Анархистская федерация

Hlasy z Notara 26 (I.)

První ze série rozhovorů s lidmi, kteří jsou součástí athénského uprchlického squatu Notara 26.

...

1: Javid

V mojí zemi, Afghánistánu, mi rodina říkala: „Odejdi odtud, jdi do Evropy. Tam najdeš lepší život pro sebe a svoje dítě, je tam bezpečně a uživíš se tam.“

Naše cesta sem byla velice složitá. Nejhorší bylo dostat se z Íránu do Turecka. Dvakrát nás chytla turecká policie, když jsme překračovali hory, protože našemu miminku byl teprve měsíc a začalo brečet. Byla tma a přes hory se šlo špatně, dítě bylo slabé a unavené, měli jsme před očima smrt. Podruhé mě policie zmlátila do bezvědomí. Moje žena brečela a prosila je, aby mě nechali jít. Nakonec jsme jim museli dát naše peníze a telefony, aby nás pustili.

Nakonec jsme dorazili sem, do Řecka. Hledali jsme pomoc při shánění bydlení, ale všude nám říkali – musíte mít papíry. A my jsme je neměli. Jediné místo, kde nám pomohli, byl squat Spyro Trikoupi v Exarchii. Byli jsme tam dva a půl měsíce. Potom přišla policie a squat vyklidila. To se stalo 24. srpna.

Co se s vámi stalo po vyklizení Spyro Trikoupi?

Zatkli nás a zavřeli nás do vězení, do uzavřeného vězeňského tábora v Amygdaleze. Ve vězeňském táboře nám řekli: jestli chcete být propuštěni, musíte si zažádat o azyl tady v Řecku. S tím jsme souhlasili a podepsali jsme papíry se žádostí, abychom mohli zůstat v Řecku.

Po padesáti dnech v táboře jednou v noci přišli. Naložili nás do autobusu a odvezli z tábora. Odvezli nás za město, doprostřed ničeho a pustili nás. Řekli nám: jděte, jste volní.

Pěšky jsme šli zpátky do města 10 kilometrů. Nevěděli jsme, kam jít. Šli jsme do tábora pro uprchlíky ve Skaramagas, abychom poprosili o místo, kde bychom mohli zůstat, ale řekli nám, že pro nás pokoj nemají. Spali jsme tedy venku, kde nás žrali komáři.

Jak jste přišli do Notary?

Díky tomu, že jsme bydleli ve Spyro Trikoupi, jsem o Notaře věděl. Přišli jsme tam a zeptali se, jestli nám nemohou pomoci. Po dvou nebo třech dnech jsme dostali místnost, kde můžeme bydlet.

Tady v Notaře máme vodu, plyn, elektřinu. Pronajmout si něco ve městě by nás stálo okolo 300 eur měsíčně a to nemáme. Od státu nedostáváme nic. Chtěli po mně, abych si vyřídil platební kartu, ale čekám a stále nepřišla. Od nikoho žádnou podporu nedostáváme, moje rodina v Afghánistánu nám pomoct nemůže.

Ohledně našeho azylového řízení jsme měli pohovor. Řekli nám: „Ne, co vám řekla policie, to není pravda, musíme vám dát nový termín na další pohovor.“ Ale ten nový termín je až v roce 2022! Do té doby jsme zaseklí v téhle situaci.

Chci hlavně říct, že stát, charity ani nevládní organizace pro nás neudělaly nic. Obešli jsme mnoho úřadů a charit. Všude říkají pouze: „Nic pro vás nemůžeme udělat.“ Nebo: „Dáme vás na seznam.“ Pouze squaty nám pomohly.

Co pro tebe znamená Notara?

Notara je místo, kde se lidé starají o ostatní. Hlavně se postarali o naše dítě a o další děti. Máme tu schůzky a pléna, kde se může každý zúčastnit a kde se snažíme dělat správná, spravedlivá rozhodnutí.

Jedna věc je tu velmi dobrá: není tu žádný nacionalismus, žádný rasismus nebo patriotismus. Když jsme byli ve vězeňském táboře, každou chvíli na nás policisté křičeli: „Taliban, Taliban, Mullah Omar!“ Jen proto, že pocházíme z Afghánistánu. Tady se to neděje.

 

Zdroj:
https://stateless.noblogs.org/post/2019/11/24/voices-of-notara-words-from-the-struggle-in-exarcheia-part-1-javid-the-immortal/


Что пишут на других сайтах

Ссылки