Anarchistická federace

Oslava

Jak by se byl odhaloval pomník Jana Husa…

V červenci 1915 měl být slavnostně odhalen pomník Jana Husa vybudovaný na Staroměstském náměstí v Praze. Válečný stav to prý nedovoloval, a oslava pomníku byla odsunuta na „dobu příhodnější“. Ta jaksi nikdy nenastala (zato nedaleký katolický sloup se nám tam po 102leté absenci už zase slavně topoří). Michal Kácha byl v roce 1915 jako „nebezpečný anarchista“ v internaci v Dolních Rakousích, ale možnou oslavnou řeč některého z činovníků k pětisetletému výročí upálení Jana Husa si dovedl i tak dost dobře představit. Sepsal ji tedy pro satirický časopis, který si internovaní za svého nuceného pobytu v improvizované c. k. policejní věznici na zámku v Göllersdorfu vydávali.

 

Vaše Excelence, slovutní a vážení pánové!

Shromáždili jsme se na tomto místě, abychom slavnostně přijali do správy obce tento pomník, který vytvořil pan sochař Šaloun. Obec, vzhledem k tomu, že k vysoce významným účelům odevzdává velké obnosy, jako jsou kupříkladu koňské dostihy, bankety a mnohé jiné, nemohla k národní sbírce přispěti větším obnosem, ale nicméně přinesla velkou oběť darováním místa, kde pomník je postaven. Pováží-li se, že darované místo měří cirka 200 m2 a že každý čtvereční metr na této prostoře stojí 320 K, je to od obce naší oběť nemalá. (Pohnutí, gestikulací a prstovou hrou provázený šepot u přítomných.)

Pomník – jak Excelenci a váženým pánům bude známo – je postaven ke cti Jana Husi, kněze a profesora na vyšším učení pražském, který v naší Praze i na venkově před 500 lety žil a působil. Nejvýznamnějším skutkem Mistra Jana Husi je oprava našeho milého druhého jazyka, takže i nevzdělanci mohli k praktické potřebě jej použíti. Také napsal několik spisů, které jsou velice učené, a proto jen málo lidem jsou známé, a též několik náboženských traktátů, jež v nynější praktické době se jeví zastaralými a namnoze přehnaně romantickými. Byl také učitelem řečnění a své řeči před četnými posluchači přednášel v takzvané kapli beltémské. Pro způsob svého vyučování měl časté spory s pražskou konzistoří a pražským arcibiskupem, a měl proto mnohé nepříjemnosti. Historie nám povídá, že byl Mistr Jan Hus před 500 lety koncilem kostnickým pro nějaké bludy souzen, shledán vinným a k smrti upálením odsouzen. Ortel nad ním byl pro větší čest a slávu církve dne 6. července 1415 vykonán a prach jeho byl do kolem tekoucího Rýna smeten. Historikové jsou o příčinách jeho sporu, jakož i o jeho odsouzení a trestu různého mínění, a proto i já nemohu se vysloviti jinak, nežli že tenkráte byl Mistr Jan Hus odsouzen z neporozumění a upálen nedopatřením.

Není mojí a vaší úlohou – velevážení přítomní – zabývati se luštěním, kdo tenkráte neblahý spor přivodil a kdo byl v právu, a proto bude lépe přidržeti se zlaté střední cesty, která vede ke smíru mezi občany a neuráží zejména těch úctyhodných a nábožensky zanícených spoluobčanů, denně vykonávajících bohulibou pobožnost u nedaleko stojícího sloupu mariánského, jenž významně a výstražně trčí a upomíná, kam vede svéhlavost a loajálnosti holedbající neposlušnost k nejvyšší vrchnosti.

Historie nás naučila přidržovati se cesty pravé, která vede, řízena jsouc pokyny naší milostivé vlády (při tom řečník významně se shrbeným hřbetem mžiká k čestnému sedadlu, kde sedí muž v uniformě), ku blahu našeho národa.

Je mezi pšenicí koukol a mezi námi jsou i lidé, kteří proti zdravé a národu prospěšné politice zle brojí a využitkují každé příležitosti, aby nás zastánce zlaté střední cesty hanobili.

Proto musíme vždy a co nejostřeji vystupovati proti těm, kteří v nynější zlé a kritické době odvažují se rozdmýchávati spory a urážeti spoluobčany, nazývajíce Jana Husa – mučedníkem. Popuzují i vyšší kruhy k nenávisti k našemu národu hlásáním hesel namířených proti svaté církvi, která bez toho v dnešní době je stižena rozpačitostí. Proti těmto novodobým bludařům a výstředníkům musíme se postaviti ruku v ruce s naší vládou.

Historie nám ukázala, kam vedlo rebelantství našich neblahých předků a paličatost v otázkách tzv. mravních. Víme, že následkem špatného pochopení Jana Husa stali se jeho falešní ctitelé bandity, lupiči a žháři a buřičství na začátku sedmnáctého století vedlo k Bílé hoře, po níž dlouho a až po naše dny se národ náš netěšil přízni milostivých vlád. Všem, kteří svádí náš lid k samostatnosti a národnímu partikularismu – protože známe jen jednu vlast a tou je Rakousko –, je třeba dáti řádnou výstravu a svésti pobloudilé na cestu správnou a spravedlivé vrchnosti milou.

I v samotném oslavenci máme příklad pokory a odevzdanosti do vůle vyšších, když před 500 lety svěřil svou osobní jistotu do rukou císaře Zikmunda, který vydal jemu glejt zabezpečující jeho svobodu. A proto nesmíme se másti křikem nezodpovědných živlů, vytýkajících nám devótnost vůči Vídni, křik jejich nás jen utvrzuje, že naše cesty pokory a odevzdanosti jsou cestami správnými.

Vaše Excelence! My, shromáždění na tomto místě, Vaši Excelenci slavnostně prosíme, byste naši nejpokornější loajálnost tlumočil, kde toho bude zapotřebí, a ubezpečujeme, že i vzácná tolerance náboženské shovívavosti našeho slavného spojence je nám vzácným příkladem velké ctnosti, který chceme následovati, a my zvláště dovedeme plně pochopiti vyšší zájem všech dění, která s vysokou tolerancí souvisí.

Myslím, že velevážení shromáždění budou souhlasni v názoru, že nepotřebujeme se dále Husem a neblahou dobou husitskou zabývati, když podstatu Husovu i dobu potomní tak výstižně vyslovili na sněmu v roce 1889 slavný historik blahé paměti, již zemřelý Waceslav Wladivoj Tomek, císařský rada atd., a princ Švarcenberk, nejlepší z naší historické šlechty, takzvaný princ vlajka slavné paměti, který, bohužel, již k velké naší žalosti ráčil zemříti.

Doufám, že budu mluviti ze srdce všech vzácných přítomných, když podotknu: pomník, ač uznáváme jeho značnou rozlehlost a pracnost sochařskou – není výtvorem, který by odpovídal – bohužel – naší invenci. Má v sobě mnoho z kacířských myšlenek přemrštěnců, které asi jen z nepochopení pan Šaloun užil, aby na úkor umělecké kvality přiblížil se nízké mysli lůzy. A nejen to, toto sousoší je schopno hrubě urážeti naše věrné katolíky, což nesmí býti trpěno. Proto navrhuji se smluveným dříve souhlasem velevážených přítomných: vyzývavá skupina bojovníků budiž od pomníku odstraněna, kalich – jako symbol rebelantství – ze sousoší odstraněn, zbytečná výše postavy Husovy snížena a případně mírněji vyjádřeným poprsím nahrazena; k pomníku budiž připojen komentář, který by po našem způsobu vyjádřil, proč pomník byl postaven a jaký význam Hus pro nás měl.

Městská rada většinou hlasů přijala návrh, aby městský kameník předsevzal opravu pomníku na obecní útraty a dle navržených plánů naší komise správně udělal…

 

(Citováno z knihy F. J. Havelky Zápisky z vyhnanství. Ilustrované dokumenty 1914–16, vydal Emil Šolc v Karlíně, [1928], s. 129–132)


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Procházka po Žižkově anarchistickém

12. 9. 2020, Praha

Komentovaná procházka dějinami anarchismu na Žižkově …(více)

Neposlušné Brno

24. 10. 2020, Brno

První ročník Knižního festivalu radikální imaginace …(více)