Naše těla, naše volba

Posledních šest týdnů vycházejí lidé v Polsku do ulic na protest proti omezení interupčního zákona.

Země nezažila demonstrace takového rozsahu po celá desetiletí a navzdory narůstající pandemii koronaviru se ve městech a vesnicích scházely statisíce lidí.

V Polsku jsou zákony o potratech terčem kritiky od roku 2016. „Potratový kompromis“ vytvořený v roce 1993 umožňoval potraty pouze v případě vady plodu, pokud představoval riziko pro zdraví ženy anebo v případě incestu nebo znásilnění. Od doby, kdy se strana Právo a spravedlnost (PiS) v roce 2016 dostala k moci, se snaží zákon ještě zpřísnit. Pokaždé se však tyto pokusy setkaly s obrovskými, většinou zdola organizovanými protesty známými jako Stávka žen. Největší demonstrace probíhaly v letech 2016 a 2018 – a vládní návrhy byly staženy.

Když přišel koronavirus a země se dostala do lockdownu, PiS viděla příležitost přijmout zákon bez masivních protestů. V dubnu bylo lidem zakázáno opouštět domovy pod pokutou 30 000 PLN (178 000 Kč). Nakupování potravin však bylo povoleno, takže tisíce lidí po celé zemi vytvořily řady před obchody, dodržovaly požadovanou vzdálenost a nesly transparenty podporující svobodu volby. Policie vyhrožovala demonstrantům pokutami, ale nakonec nedošlo k žádným závažným represím. Výsledkem bylo, že zákon nebyl přijat, ale nebyl ani odmítnut.

Ve čtvrtek 22. října Ústavní soud rozhodl, že potrat v případě poškození plodu není v souladu s ústavou. To by v podstatě znamenalo konec legálních potratů v Polsku. Lidé to nehodlali akceptovat. Ve Varšavě se demonstranti shromáždili pod soudem navzdory zákazu shromažďování. Když se odehrála „oficiální“ část protestu, skupina squaterů a skupina Rythms of Resistance povzbudila lidi k tomu, aby blokovali ulici a pochodovali městem k ústředí PiS. Dav se stále zvětšoval a skandoval pro-choice, protivládní a protipolicejní hesla. Po příchodu do domu Jaroslava Kaczyńského (vůdce vládnoucí strany, ve skutečnosti autoritářský diktátor) se demonstranti střetli s policií a odpovídali házením kamenů a lahví poté, co policisté zaútočili obušky i slzným plynem proti mírumilovným protestujícím v prvních řadách.

Lidé byli rozhořčeni, všechna velká města v Polsku byla poseta graffiti a nálepkami. V pátek vyšlo do ulic ještě více lidí, kteří se scházeli nejen před budovami vládnoucí strany, ale také před významnými katolickými institucemi. V Poznani obsadily anarchofeministky opuštěnou budovu nemocnice a prohlásily ji za potratovou kliniku, což lidem připomnělo, že k ukončení těhotenství nepotřebují souhlas vlády. Uživatelé sociálních médií začali sdílet telefonický kontakt na „Potraty bez hranic“ (Abortion without borders) – zdola organizovanou iniciativu založenou roku 2019, která pomáhá lidem v nechtěném těhotenství získat přístup k lékařskému zákroku v zahraničí. V neděli 25. října byl dosažen průlom v polské katolické mentalitě. Demonstranti vstoupili do některých kostelů, aby narušili mše; několik kostelů bylo pokryto graffiti; tisíce lidí se rozhodly pro vystoupení z církve a mladé ženy ve městě Szczecinek řekly knězi napřímo, aby táhnul do prdele – což je hodně neobvyklé v zemi, kde jsou všichni vychováváni k úctě a strachu z katolické církve.

Anarchistické kolektivy jsou od počátku součástí protestů. Jak se stále více lidí začalo připojovat k „nezákonnému“ protestu, vzrostla poptávka po sdílení znalostí, kterými disponuje anarchistické hnutí. Feministické skupiny organizují demonstrace, antirepresivní skupiny jako ABC poskytují právní pomoc a připomínají protestujícím bezpečnostní opatření, zdravotnické týmy dohlíží na to, aby byli všichni v pohodě, kolektivy specializované na občanskou neposlušnost sdílejí své tipy, jak organizovat blokády, Food not Bombs vaří teplá jídla, místní skupiny „lepičů“ Plakaciary zaplňují ulice měst feministickými plakáty povzbuzujícími protestující k boji za jejich práva. Pro mnoho lidí jsou tyto protesty prvním setkáním s politickým aktivismem, organizováním na místní úrovni a s přímými akcemi. Při procházce davem lze cítit ohromné vzrušení a nadšení lidí, kteří vzali věci do svých rukou.

Během prvního týdne války proti státu čelili lidé těžkým represím. Pouze ve Varšavě bylo zadrženo 36 osob (alespoň o kterých víme), tisíce libí bylo legitimováno, stovky odmítly platit pokuty. Mezi hlavní obvinění patří: účast na shromáždění (někdy se změnila na účast na „nelegálním“ setkání více než 5 osob), urážka policisty, narušení fyzické integrity policisty a napadení policisty. Policisté mučili jednu osobu, zbili obušky několik lidí, pokoušejících se opustit protest, a proti desítkám a stovkám dalších použili slzný plyn. Sledovali a zadrželi protestující, kteří cestovali z Poznaně do Varšavy na největší pochod, který se odehrál 30. října.

Vyhledávali lidi podezřelé z organizování facebookových protestních akcí, a těm pak vyhrožovali. Některým z lidí, které policajti zastrašují, je teprve 17 nebo 14 let. Před dvěma týdny jsme se dozvěděli, že policajti přišli do domu čtrnáctiletého chlapce poté, co na svém profilu sdílel protestní facebookovou událost. Hrozili mu, že s ním budou zacházet jako s organizátorem, pokud přijde na další blokádu, a pak navštívili jeho školu, aby informovali učitele o jeho činnosti.

Za posledních pár týdnů policisté na každém protestu zadrželi alespoň jednu osobu. Demonstranti vždy dostojí svému sloganu „Nikdy nejsi sám“ a vždy se objeví před policejní stanicí nebo soudem, aby vyjádřili svou solidaritu. Nejdelší akce solidarity se odehrála ve Varšavě, kdy policisti před soudem, který rozhodoval o tom, zda bude jeden protestující poslán do vězení na tři měsíce, násilně zadrželi několik lidí účastnících se solidární akce. Naši soudruzi byli převezeni na policejní stanice mimo město, některým byla odmítnuta právní pomoc. I přes velkou vzdálenost se pořádala demonstrace solidarity – účastnicemi byli většinou anarchisté z Varšavy a místní středoškolačky. Celá tato solidární akce trvala 30 hodin. Vzhledem k tomu, že se toto policejní násilí v ulicích odehrává každý den, se mnoho lidí začalo zajímat o myšlenku omezení rozpočtu nebo zrušení policie. Liberální starosta Varšavy již prohlásil, že bude škrtat v rozpočtu pro policii.

Policie není jediná, kdo používá sílu proti demonstrantům. Projev Jarosława Kaczyńského k národu, kde požadoval ochranu církve před „šíleným levicovým davem“, aktivizoval hardcore katolíky a náckovské milice. Někteří z nich fyzicky bránili kostely, zatímco jiní se začali po městech potulovat s teleskopickými obušky, pepřáky a noži. Ve Vratislavi byla nejméně jedna osoba (náhodný kolemjdoucí) pobodána gangem nácků a fotbalových chuligánů. Ve Varšavě byla žena, která chtěla vstoupit do kostela, shozena nácky ze schodů za nečinného přihlížení policie. Na vlně tohoto násilí začala být po desetiletí anarchisty skandovaná protipolicejní, protistátní a antifašistická hesla stále populárnější. Když 30. října náckové zaútočili na pochod žen ve Varšavě, byli zbiti antifašisty ruku v ruce s protestujícími „hlavního proudu“. Policajti se nepokoušeli zasáhnout, takže než se objevili, většina lidí v davu pochopila, že je v pořádku dát náckovi přes držku. A měli také šanci to na místě zkusit.

S tím, jak se během prvních několika týdnů k demonstracím připojilo více lidí, se témata přesunula z „potratu na vyžádání“ na „Jebat PiS!“, ale radikální skupiny se snažily obnovit feministická hesla. Poté, co pominula první vlna popularity a „trendovosti“ blokád, politicky méně aktivní členové společnosti zmizeli a poselství protestů již není tak nejasné jako dříve. Jsme v ulicích a bojujeme za bezplatné potraty, zdravotní péči, sexuální výchovu a sociální péči. Hnutí není centralizované, některé regiony se rozhodly jmenovat vlastní regionální rady, které budou klást požadavky s ohledem na potřeby místních lidí. V několika regionech pozvala menší města lidi z velkoměst, aby se připojili k jejich protestům, a tak se dlouhotrvající dynamika mezi městy na několik dní obrátila.

Protesty probíhají už 6 týdnů. Prvních pár týdnů bylo vyčerpávajících a něco se dělo každý den. Právě teď se většina měst omezila na jednu nebo dvě akce týdně, většina z nich se koná v pondělí. Blokád se účastní méně lidí, ale přesto se dějí dál. Je těžké říct, co přinese budoucnost, pokud jde o legislativu, nicméně už nyní vidíme, jak iniciativy na místní úrovni nabývají na síle. Abortion Dream Team je skupina stojící za organizací Interrupce bez hranic, která bojuje za reprodukční práva a pomáhá lidem ukončit nechtěné těhotenství. Od zahájení Potratu bez hranic v listopadu 2019 se jim podařilo pomoci více než 2000 lidem. Po rozhodnutí ústavního soudu získali na svou činnost více než 1 400 000 PLN (8 300 000 Kč). Zorganizovali dvě veřejné akce o potratech v centru Varšavy a poskytli lidem, kteří potraty zažili, platformu pro sdílení jejich příběhů. Jejich poselství „potraty jsou v pořádku“, které dříve odmítli někteří liberálové, a dokonce i levičáci, se najednou setkalo s větším porozuměním a otevřeností. A co je nejdůležitější, podařilo se jim sdělit velmi silné poselství: „Bez ohledu na to, co stát a církev dělají, si navzájem pomáháme při potratech a budeme v tom pokračovat.“ Jako potvrzení jejich slov vznikla nová potratová skupina na místní úrovni Ciocia Czesia (teta Czesia) z Česka. Ruku v ruce s Ciocia Wienia z Vídně a Ciocia Basia z Berlína pomáhají aktivistky lidem při potratech v zahraničí. Stát není třeba, dokážeme se o sebe postarat sami.

NAŠE TĚLA, NAŠE VOLBA!

Zdroj: Anarchistyczny Czarny Krzyż

Související odkazy:
Podpora protestů žen v Polsku
A3: Ženy proti tmářství