odmítnutí jedinců, kteří budují na zádech ostatních svou politickou kariéru a byznys, stejně jako odmítnutí spojenectví státu a kapitálu za účelem profitu několika na úkor zbytku společnosti. Taky už nás nebaví roušky. Taky si chceme zajít do hospody. Taky se chceme neomezeně scházet s přáteli a cestovat. Víme ale, že to nemůžeme dělat na úkor zdraví a životů ostatních.


Píšou jinde

Odkazy