Anarchistická federace

V družstevní kavárně o Žlutých vestách

Report z únorové debaty KPK se členem Mouvement Communiste z Francie o Žlutých vestách.

žluté vesty

Ve středu 20. února se pražská družstevní kavárna ROH zaplnila zájemci o současné dění ve Francii. Přišli na debatu, kterou pořádala skupina KPK (Kolektivně proti kapitálu) a jejímž ústředním tématem bylo francouzské hnutí Žlutých vest (Gilets jaunes), jehož pravidelné sobotní demonstrace se konají už od podzimu 2018 (nejen) na náměstích po celé Francii.

Člen francouzské organizace Mouvement Communiste Ahmed na úvod v krátkosti shrnul, co vlastně Žluté vesty jsou, jak toto hnutí vzniklo, o co jim jde a kdo na jejich demonstrace chodí. Zastavil se také u důvodů, které vedly k vzedmutí vlny nesouhlasu a následně daly tomuto hnutí vzniknout. Francouzská vláda v roce 2018 snížila maximální povolenou rychlost na vedlejších silnicích z 90 km za hodinu na 80 km. To se dotýkalo především profesionálních řidičů, kteří však v té době zvládli mobilizovat jen malé množství lidí. Větším impulzem bylo pak zvednutí daně na pohonné hmoty. Přes různé menší protesty a petiční akci probíhající v květnu roku 2018 se postupně protestující dostali až k blokádě dopravy, k níž došlo 17. listopadu 2018. Té se účastnilo na 300 místech kolem 300 tisíc lidí.

Po krátkém uvedení do kontextu Ahmed svou prezentaci tématu směřoval spíše k výtkám, které k hnutí má. Pro tuto příležitost vyberme jen pár z nich, které spolu jsou do značné míry provázané.

Protesty se točí hlavně kolem pracovních podmínek a omezení ve výkonu povolání. Jak ale Ahmed zdůraznil, na nezaměstnané se při akcích zcela zapomíná. Ve Francii je přitom stabilně 9–10% nezaměstnanost.

Ahmed se negativně vyjádřil i k násilí, které se mnohdy se Žlutými vestami spojuje. Označuje jej za projev slabosti, protestující podle něj jen po celém týdnu v práci potřebují „upustit páru“. Přitom se rozbitou výlohou nebo zapáleným autem rozložení sil nezmění. Naopak je to podle něj jen příležitost pro policii, proč zesílit represivní opatření. K tomu mimochodem už v souvislosti s protesty došlo – byl zpřísněn protimaskovací zákon, za jehož porušení hrozí v současnosti i vězení. Policie současně vyhotovuje seznamy účastníků násilných demonstrací a udílí jim zákaz účasti na podobných akcích.

Je také otázkou, jaké má každotýdenní demonstrování vlastně konkrétní dopady. Podle Ahmeda je hnutí i metodami poměrně neefektivní. Blokády jsou spíš bezzubé, ve skutečnosti nikomu nebrání ve výkonu práce (zmiňoval například skupiny blokující kruhové objezdy kdesi za městem, kde projede denně jen několik aut). Sobotní demonstrace jsou pro mnohé z účastníků také spíš jen víkendovou zábavou. Před týden chodí spořádaně do zaměstnání, a když mají volno, navléknou si vestu a jdou se postavit někam na náměstí nebo „blokovat“ kruhový objezd. Obecně při protestech nemají potřebu vykračovat ze svého pohodlí.

Vzhledem k malé míře koordinačního organizování jednotlivých akcí pak mají lidé prostor vnášet do protestů své problémy, které se základním impulzem akce už ani nesouvisí. To dává šanci také různým radikálně pravicovým silám, jejichž účast byla i u nás brána jako jeden z hlavních argumentů, proč ke Žlutým vestám přistupovat s velkou opatrností. Některé projevy ultrapravičáků jsou prý brány spíše jako anekdoty, například náckové hajlující na kruhovém objezdu. Jejich agenda ale proniká do požadavků hnutí, které se mnohdy nevyhne antimigračním postojům, souvisejícím s přesvědčením, že kdo je ve Francii, musí pracovat.

Nabízí se zde otázka, která nakonec zazněla i v diskusi – jak se do hnutí zapojují anarchistické skupiny? Tematická otevřenost a s tím související nevyhraněnost by se přece daly využít a do požadavků protlačit něco z anarchistického politického „programu“. Francouzští anarchisté podle Ahmeda zaujímají spíš benevolentní postoj k celému hnutí. Na jednu stranu oceňují, že se lidi organizují, na druhou stranu s nevolí sledují zapojení radikální pravice do celých protestů. Zmínil také zapojení různých povstaleckých skupin, které se účastní hlavně násilnějších částí protestů. Zdůraznil, že z jejich jednání není čitelné, proč to vlastně dělají, že pro „normálního člověka“ vypadají stejně jako náckové, kteří se mlátí s fízlama. Podobné skupiny sice na facebookových stránkách vydávají prohlášení, proč se těchto akcí účastní, ale to zpravidla nepřesáhne jejich bublinu a jejich motivace toto dodatečné odůvodňování veřejnosti neosvětlí.

I když se celé Ahmedovo vystoupení neslo spíše v duchu výtek, cílem určitě nebylo celé hnutí Žlutých vest kategoricky odsoudit. Snad si i ostatní diváci a divačky, kteří zcela zaplnili kapacitu kavárny ROH, z jeho prezentace i následné velmi živé a dlouhé diskuse odnesli pocit, že ve Francii probíhá masové protestní hnutí, které se nám sice nemusí ve všech ohledech líbit, ale rozhodně nad ním nemůžeme jen tak mávnout rukou a bude nám jen ku prospěchu, když ho budeme alespoň po očku sledovat a diskutovat o něm.

Na závěr se sluší poděkovat skupině Kolektivně proti kapitálu za organizaci přínosné akce. KPK k tématu Žlutých vest vydalo na konci roku 2018 také bulletin, který byl na akci k dispozici. Můžete si jej stáhnout ZDE.


Verze pro tisk 24.7.2019 -krj-

Píšou jinde

Odkazy